V České republice je problematika ohrožení výchovy dítěte citlivě sledována, a to zejména v kontextu soudních rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti. Soudy se při rozhodování řídí především zájmem dítěte a zvažují všechny relevantní okolnosti případu.
Nejvyšší soud České republiky se zabýval případem nezletilé AAAAA, kde se řešilo zbavení otce rodičovské odpovědnosti. Obvodní soud pro Prahu 9 otce zbavil rodičovské odpovědnosti a práva dát souhlas s osvojením, avšak Městský soud v Praze toto rozhodnutí změnil a návrh zamítl. Matka nezletilé podala proti tomuto rozsudku dovolání.
Dovolací soud se zabýval otázkou, zda může být zbavení rodičovské odpovědnosti rodiče zanedbávajícího výkon rodičovské odpovědnosti jediným účinným prostředkem ochrany dítěte i v situaci, kdy druhý rodič vykonává rodičovskou odpovědnost řádně. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a opodstatněným.
Podle ustanovení § 866 občanského zákoníku (o. z.) jsou pro rozhodnutí soudu, které se týká rozsahu rodičovské odpovědnosti nebo způsobu či rozsahu, v jakém ji rodiče mají vykonávat, určující zájmy dítěte. Dále, § 870 o. z. stanoví, že nevykonává-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost řádně a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou odpovědnost omezí, nebo omezí její výkon, a zároveň stanoví rozsah tohoto omezení. V nejzávažnějších případech, kdy rodič zneužívá svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon anebo svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon závažným způsobem zanedbává, soud jej jeho rodičovské odpovědnosti zbaví (srov. § 871 odst. 1 o. z.).
Rodičovská odpovědnost je ochranný institut, neboť dítě po dlouhou dobu není schopno samo obstarávat své záležitosti a realizovat své zájmy. Rodiče jsou povinni vykonávat povinnosti a práva vyplývající z rodičovské odpovědnosti v zájmu dítěte. Rodičovská odpovědnost vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.
Čtěte také: Uloz.to a autorské právo
Ustálená soudní praxe dovolacího soudu vychází z názoru, že zbavení rodičovské zodpovědnosti má sankční charakter a představuje nejtvrdší zásah do vztahů mezi rodiči a dětmi. Aby byl tento zásah odůvodněný, nestačí ojedinělé vybočení nebo opomenutí rodičovské péče. Zejména v případě zanedbávání povinností rodičem musí být dán jeho tak značný stupeň (intenzita), že zbavení rodičovské zodpovědnosti je jediným účinným prostředkem ochrany dítěte.
Za zneužívání rodičovské zodpovědnosti je považováno ohrožení tělesného a duševního vývoje dětí, umožnění jim páchat trestnou činnost, svádění k nemorálnímu způsobu života, týrání dětí apod. Za závažné zanedbávání rodičovské zodpovědnosti se považuje dlouhodobé neplnění rodičovských práv a povinností k nezletilému, absolutní nezájem o nezletilého, zejména o jeho výchovu a výživu, trvalé ponechání dítěte ve výchovném zařízení spojené s nezájmem o toto dítě a s neprojevením snahy převzít je do rodinné výchovy, nemorální způsob života rodičů, soustavné neplnění vyživovací povinnosti k dítěti, trestní postih pro zanedbávání povinné výživy apod.
Dovolací soud zdůraznil, že zásah do vztahu mezi rodičem a dítětem musí být současně jediným účinným prostředkem ochrany dítěte a musí být učiněn vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. Potřeba jeho provedení musí v každém konkrétním případě, z hlediska intenzity řádného nevykonávání rodičovské odpovědnosti rodičem, převážit nad právem dítěte na rodinný život, zachování rodinných svazků, na péči rodičů a osobní kontakt s nimi, nad právem znát své rodiče.
Při rozhodování o zbavení rodičovské odpovědnosti je nezbytné vzít v úvahu jak zásadu nejlepšího zájmu dítěte, tak princip minimalizace zásahu do práva na rodinný život. Lze-li legitimního cíle dosáhnout mírnějšími prostředky ochrany dítěte, pak je na místě zvažovat tento mírnější zásah.
Nejlepší zájem dítěte v procesním významu zahrnuje rozhodovací činnost soudu, která v konkurenci často protichůdných zájmů účastníků řízení zvažuje a přední význam přiznává zjištěnému zájmu dítěte s cílem dosáhnout pro dítě stabilního a dlouhodobého řešení.
Čtěte také: Rizika pro jakost vody
Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 4. 6. 2019 se matka domáhala omezení výkonu rodičovské odpovědnosti otce ve vztahu k nezletilé AAAAA tak, že není oprávněn rozhodovat ve věcech péče o zdraví nezletilé, rozhodovat ve věcech školního vzdělávání a výchovy nezletilé, spravovat jmění nezletilé a podávat za nezletilou podání na orgány veřejné moci a v řízení před těmito orgány nezletilou zastupovat. Soud prvního stupně poukázal na preventivní a sankční povahu omezení výkonu rodičovské odpovědnosti, přičemž zdůraznil, že samotným omezením výkonu rodičovské odpovědnosti nedochází k omezení rodičovské odpovědnosti samotné a že zásadně podle právní teorie platí, že omezení výkonu rodičovské odpovědnosti by mělo být použito tam, kde je omezována povinnost nebo právo, které je třeba opakovaně vykonávat.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 15. 2. 2021 č. j. 101 Co 20/2021-4065 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Z výsledků rozsáhlého dokazování vzal soud prvního stupně za prokázané, že „ohrožující vliv otce na zdravý vývoj nezletilé dle závěrů soudů v řízení o změnu péče a úpravu styku s nezletilou nedostál od té doby změny“, otec se ani nepokusil za pomoci znalkyní doporučené individuální psychoterapie změnit náhled na svoji vlastní osobu, přestože mu byla doporučována jako zásadní možnost navození změny v působení otce na vývoj jeho dcery. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 3. 2022 č. j. 101 Co 20/2021-4384 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I., jímž byl otec nezletilé AAAAA omezen ve výkonu rodičovské odpovědnosti ve zde vymezeném rozsahu, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Nejmírnějším prostředkem zásahu do rodičovské odpovědnosti v zájmu dítěte, který má nesankční povahu, je pojímáno pozastavení (sistace) výkonu rodičovské odpovědnosti soudním rozhodnutím podle ustanovení § 869 odst. 1 o.z. Důvodem pro pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti soudním rozhodnutím (§ 869 o.z.) může být trvalá duševní porucha (plně svéprávného) rodiče, i když nevyžaduje dlouhodobou hospitalizaci rodiče ve zdravotnickém zařízení.
Čtěte také: Pracovní rizika
tags: #ohrožení #výchovy #dítěte #rozsudek #rodičovské #odpovědnosti