Ohrožení zdraví a vývoje dítěte: Faktory a prevence

Vývoj dítěte je komplexní proces ovlivněný řadou faktorů, které mohou jeho zdraví a růst pozitivně i negativně ovlivnit. Dítě internalizuje výroky a postoje okolí vztahující se k jeho schopnostem, vlastnostem a kvalitám, identifikuje se s nimi a prostřednictvím tohoto mechanismu si buduje obraz o sobě samém. Podle E. H. (Hall, Lindzey, 1999).

Prenatální období a vrozené vývojové vady

Zájem o prenatální období je relativně nedávný. Při oplodnění ženského vajíčka začíná nový lidský život. Formou chromozomů a genů jsou potomkům předávány soubory informací. Genetici poukazují na to, že již několik hodin po oplodnění začíná tvorba chromozomů dítěte, a to spolu s jeho individuálními specifickými znaky a všemi jedinečnými vlastnostmi.

Pojem vrozená vývojová vada zahrnuje široké spektrum různých nemocí a postižení. Obecně znamená odchylku od normálního vývoje, která je pro svého nositele patologická a narušuje normální strukturu nebo funkci orgánů. Důležité je, že vznikne už v době nitroděložního vývoje, tedy během těhotenství.

Faktory vnějšího prostředí, které dovedou způsobit vznik vývojové vady, označujeme jako teratogeny. Vnitřní faktory můžeme nazvat genetické a chyba je buď v chromozomech, nebo v nějakém konkrétním genu. Porucha chromozomů (odborně chromozomální aberace) jednoduše řečeno znamená, že chromozom nebo jeho část přebývá či chybí. Taková vada vede zpravidla k mentální retardaci, mohou se přidružit i vady srdce a dalších orgánů.

Prevence vrozených vad

Stejně jako mají vrozené vývojové vady více příčin, i možností prevence existuje víc. Určité věci ale pro zdraví svých dětí udělat můžeme. Prevence závisí i na tom, čím je vývojová vada způsobena.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

• Vyvarujte se vlivu nebezpečných látek, počínaje alkoholem, rozpouštědel, léků.
• Těhotné nesmějí podstupovat rentgenové vyšetření. Pro úplnost dodejme, že ultrazvukové vyšetření vliv na vznik vývojových vad nemá.
• Vývojovou vadu může způsobit i vysoká teplota a přehřátí, což neznamená jen horečnaté stavy, ale třeba i saunování a horké koupele.
• Můžeme ale dbát na očkování, proti zarděnkám existuje povinné očkování, proti neštovicím nepovinné, ale stojí za zvážení, pokud jste neštovice jako dítě neprodělala.
• Rozštěpové vady mají více příčin, obecně se jako prevence doporučuje užívání kyseliny listové ještě před početím a pak v prvních třech měsících těhotenství.

Diagnostika a rozhodování

V naší republice funguje velmi propracovaný, i na evropské poměry špičkový screeningový program prenatální péče. Zahrnuje metody bezpečné pro matku i plod, které mají za úkol zachytit vývojovou vadu plodu co nejdřív.

Když už lékař sdělí nastávajícím rodičům smutnou a nečekanou zprávu, je třeba zkusit v klidu probrat všechny možnosti. Je vada slučitelná se životem? Jaký život žijí lidé se stejným postižením? Existují možnosti léčby?

Emocionální vývoj a vliv násilí

V emočním vývoji dochází k bohatému rozlišení emočních vztahů k ostatním lidem. Nejpřirozenější činností předškolního věku je hra, která je expresivním vyjádřením dítěte ke světu i sobě samému. Hra je vyprávěním na úrovni fantazie a skutečnost se v ní stává jednodušší a srozumitelnější. Hra je v tomto období nezbytná pro psychický vývoj dítěte a je jednou z nejzákladnějších potřeb dítěte. Pomáhá překonat události, které dítě rozumově nechápe (Langmeier, Krejčířová, 1998). Při hře je dítě svobodné a může si problematickou situaci zpracovat, jak samo chce.

Pokud se setkává s hrubým zacházením a násilím, učí se, že agrese je přirozená reakce na širokou škálu podnětů. Může se potom chovat agresivně vůči svým vrstevníkům a v pozdějším věku přenášet tyto vzorce chování do své rodiny (v podobě partnerského či mezigeneračního násilí). Další možností je, že se dítě identifikuje s rolí oběti a agresi projevuje spíše pasivně nebo ji obrací vůči sobě.

Kresba má mnoho společného s řečí, protože prostřednictvím kresby dítě vyjadřuje vlastní chápání reality, svá přání, myšlenky a city. Kresba nemusí odpovídat zobrazovanému objektu, dítě nekreslí, co vidí, ale co o zobrazovaném ví, co na objektu považuje za důležité (Čížková, 2004). U pohlavně zneužívaných dětí tak mohou mít lidské postavy výrazné pohlavní orgány, u týraných dětí mohou hrát na obrázku významnou roli např.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Syndrom CAN a rizikové faktory

Obecně nelze říci, že existuje jednotný profil pachatele násilí na dětech. Existují však určité faktory, které mohou na riziko týrání a zneužívání upozornit. Představíme-li si osobu, která se násilí na dítěti dopouští, máme obvykle pocit, že jde o někoho, kdo je na první pohled nějak divný, duševně nemocný či jinak snadno identifikovatelný. O to víc jsme pak překvapeni, že se pachatelé i těch nejzávažnějších forem násilí obvykle od ostatních na první pohled nijak neliší a zpravidla nejsou ani duševně nemocní.

V rodinách, kde dochází k týrání, je více uplatňována autoritativní výchova, založená na tvrdé disciplíně a strachu z trestání. Můžeme si také všimnout, že týrající rodiče jsou častěji přesvědčeni o tom, že jejich děti jsou „špatné“ a negativní chování dítěte je výsledkem trvalých vlastností, kdežto pozitivní chování považují spíše za „náhodu“ nebo důsledek působení vnějších faktorů (nevychází tedy z dítěte jako takového).

Budeme-li hovořit o rizikových faktorech vzniku syndromu CAN na straně dítěte, nejprve je potřeba pojmenovat fakt, že si žádné dítě nezaslouží hrubé zacházení, ať už jsou jeho psychický a fyzický stav či projevy chování jakékoli, a že za násilí, týrání a zanedbávání je vždy plně zodpovědný ten, kdo se ho dopouští. Ukazuje se však, že některé děti se stávají oběťmi násilí v rodinách a v různých institucích častěji než jiné. Jsou to zejména děti, které jsou zvýšeně dráždivé, plačtivé, s impulzivním chováním a celkově nižší mírou adaptability. Rodiče dopouštějící se násilí se často domnívají, že dítě své chování stupňuje záměrně s cílem provokovat je.

Důsledky prožitého násilí

V důsledku prožitého násilí se může u předškolních dětí objevit celá řada symptomů, od zvýšené ostražitosti a úzkosti, přes změny v chování (izolace, apatie, stažení se do sebe, nedostatek energie, nízká motivace k zapojení se do činností či kontaktů s ostatními, nebo naopak agresivní chování, podrážděnost apod.) až po poruchy příjmu potravy, poruchy spánku, noční můry, pomočování, nespecifické bolesti břicha či hlavy atp. Týrané děti mohou být v kontaktu s osobou, která pro ně představuje bezpečí, velmi přilnavé a vyžadovat intenzivní kontakt. Mohou se zdráhat opustit prostory, kde se cítí bezpečně, jako je např.

Jednou z možných dětských obranných reakcí na prožité násilí je regrese, tedy návrat k předchozím, již překonaným formám chování. Příčiny jejího vzniku nám může pomoci osvětlit Maslowova hierarchická teorie potřeb. Maslow rozdělil potřeby do jednotlivých pater pyramidy, přičemž vycházel z předpokladu, že člověk nejprve uspokojuje své základní potřeby, které jsou dány evolucí, a když je má uspokojeny, teprve pak se snaží o naplňování neuspokojených potřeb vyšších.

Čtěte také: Pracovní rizika

Pokud se dítě cítí ohroženo, nezažívá pocit bezpečí, případně nemá naplněny ani základní fyziologické potřeby, jako jsou jídlo, spánek, teplo apod., váže se jeho energie k naplnění těchto základních potřeb a nemůže tak postupovat do vyšších pater. Dítě tak nemá kapacitu rozvíjet např. svůj kognitivní potenciál, případně zvládat další vývojové fáze, ale soustředí se na uspokojení bazálních potřeb. (např. Děti v předškolním věku ještě nemají plně rozvinuty všechny dovednosti a schopnosti potřebné ke zvládání stresových situací. Samy se mohou cítit bezmocné, neschopné se ochránit a jsou závislé na podpoře a pomoci dospělých.

Vývoj mozku a emocionální vazba

Zdravý emocionální vývoj dítěte od narození do pátého roku života je základním předpokladem prosperující a trvale udržitelné společnosti. Ukazují to desetiletí behaviorálních a neurologických výzkumů. Fakta, která obsahují o vývoji dětského mozku, jsou fascinující.

Základní architektura mozku se vyvíjí neustálým procesem, který započne ještě před narozením a pokračuje až do dospělosti. A výsadní roli v něm mají emoce. Zkušenosti raného dětství určují, jak pevné budou základy této architektury. Právě tehdy, přibližně do věku tří let, prochází mozek bouřlivým vývojem a produkuje více než milion nových nervových spojení denně. Nejdříve se vyvíjejí jednodušší nervové obvody, na které navazují složitější. Jedná se o citlivé období, kdy je celé „staveniště“ obnažené vnějším vlivům podobně jako dům před osazením střechy.

Primární pečující osoba - první osoba, se kterou si dítě vytvoří hlubokou citovou vazbu. Dostupnost takové osoby je pro vývoj dítěte zcela zásadní. Bezpečná citová vazba - vzniká vhodnou reakcí pečující osoby na projevy a potřeby dítěte. Například na pláč reaguje utěšováním, na úspěch povzbuzením.

Pokud v raném dětství převládají negativní vjemy, mohou v podstatě na celý život ovlivnit duševní zdraví jednotlivce a s ním i schopnost budovat sociální vazby a učit se. V zájmu nás všech je, aby z dětí vyrůstali duševně vyrovnaní lidé schopní zakládat stabilní rodiny a být oporou blízké komunity. Budou totiž tvořit svět kolem nás.

Reakce na stres a podpora zdravého vývoje

Pozitivní reakce na stres - běžná a zásadní součást zdravého duševního vývoje. Vyznačuje se drobným zrychlením srdečního tepu a lehce zvýšenou hladinou hormonů. Je charakteristický při překonávání náhlé a krátce trvající nepohody.

Tolerovaná reakce na stres - stresový faktor v tomto případě působí déle a je závažnější. Může se jednat o ekonomické potíže rodiny, těžký úraz nebo ztrátu blízké osoby. Vztah s dospělým je v takovou chvíli pro dítě klíčový.

Toxická reakce na stres - důsledek intenzivní, časté, trvající a neřešené biologické reakce organismu na stresový faktor. Může jít o případy z předchozího příkladu, ve kterých však nebyl dospělý oporou. Toxický stres typicky vzniká také při manipulaci, sexuálním zneužívání, násilí, odmítání dítěte.

Jak tedy vypadá podpora zdravého vývoje dítěte? Výzkumníci pro její popis používají sportovní terminologii podání (nabídky) a vrácení míčku (serve and return). V podstatě to není žádná věda a většina rodičů a blízkých osob s dítětem tímto způsobem komunikuje intuitivně.

• Zaznamenej nabídku a sdílej s dítětem předmět zájmu - dítě někam ukazuje, vydává zvuky nebo se šklebí a gestikuluje.
• Vrať míček prostřednictvím podpory a povzbuzení - podle situace můžete dítěte utěšit objetím nebo vlídným slovem.
• Pojmenuj to - pojmenujte, co dítě dělá, vidí nebo cítí.
• Střídejte se a čekejte - pokaždé když reagujete na nabídku dítěte, dejte mu čas vrátit míček zpět.
• Procvičujte začátek a konec - děti dávají najevo, když jsou hotové s jednou aktivitou a chtějí se zaměřit na novou.

Výše zmíněnými postupy vytváříme prostředí, ze kterého mohou čerpat inspiraci děti i rodiče. Zároveň dítěti pomáhá rozvíjet důležitý soubor dovedností, které mu později výrazně usnadní život. Jedná se o takzvané exekutivní funkce.

Tabulka: Přehled fází prenatálního vývoje

tags: #ohrozeni #zdravi #a #vyvoje #ditete #faktory

Oblíbené příspěvky:

• Emisní povolenky v ČR
• Průzkum a metodika environmentální výchovy
• Inspirace pro zimní kreslení
• Mapy znečištění
• Znečištění ovzduší v Jihlavě