Ohrožení života zdravotníka: První pomoc a rizika

První pomoc je soubor opatření, sloužících k omezení následků náhlého onemocnění nebo úrazu do doby poskytnutí odborné pomoci. Největší význam má u kritických poruch zdraví - takových, které ohrožují některou ze základních životních funkcí. Postupy sloužící k náhradě životních funkcí (oběhu a dýchání) se nazývají resuscitace.

Jak se pozná kritické onemocnění nebo úraz?

„Kritický stav“ se může - důsledně vzato - vyvinout časem z jakéhokoliv onemocnění. Z hlediska první pomoci je ale potřeba aktivně a rozhodně jednat zejména tehdy, pokud jste svědky následujících situací:

• náhlý a nečekaný kolaps postiženého - přestane komunikovat, otočí oči v sloup, sesune se na podlahu, mohou být i křeče celého těla;
• náhlá porucha dýchání, pocit „krátkého dechu“ nebo dušení - postižený není schopen vyslovit celou větu na jeden nádech;
• náhle vzniklý tlak na prsou (v zádech nebo nad pupkem), často ve spojení s opocením, pocitem bušení srdce, horšího dechu;
• náhlé ochrnutí části těla, ztráta schopnosti (srozumitelně) mluvit, pokleslý koutek úst, omezení zorného pole;
• úraz s působením velké síly (srovnatelné např. s nekoordinovaným pádem z prvního patra);
• úraz s průnikem cizího tělesa do tělesné dutiny;
• úraz spojený s významným krvácením (krev vystřikuje nebo intenzivně vytéká);
• výbuch, popálení/opaření.

Základní kroky při poskytování první pomoci

Zhodnoťte situaci z hlediska BEZPEČNOSTI a eliminujte rizika: vyndejte z kapsy (kde je běžně nosíte) gumové rukavice, oblečte si výstražnou vestu, vypněte proud atd.

Podívejte se na postiženého. Pokud vidíte kritické krvácení, zastavte ho jakýmkoliv způsobem (tlakem na ránu, event. naložením škrtidla). Pokud se postižený dusí (nemůže vůbec dýchat): pokud mohl něco vdechnout, podporujte ho v kašlání a případně dejte herdy do zad.

V případě kolapsu se snažte zaklonit postiženému hlavu, případně vyčistit dutinu ústní. Pokud pacient dýchá těžce ale pravidelně, pomozte mu zaujmout vhodnou polohu pro ulehčení dýchání (polosed, při bezvědomí zotavovací poloha na boku - nutná je ale trvalá kontrola stavu dýchání!

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Pokud je v bezvědomí a nedýchá nebo jen lape po dechu, zahajte resuscitaci.

Resuscitace

Otočíme postiženého na záda a stlačujeme hrudník uprostřed hrudní kosti frekvencí 100-120 stlačení za minutu do hloubky 5-6 cm (resp. do hloubky asi 1/3 hloubky hrudníku). Pokud je po ruce defibrilátor (AED - přístroj pro obnovení činnosti srdce pomocí elektrického výboje), použijeme jej.

Resuscitaci, pokud možno, vůbec nepřerušujeme. Ukončíme ji pouze tehdy, pokud začne postižený reagovat nebo normálně dýchat, případně z důvodu úplného vyčerpání zachránců. Pokud je na místě zdravotník, nebo zachránce vycvičený v poskytování dýchání z úst do úst, může kombinovat komprese hrudníku s vdechy v poměru 30:2.

Jeden vdech by měl trvat cca 1 sekundu a jeho objem by měl být takový, aby bylo zřetelně vidět zvedání hrudníku. Dýchání z plic do plic není třeba provádět, pokud trvají (případně se v průběhu resuscitace objeví) účinné lapavé nádechy.

Tyto ojedinělé, „lapavé“ nádechy ale nesmí být důvodem pro přerušení nebo dokonce ukončení resuscitace!

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Další specifické situace

• Alergický šok (postižený hlásí „knedlík v krku“, kolabuje…): podejte 2-3 tabletky jakéhokoliv léku proti alergii (obvykle pacient nebo někdo v okolí bude lék mít). Chlaďte krk ledovým obkladem. Nechte postiženého vycucat kostky ledu.
• Opaření / popálení: sundejte zasažený oděv, odstraňte všechny prstýnky, náramky, hodinky atd. z postižených míst; všechny postižené plochy chlaďte studenou vodou (nejlépe z kohoutku) až do příjezdu záchranné služby. Při rozsáhlém postižení chlaďte pomocí obkladů zejména obličej a krk.

Vyšetření postiženého

Pokud postižený není v kritickém stavu, nebo se stav postiženého podařilo zlepšit, proveďte další, podrobnější vyšetření zaměřené na zjištění příznaků stavů, které život sice bezprostředně neohrožují, ale mohly by způsobit komplikace, kdyby zůstaly neodhalené.

Postiženého oslovte a nabídněte mu pomoc. Všímejte si při tom toho, jak postižený komunikuje - zda reaguje hned nebo s nápadným odstupem, zda je orientovaný (odpovídá přiléhavě, ví kdo je, kde je, co se stalo atd.). Postiženému pomozte zaujmout polohu, která je pro něj nejpříznivější (nejlépe nám to řekne sám nemocný). Dále jej prohlédněte „od hlavy k patě“.

Všímejte si barvy, opocení, známek násilí (oděrky, hematomy), netypického postavení končetin, případného zápachu. V případě úrazu prohlédněte i záda postiženého, jinak během vyšetřování s postiženým zbytečně nehýbejte, pokud si to on sám nepřeje.

Kontrolní body vyšetření:

• Hlava (včetně očí) - jaká je barva v obličeji? Mrká, sleduje očima? Není obličej nápadně nesymetrický? Nejsou kolem úst zvratky nebo jiné nepatřičné věci? Nekrvácí z povrchu hlavy, z úst, z uší, z nosu?
• Dech: nejsou slyšet nějaké nepatřičné zvuky - sípání, bublání, chrčení, nápadně rychlý nebo naopak pomalý dech, nepravidelnost dechu?
• Zornice: nejsou nápadně úzké, nápadně široké, nebo asymetrické (jedna užší, druhá širší?).
• Hrudník - zvedá se při dýchání pravidelně a symetricky? Nevidíme známky poranění, cizí těleso?
• Břicho - nejsou nápadné známky úrazu, rány, krvácení, bolestivost, nápadná deformace, vzedmutí?
• Končetiny - nejsou patrné deformity, rány, krvácení? Porovnáváme pohyblivost levé a pravé končetiny (vyzveme postiženého, aby zahýbal prsty vlevo a vpravo).
• Teplota postiženého - jaký je tepelný komfort? Není postižený prochladlý nebo přehřátý?

Třídění raněných při hromadném neštěstí

V případě, že je na místě události větší počet postižených (tj. v praxi více postižených, než zachránců), je třeba je především roztřídit podle charakteru a závažnosti postižení. Přestože je samozřejmě velmi obtížné „míjet“ zkrvavené oběti prosící o pomoc, nejprve je potřeba se alespoň pokusit zmapovat celkovou situaci, najít všechny postižené a zjistit, jak na tom jsou.

Jde o to, aby se zachránci zbytečně nevěnovali lehce zraněným, nebo naopak pacientům, jejichž situace je bezvýchodná, a mohli poskytnout účinnou pomoc těm, kteří ji nutně potřebují.

Čtěte také: Pracovní rizika

1. OBHLÍDKA MÍSTA s cílem zjistit hrozící rizika, získání představy o počtu postižených a charakteru postižení, podání zprávy na tísňovou linku. POZOR - je lépe zavolat záchranku o půl minuty později, ale již si ujasnit, že na místě je ve dvou plně obsazených autech 10 postižených než okamžitě volat, že „se stala autonehoda“ a nemít žádné další informace.
2. TŘÍDĚNÍ A OŠETŘENÍ RANĚNÝCH v pořadí:
   • PRIORITA 1: postižení se závažným krvácením, postižení s poruchou dýchání, postižení v bezvědomí, kteří sami dýchají, nebo začnou dýchat po uvolnění dýchacích cest.
   • PRIORITA 2: postižení při vědomí, neschopní samostatné chůze.
   • PRIORITA 3: postižení při vědomí, schopní samostatné chůze.

Pokud je to možné a účelné (postižení jsou rozptýlení na větší ploše), může být výhodné přenést na jedno místo i středně těžce a těžce raněné, aby i oni byli pod systematickou, trvalou kontrolou.

První pomoc - kdo a kdy je povinen ji poskytnout

Dříve, než se budeme věnovat jednotlivým stavům, které mohou ohrozit život nebo zdraví postiženého, uvedeme základní informace o tom, co to vlastně první pomoc je, kdo by ji měl poskytnout a v jakých případech.

Jedná se o první zásah, který je poskytnut postiženému s jakýmkoli poraněním nebo náhlým onemocněním. Na tomto místě se zabýváme laickou první pomocí - ta má být poskytnuta okamžitě, ještě před příjezdem a zásahem odborné zdravotnické pomoci.

Laická první pomoc má v mnoha případech nesmírný význam pro přežití pacienta, a to zejména tehdy, pokud je bezprostředně ohrožen na životě. Profesionální záchranáři mají zajistit ošetření pacienta do patnácti minut po nahlášení případu na tísňovou linku.

Prodleva do jejich příjezdu je však mnohdy vzhledem k závažnosti postižení příliš dlouhá a výrazně snižuje naději na úspěšnou záchranu života pacienta. Toto riziko hrozí především při zástavě krevního oběhu, prudkém krvácení, závažných úrazech, ale i v jiných situacích.

O přežití člověka pak často rozhodují první minuty. Systém záchranné služby není možné zajistit tak, aby posádka byla vždy u postiženého během těchto prvních minut. Právě v těchto případech je velkou nadějí kvalitní laická první pomoc, poskytnutá svědky události, kteří jsou přítomni na místě.

Jedná se zpravidla o jednoduché a snadno zvládnutelné úkony. Přestože základní první pomoc by měl umět poskytnout každý z nás, ve skutečnosti před příjezdem záchranné služby zasáhne okolí dostatečně jen ve zlomku případů.

Nejčastější příčinou je patrně zbytečná obava přítomných osob, že neodborně provedenou pomocí mohou pacienta ještě více poškodit. Z tohoto důvodu pouze přivolají odbornou pomoc a do příjezdu záchranářů jen pasivně přihlížejí. V České republice tak každý rok dochází k několika stovkám zbytečných úmrtí.

Do příjezdu záchranné služby je občan povinen poskytnout první pomoc dle svých možností a schopností. První pomoc nemusíme poskytnout, pouze pokud by bylo ohroženo zdraví zachránce (požár, úseky pod napětím apod.), či někoho jiného. Neposkytnutí první pomoci je trestným činem, dle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, stanoví v § 150 a § 151 sankce za neposkytnutí pomoci.

Poskytnutí první pomoci má samozřejmě zejména etický rozměr, ale není na škodu mít povědomí i o platné legislativě, která se k této problematice vztahuje. Přestože se to může zdát paradoxní a přestože se ve většině dostupné literatury dočteme o povinnosti poskytnout první pomoc, ve skutečnosti žádná taková povinnost není v zákonech výslovně uvedena.

„Povinnost“ poskytnout první pomoc je tedy dána pouze nepřímo - na základě zákonů trestajících její neposkytnutí. V „běžném životě“ tedy není povinnost poskytnout první pomoc absolutní - ze zákona jsme povinni poskytnout pomoc jen při přímém ohrožení života nemocného, nebo při vážné nemoci nebo úrazu.

Jako řidiči jsme ovšem povinni poskytnout první pomoc vždy. Trestné je už samo neposkytnutí (typicky „ujetí od nehody“), bez ohledu na to, zda druhý účastník nehody skutečně nějakou pomoc potřeboval. Neposkytnutí pomoci však není trestné, pokud by vystavilo zachránce nebo někoho jiného blíže nedefinovanému „nebezpečí“.

V praxi se vychází z „přiměřenosti“ nebezpečí - určitého rizika se při poskytování první pomoci nelze vyvarovat nikdy, musí však být přiměřené okolnostem události, schopnostem a postavení zachránce atd.

U úplných laiků se zpravidla považuje za dostatečné poskytnutí pomoci již pouhé přivolání záchranné služby. U osob, které prokazatelně absolvovaly odborné školení v poskytnutí první pomoci (vyškolení zdravotníci, řidiči, sportovní instruktoři apod.), bývá požadován i aktivní zásah.

V případě sporu však vždy závisí na konkrétních okolnostech dané události a jednoznačný výklad neexistuje. Obava z „právních problémů“ po poskytnutí první pomoci není - při dodržení zásady „rozumné přiměřenosti“ - v žádném případě na místě. Čím vážnější je stav, tím více si můžeme - a vlastně i musíme - dovolit.

Krajní nouze

Při poskytování první pomoci se můžeme dostat do situace, kdy je nutné postupovat ne zcela v souladu se zákony či předpisy, případně může při poskytnutí pomoci vzniknout škoda na majetku. Zákon na tyto situace pamatuje institutem tzv. „krajní nouze“ (§28 trestního zákona).

V zásadě platí, že pokud někdo odvrací hrozící nebezpečí a způsobí při tom škodu (případně poruší zákony či jiné předpisy) v míře, která není nepřiměřená možnému ohrožení, trestní ani jiná odpovědnost nevzniká. Zachránce má dokonce naopak nárok na náhradu škody, která při poskytování pomoci vznikla jemu samotnému.

V praxi první pomoci to tedy znamená, že pokud je pro poskytnutí první pomoci vážně zraněnému nutné např. rozstřihnout část oděvu, rozbít okénko auta, vykopnout dveře kanceláře, kde je uložené AED apod., zachránce za tuto škodu neodpovídá.

Časté omyly při poskytování první pomoci

• Je v bezvědomí a dýchá? NENÍ TOMU TAK!!! Dojde-li k náhlé a nečekané zástavě oběhu, postižený sice prakticky okamžitě ztrácí vědomí a kolabuje, ale většinou nejméně desítky sekund, ale často i několik minut dýchá dál!!! Jde o tzv. terminální, "lapavé" dechy, tj. zpočátku normální nádechy, jejichž intervaly se postupně prodlužují, až postupně úplně odeznívají.
• Má puls? Pokus o nahmatání pulsu laiky končí v případě, že postižený puls nemá, v 50% CHYBNÝM závěrem!!! Laik ve stresové situaci cítí vlastní tep v konečcích prstů a mylně se domnívá, že cítí tep postiženého.
• Zapadá mu jazyk! Přitom jsou nejen předem odsouzené k nezdaru - jazyk klouže a hlavně reálně hrozí jeho poranění o zuby s n ásledným velkým krvácením a vdechnutím krve. Celé úsilí je přitom zcela zbytečné - záklon hlavy je daleko jednodušší, elegantnější a zejména fungující řešení.

tags: #ohrožení #života #zdravotníka #první #pomoc #rizika

Oblíbené příspěvky:

• Ikonologie a tvarová teorie
• Podnikatel Jindřich Nový
• Znečišťování ovzduší Plzeň-jih
• Problémy motorů Ford
• Svoz odpadu Mníšek - informace