Osevní postupy v ekologickém zemědělství

Pod pojmem ekologické zemědělství si většina z nás představí pěstování plodin bez zbytečné chemie. A skutečně je tomu tak. Nic ovšem není tak jednoduché a aby vše fungovalo přesně tak, jak má, je zapotřebí, aby ekologičtí farmáři dodržovali spoustu vzájemně provázaných postupů.

Biodiverzita a její význam

Jedním z faktorů, na který je při produkci biopotravin kladen opravdu velký důraz, je biodiverzita. Biodiverzita velmi zjednodušeně označuje rozmanitost života ve všech jeho formách a je důležitým předpokladem pro zachování přírodních procesů.

Ekologická pole v krajině jednoduše poznáte podle různorodosti plodin, které se vzájemně dobře doplňují. Z obilnin se obvykle pěstují například pšenice ozimá, pšenice špalda, žito, oves, ječmen, pšenice jednozrnka, dále plodiny jako je vojtěška nebo třeba luskoviny a druhově bohaté směsky, které se využívají jako krmiva a meziplodiny.

Pestrý a vyvážený osevní postup a návrat maximálního množství organické hmoty zpět do půdy rovněž zajišťuje, že na poli najdeme i nepřeberné množství nejrůznějšího hmyzu, brouků a motýlů.

I v sadech a na záhonech musí být dodržována určitá pravidla. Pěstování lokálního, sezónního bio ovoce je založeno na volbě vhodných podnoží a odrůd vysázených na vhodném stanovišti s co největší druhovou rozmanitostí. Čím více druhů totiž žije uvnitř sadu i v jeho okolí, tím větší je pak jeho ekologická stabilita.

Čtěte také: Důležitost osevního postupu

Ekologické zelinářství má podobné zásady jako ostatní rostlinná produkce na orné půdě. Ať už v okolí polí, nebo sadů, během produkce biopotravin není používána zbytečná chemie. Díky biodiverzitě mají totiž škůdci většinou své přirozené predátory, kteří je zvládnou eliminovat.

Hospodáři však mohou sáhnout po povoleném přípravku na ochranu rostlin pro ekologické zemědělství, často na bázi výluhů z bylin nebo například mikroorganismů. Hnojení musí být rovněž prováděno ekologicky, a to pomocí hnoje hospodářských zvířat, kompostem nebo zeleným hnojením.

Ochrana rostlin v ekologickém zemědělství

Ekologické zemědělství chrání půdní úrodnost lépe než konvenční zemědělství, neboť obsah organické půdy je obvykle vyšší v ekologicky obhospodařované půdě. Organicky obhospodařované půdy vykazují vyšší biologickou aktivitu. Před erozí chrání ekologické zemědělství půdu lépe než konvenční zemědělství.

V ekologickém zemědělství plní osevní postup mnoho funkcí a proto musí být sestavený mnohostranně. Proto je důležité připomenout biologická, pěstitelská i organizační pravidla sestavování osevních postupů. Je třeba zdůraznit význam zařazování jetelovin a luskovin a využívání zeleného hnojení (podsevy, strništní meziplodiny) jako zdroje organických látek a zajištění co nejdéle trvajícího vegetačního krytu, pokud možno i přes zimu.

Meziplodiny (především letní strniskové meziplodiny a strniskové podsevy) jsou zdrojem snadno rozložitelné organické hmoty, která stimuluje organické pochody v půdě. Organická hmota z kořenů a nadzemních částí rostlin zlepšuje fyzikální vlastnosti (zejména strukturální stav půdy), před zaoráním přispívá k ochraně půdy před vodní větrnou erozí a k lepšímu využití srážek v meziporostním období. Neopomenutelný význam meziplodin spočívá v poutání živin z půdy v biomase rostlin a jejich postupném zpřístupňování a omezování jejich vyplavováním (především dusíku).

Čtěte také: Ekologické zemědělství: Osevní postup

Významné jsou i fytosanitární účinky meziplodin - potlačování chorob, škůdců a plevelů. Zejména při specializaci rostlinné výroby, především při hospodaření bez chovu skotu, plní meziplodiny na zelené hnojení funkci zlepšujících plodin a přerušovačů obilních sledů.

Z ozimých meziplodin jsou to např. jílek mnohokvětý, vikev huňatá, inkarnát, peluška, žito ozimé či řepka ozimá. Z letních a strniskových meziplodin jsou to slunečnice roční, bob koňský, řepice, pohanka, vikev setá, svazenka, peluška, vikev setá či hořčice bílá.

Příklady osevních postupů

Osmiletý osevní postup lze jednoduše popsat jako střídání obilovin s bobovitými rostlinami, s 2 až 3 letou oddychovou fází vojtěšky. Veškeré obiloviny jsou vysety s podsevy, které také patří mezi bobovité. Tímto způsobem se podaří do půdy uložit spoustu dusíku ze vzduchu, čehož mohou využít následující obiloviny. Také obiloviny často pěstují s podsevy bobovitých rostlin jako je jetel nachový nebo vojtěška setá.

Ekofarmě Probio se daří dobře využívat i potenciálu letních meziplodin. Využívají pestré směsky, ve které je bér, čirok, hořčice, kapusta, len, lnička, mastňák habešský, pohanka, ředkev, řepka jarní, sléz, svazenka, světlice a vikev. Kvůli teplejší oblasti a brzké sklizni obilovin se vždy podaří dosáhnout až metrového porostu, což má velmi pozitivní vliv na zadržování vody v půdě, vyživování půdních organismů kořenovými výměšky a výbornou protierozní ochranu.

Doporučení pro osevní postupy

Sestavit osevní postup nebývá úplně jednoduché, často se musí přizpůsobovat daným podmínkám a je třeba vzít v úvahu mnoho faktorů. Výskytu řady nemocí a škůdců lze zabránit, zařadí-li se mezi příbuzné druhy dostatečně dlouhá pěstební přestávka.

Čtěte také: Principy ekologických osevních postupů

Již staří Římané používali promyšlený osevní postup: jeden rok plodina a jeden rok úhor, tj. spontánní travní porost a pastvinu pro dobytek. Již první zemědělci rychle přišli na to, že opakované pěstování stále stejné plodiny vede k problémům. Ve středověku pak nastupuje známé trojpolní hospodaření: ozim, jařina, úhor.

Vedle přerušení úhorem přineslo i střídání mezi ozimem a jařinou snížení tlaku plevelů, neboť při výsevu v různou roční dobu vzcházejí odlišné plevele. Kolem roku 1800 lidé objevili pozitivní vlastnosti jetele. Z této doby pochází pořekadlo, že louka je matkou pole. Stájový chov zvířat, při němž vzniká hnůj a močůvka jako hnojiva, vyvolal také potřebu píce.

Zásady střídání plodin

Vzhledem k nepatrným možnostem přímé intervence ani není možné zásady střídání plodin ignorovat. Dříve či později - a většinou dříve - se zemědělec, který je nebere v úvahu, ocitne v problémech. Tak je tomu nejen u osevních postupů s příliš vysokým zastoupením kukuřice, jejichž závadnost ukáže nejpozději výskyt bázlivce kukuřičného (který ke svému vývoji potřebuje kukuřici pěstovanou na tomtéž místě dva roky po sobě).

Jetelotráva a podsevy jetele skoro v každé plodině často vedou k jetelové únavě půdy, což je komplex nemocí, kvůli nimž se jeteli přestane na stanovišti dařit. Proto bývají v ekologických směrnicích u osevních postupů uváděny zásady nebo v některých případech i konkrétní zadání.

Klasickou formou osevního postupu v zelinářství je vytváření skupin podle botanické příbuznosti. Plodiny se rozdělí do skupin podle své příslušnosti k botanické čeledi nebo podčeledi a mezi plodinami ze stejné skupiny se pak zachovává co největší časový odstup. Je to účelné z toho důvodu, že mnohé choroby a škůdci napadají jen několik málo kulturních rostlin a jejich příbuzných.

Příkladem je pochmurnatka mrkvová, která napadá jen mrkev, celer, pastinák a další mrkvovité rostliny. Padlí se sice vyskytuje na mnoha různých druzích zeleniny, ale téměř vždy se jedná o jiný druh této houby. To znamená, že padlí na polníčku nemůže napadnout okurky a ani padlí z okurek, ani padlí z polníčku se nepustí do rajčat. Totéž platí pro alternariovou čerň a další choroby.

Jestliže se v případě uspořádaného osevního postupu dostanou do půdy spory nebo kukly, nenajdou v příštích letech hostitele a půdní organismy mohou tohoto škodlivého činitele odbourat. Zatímco velké množství zeleniny patří k čeledím hvězdnicovitých (saláty atd.), brukvovitých (košťáloviny, ředkvička atd.) nebo mrkvovitých, resp. miříkovitých (mrkev, celer atd.), jsou také druhy, které s žádnou jinou zeleninou příbuzné nejsou, třeba novozélandský špenát neboli čtyřboč (kosmatcovité), batolka prorostlá (zdrojovkovité) nebo batát (svlačcovité).

Bohužel však existují i choroby a škůdci, jež se neomezují na jednu rostlinnou čeleď. Nejznámější z nich je zřejmě plíseň šedá (Botrytis cinerea), dalším příkladem jsou černé hniloby způsobované kořenomorkou bramborovou (Rhizoctonia solani) a bílé hniloby, jejichž původcem je hlízenka obecná (Sclerotinia sclerotiorum).

Z živočišných původců můžeme jmenovat háďátka či drátovce, slimáky a v zemi žijící housenky můr. Boj se všemi těmito původci je velmi obtížný, navíc se někdy množí i v plodinách, na nichž není patrné žádné poškození (neplatí pro hmyz žijící v půdě). Prvním krokem je tedy obeznámit se s vývojovým cyklem a hostitelskými rostlinami problematického původce.

Rozdělování plodin podle tratí

Při plánování osevního postupu je pravidlem rozdělovat plodiny podle tratí, tedy podle nároků na množství živin, zejména dusíku (celková potřeba N dělená počtem měsíců pěstování). Zeleniny s potřebou vyšší než 80 kg N/měsíc patří do první trati, a je u nich nutné přihnojení; potřebu nižší než 30 kg N/měsíc mají zeleniny třetí trati, které jsou v podstatě schopné pokrýt tuto potřebu z půdní mineralizace. Zeleniny druhé trati mají střední nároky na dusík, případně mají dlouhé vegetační období a zelené hnojení či statková hnojiva mají čas na to, aby přinesla efekt.

Jak již bylo zmíněno na začátku, pochází dusík přirozeně z louky, přesněji řečeno z hlízkových bakterií žijících na kořenech leguminóz. Po zapravení alespoň jednoleté, dobré jetelotrávy můžeme očekávat přísun 50 kg N/ha. V následujícím roce se uvolní ještě dalších 20 kg N. Kromě toho je zdrojem dusíku také zapravená zelená hmota (a posklizňové zbytky). Jeho množství kolísá mezi 40 kg/ha z čerstvě zpracované zelené hmoty (čerstvý, snadno rozložitelný materiál) a 10-20 kg/ha a kg čerstvé hmoty z jetelotrávy, která už je o něco dál ve vývoji, až po slámu, která, jak víme, půdě dusík odebírá. Méně známé jsou rostliny, které dokážou zpřístupnit zdroje fosforu a draslíku pro jiné rostliny, jež by se k nim jinak nedostaly.

Vliv osevního postupu na plevele

Jestliže se každý rok pěstují plodiny, u nichž je půda odkrytá v tutéž dobu, vyselektují se tím určité druhy plevelů. V zelinářství jsou typickými pleveli teplomilné druhy vyhledávající půdy s velkým množstvím živin, například ježatka, laskavec, merlík a šrucha. Pokud je naopak půda v květnu a červnu zakrytá, mívají tyto druhy mnohem větší problémy s klíčením.

V polní produkci se dá velmi dobře uskutečnit střídání ozimů, jařin a okopanin. Každá z těchto skupin má své vlastní společenstvo plevelů. V zelinářství odpomůže od tlaku plevele občasné zařazení zeleného hnojení. Zeleniny s vysokými nároky na ruční pletí se s oblibou pěstují po jetelotrávě, často však jde o zeleniny třetí trati, které nedokážou uvolněné živiny optimálně využít.

Víme, že v ekologickém zelinářství musíme nejen brát, ale i dávat. Nástrojem, kterým můžeme posoudit, zda je tento poměr v rovnováze, je některá z jednoduchých bilancí humusu, například ta, kterou vyvinul Svaz německých zemědělských výzkumných ústavů VDLUFA. Humusová bilance VDLUFA není řezbářským dlátem pro jemnou práci, ale spíše sbíječkou.

Pro jednoduchý přehled a plánování (a právě k tomu se bilance humusu hodí) ovšem plně dostačuje a je poměrně snadno srozumitelná a použitelná. V této souvislosti je důležité myslet při osevním postupu i na započtení tzv. vedlejších produktů (sláma, namulčovaná tráva) a celkové použité množství kompostu a statkových hnojiv.

Vliv osevního postupu na půdní strukturu

Osevní postup má v neposlední řadě vliv i na půdní strukturu. Ne všechno, co v zelinářství děláme, je pro půdu vždy příznivé. Právě pozdní mrkev na uskladnění se v závislosti na počasí často sklízí velmi pozdě, a půda tak dostane pořádně zabrat. Pro takovou půdu, a nejen pro ni, je proto dobré, když se občas zařadí klidový rok, kdy se od pěstování tržních plodin buďto úplně upustí, anebo se pěstuje pouze krátkodobá plodina.

Po zpracování půdy s hloubkovým účinkem (jen za velmi dobrého stavu půdy) lze pěstovat zelené hnojení s hlubokým prokořeněním půdy, například ředkev setou olejnou (v osevních postupech bez zastoupení košťálovin) nebo hořké lupiny. Tyto porosty musí na místě za dobrých růstových podmínek vegetovat alespoň 2,5 měsíce, aby mohly udělat svou práci.

Ekologické zemědělství v České republice

Ekologické zemědělství (EZ) je v České republice stále na vzestupu. V současnosti se na našem území hospodaří ekologickým způsobem na zhruba šestnácti procentech výměry zemědělské půdy.

Pěstitelé mají k dispozici pro EZ povolené přípravky na ochranu rostlin, pomocné prostředky i hnojiva, jejich používání v praxi je ale stále velmi malé. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) proto přistoupil k ověřování účinnosti přípravků a pomocných prostředků na ochranu rostlin, které lze použít. v ekologické a integrované produkci révy vinné, ovoce a zelenin.

Pěstitelé tak budou mít díky novému systému do budoucna více nezávislých informací o nízkorizikových přípravcích vhodných pro zmíněné způsoby pěstování. Letos se jedná se o první rok státem organizovaných zkoušek, kdy se zakládá tento systém v ÚKZÚZ ve vazbě na zmocnění v rostlinolékařském zákoně a požadavky Národního akčního plánu (NAP) pro trvale udržitelné používání pesticidů.

Do budoucna se uvažuje o podobných pokusech při pěstování dalších zemědělských plodin na orné půdě. A proto právě jejich ochrana byla ústředním tématem polního dne v Jaroměřicích nad Rokytnou, který se těšil vysoké návštěvnosti.

V posledních letech se ekologickým pěstováním zabývají i na zkušebních stanicích ÚKZÚZ. S výsledky dlouhodobého pokusu a možnostmi ochrany rostlin v ekologickém zemědělství se mohli začátkem září seznámit účastníci polního dne na zkušební stanici v Jaroměřicích nad Rokytnou na Třebíčsku.

Akce byla zahájena exkurzí na pokusný pozemek, kde byl prezentován dlouhodobý ekologický pokus, zaměřený na výživu rostlin. Jak uvedl vedoucí zkušební stanice ÚKZÚZ Jaroměřice nad Rokytnou Ing. Zdeněk Říha, stanice se zabývá především zkoušením odrůd, a to od vzniku pracoviště v roce 1963. V letošním roce testovali celkem pětadvacet druhů plodin - přes 860 odrůd. Pokusy zaujímaly více než 3600 zkušebních parcel. Výsledky poslední sezóny ovlivnil průběh počasí.

Ekologický polní pokus představil Ing. Martin Prudil, Ph.D., vedoucí oddělení ekologického zemědělství. Osevní postup pokusného bloku je sedmihonný. Letos, kdy běží už šestý rok pokusů, se na poli pěstuje v bloku navozujícím hospodaření bez živočišné produkce pohanka a v bloku s chovem dobytka vojtěška.

V osevním postupu se v Jaroměřicích u varianty bez živočišné výroby střídají tyto plodiny: 1. ozimá pšenice, 2. brambory, 3. ozimá pšenice špalda, 4. směs jarního ječmene s hrachem, 5. ozimá pšenice, 6. pohanka, 7. hrách.

Ve variantě s živočišnou produkcí jsou první tři roky stejné a poté čtvrtý rok následuje silážní kukuřice, pátý jarní ječmen s podsevem vojtěšky a šestý i sedmý vojtěška.

Ing. Petr Trávníček z firmy PRO-BIO s. r. o., vystoupil s přednáškou zaměřenou na analýzu potřeb ochrany rostlin na orné půdě v ekologickém zemědělství. Zdůraznil, že základem pěstování musí být dodržování několika preventivních opatření. Od výběru odrůd, kvalitního zdravého osiva, dodržování fytosanitárních lhůt v osevním postupu, vyvážené úrovně výživy, až po dodržování správných agrotechnických postupů a lhůt.

Spíše řidší porosty zakládat časně zjara, na podzim naopak později. Preventivními opatřeními ale nelze ovlivnit výskyt některých chorob a škůdců šířících se vzduchem nebo z okolních pozemků a proto i EZ potřebuje cílenou ochranu rostlin. Ekologové mají k dispozici přípravky, které se ale vesměs nevyrovnají konvenčním a jejich použití není absolutním řešením.

Dostupnost přípravků na ochranu rostlin v ekologické polní produkci nastínil Dr. Ing. Milan Hluchý ze společnosti Biocont Laboratory, spol. s r. o. I on připomněl, že situace v přípravcích pro ekologické zemědělství je v současnosti značně nepřehledná.

V Registru POR (vede ÚKZÚZ) existuje velké množství tzv. pomocných prostředků, které nemají jasně definovaný účinek na konkrétního škůdce nebo chorobu a jen malé množství přípravků na ochranu polních plodin. Proti bázlivci kukuřičnému a černopásce bavlníkové dobře funguje parazitická vosička Trichogramma Dobrou službu nejen proti škůdcům kukuřice mohou udělat přípravky s účinnou látkou Bacillus thuringiensis.

Proti bázlivci kukuřičnému lze navíc využít feromonové matení. Fungicidní účinek při pěstování různých plodin vykazují biologické přípravky obsahující houbu Pythium oligandrum nebo přípravky s účinnou látkou Bacillus subtilis. V porostech ječmene dobře účinkuje proti larvám kohoutků biologický prostředek osahující pomerančový olej, u kterého se předpokládá registrace v ČR.

Pro EZ jsou rovněž k dispozici přípravky s účinnou látkou měď nebo síra, dále různé rostlinné výluhy, oleje a základní látky. I přes tento výčet účinných látek není proti řadě chorob a škůdců polních plodin v ČR dostupné řešení.

Ing. Hluchý vyzdvihl význam ochrany rostlin pro zkvalitnění výnosů na příkladu ekologické ochrany vinic. V průměru čtyř let se ve vybraných pěti podnicích dosáhlo průměrného výnosu při konvenčním pěstování 5,50 t/ha, zatímco v ekologickém režimu 6,66 t/ha.

Luskoviny napadá celá řada hmyzích škůdců. Možnosti ochrany proti nim nastínil Ing. Jaroslav Šafář, Ph.D., z firmy Agritec, výzkum, šlechtění a služby, s. r. o. Listy i kořeny hrachu poškozují listopasi. Užiteční střevlíci žijí v jarním období v hojném počtu na orné půdě. Střevlíci mimo jiné likvidují mšice kyjatky.

Jako ochranu proti listopasům Ing. Šafář doporučuje časné setí, udělat opatření pro vyšší počet hlízek na kořenech a prodloužení jejich životnosti. Záleží na druhu a typu půdy a obsahu živin v půdě. Pomůže kvalitní hnojení a očkování semen.

K významným škůdcům na listech luskovin patří mšice. Hrách poškozuje především kyjatka hrachová. Mezi její přirozené nepřátele patří pestřenky (larvy), lumčíci a entomopatogenní houby. Proti kyjatce doporučil časné setí hrachu a vysévání směsí.

tags: #osevní #postupy #v #ekologickém #zemědělství

Oblíbené příspěvky:

• Kariéra v ochraně přírody
• Recyklace a sběrné dvory Mokrovraty
• Recyklace alkalických baterií
• Objevte divokou krásu Šumavy
• Jak správně likvidovat motorový olej