Otoakustické emise nevyšly na jedno ucho: Příčiny a řešení

Obor otorinolaryngologie (ORL) se zabývá nemocemi ucha, nosu a krku. Jde o chirurgický obor specializující se na diagnózu a léčbu chorob ušních, nosních a krčních, ale zároveň se zabývá i onemocněními hlavy a krku. Jedním z předních českých odborníků je prof. MUDr. Zdeněk Čada, Ph.D., přednosta Kliniky ušní, nosní a krční 2. LF UK a FN v Motole.

Novorozenecký screening sluchu

Zásadním cílem screeningu prováděného po narození je zjistit, zda má pacient přítomné tzv. otoakustické emise, tedy odezvu z oblasti vnitřního ucha. Jedná se o novorozenecký screening, který je v České republice velmi dobře nastaven. Jeho zakladatelem je především profesor Chrobok, přednosta ORL kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové.

Tímto vyšetřením hodnotíme funkci zevních vláskových buněk. Pokud jsou emise přítomny, znamená to, že sluchová funkce je zachována. Hrubě orientační posouzení sluchu lze provést i tlesknutím, což se u malých dětí stále používá, ale opravdu jen velmi orientačně.

Obecně platí, že porucha sluchu by měla být diagnostikována do tří měsíců od narození a ideálně by měla být do šesti měsíců věku nějakým způsobem rehabilitována. Problém by nastal v období rozvoje řeči, tedy mezi druhým a třetím rokem života. Toto období je klíčové pro rozvoj řeči a sluch je pro něj zásadním faktorem.

Máme dokonce vzácné případy, kdy dítě sice slyší, ale má určitou poruchu sluchu, která z nějakého důvodu nebyla diagnostikována nebo ověřena a následkem toho mělo opožděný vývoj řeči, případně se ve školním věku hůře soustředilo, hůře se učilo nebo vykazovalo snížený intelekt.

Čtěte také: Co znamenají otoakustické emise?

Příčiny poruch sluchu

Porucha sluchu se rozděluje na prelingvální a postlingvální, tedy vzniklou před rozvojem řeči nebo po něm. V případě prelingvální poruchy mohou být příčiny vrozené i získané.

Nejčastějšími vrozenými příčinami jsou genetické poruchy, a to v genech konexinové řady, které patří mezi nesyndromové genetické vady. Existují však také syndromové poruchy, které jsou součástí širšího syndromu. Postižení je v takových případech komplexnější a rehabilitace náročnější.

Získané poruchy sluchu mohou být prenatální, perinatální nebo postnatální. To znamená, že určitý faktor narušil vývoj sluchového aparátu již v těhotenství, nebo došlo k porodní či poporodní komplikaci, například k asfyxii neboli přidušení.

V současné době vídáme jak náhlé, tak i postupné poruchy sluchu naprosto nejčastěji v důsledku vystavování se nadměrnému hluku, ať už rázovému nebo dlouhodobému. Tento problém postihuje především mladou generaci. Trvalá expozice hlasitému zvuku přenášenému přímo do uší u mladistvých vede ke vzniku některých audiologických patologických příznaků, jako je pokles sluchového prahu nebo vznik tinnitu, tedy vnímání zvuků v hlavě či uchu bez přítomnosti vnějšího zdroje.

Sledujeme také pokles sluchu po léčbě chemoterapií. Vídáme poškození sluchu po některých typech infekcí, například postcovidové poruchy sluchu nebo vznik tinnitu v důsledku prodělaného covidu.

Čtěte také: Evokované otoakustické emise

Dítě si většinou samo neřekne, že přestává slyšet nebo že hůře slyší. Změny si obvykle všimne okolí, například rodiče nebo učitelé. Dítěti se může zhoršit prospěch nebo může být neklidné. Dospělý člověk ve středním věku si většinou všimne sám, že hůře slyší. U starších osob je opět typické, že si změny všimne spíše jejich okolí.

Diagnostika a vyšetření sluchu

Vyšetření sluchu lze rozdělit na subjektivní a objektivní. Subjektivní vyšetření vyžadují spolupráci pacienta, zatímco u objektivních spolupráce potřeba není, a přesto lze zhodnotit funkci sluchového aparátu. Tím není myšleno pouze vnitřní ucho, ale také sluchová dráha.

Mezi nejčastější subjektivní vyšetření patří orientační sluchová zkouška, kdy se sleduje elementární reakce pacienta na zvuk. Nejčastěji využívanou subjektivní metodou je audiometrie neboli audiologické vyšetření. Díky ní zjistíme, zda pacient slyší a jaký je případný pokles sluchu na jednotlivých frekvencích. Audiometrie má však věkové omezení, dobře ji lze provést přibližně od pěti let věku.

Objektivní metody nevyžadují aktivní spolupráci pacienta. Lze je provést i u pacienta v sedaci nebo u dětí v celkové anestezii. Mezi tyto metody patří především vyšetření za pomocí evokovaných potenciálů.

Rehabilitace sluchu a kochleární implantáty

Zásadní je, aby rehabilitace sluchu byla zahájena co nejdříve, bez ohledu na to, zda jde o děti nebo dospělé. Důležité je také to, aby byla oboustranná. Pokud neslyší obě uši, snažíme se je stimulovat současně. Od původního přístupu, kdy se při ztrátě sluchu používalo pouze jedno sluchadlo, se už ustupuje.

Čtěte také: Vyšetření sluchu u novorozenců

V Motole fungují dvě centra, jedno pro dospělé a jedno pro děti. My jsme Centrum kochleárních implantací pro děti. Kochleární implantát je v současné době u pacientů s hluchotou považován za standardní řešení. Jde o zařízení složené z vnitřní a vnější části. Vnitřní část se v celkové anestezii vkládá do vnitřního ucha dítěte. Zavádí se přímo do hlemýždě.

Dítě musí mít oboustrannou těžkou poruchu sluchu nebo hluchotu, která není dostatečně kompenzovatelná běžnými sluchadly. Podle současných kritérií se za hranici indikace považuje průměrný sluchový práh (PTA) horší než 75 decibelů na obou uších. Normální sluch se pohybuje do 20 decibelů. Mezi 20 a 75 decibely mluvíme o různých stupních nedoslýchavosti, které lze většinou řešit sluchadly. Pokud je však sluchový práh horší než 75 decibelů, přichází v úvahu kochleární implantace. Ta je nad touto hranicí také hrazena zdravotní pojišťovnou.

Podle dlouhodobých dat se v České republice narodí zhruba jedno až dvě děti na tisíc narozených s významnou poruchou sluchu. Pokud to přepočítáme na celkový počet narozených dětí u nás, vychází to přibližně na 80 až 100 novorozenců ročně, kteří mají těžkou nedoslýchavost nebo hluchotu vyžadující další sledování či rehabilitaci sluchu.

Otoakustické emise (OAE) - podrobnější informace

Otoakustické emise (OAE) jsou zvuky, které jsou generovány mechanickými vibracemi zevních vláskových buněk hlemýždě a lze je objektivně zaznamenat ve zvukovodu. Nejen přijímání, ale i vyzařování akustické energie hlemýžděm bylo teoreticky studováno již v roce 1948 Thomasem Goldem. Prakticky je prokázal profesor David Thomas Kemp v roce 1978.

Bylo zjištěno, že hlavní roli při vzniku otoakustických emisí hrají zevní vláskové buňky a jejich kontraktilní elementy. Svou aktivní kontrakcí v závislosti na změně elektrického pole nebo iontového prostředí umožňují komplexní dynamické změny Cortiho orgánu. Otoakustické emise jsou tak vedlejším produktem zpětnovazebního procesu, který zvyšuje citlivost sluchového orgánu.

Objev otoakustických emisí se stal v audiologii nejvýznamnější událostí poslední čtvrtiny 20. století.

Typy otoakustických emisí

TEOAE jsou transientně evokované otoakustické emise vyvolané krátkými přerušovanými impulzy - nejčastěji kliky - a lze je zaznamenat pomocí zprůměrovací techniky (averaging). Ke stimulaci se nejčastěji používají kliky přiváděné do stimulačního sluchátka zvukovodové sondy. Signály zachycené pomocí vysoce citlivého elektretového mikrofonu uvnitř zvukovodové sondy jsou zesíleny, zprůměrovány a filtrovány.

Otoakustické emise lze registrovat již v prvních hodinách po narození, maximum však kolem třetího až čtvrtého dne života. U většiny nejsou emise výbavné ve kmitočtech do jednoho kHz. Amplituda odpovědí je cca o deset dB vyšší než u dospělých.

Celoplošný screening sluchu v ČR

Vyšetřování sluchu pomocí měření otoakustických emisí (OAE) se dnes prosazuje ve všech vyspělých zemích: například v USA, Kanadě, Austrálii, Japonsku i v jihovýchodní Asii (Singapur, Jižní Korea). Rovněž v řadě evropských zemí se na tuto metodu zaměřuje pozornost. V České republice má univerzální screening sluchových vad u novorozenců a kojenců více jak třicetiletou tradici a je reprezentován zejména behaviorálním screeningem.

Provádění CNSS je podpořeno legislativně „Metodickým pokynem k zajištění celoplošného novorozeneckého screeningu sluchu a následné péče“ zveřejněným ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR v čísle 7/2012.

Celoplošný screening sluchu je postaven na provázanosti ORL, neonatologie a pediatrie. Screening se provádí v porodnicích na většině území ČR. Dostupnost na jednotlivých neonatologických pracovištích je však odlišná. Zatímco na některých jsou vyšetřeni všichni novorozenci do 28 dnů, jiné porodnice nemají zajištěnu trvalou možnost vyšetření. Re-screening probíhá na pracovištích ORL a foniatrie.

Přesná diagnóza vady sluchu by měla být zřejmá do tří měsíců věku dítěte. Příkladem dobré praxe v oblasti plošného screeningu sluchu novorozenců je Moravskoslezský kraj.

Tabulka: Výskyt sluchových vad v ČR

Co dělat, když otoakustické emise nejsou výbavné?

Pokud jsou otoakustické emise nevýbavné, je nutné vyšetření opakovat. Nevýbavnost otoakustických emisí při screeningovém vyšetření pouze konstatují stav, že přístroj nenaměřil očekávanou reakci vnitřního ucha na zvukový podnět.

Stačí překážka ve zvukovodu či tekutina ve středouší (například zbytek plodové vody po porodu) a výsledek může být zkreslen. Je to pouze známka, že se test musí opakovat.

Teprve pokud je reflex opakovaně nevýbavný, je nutno pomýšlet na poruchu sluchu a provést podrobnější vyšetření sluchu na specializovaném pracovišti. Teprve tímto vyšetřením je určeno, zda je porucha sluchu přítomna a případně jak je závažná. Může být lehčí, středně těžká či těžká.

tags: #otoakusticke #emise #nevysla #na #jedno #ucho

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce výběrem ekologických plen
• Co je ekologický přístup?
• Ekologie společenstev
• Přihláška na Aplikovanou ekologii
• Ohrožení ZPF vodní erozí