Bobkovišeň lékařská 'Otto Luyken': Slunné stanoviště a pěstování

Občas se stane, že když někdo buduje zahradní zátiší nebo plánuje živý plot, často skončí pro nedostatek inspirace u cypřišů nebo tújí. Váš živý plot (ať už stříhaný nebo volně rostlý), stejně tak jako romantické zákoutí zahrady může být ale mnohem nápaditější a zajímavější. Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus) patří mezi architektonicky hodnotné stálezelené dřeviny a je v posledních letech velmi oblíbená. Spojuje v sobě rychlý růst, bohaté a lesklé olistění, odolnost vůči mrazu i schopnost tvořit husté, neprůhledné stěny.

Charakteristika bobkovišně lékařské

Bobkovišeň je zároveň rostlinou, která přináší do zahrady celoroční zeleň, a tím i pocit stálosti, klidu a přirozeného oddělení prostoru. Její listy jsou krásné i v zimě, kdy většina keřů opadává a zahrada působí holým dojmem. Bobkovišeň pochází původně z oblastí Malé Asie a Balkánu, kde roste jako keř nebo menší strom na slunných i polostinných stanovištích. Nejčastěji pěstovaným druhem je bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus), která může dorůst výšky 2 až 5 metrů v závislosti na podmínkách a kultivaru.

Krásné lesklé tmavozelené listy tohoto stálezeleného keře na sebe připoutají pozornost i v rozlehlé zahradě. Nejvíce dekorativní jsou však lesklé, světlé nebo tmavě zelené listy s voskovým vzhledem. Bobkovišeň nejlépe vynikne, když ji vysadíte v několika exemplářích do skupiny nebo třeba podél plotu. Z bobkovišně sestavíte také krásné zahradní zákoutí. Dosahuje výšky od 1 m po 4 m, v závislosti na kultivaru. Oblíbený kultivar Otto Luyken je vysoce zimovzdorný, přežívá bez úhony teploty klesající až k -30°C.

Na jaře se bobkovišeň pyšní vztyčenými hrozny bílých květů, které lákají včely a opylovače. Tvoří také červeno-černé plody, které jsou nejedlé. Na podzim tvoří zpočátku červené, později černé plody - bobule. I když jsou hojnou pochoutkou pro ptactvo, pro člověka jsou bobule jedovaté. Na přelomu jara a léta vykvétá svícovitými, hroznovitými květy bílé barvy. Plody jsou jedovaté. U domácích zvířat vyvolávají otravu a dětem mohou být osudné. Proto se nedoporučuje výsadba s keři plodícími ovoce. Květy voní po šeříku.

Výsadba a pěstování

Bobkovišeň se může vysazovat kontejnerovaná během celého roku kromě trvale zamrzlé půdy. Sadí se do předem připravených jam jako solitérní druhy samostatně nebo do skupin. Často se však vysazuje jako živý plot s rozestupy od 0,50 - 0,80 cm. V jílovité půdě zvolte drenáž z písku nebo štěrku. Má ráda polostín, krátkodobě zvládne i slunce, ale ne celodenní.

Čtěte také: Efektivní nakládání s odpady

Bobkovišeň lékařskou vysaďte na slunné místo nebo do polostínu. Vhodné jsou humózní, mírně kyselé, vlhké a dobře propustné půdy. Ideální je dobře propustná, mírně kyselá půda. Ve vápenité půdě se rostlině příliš nedaří a žloutnou jí listy. Příliš slunné stanoviště nebo vápnitá půda může způsobit žloutnutí listů. Přidáním hořké soli nebo upravením pH půdy na kyselou reakci, žloutnutí listů odstraníme.

Po výsadbě už nepotřebuje kromě zálivky a hnojení nic speciálního, jen stříhání. Během roku je třeba jen odstraňovat estetické vady nebo nevhodně rostoucí větve. Možno množit pod sklem řízkováním. Řízky odebíráme na konci srpna cca 10 cm dlouhé. Necháme pouze 2 - 3 listy. Než je zasadíme do země, namočíme je do růstového stimulátoru. Zakořeněná rostlina přijde ven až na jaře.

Bobkovišeň lékařská potřebuje pravidelné zalévání, ale nesnáší přemokření. V zimě, pokud nemrzne a není zmrzlá zem, vydatně zaléváme. Střemcha vavřínová potřebuje pravidelné hnojení, ideálně dvakrát ročně - na jaře a na podzim. Střemcha vavřínová preferuje slunné a polostinné stanoviště s dobře odvodněnou půdou. Je odolná vůči suchu a snáší i mírné mrazy.

Péče a údržba

Pokud je porost hnojený více, více i roste a je dost možné, že jej musíte ostříhat i koncem léta. Odebrané řízky lze zakořenit. Zakořeňují v perlitu nebo ve vlhkém substrátu za 3-4 týdny. Na konci zimy je nejlepší čas pro provedení řezu, pokud je potřebný. V živých plotech rostlinu stříháme v srpnu. Řez provádíme klasickými nůžkami, nikoliv křovinořezem.

Bobkový list stříháme venku cca 2x ročně, čímž podporujeme jeho habitus a hustotu. Samozřejmě, můžeme jej stříhat dle potřeby v kuchyni. Pokud vavřín pěstujete jako kmínek, korunku zastřihávejte pravidelně, udržíte tak její hustý vzhled. Řízky můžete použít zároveň k dalšímu zakořeňování. Křovitý vavřín upravujte podle potřeby a požadovaného tvaru. Hnojit můžete univerzálním hnojivem během vegetace, v zimě se nehnojí.

Čtěte také: Josefův Důl: historie sklářství

Bobkovišeň můžete pěstovat také v květináči na terase a balkoně. Vynikne z ní i celoroční stěna v nádobách. Dřeviny udržujte v kompaktním tvaru pravidelným řezem. Upřednostní polostín před celodenním sluncem. Pokud je slunce víc, dopřejte jim dostatek vláhy a mírné stínění v létě. Na dně květináče by měla být drenáž, květináče vyberte důkladně. Správným hnojením podpoříte rychlost růstu, přiměřenou výživu ke kořenům a vitalitu. Míra hnojení však ovlivňuje také barvu listů. Přehnojení se projevuje změnou barvy listů. Hnojení se doporučuje na začátku vegetace hnojivem Start, případně s vyšším obsahem dusíku, a na podzim s vyšším obsahem draslíku pro zrání pletiv.

Kromě křovitých forem je lze pěstovat i na kmínku, na zahradě i v květináči. Není zde žádný rozdíl v pěstování. Korunka však musí být vypěstována na silném základě, proto doporučujeme ukotvení kolíkem a uvázání.

I když některé bobkovišně jsou mrazuvzdorné do - 25 stupňů Celsia, především velkolisté druhy jsou citlivé na mráz. Mladé exempláře je lepší na zimu připravit, protože mrazy poškozují mladé výhony. Malé rostliny přikrýváme chvojím, větší chráníme bílou netkanou textilií. Kořenům opatříme vrstvu suchého listí.

Odrůdy bobkovišně

• Rotundifolia - vyznačuje se bujným růstem, výborně se hodí do živých plotů. Listy jsou lesklé, tuhé, mají světle zelenou barvu.
• Schipkaensis - tvoří podlouhlé, tmavě zelené listy, které jsou lesklé.
• Caucasica - až 3 m vysoký keř. Tvoří podlouhlé, eliptické listy se stočenými okrajil. Listy jsou světle zelené.
• Otto Luyken - ideální pro pokrytí půdy. Dorůstá výšky 150 cm.
• Mount Vernon - hustě větvený keř až 50 cm vysoký. Listy jsou úzké, kopinaté, mají tmavě zelenou barvu.
• Prunus lusitanica (bobkovišeň portugalská) - až 3 m dorůstající keř nebo stromek. Nese drobnější listy s červenými řapíky. Kvete v létě a podstatně déle. Je však v našich podmínkách choulostivější na pěstování.
• Prunus laurocerasus Antonius - stálezelený, středně velký keř. Listy jsou lesklé, pevné a kožovité. Nové listy jsou červenohnědé a jsou velmi dekorativní, jejich barva vybledne do poloviny léta, potom ztmavne na zelené odstíny. Kvete ve druhé polovině května.

Problémy a řešení

Bobkovišeň lékařská může trpět škůdci, jako jsou mšice a třásněnky, a může být náchylná k houbovým infekcím.

• Žloutnutí listů: Příliš slunné stanoviště nebo vápnitá půda může způsobit žloutnutí listů. Přidáním hořké soli nebo upravením pH půdy na kyselou reakci, žloutnutí listů odstraníme.
• Bílý povlak na listech (padlí): Likvidujeme přípravkem Champion 50 WP.
• Houbová infekce: Může způsobit suchou skvnitost listů, které časem opadávají. Aplikujeme fungicid např. Dithane.

Využití bobkovišně v zahradě

Bobkovišně ozdobí každou zahradu v podobě živého plotu, ale i jako samostatně stojící. A parádu nadělají i v zimě. Bobkovišeň je výjimečná dřevina, která nabízí rychlý a spolehlivý způsob, jak vytvořit stálezelený, hustý a esteticky působivý živý plot nebo zástěnu. Ať už ji využijete jako zelenou kulisu, ochranu soukromí, nebo jako zelený rámec pro barevné květinové výsadby, vždy vám poskytne pevný základ pro krásnou a funkční zahradu.

Čtěte také: Sukulentní letničky

Jedním z hlavních důvodů, proč je bobkovišeň tolik oblíbená, je její rychlý růst. Pro vytvoření živého plotu se doporučuje výsadba s rozestupy cca 50-70 cm, v jedné nebo dvou řadách podle požadované hustoty. Bobkovišeň je výborně tvarovatelná. Nejlepší doba pro řez je po odkvětu (květen-červen), případně koncem léta. Keře mají výbornou schopnost regenerace a během vegetace spolehlivě obrůstou.

Alternativy k bobkovišni

Pokud se soukromím až tak moc nespěcháte, vhodnou alternativou jsou rychle rostoucí dřeviny. Většina z nich je nenáročná a soběstačná. Jejich krása tkví v pravidelném řezu a občasném přihnojení. Vysazovat je můžete na podzim až do prvních mrazů.

1. Vavřínovec: Stálezelený vavřínovec (Prunus laurocerasus) není dnes již žádným nováčkem v našich zahradách. Tento keř se s oblibou používá pro rychle rostoucí živé ploty. Pěstování vavřínovce není náročné, jen je třeba si dát pozor na zamokření a obsah vápníku v půdě - ve vápenatých půdách se mu nedaří. Mezi zelenými sprintery mu v růstu patří prvenství - za rok při optimálních podmínkách dokáže narůst io 50 až 60 cm.
2. Červínka: Při rašení mají mladé lístky načervenalý odstín, později zezelenají. Kromě soukromí se tak červínka (Photinia fraseri) postará io barevnou proměnu v zahradě. Daří se jí na slunných místech nebo v polostínu v dobře propustné a výživné půdě. Rostlina je mrazuvzdorná - zvládá pokles teploty až do -20 °C.
3. Ptačí zob: Tento oblíbený keř se často používá zejména do střižených živých plotů, jelikož je snadno tvarovatelný. Ptačí zob obyčejný (Ligustrum vulgare) má dlouhé podlouhlé zelené listy, které se na podzim vybarvují do žlutých odstínů.
4. Bršlen: Patří mezi stálezelené keře, které vás ochrání stejně dobře před cizími pohledy, jako i před větrem, a to díky husté spleti drobných lístků. Podobně jako červenka, i brslen ocení slunečné nebo polostinné místo, mírnou zálivku a humózní půdu.
5. Habr obecný: Pokud nechcete plot z tují, vavřínovce či ptačího zobu, habr (Carpinus betulus) je ideální adept. Rychle roste, přírůstky představují až 30 cm ročně, a lehce se tvaruje. To, že jej najdeme iv historických zahradách, není náhoda - zahradníci už v minulosti objevili jeho přednosti. V jeho prospěch mluví i fakt, že je nenáročný na zálivku, a to se dnes počítá.
6. Buk lesní: I když buk lesní (Fagus sylvatica ,Atropurpurea‘) patří mezi opadavé dřeviny, dokáže zajistit soukromí i během zimy. Změť větví je tak hustá, že část listů na nich zůstane iv tomto období, takže vaše soukromí nebude o nic zkráceno. Živý plot z buku lesního je ideální tam, kde je potřeba oddělit se nejen vizuálně od okolí, ale také od hluku.
7. Kypr: Podle některých zdrojů jde dokonce o nejrychleji rostoucí jehličnatý strom, který je vhodný pro živý plot. Kyprovec roste třikrát rychleji než zeptá. Tradiční tuje, které se také využívají k výsadbě do živého plotu, se mu v rychlosti růstu nemohou rovnat - pokud má cypřišovec vhodné podmínky, dokáže za rok povyrůst o 80 až 100 cm.
8. Hlohyně šarlatová: Jsou vám sympatické živé ploty rostoucí volně? Ideální adept je neopadavá stálezelená hlohyně šarlatová (Paracantha coccinea). Typické jsou pro ni trny, díky kterým vytváří skutečně neproniknutelnou ochrannou bariéru. Pro svou pichlavost však není vhodná do zahrad, kde jsou malé děti.
9. Tis patří k nejspolehlivějším stálezeleným jehličnanům. Snese řez, stín i polostín, roste hustě a působí velmi elegantně. Hodí se na živé ploty, k tvarování i jako solitéra u vstupu. Odrůda ‘Hicksii’ má kompaktní růst a červené bobule, které zdobí až do zimy. Tis preferuje propustnou, humózní půdu a chráněné stanoviště.
10. Nízká, odolná a tvarově proměnlivá borovice, která se hodí do skalek, svahů i moderních přírodních zahrad. Má sytě zelené jehlice a nevyžaduje téměř žádnou údržbu.
11. Brslen Fortuneův (Euonymus fortunei) patří mezi oblíbené stálezelené keře, které zdobí zahradu po celý rok. ‘Emerald Gold’ má sytě zelené listy lemované zlatavě žlutou barvou. Vynikne v záhonech, skalkách nebo jako nízký živý plot. ‘Emerald Gaiety’ se vyznačuje zelenobílým olistěním a kompaktním růstem. Hodí se do nádob, na okraje záhonů i jako půdopokryvná rostlina. Obě odrůdy jsou mrazuvzdorné, nenáročné na půdu a daří se jim na slunci i v polostínu.
12. Skimie miluje kyselejší půdu a chráněné místo. Ideální volba pro stinné a polostinné kouty zahrady nebo zimní truhlíky. Lesklé listy, bílé či růžové květy a sytě červené bobule, které zdobí až do jara.

Bobkovišně ozdobí každou zahradu v podobě živého plotu, ale i jako samostatně stojící. A parádu nadělají i v zimě.

tags: #otto #luyken #slunné #stanoviště #pěstování

Oblíbené příspěvky:

• Normy pro plynové kotle
• Klima Hradce Králové vs. klima Opavy
• Fylogeneze klonálních rostlin
• Průmyslová hnojiva a životní prostředí
• Historie Fondu ohrožených dětí