Globální změna klimatu: Fakta, důsledky a výzvy

Letošní červenec byl nejteplejší měsíc na světě od počátku měření, tedy od roku 1880. To by mohla být náhoda, ale není. Za poslední tři dekády byla každá teplejší, než ta předchozí. A tato tři desetiletí byla nejteplejší za posledních 1400 let.

Globální teplota se za poslední století prokazatelně zvýšila o 0,8 stupňů Celsia. Nezdá se to být mnoho. Problém je v tom, že další nárůst bude nejspíše probíhat exponenciálně, nikoliv lineárně.

Příčiny změny klimatu

Je to logické, protože skleníkový efekt, který planetu otepluje, je zesilován především vypouštěním oxidu uhličitého do atmosféry, který vzniká při spalování fosilních paliv. Podle vzorků z antarktických a grónských ledovců víme, že přirozená hranice CO2 v atmosféře je 280ppm (částic na milión).

Nejdiskutovanější skleníkový plyn je oxid uhličitý. Před průmyslovou revolucí byla koncentrace CO2 v ovzduší 280 ppm (parts per million - výraz pro počet částic z jednoho miliónu). V polovině minulého století koncentrace překročila 310 ppm a dnes je to již 419 ppm. Spalování fosilních paliv se zatím globálně nesnižuje a při zachování současných trendů by koncentrace CO2 v atmosféře narostla do konce století na 560 ppm. Tyto trendy se začnou brzy měnit, ale nejspíše ne dost rychle.

Další skleníkový plyn je metan, který je 21krát účinnějším skleníkovým plynem, než CO2. Metan pochází z bažin, uhelných slojí a míst, kde vzniká podzemní plyn, z bakterií ve střevech dobytka a termitů, z pěstování rýže, či z hnilobných procesů ve skládkách komunálního odpadu. Obrovské množství je však ve formě tzv. hydrátu metanu, který je skrytý pod trvale zmrzlou půdou tundry. Když se zmrzlá půda (permafrost) v tundře prohřeje, začne se uvolňovat veliké množství metanu. Potenciálně až desetkrát tolik, kolik je ho nyní v atmosféře.

Čtěte také: Spor Ovčáčka s ochránci přírody

Oxid dusný, další skleníkový plyn, je třistakrát účinnější než CO2 a vzniká především v dopravě. Freony (uhlovodíky obsahující fluor a chlor) jsou dokonce 10 000krát účinnější, než oxid uhličitý. V přírodě se přirozeně nevyskytují, byly vyvinuty člověkem. Freony především ničí ozónovou vrstvu ve stratosféře, na skleníkovém efektu se ve srovnání s CO2 podílí asi jedním procentem.

Posledním a zdaleka nejvýznamnějším skleníkovým plynem jsou vodní páry v atmosféře. Na skleníkovém efektu se podílí šedesáti procenty. Člověk produkuje vodní páry ve srovnání s přírodními procesy v zanedbatelném množství. Nicméně podílí se na zesilování pozitivní zpětné vazby - čím více roste globální teplota, tím více se odpařuje vody z vodních ploch.

Důsledky změny klimatu

Podle již zmíněné páté hodnotící zprávy IPCC, pokud chceme mít 66 % šanci, že se planeta do roku 2100 neoteplí o více než 2 stupně Celsia, měli bychom mezi léty 2012 - 2100 vypustit do ovzduší maximálně 1000 gigatun oxidu uhličitého. Koncentrace 400 ppm oxidu uhličitého byla v zemské atmosféře naposledy před třemi milióny lety. Svět byl o tři stupně teplejší. V Antarktidě se tehdy nacházely zakrslé keře a stromy rostly 500 km od jižního pólu.

Podle Marka Lynase by se dnes při takové teplotě tropické oblasti Afriky topily v záplavách, subtropy by se upekly na smrt. Amazonský prales by zanikl a krajina by se proměnila v poušť. V Austrálii by se počet dní, kdy teplota překročí 40 stupňů Celsia, zvýšil šestinásobně. Srážky by poklesly o 25 %.

Světové společenství si dalo za cíl zastavit nárůst teploty na 2 stupních Celsia. V takovém případě se subtropický pás posune ze Sahary směrem na sever a jižní Středomoří bude stále sušší a teplejší. Počet dní s teplotami nad 30 stupňů Celsia naroste o 5 - 6 týdnů a srážky poklesnou o 20 procent. Dílčí průvodní jevy klimatické změny jsou zřejmé každému. Jen velmi nebystrý člověk nevnímá záplavy, lesní požáry či větrné bouře v nejrůznějších částech naší planety.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Rok 2020 byl nejteplejším za celé sledované období (od roku 1850). To nikoho informovaného nepřekvapí, téměř každý předchozí rok za posledních 20 let byl teplejším, než všechny minulé. Podle poslední zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), uveřejněné 9. srpna, směřujeme při současných trendech ke vzestupu globální teploty o tři, možná až čtyři stupně Celsia oproti teplotě před začátkem průmyslové éry. Tedy nikoliv o kýžených 1,5 stupně Celsia, jak jsme si malovali před šesti lety v tzv.

Mezinárodní snahy o řešení

Před 24 lety jsme přijali Kjótský protokol, kde se mezinárodní společenství zavázalo snížit emise skleníkových plynů o 5,2 % do roku 2010 oproti hladině z roku 1990. Známý Kjótský protokol zavazoval průmyslové země snížit do roku 2010 emise skleníkových plynů o 5,2% oproti hladině z roku 1990.

Navzdory nejrůznějším mezinárodním iniciativám se situace hned tak nezlepší, protože lidnaté a ambiciózní země (Čína, Indie, Brazílie, ...) právě procházejí procesem industrializace. K tomu potřebují energii, hodně energie. A získávat ji budou především z uhlí, ropy a plynu. Celosvětově pokrýváme své energetické potřeby z 85 % právě díky fosilním palivům. Ve světě se nyní staví tisícovka nových uhelných elektráren, na kterých chtějí investoři vydělat.

V rozvinutých zemích a zejména v Evropské unii si už uvědomujeme, že bychom s tím měli opravdu něco začít dělat. Seriózně se mluví o elektromobilitě, Evropská komise navrhuje „zelený úděl“ (Green Deal). To má své vášnivé příznivce i odpůrce. Nicméně obě skupiny věří, že bude možné zachovat náš současný, na spotřebu orientovaný způsob života. Na to, abychom zabránili nárůstu teploty o dva stupně Celsia už je příliš pozdě. S tím jsme měli začít před padesáti lety, když přicházela první varování (zprávy Římskému klubu apod.). Jsme v situaci strojvůdce vlaku, který dlouho ignoroval překážku na trati a teď doufá, že nějak zabrzdí na posledních sto metrech.

Co s tím?

Určitě musíme nadále usilovat o snižování emisí skleníkových plynů prostřednictvím nových technologií, ekonomických nástrojů i snahou o změnu našeho chování. Na významu bude ovšem stále více nabývat adaptace na nevyhnutelné změny. A tady se dostáváme k nejnaléhavější výzvě, nikoliv technologického či ekonomického, ale psychologického charakteru.

Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled

Po druhé světové válce jsme si v Evropě zvykli, že každá generace se má lépe, než ta předchozí. Buďme vděční, že to sedmdesát let fungovalo. Není to ale žádný přírodní zákon, který platí navěky. Časy se mění a budeme se s tím muset statečně vyrovnat. I s vědomím, že jsme o těchto rizicích věděli nejméně půl století dopředu.

Slovy známého britského fyzika Jamese Lovelocka, jsme v situaci narkomana závislého na heroinu. Když ze dne na den s užíváním drogy přestaneme, zabije nás to (a opravdu, zkusme si představit jen měsíc či týden důsledně bez užívání fosilních paliv). Pokud drogu brát nepřestaneme, zabije nás to taky.

Zpráva IPCC chce být jakýmsi „posledním varováním“, zároveň ale tvrdí, že je stále možné udržet nárůst globální teploty pod 1,5 stupně Celsia.

Dvě velké skupiny obyvatel planety budou bolestně konfrontovány s vynucenou změnou způsobu života. Jednak jsou to lidé v chudých rozvojových zemích, kteří se na vypouštění skleníkových plynů podíleli minimálně, důsledky však ponesou společně s námi.

tags: #Ováček #změna #klimatu

Oblíbené příspěvky:

• Zjistěte více o turnaji smíšených párů v České Lípě
• Batoh na bok do přírody - recenze
• Průměrné emise kamionů
• Rozměry a použití HT redukcí
• Pravěké uctívání přírody