Emise oxidu uhelnatého (CO) a jejich regulace

Oxid uhelnatý (CO) je bezbarvý, hořlavý plyn bez chuti a zápachu, jehož hustota je jen nepatrně menší než hustota vzduchu. CO vzniká nedokonalým spalováním materiálů obsahujících uhlík, de facto za podmínek, kdy nedostatek kyslíku, nízká teplota a krátký čas nedovoluje materiálu oxidovat za vzniku oxidu uhličitého.

Zdroje emisí oxidu uhelnatého

Když pomineme přírodní zdroje, na emisích CO se podílí především doprava a veškeré průmyslové procesy, kde probíhá spalování. Mezi spalovací stacionární zdroje znečišťování ovzduší patří zařízení nebo soubor zařízení spalovacích technologických procesů, ve kterém se oxidují paliva za účelem využití uvolněného tepla (dále jen "zdroj"). Ke zdrojům náleží i spalovací motory a plynové turbíny, které nejsou součástí mobilních zdrojů znečišťování ovzduší.

Dopady na zdraví a životní prostředí

Člověk je CO běžně vystaven vdechováním. Toxicita CO závisí na množství a době expozice a je spojena především se vznikem karboxyhemoglobinu, který není schopen vázat kyslík jako hemoglobin. Otrava CO se projevuje ztmavnutím kůžemi, křečemi, kómatem a nakonec smrtí. Vznik karboxyhemoglobinu je vratná reakce, poločas této změny je ale odhadován na 2 až 6,5 hodin, což může mít v závislosti na množství přijatého CO až fatální následky.

Oxid uhelnatý (CO) působí na srdce, cévní a nervový systém. Při jeho nízkých koncentracích může zdravý člověk pociťovat únavu, člověk se srdečními problémy bolest na prsou. Při jeho vyšších koncentracích může dojít k poruchám vidění a koordinace, bolestem hlavy, závratím, zmatečnému chování a může být pociťována žaludeční nevolnost. Velmi vysoké koncentrace jsou smrtelné.

V atmosféře ochotně reaguje s hydroxylovými radikály za vzniku methanu a přízemního ozónu. Konečným produktem rozkladu CO je oxid uhličitý. CO je možné považovat za nepřímo působící skleníkový plyn. Nemalé množství CO vzniká v atmosféře oxidací methanu.

Čtěte také: Cíle ČR 2050

Legislativní rámec a regulace emisí CO

V České republice je problematika emisí CO regulována řadou právních předpisů. Vláda nařizuje emisní limity pro různé zdroje znečišťování ovzduší, včetně zvláště velkých, velkých a středních zdrojů.

Emisní limity pro velké a střední zdroje stanovené v závislosti na jmenovitém tepelném výkonu zdroje pro oxid siřičitý, oxidy dusíku, tuhé znečišťující látky a oxid uhelnatý jsou stanoveny v příloze č. U malých zdrojů se provádí jednorázové měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrola stavu spalinových cest postupem podle přílohy č. Malý zdroj je provozován s požadovanou účinností spalování paliv a s přípustnou koncentrací oxidu uhelnatého ve spalinách stanovenou v příloze č.

Zjišťování znečišťujících látek se provádí na každém zařízení při splnění podmínek § 9 odst. Dodržování emisních limitů se u velkých a středních zdrojů kontroluje jednorázovým měřením, pokud provozovatel nemá povinnost měřit kontinuálně. Hodnoty emisních limitů stanovené v příloze č.

Provozovatel zdroje, který podléhá povinnosti zajistit kontinuální měření emisí podle § 11 odst. 1 písm. j) zákona, prokazuje dodržení hodnot emisních limitů stanovených v přílohách č. 1 a č.

Plány snížení emisí podle § 54 odst. 7 zákona u stávajících zvláště velkých zdrojů se zpracují pro oxidy dusíku, oxid siřičitý a tuhé znečišťující látky u zdrojů uvedených v příloze č. 1 k tomuto nařízení, které byly v provozu v roce 2000. Zásady vypracování plánu snížení emisí u stávajícího zvláště velkého zdroje jsou uvedeny v příloze č.

Čtěte také: Více o CO2 v atmosféře

Pokud provozovatel stávajícího zvláště velkého zdroje poskytne příslušnému orgánu ochrany ovzduší do 30. července 2004 prohlášení, že v období od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2015 nebude tento zdroj provozovat déle než 20 000 hodin, a pokud zdroj není součástí Národního programu snížení emisí ze stávajících zvláště velkých zdrojů, nebude u tohoto zdroje vyžadováno dodržování emisních limitů uvedených v příloze č. 1 k tomuto nařízení jako platných pro stávající zvláště velké zdroje počínaje dnem 1. ledna 2008. Provozovatel každoročně předloží orgánu kraje a inspekci informaci o využité a nevyužité provozní době. Platnost emisních limitů stanovených pro tento zdroj pro období přede dnem 31.

Při rozšíření zdroje o nejméně 50 MW tepelného příkonu, nebo jestliže provozovatel zdroje plánuje změnu provozu, která by podle zjištění inspekce mohla mít významně nepříznivé účinky na zdraví lidí nebo na životní prostředí, orgán kraje stanoví v podmínkách podle § 17 odst. 8 zákona emisní limit pro novou nebo změněnou část podle jmenovitého tepelného příkonu celého zdroje v souladu s termíny a požadavky ustanovení § 54 odst.

Monitorování a statistiky

Monitoring znečištění ovzduší a kvality srážek na území ČR zajišťuje Úsek ochrany čistoty ovzduší (UOCO) Českého hydrometeorologického ústavu. Koncentrace jednotlivých znečišťujících látek na území České republiky je měřena v rámci automatizovaného imisního monitoringu (AIM).

Celkové emise v roce 2003 činily 569 088 tun. Na této produkci se doprava podílela 53,2%. Největší plošné emise byly v Praze. Pětinásobný nárůst plošných emisí v letech 2002 a 2003 je dán změnou statistiky, kdy jsou do celkových hodnot započteny i emise z dopravy.

V ČR byly v roce 2013 nahlášeny nadlimitní úniky této látky v celkové výši 131,5 tisíc tun. Vždy se jednalo o úniky do ovzduší. Mezi největší producenty patřily v tomto roce Třinecké železárny, a. s. a společnost ArcelorMittal Ostrava, a.

Čtěte také: Růženín: Vlastnosti a využití

Vztah mezi koncentracemi oxidu uhelnatého uvnitř a vně motorových vozidel byl měřen ve městech Delft (Nizozemsko) a Frankfurt nad Mohanem (SRN). Koncentrace oxidu uhelnatého zjištěné uvnitř vozidel byly vyšší než hodnoty změřené stacionárními monitorovacími stanicemi v obou uvedených městech.

tags: #oxid #uhelnatý #emise #B #SCO

Oblíbené příspěvky:

• Skladka Vlastovičky: Přehled Odpadového Hospodářství
• Udržitelnost v kožedělném průmyslu
• Festivaly ve Valašském muzeu
• Územní ekologická stabilita v ČR
• Výroba rašelinových květináčů