Proč patří člověk do přírody

Příroda je pro člověka přirozeným prostředím, ve kterém se vyvíjel a které potřebuje v mnoha různých ohledech pro svůj život. V přírodě realizujeme velkou část naší činnosti, jezdíme tam na výpravy a tábory. O to víc je zásadní pro nás skauty, jelikož je součástí naší výchovné metody. Z toho důvodu je dobré s přírodou okolo nás vědomě pracovat a nespokojit se s ní jen jako s kulisou pro program. Jak s ní ale pro naše potřeby zacházet?

Člověk a příroda

Příroda a člověk spolu dlouhodobě koexistují, v kontextu Česka ji lidská společnost do velké míry přeměnila. Vznikla kulturní krajina a ta se stále se proměňuje, do ní se s různou intenzitou vpisuje lidská činnost, někdy méně a někdy více harmonicky. Přírodu ale člověk potřebuje, což lze hezky ukázat na konceptu tzv. ekosystémových služeb. Ty představují přínosy, jež příroda člověku poskytuje. Může to být utržené jablko u klubovny, les zmírňující odtok vody na naše tábořiště při velké bouřce nebo západ slunce na puťáku. Navíc se koncept ekosystémových služeb snaží o vyčíslení hodnoty přírody řečí peněz, což může být pro někoho srozumitelnější.

Ekosystémové služby se dělí na:

• Poskytovací - díky přírodě získáváme z ekosystémů např. vodu nebo potraviny.
• Regulační - procesy v atmosféře vedoucí ke stabilitě klimatu, koloběh vody, kontrola eroze apod.
• Kulturní - přinášejí estetické, rekreační nebo vzdělávací hodnoty.
• Podpůrné - např. tvorba půdy nebo koloběh živin a fotosyntéza.

Tento pohled na přínosy, které nám příroda a krajina poskytují, může být užitečný a návodný pro vědomé rozdělení toho, jak na ně během naší činnosti nahlížíme. V následujících odstavcích jsou popsány možné způsoby, jak k přírodě zaujmout stanovisko - a to buď pasivně, v roli pozorovatele, který na sebe nechává přírodu působit, nebo aktivně, s vlastními zásahy do ní.

Pro rozum i cit

Příroda pro nás může být otevřenou encyklopedií a laboratoří. Tábory a výpravy jsou ideální příležitostí pro rozumové poznávání přírody - od rozpoznávání jednotlivých druhů organismů přes pozorování jejich chování, sledování přírodních zákonitostí až po propojování dílčích znalostí, popř. využití kontextu, který příroda nabízí.

Je dobré si klást otázky typu: „Proč se zrovna daná věc děje na tomto místě? Jak krajina vypadala dříve (a z jakého důvodu) a jak to ovlivňuje její současnou podobu?“ Také můžeme bádat a postupně rozkrývat celou síť vztahů a příběhů v krajině nebo v daném ekosystému. Kromě cíleného poznávání a pozorování jednotlivých druhů lze využít i obyčejnou vycházku. Ta často vede k mnoha dotazům, jež se můžeme snažit společnými silami s oddílem nebo kmenem zodpovědět, nejlépe s povolaným průvodcem, který dokáže navést na správné odpovědi či je přímo poskytnout. Příkladem může být dotaz: „Proč daný strom tak dobře vyrostl?“ Důležité je nezapomenout i na neživou přírodu a propojit její jednotlivé pomyslné vrstvy (geologická stavba území, půda, reliéf, klima, vliv vody nebo okolní fauny, flóry a člověka) a jejich vzájemné působení. Právě v těchto vzájemných vztazích živé a neživé přírody lze pátrat dále a klást si otázky: „Jaký přístup má daný strom ke slunečnímu světlu? Jak je do krajiny zasazen? Na jaké půdě, hornině? A v jakém reliéfu roste?“ Podobné otázky lze pokládat také na další jevy běžně spatřitelné v přírodě. Propojování těchto dílčích znalostí vede k poznání provázaného systému přírody v její celistvosti.

Čtěte také: Vše o kompostování

V neposlední řadě nás může naše tázání a pozorování zavést k otázkám týkajících se služeb a benefitů, které nám příroda poskytuje. Těmi může být čistá voda nebo třeba opylování rostlin. Příroda je živlem, který lze kromě rozumu poznávat i přímou zkušeností. Vztah k přírodě lze budovat skrze emoce a smysly. Navíc budování tohoto vztahu přispívá k poznání a harmonickému rozvoji nás samotných. Emoční a smyslový vjem pomáhá zachytit přírodu v celé šíři možných projevů, jak je můžeme jako lidé pojmout. Navíc přináší podnětné, v dnešní městské uspěchané době tolik potřebné klidné prostředí. Příroda rozvíjí naše pozorovací schopnosti i trpělivost.

V našich programech lze využít smysly - poslouchat klid i cvrkot na louce, pozorovat mraky, ochutnávat jedlé plody, vonět k aromatickým bylinám, trénovat hmat na různých površích (dotýkáním se hornin nebo pomocí bosonohých stezek). Příroda je galerií a tělocvičnou zároveň. Působí na nás její estetika, krása i různé tvary skal, kopců nebo stromů. Je pro nás inspirací pro osobní život, zdrojem jak pro fyzický, tak duchovní rozvoj. Umělecky lze vjemy a inspirace zpracovávat různými způsoby. Zapojíme tím představivost a rozvíjíme svoje tvůrčí dovednosti. Může jít o používání přírodních materiálů ke ztvárnění všemožných obrazů, domečků a spousty dalších výtvorů. Příroda se svým nekonečným množstvím tvarů a materiálů může posloužit také jako dobrá tělocvična. Kdo nikdy neházel šiškami, nepřeskakoval potoky, nelezl po stromě nebo skále, nerozběhl se z kopce, nebo si nezaplaval v říčce, jezeru či rybníku?

Aktivní vztah k přírodě

Přírodu můžeme poznávat různými způsoby a zároveň se k ní při naší činnosti postavit aktivně. Příroda je hodnotou sama o sobě, kterou bychom měli chránit. Je pro nás nezbytná a už jen z tohoto pragmatického důvodu si zaslouží naši pozornost a nebýt ničena. Proto je dobré ostatním vysvětlovat, jak se v přírodě chovat a být ohleduplní, což vyžaduje potřebné znalosti. V dalších krocích lze přiložit ruku k dílu a zapojit se do aktivit, které přírodě pomáhají. K tomu jsou zapotřebí hlubší znalosti (např. v jakých lokalitách má smysl sázet konkrétní dřeviny, kde jsou naopak nežádoucí, nebo jaká opatření jsou potřeba ke zlepšení vodního režimu či fungování krajiny).

K tomu vhodně slouží program patronátů zaštítěný Skautským institutem, v rámci kterého se oddíl s odborným průvodcem stará o vybranou přírodní lokalitu (skautskyinstitut.cz/patronaty). Dále pak v rámci programu může jít o nahlédnutí do vztahu člověka, jeho aktivit a přírody - ať už přímo v „terénu“ (např. přílišné rekreační využití území, zástavba zemědělské půdy, či naopak péče a ochrana cenných lokalit), nebo teoretičtěji (ve vztahu k větším celkům přírody, jako je klima či biodiverzita) - a zamyšlení se nad ním, třeba prostřednictvím simulačních her jako Prales (tinyurl.com/pralse‑hra), ve které jde o střet zájmů ohledně jeho dalšího využití (těžba dřeva, zemědělství, původní domorodí obyvatelé, ochrana biodiverzity).

Příroda je zdrojem a může být také dílnou. Intenzivně ji využíváme a jsme na ní závislí. Můžeme se zdokonalovat ve využívání a zpracování přírodních materiálů pro svoje potřeby (táborové stavby), přitom je ale nutné k přírodě přistupovat udržitelně. Na akcích je dobré přemýšlet nad tím, jak se v přírodě chováme, jak táboříme. Zdali se k našemu tábořišti a jeho okolí chováme šetrně a citlivě nakládáme s přírodními zdroji, aby byly využitelné i v dalších letech táboření, zvládly se v dostatečné míře obnovovat, a zároveň aby naše táboření negativně nezasahovalo do krajiny a neblaze ji neovlivňovalo v době, kdy na tábořišti nejsme.

Čtěte také: Jak třídit kosmetiku

Příroda je pro člověka prostředí, ze kterého vzešel, a zároveň je to přirozené prostředí pro skautskou výchovu, byť se nám ho naším stále probíhajícím stěhováním do větších a větších sídel dostává v bezprostředním okolí čím dál tím méně. V tomto ohledu je vhodné ji využívat pro program, jezdit pokud možno co nejčastěji na výpravy. Příroda může být vhodným prostředím pro rozmanité hry, při kterých se schováváme za skály a stromy. Její vrtochy a vůně můžeme poznávat při puťácích a přespávání v přírodě, při východu slunce či následování azimutu.

Při činnosti bychom měli vědomě pracovat s okolím a zamýšlet se, které oblasti členové našeho oddílu mají v malíku a které je dobré zařadit do programu ve větší míře pro prohlubování perspektivního chápání. „Příroda má blahodárný vliv na psychické i fyzické zdraví, nelze to oddělit,“ říká v Balancu terapeutka, mediátorka a lektorka Zdeňka Voštová. Mnoho výzkumů potvrzuje, jak je pro nás pobyt a kontakt s přírodou dobrý. Snižuje mimo jiné depresi a pravděpodobnost propuknutí schizofrenie. Městský život tomu nenahrává a mimo pobytu v parku bychom se čas od času měli vypravit i za nějakou větší divočinou.

„O vlivu přírody se psalo již v antice, není to novinka. Ale v poslední době se od přírody odpojujeme a přichází návrat.“ V minulosti by možná nikoho působení přírody nenapadlo zkoumat, protože nikdo netrpěl jejím nedostatkem. Ve Skotsku vám dokonce lékař může pobyt v přírodě předepsat. Je pochopitelné, že jsme se přesunuli do měst a hledáme pohodlí a bezpečí, ale všeho moc škodí. Pohybujeme se v autech a kancelářích, všude je dostatek tepla, nefouká, dokonce umíme ovlivňovat i přesnou vlhkost a proudění vzduchu.

„V přírodě máme tendenci se více naladit na sebe i na okolní svět. Míra podnětů je pro nás tak akorát.“ Ve městě je podnětů příliš a taky tlak na rychlost, efektivitu a pracovní výkon|„V přírodě máme tendenci se více naladit na sebe i na okolní svět. Míra podnětů je pro nás tak akorát.“ Ve městě je podnětů příliš a taky tlak na rychlost, efektivitu a pracovní výkon. Existují prý dva druhy pozornosti, první souvisí s výkonem, o něco se přímo snažíme. Ale pokud ji používáme příliš, tak se vyčerpá. Pak jsme unavení a můžeme trpět poruchami koncentrace. V přírodě máme schopnost používat tzv. mimoděčnou pozornost, fascinaci okolním světem a zároveň lépe vnímáme, co se děje v nás.

„Ve školce mých dětí se říká, že neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení.“ I když je nám nepříjemně, když je zima nebo sychravo, je to zvyk. Děti taky baví skákat za deště v blátě, že by jim to mohlo být nepříjemné, se naučí od dospělých. Taky horký čaj, sprchu a suché oblečení oceníme více, když přijdeme zkřehlí z podzimní procházky. Vystavit se náročným podmínkám taky pomůže ocenit, co všechno civilizace poskytuje a třeba i najít způsob, jak si neulehčovat život příliš. Pro někoho to nebude asi novinka, ale trávit čas v přírodě je opravdu zdravé.

Čtěte také: Co s banánovými a citronovými slupkami?

Pro ty z nás, kteří však při pohledu na teploměr ukazující téměř minusové teploty raději zůstávají pohodlně mezi čtyřmi stěnami zde máme pár rad. Zní to přímočaře, lesní vzduch je pro nás dobrý. Tato „prapovídka“ starých mám má však základ ve vědeckém výzkumu. Vzduch v lese je prokazatelně čistší než ten, který dýcháme ve městech, a proto je fantastický pro zlepšení celkového zdraví. Lidé s respiračními onemocněními, kteří navštěvují přírodu dokonce návštěvami hor a přírody jen jednou týdně znatelně zlepšují svůj zdravotní stav. Ať vyrazíte do našich tatranských velehor, nebo jen za dům do lesa, fyzická aktivita, kterou vykonáváte je skvělá nejen pro vaše celkové zdraví.

Florence Williamsová našla přímou úměru při kvalitě spánku spojenou s fyzickou aktivitou v přírodě. Přestože ve fitku se za kratší dobu zapotíte zaručeně více, nižší teploty, které vaše tělo v horách zažívá, přispívají k hlubšímu a kvalitnějšímu spánku po vaší procházce. Bez ohledu na to, zda ulehnete pod hvězdy, nebo v teple domova. V životě je běžné dávat si cíle, které chceme překonat. Kdy jste si však naposledy dali cíl, který je tak přímočarý jako vylézt na strmou horu či kopec? Soustředění se na něco vám nejen pomáhá potlačit své limity dál, ale dá vám odhodlání, že můžete zvládnout levou zadní problémy, které se zdají komplikované. Nemluvě o tom, jak dobře se při túře přemýšlí.

Ty nejtěžší problémy se po pár hodinách chůze zaručeně budou zdát jednodušší. Zní to tak trochu jako kouzlení, ale zelená barva je pro naši hlavu opravdu prospěšná. Výzkumy ukazují, že pravidelné vystavování se barvám v lese snižuje v našem těle hormon kortizol, který je zodpovědný za stres. Často hledáme řešení, jak předejít stresu, a přitom je to tak jednoduché. Stačí se jít projít. V lese absentují kromě znečištěného vzduchu i jiné, jindy docela podstatné věci. Často tam není signál, žádné billboardy, televize, hluk z ulic... Člověk se najednou ocitne sám se sebou bez rozptýlení chytrých telefonů či jiných zařízení. Den je najednou delší, můžeme zpomalit, přemýšlet. Náš mozek se prokazatelně snáze soustředí po čase stráveném v přírodě, a proto občas vypnout a odpočívat bez možnosti jakéhokoli rozptýlení není určitě na škodu.

Vnímáte přírodu jako celek, vše živé co do ní patří? Myslíte si, že vedete život v souladu s přírodou? Jak se o to snažíte? Je příroda silnější než člověk? Máte k ní vy osobně respekt? Jakou formou se ji snažíte chránit? Vyhledáváte třeba i energeticky zajímavá místa? Nakolik má vůbec člověk právo zasahovat do přírody? Jsou podle vás potřeby člověka v dnešní době povýšeny nad zákony přírody?

Země je pro nás jediným domovem. Jsme s ní pevně svázáni. Země nám svou úrodností poskytuje potravu, ale nejenom nám lidem,ale i zvířatům. V nitru Země se nacházejí nerosty jako zdroj životně důležité energie a surovin pro výrobu produktů, bez kterých by těžko byl náš život. Nároky a potřeby člověka ovšem rostou a to si přírodu bere svou daň. Nezapomněli jsme k přírodě přistupovat s pokorou? Uvědomují si lidé její důležitost, nebo především své zájmy? Co se neustále učíte ve vztahu k přírodě?

Tendence přírodu chránit ale i nadměrně využívat jsou čím dál tím silnější. Jak to vnímáte vy? V silách společnosti je přírodu uchovat ale i zničit. Je podle vás zachována rovnováha mezi potřebami člověka a možnostmi přírody? Přírodu přeci potřebujeme ke svému přežití.

Svist větru ve vlasech, vůně květin a rostlin, zvuky zvířat, která danou oblast obývají, paprsky slunce nebo kapky vlahého deštíku, šumění listí v korunách stromů, kopce i rovinky, říčky a řeky, potoky, rybníky, jezera… Příroda je mocná umělkyně, dokáže tvořit nádherná díla, jež se nikdy neokoukají a jež nikdy nepřestáváme doopravdy obdivovat. Příroda jako kouzelnice Příroda je mocná kouzelnice a my se v ní cítíme tak dobře proto, že z ní sami pocházíme. I když se tak v dnešním mnohdy přetechnizovaném věku nemusí zdát, pravdou je, že člověk je součástí přírodní říše, a důkazem toho je fakt, že se venku, v srdci lesů, luk, luhů a hájů nebo na horských úbočích, v dolinách či u vody, ať už u moře, rybníku, či jezera, cítíme tak neobyčejně dobře. Skoro jako kdybychom se vrátili domů.

Prospěch pro tělo i duši Již sama zeleň, modř nebo hnědá zemitost či exotičtější barvy květin působí na člověka pozitivně, odlehčují mysl, umožňují vypnout a jen jednoduše být. Čerstvý vzduch v kombinaci s pohybem okysličí celé tělo, včetně mozku, prokrví svalstvo, dovede krev a živiny do buněk tam, kde je jich potřeba. Proto se snáze hýbeme, lépe nám to myslí a máme celkově lepší náladu - jsme bystřejší, obratnější i rozhodnější.

Jak pomoci sám sobě Pobyt v přírodě působí jako balzám na rozjitřené nervy, pomáhá nám vrátit se k přirozenosti a napojit se na své vnitřní já, které pod nánosem techniky, stresu a spěchu může dřímat a odpočívat natolik, že máme pocit, že přestáváme slyšet jeho hlas. O pozitivních účincích pobytu v přírodě hovoří dokonce i nový výzkum RECETAS, který je koordinován Barcelonským institutem pro mezinárodní zdraví.

Spojme příjemné s užitečným Pobytem a pohybem v přírodě si totiž sami můžeme významně zvýšit duševní pohodu, a když k tomu přibereme někoho blízkého, získáme i cenné sociální interakce, které jsou podle mnohých studií skvělou prevencí demence, úzkostí i deprese. Co s tím vším v reálném životě? Zkusme spojit příjemné s užitečným, vezměme podložku a praktikujme jógu v lese, v parku, na louce nebo doma na zahradě. Až si budeme domlouvat setkání s kamarádkou, kupme si kávu do ruky s sebou a běžme se prostě jenom projít do přírody. Brouzdejme, povídejme si, vnímejme tu krásu a nádheru, která se kolem nás nachází, a užívejme si života. A na dovolenou? Vyrazme do lesů, do hor, choďme, jezděme na kole, bádejme, objevujme, zkoumejme… Přírodu? Sami sebe?

V posledních měsících plnila příroda první strany novin. Rozličné soudy o tom, co se v přírodě právě nyní odehrává, dokládají, jak málo rozumíme planetární biosféře. Příroda funguje jako projekční plátno téměř jakéhokoli světonázoru: přírodní svět je v ohrožení a neumí se bránit, zároveň vrací úder v podobě hurikánů; lidstvo ji zásadně ovlivňuje, ale příroda si dělá co chce; je křehká a živá, a ve stejné chvíli funguje mechanicky a bezchybně; příroda je chemický stroj i inteligentní Gaia - a tak dále a tak dál.

Tato nepolapitelnost přírody, naše neschopnost ji s konečnou platností definovat, pramení také ze zcela konkrétního procesu, kterým se vyznačovala modernita - rozpolcení reality na „lidský svět“ a „přírodu“. Vynalezení „přírody“ jako sféry „mimo“ člověka je výsledkem dlouhodobého snažení. Sociolog Bruno Latour popsal ve své knize Nikdy jsme nebyli moderní nejrůznější vědecké i filosofické projekty moderny, které „očistily“ lidský svět od přírodních prvků.

Zkonstruovaná dichotomie, člověk jako subjekt, příroda v roli objektu, lidské dějiny - ó, slávo - na pozadí mlčících přírodních kulis: příroda je „tam venku“. Právem vyhuben! Ničit a mučit, kontrolovat a kolonizovat „vnější“ přírodu - právo člověka, který jako by žil v abstraktním a nedotknutelném království racia, nezávisle na hmatatelných ekosystémech. Jak by vypadala současnost bez tohoto násilného a uměle vytvořeného rozkolu lidí a přírody? Bylo by tak samozřejmé vytěžit každý kopec? Tahat černé zlato ze zemských útrob? Bylo by tak snadné obhájit kolonizaci zemí, jejichž obyvatele Evropa překřtila na „přírodní národy“, tedy méně lidské? Kdo by ničil planetární bytost, k jejímž údům a výtvorům bytostně patří?

Tyto modernistické zmatky dnes plodí nové sofisty. Posměšně se ptají: „Ale pokud člověk není vládce planety, proč by ji měl ochraňovat? Pokud člověk patří k přírodě, neměl by se o nic snažit a nic ovládat, měl by žít jako srnky nebo vlaštovičník - starat se sám o sebe, jíst, rozmnožovat se a přežívat. Žádné zachraňování. Touché!“ Jenže takové představy dál kopírují modernistické pojetí přírody - pasivní, do sebe zahleděná, pudová a navzájem se požírající. Ano, odmítám „chránit“ přírodu z pozice majitele a vládce, ale odmítám také redukovat přírodu na kulisu plnou hloupých tvorů. Ani antropocentrický „pán“, ani „přírodní“ rab.

Současné tisíciletí, které čelí zániku, potřebuje vrátit člověka do přírody, ale zároveň přírodě znovu přiznat její sílu, subjektivitu, inteligenci, schopnost emancipovat se a vyvíjet, žít v plném rozsahu. Neovládat - a nebýt napospas. Co tedy jsem, pokud nesouhlasím s drancováním planety? Jsem příroda, která se ozývá. Jsem příroda, která se brání.

Výukový program "Člověk a les" otevírá žákům bránu do fascinujícího světa lesního ekosystému. Prostřednictvím prožitkového učení se děti seznámí s rozmanitostí rostlin a živočichů, dotknou se paroží, rohů, kožešin a dalších přírodnin, a objeví tak jejich jedinečné vlastnosti. Program přibližuje nejen hospodářský význam lesa jako zdroje dřeva, ale také jeho nenahraditelnou roli v ochraně přírody, zachování biodiverzity a regulaci klimatu. Praktické informace Délka programu: 45 minut Věková kategorie: základní škola (1. i 2. stupeň) Kapacita: max. Byli jsme velmi spokojeni s úrovní programu. Informace byly velmi zajímavé a pro děti srozumitelně podané, děti sledovaly celou dobu se zájmem, ukázky výcviku ptáků byly skvělé. ZŠ u sv. Perfektně připravené a velmi zajímavé. Očekával jsem, že děti upoutají živá zvířata. Mile mě překvapila prezentace o mravencích. Nečekal jsem, kolik zajímavého o nich uslyšíme. Už dlouho jsem neviděla děti tak soustředěně poslouchat poutavé povídání pana Procházky. Základní škola nám.

tags: #proč #patří #do #přírody #člověk

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické studie Milana Říhy
• Ekologický program v Chrudimi
• Co škodí české přírodě?
• Zemědělství v Olomouckém kraji
• Třídění odpadu v Nížkovicích