Máta peprná: Pěstování a využití této aromatické rostliny

Kdo by neznal Mátu? Ta snad nesmí chybět v žádném bylinkovém záhoně. Patří k našim nejznámějším léčivkám. Její pěstování je jednoduché a využití široké, navíc v záhoně i krásně vypadá. Najdeme ji v zahradách i ve volné přírodě po celém světě.

Rozšířená a voňavá

Pod názvem máta se ukrývá rod aromatických rostlin, který patří mezi hluchavkovité. Rod je typický svými chlupatými čtyřhrannými lodyhami a klasnatým květenstvím. Kvete světle fialovou, růžovou nebo (ojediněle) bílou barvou.

Druhy máty

Mezi druhy panuje velká morfologická proměnlivost, což způsobuje, že ani odborníci se neumí shodnout na tom, kolik druhů tento rod vlastně má. Mluví se o 20 až 30 druzích, jednotlivé druhy se navíc kříží a vzniká celá řada hybridů.

Máta peprná

Vznikla zkřížením máty klasnaté s mátou vodní v roce 1696. Její původ se přiřazuje západní Evropě, především Anglii. Odtud se rozšířila a pěstuje se ve více než 40 zemích mírného pásu celého světa. Ve volné přírodě se máta příliš nevyskytuje. Využívá se v lékařství, gastronomii a v kosmetice. Málokdy roste volně v přírodě, nejčastěji se pěstuje v květináčích, kde nepotřebuje téměř žádnou péči.

Máta vonná

Dalším známým druhem je máta vonná, která v závislosti na varietě voní po citronu, jablku, nebo dokonce zázvoru. Proto je oblíbená nejen jako okrasná, ale zejména užitková bylina. Máta vonná obsahuje jako máta peprná mentol a je velmi účinná při žaludečních a střevních obtížích. Inhalování zmírňuje potíže z nachlazení. Máta vonná (latinsky Mentha suaveolens) pochází patrně z východní a jižní Evropy, roste také na Britských ostrovech a v jižním Švédsku. Je oblíbená jako okrasná i kuchyňská bylina - a protože tam, kde byla jednou vysazena, snadno zplaňuje, lze se s ní setkat roztroušeně i ve volné přírodě.

Čtěte také: Sázení rostlin a kompost

Je to trvalka, šířící se po zahradě rychle pomocí plazivého oddenku. Lodyhy mohou být někdy až 1 m vysoké, její rozrůstání do šířky je téměř neomezené. Má široce eliptické až vejčité, jemně chlupaté listy, vonící po ovoci. Proto bývá někdy označována jako "jablečná máta". Šedozelené listy odrůdy 'Variegata' (označované také jako "ananasová máta") jsou bíle až krémově lemované - a voní sladce po ovoci.

Jako všem márám, daří se i mátě vonné nejlépe ve světlém stínu a ve vlhké, humózní půdě, která také musí být bezpodmínečně odplevelená. Nejvhodnější je opatřit si na jaře mladé rostliny, které vysadíte do humózní, vlhké půdy. Když se několikrát sestříhne, krásně košatě se rozroste. Máry se vůbec rychlea silně rozrůstají a brzy pokryjí v zahradě všechna volná místa. Pokud to je nežádoucí, je lepší je vysadit do květináčů nebo do kýble bez dna (máty neprorůstají tak hluboko, aby dnem prošly). I tam ovšem musí být půda stále vlhká. Na jaře budou máty vděčné za přihnojení kompostem. Kdyby se příliš silně rozrůstaly, stačí je jednoduše rýčem "opíchat". Vyskytne-li se na listech rez, radikálně celou rostlinu hluboko seřízněte.Rychle znovu obroste.

Čerstvé listy se mohou otrhávat po celé léto. K sušení se seřezává nať před rozkvětem. Ovocná příchuť se velmi dobře hodí ke sladkým pokrmům a poskytuje osvěžující čaj. K přípravě potřebujete asi 8 polévkových lžic mátových listů. Listy nakrájejte a přelijte asi 4 lžícemi vroucí vody. Potom vmíchejte 1 lžíci medu a krém nechejte asi 1 hodinu vyluhovat. Krátce před podáváním přidejte 3 polévkové lžíce vinného octa nebo octa balsamico a dobře rozmíchejte. V zahradě je tato máta atraktivní a přitom voňavou pokryvnou rostlinou. Může lemovat cesty nebo rychle ozelenit ploty.

Máta čokoládová

Čokoládová Máta je speciálně vyšlechtěná z Máty peprné. Má tmavší listy a můžeme v ní cítit nádech hořké kvalitní čokolády. Používá se také do čokolád plněných Mátovým dražé. Samozřejmě lze využít i do koupele, nebo na letní párty, kdy všem připravíte Mojito s čokoládovou vůní. Čokoládová máta patří mezi nejkrásnější vonící kultivary, které vynikají čokoládově mátovým aroma. Listy jsou dekorativní, hladké, lesklé, tmavě zelené barvy, na rubu listů a na stonku přechází do tmavě červených odstínů. Kvete od července do října fialově růžovými květy.

Máta huňatá

Máta huňatá vznikla zkřížením máty klasnaté a vonné. Je to trvalka s hustě chlupatou lodyhou a nadzemními plazivými výběžky. Roste v okolí lidských sídel, na okrajích cest, zahrad, je rozšířená především v západní Evropě. Mára huňatá (Mentha x rotundifolia) je křížence máry klasnaré (M. spicata) a máty vonné (M. suaveolens). Nápadné jsou její plstnatě chlupaté listy se stříbřitou spodní stranou. Kvete růžově až světle fialově.

Čtěte také: Znečištění ovzduší: role rostlin

Máta citronová

Atraktivní druh máty s nádhernou, citronovou vůní. Listy jsou zubaté, mají zelenou barvu a tmavě fialový okraj.

Pěstování máty

Máty nejsou náročné na podmínky a dokážou přežít téměř jakékoliv zacházení. Nejlépe se jim ale bude dařit v polostínu, v dobře vypleté humózní půdě. Zálivku občas potřebují. Když máta zaschne, často po zastřihnutí znovu obrazí. Všechny uváděné druhy vyžadují slunné stanoviště či polostín a humózní půdu, jsou mrazuvzdorné do - 40 stupňů.

Na jaře můžete zasadit mladé rostliny, které seženete v každém zahradnictví. Také je ale možné odkopnout kus plazivého oddenku nebo nadzemního šlahounu ze starší rostliny a ten zasadit na nové místo. Pokud bude mít dost vláhy, krásně vyroste. Mladou rostlinku několikrát sestřihněte, pak se pěkně košatě rozroste. Máty jsou odolné a vytrvalé rostliny, které se rychle rozrůstají pomocí oddenků. Když budou mít vhodné podmínky, brzy jich bude plný záhon. Pokud si takové rozrůstání nepřejete, jednoduše rostlinu rýčem „opíchejte“, tím přerušíte oddenky. Také je ale možné mátu pěstovat v různých nádobách a truhlících.

Máta jako trvalka celkem snadno zvládá přezimování. Na záhoně zvládne zimu i bez pomoci, ale proti těm největším mrazům je vhodné prostor kolem rostliny přikrýt mulčovací kůrou či chvojím. Rostlinky pěstované na balkoně, by se měly přes zimu umístit do interiéru na chladnější místo, které zároveň poskytuje dostatek světla. Přes zimu je potřeba omezit zálivku.

Máta se nedoporučuje pěstovat ze semen, protože ne vždy vzejde. Rozmnožuje se tedy spíše sazeničkami, dělením trsů nebo řízkováním.

Čtěte také: O ekosystému kolem nás

Pěstování ze sazeničky

Sazeničku lze sehnat v zahrádkářství, hobby marketech i supermarketech. Pokud je to možné, nejlepší je vybírat sazeničku namnoženou řízkováním, která je nejkvalitnější a nejspíše se udrží. Na začátku jara či podzimu se sazenička zasadí do vlhké půdy na konečné stanoviště, které leží na závětrném místě v polostínu. Sazenička vyžaduje pravidelnou a vydatnou zálivku, špatně snáší úmorná sucha. Při správné péči vydrží na záhonu či truhlíku až pět let.

Pěstování řízkováním

Na jaře nebo na podzim se může máta množit řízkováním. Vhodným řízkem je u ní kořenový i stonkový výhonek, který je několik centimetrů dlouhý a rostou na něm alespoň tři listy. Tento výhonek se jednoduše ustřihne a vloží do nádoby s vodou. Nejlepší je sklenička nebo jiná nádoba, ve které je možné pozorovat, jak rostlina začíná zakořeňovat. Již po týdnu jsou vidět první známky kořínků. Jakmile rostlina dosáhne výšky alespoň 10 cm a má bohatý kořenový systém, může se přesadit na konečné stanoviště.

Pěstování dělením trsů

Dělení rostlin je u máty dalším vhodným způsobem množení. Dělením se získá rostlinka už vzrostlá, identická s tou, ze které se oddělila. Dělení se prování vyrytím celého trsu rostliny a následným bodnutím rýče či ručním rozdělením kořenů, tak aby každé části zbylo dostatečné množství kořenů a výhonků. Dělením se rostlina nejen rozmnoží, ale také oživí.

Sklízení a sušení

Máta je nejlepší čerstvá a její lístky můžete otrhávat průběžně od jara až do podzimu. Pokud ale chcete její sílu uschovat na zimu, lístky nasušte. Nať se seřezává před rozkvětem, kdy má nejvyšší množství léčivých silic.

Sklízí se nať a listy máty. Listy lze průběžně otrhávat celé léto, při vhodných podmínkách bude postupně dorůstat a zajistí tak další úrodu. Nať je nutné sklidit ještě před květem, tedy do července či srpna. Sklízí se v době, kdy obsahuje nejvíce aromatických silic, což je v odpoledních hodinách za suchých dnů (a před květem).

Bylinky můžete sušit v sušičce, ideálně při teplotě 30-45 °C po dobu 3 až 6 hodin. Bylinky je možné sušit i v troubě nebo jen tak na vzduchu položené na papíru v sítu na suchém, teplém a dobře větraném místě. Správně vysušené bylinky poznáte tak, že je při zmáčknutí rozdrtíte na prášek.

Uchování máty

Úrodu z máty lze uchovat sušením, mražením, zakonzervováním v oleji nebo extrahováním oleje z bylinky. Tento olej poté obsahuje více než 40 složek, z nichž nejznámější je mentol. Čerstvou mátu je nutné spotřebovat co nejdříve, rychle vadne. Její životnost lze prodloužit namočením stonků do vody, ale ani tak dlouho nevydrží.

Uchování máty sušením

Mátu je potřeba sušit rychle, protože při dlouhém sušení listy zhnědnou a stávají se z lékařského hlediska bezcenné. Stejně tak se stane i při přesušení listů. Máta se suší na stinném a suchém místě buď svázaná do snopků a zavěšená nebo v tenkých vrstvách na vodorovné ploše. Je možné ji také sušit umělým teplem, zde ale teplota nesmí překročit 35 °C. Po usušení se máta skladuje ve vzduchotěsných nádobách, protože kdyby zvlhla, došlo by ke ztrátě aroma. Správně usušené listy jsou na líci tmavě zelené a na rubu mají o něco světlejší barvu.

Uchování máty zmražením

Mražením bylinky neztrácí svou chuť a ani u máty tomu není jinak. Při zamrazování je ale potřeba myslet na to, že ačkoli chuť zůstává stejná, bylinka bude mít jiný vzhled, takže se nehodí na dozdobení pokrmů. Nejvhodnější je bylinky před zmražením omýt a nasekat nadrobno tak, aby po vytažení z mrazáku byly ihned připraveny k použití. Takto nasekané bylinky se poté vloží do sáčku (dobrý tip je použít sáčky se znovu uzavíratelným zapínáním) a tyto pak vložit do mrazáku. Jiným způsobem je tyto bylinky rozdělit do nádoby na tvoření ledu a dolít je vodou. Bylinkové kostky ledu se poté vyjmou a vloží do sáčku či uzavíratelné nádoby, kde se mohou skladovat až 12 měsíců. Místo vody je možné použít olivový olej.

Uchování máty konzervováním

K zakonzervování máty do oleje se může využít jakýkoli rostlinný olej, nejlépe nerafinovaný. Hodí se řepkový, slunečnicový, olivový i rýžový olej (tento je vlastně nejlepší, protože se vyznačuje tím, že je téměř bez chuti a dává proto vyniknout samotné chuti bylin). Do uzavíratelné skleněné nádoby se naskládají bylinky, které se zalijí olejem tak, aby byly celé potopené. Pokud budou nakrájené, bude mít olej výraznější chuť. Nádoba se uzavře a nechá na světle asi 4 týdny, během kterých se obsah občas protřepe. Po uplynutí této doby se nádoba uloží do chladu a temna.

Extrahování mátového oleje

Olej se z máty extrahuje za použití vodky, jablečného octu nebo glycerinu. Nejvhodnější je ale použít k extrahování tekutinu obsahující alkohol, protože potom získaná tekutina vydrží delší dobu. Extrahovat lze sušené i čerstvé mátové listy. Sušeným postačí obsah alkoholu 45-60 %, čerstvé potřebují vyšší obsah až 90-95 %. Čerstvé listy se pokrájí na drobno nebo se pomačkají, suché listy stačí promnout v ruce, mohou zůstat i vcelku. Listy se poté nasypou do zavařovací sklenice a zalijí se zvolenou tekutinou tak, aby byly ponořené. Sklenice se uzavře a nechá v klidu, občas se protřepe (tím se urychlí proces rozpouštění olejů) a nechá louhovat po dobu čtyř až osmi týdnů na stinném místě. Po této době se tekutina scedí přes drobné sítko a uchovává na tmavém místě. Tímto olejem se pak může dochucovat horká čokoláda, bylinkový čaj nebo jenom horká voda, mohou se s ní také dochucovat různé dezerty.

Použití máty

Z máty se nejčastěji vaří čaj. Kolik byliny budete na přípravu šálku potřebovat, si vyzkoušejte sami, obecná rada zní asi dvě lžičky čerstvých nebo lžičku nasušených listů. Někdo má ale rád mátový čaj jen slabý, jiný potřebuje silnější. Čaj lze připravit i z natě, té je třeba asi dvojnásobek. Nálev lze použít i k inhalaci. Pokud si nálev uděláte silnější, můžete ho použít jako kloktadlo.

Co se týče využití v kuchyni, můžete čerstvé listy přidat do koktejlů, salátů, omáček a moučníků. Můžete si doma vyrobit mátové bonbony.

Recepty z máty peprné

Čerstvé listy se používají do omáček, moučníků, nápojů, salátů či jako přízdoba různých pokrmů. Sušené listy se používají k přípravě čaje či jehněčího masa a zeleniny. Máta se hodí k různým druhům ovoce, do ovocných salátů, nápojů a pudinků. V průmyslu je máta dobře známá v oblasti výroby alkoholických nápojů známých pod názvy Peprmintka či Zelená.

Vůbec nejznámější recept, ve kterém se máta upotřebí, je na alkoholický nápoj zvaný Mojito. Do vysoké sklenice se dá několik lístků máty, třtinový cukr, nakrájené dílky limetky a tyto ingredience se rozdrtí. Sklenice se poté naplní rozdrceným ledem, bílým rumem a dolije se perlivou vodou. Nápoj se dozdobí brčkem, snítkou máty a dílkem limetky a podává se. Existuje i verze Virgin Mojito, což je vlastně identický nápoj, do kterého se ale nedává bílý rum a je tedy nealkoholický.

V průmyslu se prodává Zelená či Peprmintka, podobné nápoje je možné vyrobit také doma. Do libovolného alkoholu (především vodka, slivovice nebo koňak) se ponoří lístky máty a nechají se louhovat po dobu asi tří týdnů na slunci. Po této době se smíchá s cukerným roztokem (cukr rozmíchaný ve vodě) a uloží se do chladu.

Z máty se vyrábí také osvěžující sirup. Voda se smíchá s cukrem v poměru 2:1 a povaří se. Přidá se šťáva z citronu a rozmixované mátové lístky a nechají se přejít varem, poté se odstaví a naplní do připravených uzavíratelných sklenic.

Jednoduchý mátový nápoj se získá louhováním rozmixovaných mátových lístků ve vodě. Nápoj se scedí, dosladí cukrem nebo medem a je hotový.

Jak již bylo řečeno, máta se také hodí do sladkých pokrmů a k ovoci. V letních měsících lidé ocení především mátovou zmrzlinu s ovocem a čokoládou. Mléko se smetanou se přivedou k varu a vmíchají k ušlehaným vejcem, se kterými se povaří do zhoustnutí. Omyté a nadrobno nakrájené či rozmixované kousky máty se vmíchají do krému, který se poté nechá trochu zmrazit. Než úplně zamrzne, vmíchají se do něj kousky čokolády a směs se nechá zmrznout úplně. Zmrzlina se podává s ovocem dle chuti strávníků.

Využití máty peprné

1. Potravinářství

   Máta se v gastronomii užívá především k přípravě osvěžujících nápojů, dále do moučníků, pečeného či grilovaného masa a ryb, omáček, zeleniny, rýže, bylinkového másla a salátů, včetně těch ovocných. Objevuje se také v likérech, bonbónech či čokoládových náplních. Z máty se také vaří příjemně voňavý čaj. Díky aromatičnosti je při použití máty dalších bylinek netřeba.

2. Lékařství

   Máta pomáhá při trávení, křečích, bolestech hlavy, při nachlazení a kašli, pomáhá také uvolnit ucpaný nos. Působí protizánětlivě, mírní nadýmání, působí proti nespavosti a stresu, snižuje napětí hladkého svalstva a tlaku ve vnitřních orgánech a předchází bolestem. Hlavní účinnou složkou máty je mentol, který vyvolává pocit chladu a znecitlivuje, proto pomáhá také při nepříjemných pocitech, jako je například svědění při vyrážkách či kopřivkách. Mátový čas pomáhá při nechutenství.

3. Kosmetika

   V kosmetice se používá k výrobě šamponů pro krásné vlasy. Dále se využívá vlastností mátového oleje při péči o pleť. Olej totiž zklidňuje a čistí pleť, zanechává ji hladkou a na pohled zdravější. Také redukuje tvorbu kožního mazu, což se uplatňuje při boji s akné.

4. Jiné průmyslové využití

   Mentol osvěžuje dech a přidává se proto do zubních past, ústních vod a žvýkaček. Pro své zklidňující a zároveň osvěžující účinky se přidává do masážních gelů a olejů. Je také důležitou složkou u přípravků používaných po bodnutí hmyzem, neboť znecitlivuje. Mátové silice se používají v aromaterapii. Stále častěji je tento „pravý“ mentol nahrazován mentolem průmyslovým.

Nežádoucí účinky máty peprné

Účinky máty peprné jsou velmi silné, proto se nedoporučují užívat malým dětem a v prvních týdnech těhotenství. Také by se jí měly vyhnout kojící ženy, protože snižuje tvorbu mateřského mléka. Při užívání homeopatik je potřeba omezit užívání máty, která snižuje jejich účinky.

Při soustavném užívání může máta vyvolat vedlejší účinky, kterými jsou pálení žáhy, alergie, návaly horka, bolesti hlavy či vředy v ústech.

Zajímavosti o mátě peprné

Mátu lze znát také pod lidovými názvy: pepřová máta, větrová bylina, ferminc, větrovka, balšám, větrové koření, balšán, bylina Matky Boží, fefrminc či fefrmincka, nána, náma, nátkové koření, větrová zelina, větrná bylina a další.

V lidovém léčitelství se doporučuje při závratích, nespavosti, melancholii, epilepsii a mozkové mrtvici.

Z máty si lze připravit osvěžující koupel, pokud se do vody přidají čerstvé mátové lístky.

Používá se s ostatními vonnými bylinkami v potpourri, což je směs vonných bylin naaranžovaných v porcelánových miskách nebo zavěšených v látkovém sáčku. Tato směs příjemně rozvoní celou místnost.

Díky snadnému křížení existuje spousta druhů rodu máta. Mezi nejznámější patří máta vodní, klasnatá, vonná, okrouhlistá nebo rolní. Samotná máta peprná má mnoho kultivarů, například máta peprná pomerančová, citronová, grepová, mandarinková, bergamotová, čokoládová či švýcarská.

Máta je stará léčivka známá již za dob egyptských faraonů, což dokazují její objevy v hrobkách faraonů v Karnaku. Byla zde používána proti nechutenství, škrkavkám a pro „znovuzískání ochablých vášní“.

Máta působí jako odpuzovač škůdců jako je hmyz, myši nebo krysy. Na rozdíl od lidí je jim totiž vůně máty nepříjemná.

tags: #peprne #rostliny #v #prirode #pestovani

Oblíbené příspěvky:

• Efektivní tipy na hubnutí
• Životní prostředí a digitalizace
• Ekologické Limity a SPD v ČR
• Rizika z Fekálního Znečištění Studny
• Úmrtnost zvířat v důsledku plastů