Perlorodka říční: Ohrožení a důvody úbytku

Perlorodka říční (Margaritifera margaritifera) je vzácný živočich oligotrofních vod, který si zaslouží naši pozornost jako deštníkový druh pro ochranu čistých vod se zachovalými přirozenými procesy v povodí. Perlorodka říční patří u nás mezi kriticky ohrožené druhy. Její ochraně je věnována velká péče.

Ještě přibližně před šedesáti lety odpovídalo prostředí nárokům perlorodky na kvalitu vodního prostředí, jeho relativní stabilitu, dostatek vhodné potravy, vyhovující teplotní režim a vhodnou rybí obsádku a perlorodky prosperovaly. Perlorodka říční (Margaritifera margaritifera) se historicky vyskytovala na velkém počtu lokalit, často v desetitisícových až statisícových koloniích. Těžiště jejího výskytu se nacházelo na tocích střední velikosti a jejich přítocích v povodí Labe a okrajově i Odry a Dunaje (Dyk, 1947). Ve vodách pstruhového a lipanového pásma perlorodka nacházela optimální podmínky pro rozmnožování a přežívání, a to včetně přirozeného výskytu hlavního hostitele lososa obecného, potřebného pro metamorfózu glochidií na perlorodky.

V České republice perlorodka říční (Margaritifera margaritifera) přežívá pouze ve zbytkové populaci. Nyní se odhaduje, že početnost druhu klesla na méně než 1 % původní početnosti (Simon et al.). Současným centrem výskytu je v České republice povodí Vltavy. Jedná se o horní tok Vltavy, Blanice, Malše a jejich četné přítoky. Nejpočetnější populace se doposud zachovala v jihočeské Blanici, kde žije kolem 10 000 jedinců. Na lokalitách v západních Čechách se zachovaly další fragmenty populace perlorodky říční v přítocích řeky Saale, které tvoří státní hranici mezi Českou republikou, Bavorskem a Saskem. V nižších a středních polohách perlorodka již vymřela a její zbytkové populace se vyskytují v podhorských polohách v blízkosti horní výškové hranice svého rozšíření, tedy v podmínkách mimo jejich ekologické optimum.

Vymírání perlorodky souvisí s životní vazbou na jeden z nejohroženějších biotopů u nás, kterým je oligotrofní povodí. Perlorodka vyžaduje nízký obsah anorganického vápníku, tedy vápníku rozpuštěného z horninového podloží, ale naopak potřebuje dostatek vápníku organického - z rostlinného materiálu. Porovnáme-li nároky člověka na kvalitu pitné vody s limity perlorodky, vyjde nám člověk jako méně náročný. Kvalita vody na lokalitách výskytu perlorodek je zpravidla lepší než u vody z kohoutku. Indikuje tedy kvalitu prostředí velice přísným měřítkem. Existence perlorodky říční je zcela závislá i na zachovalém přírodním prostředí suchozemských ekosystémů v povodí. Oligotrofní toky jsou silně ohroženy cizorodými látkami antropogenního znečištění (těžké kovy, biocidy, soli atp.) a zejména eutrofizací v ploše celého povodí. Mezi hlavní příčiny ohrožení patří kromě zániku habitatu nevhodný vodní a splaveninový režim, degradované terestrické prostředí a absence rybího hostitele.

Konflikty v nárocích perlorodky a obyvatel povodí jsou ve správě toků, zejména při úpravách a výstavbě nádrží, v zemědělském a lesnickém hospodaření a osídlení. Klíčové negativní faktory představují plošné zalesnění smrkovými monokulturami, vybudování hustých odvodňovacích sítí v původních mokřadech a vlhkých loukách, zarůstání nebo naopak příliš intenzivní využití niv, regulace toků a také nepřirozené rybí společenstvo.

Čtěte také: Kriticky ohrožená perlorodka říční

Popis a biologie

Délka lastury 95-140 mm, výška lastury 50-60 mm. Lastura je protáhlá, ledvinovitého tvaru, nápadně silnostěnná a pevná. Zbarvení lastury je tmavě hnědé až černé. Vrchol lastury bývá v dospělosti výrazně korodovaný s prosvítající perletí se zlatavými přírůstky. Výrazná perleť vnitřní strany lastury a schopnost tvořit perly (cizorodé částice obalené perletí) daly perlorodce český název. Vyvrhovací a přijímací otvor není zřetelně oddělen.

Perlorodka říční se vyskytuje zejména v podhorských a horských tocích s chladnou a mírně kyselou vodou v oblastech chudých na vápník. Je náročná na kvalitu vody, vyžaduje zejména nízkou teplotu a vysoké okysličení. Živí filtrací planktonu a detritu. Hlavním hostitelem glochidií je pstruh potoční (Salmo trutta).

Pro vývoj malých perlorodek je důležitá dostatečná teplota vody a přítomnost kamenito-písčitého substrátu, v němž se mohou schovat. Perlorodka říční pro svůj vývoj potřebuje rybího hostitele, v jehož žábrách se larva vyvíjí v malou perlorodku. Tímto hostitelem je pstruh potoční, což samo o sobě ukazuje na kvalitu vody a charakter toku, v němž oba žijí. Jedná se o čisté, živinově chudé vody, s přirozeným meandrujícím korytem a písčitým-štěrkovitým dnem. Na stanovištích přírodě blízkých se jedinci přirůstající relativně pomalu dožívají až 140 let.

Příčiny ohrožení

Perlorodky jsou ohroženy zejména znečištěním vodních toků a změnami půdních a vegetačních poměrů v okolí toků. Například smrkové monokultury v okolí toků výrazně zvyšují okyselení vod. Chemické znečištění vod v tocích, kde tento druh žije. Hlavní skupiny znečišťujících látek jsou průmyslové odpadní vody (s přímým toxickým účinkem), toxické kovy a specificky působící látky jako jsou pesticidy nebo léčiva.

Za historicky první, avšak dlouhodobě působící příčinu ústupu populací perlorodky říční je považována středověká kořistnická exploatace z důvodu získávání sladkovodních perel, která byla široce rozšířena v Čechách až do konce 19. století. Za hlavní příčinu vymírání perlorodky říční v Evropě byla dlouho považována eutrofizace povrchových vod. V souvislosti s postupným hospodářským rozvojem společnosti se zvýšilo i množství cizorodých látek vstupujících do vodního prostředí. V souvislosti s lidskými aktivitami v povodích dochází ke zvyšování množství materiálů vstupujících do toku z celé plochy povodí. Stagnace v reprodukci perlorodky říční mimo jiné časově koreluje s prudkým nástupem kyselých dešťů ve střední Evropě v 60. letech 20. století. Jednou z příčin ohrožení životaschopnosti populací perlorodky říční může být i nedostatek vhodných hostitelů pro vývoj larválních stádií.

Čtěte také: Více o břehuli říční

Ochrana a záchranné programy

Perlorodka říční je chráněna jako druh na národní a mezinárodní úrovni. Dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a jeho prováděcí vyhlášky 395/1992 je zařazena v nejpřísnější kategorii kriticky ohrožený druh. Dále je chráněna dle Směrnice č. Poslední lokality perlorodky jsou součástí některého ze zvláště chráněných území, jako je Národní park a chráněná krajinná oblast Šumava, národní přírodní památky Blanice, Prameniště Blanice, Lužní potok a Jankovský potok nebo dalších kategorií např. přírodní památka Horní Malše, přírodní rezervace Bystřina a Miletínky (a několik let připravované Národní přírodní památky Zlatý potok). Zvláště chráněná území mají svoje ochranné podmínky definované zákonem, de facto se jedná o omezení formou zákazů daných pro každou kategorii.

Specifika jednotlivých území se upravují vyhlašovacími předpisy a ochrana může cílit jak na ekosystémy, tak na druhy. Z výčtu způsobů ochrany a porovnání s realitou běžného života je zřejmé, že tyto aplikované legislativní nástroje způsobují pro občany žijící a hospodařící v povodích s výskytem perlorodky složitou a nepřehlednou situaci omezení a zákazů, které i pro svoji nejednoznačnost nejsou důsledně vymáhány a jejich neúčinnost završuje pasivní a restriktivní charakter zákonných norem.

Z hlediska evropské i národní územní ochrany je perlorodka říční v povodí řeky Blanice předmětem ochrany evropsky chráněných lokalit EVL Šumava, EVL Boletice a EVL Blanice. Dále pak předmětem ochrany národní přírodní památky Prameniště Blanice, národní přírodní památky Blanice a přírodní památky Blanice, a konečně také předmětem ochrany CHKO Šumava.

Základním dokumentem, který umožňuje aktivní ochranu druhu, je záchranný program. Pro perlorodku říční byl schválen Ministerstvem životního prostředí v roce 2013. Jedná se o třetí aktualizaci, do které se promítly poznatky z předchozích aktivit ochrany biotopu a jedinců perlorodky. Mezi hlavní cíle probíhajícího záchranného programu patří obnova schopnosti dokončení všech fází životního cyklu v přírodních podmínkách. Péče o biotop, péče o druh, monitoring, výzkum a výchova a osvěta. Pořadí opatření odpovídá i jejich reálné prioritizaci, alespoň v případě „výchovy a osvěty“ toto umístění odráží skutečnou míru dosavadních aktivit.

MŽP ve spolupráci s AOPK ČR pro ni vyhlásilo celý záchranný program, který zahrnuje velkou škálu různých opatření na její záchranu a ochranu prostředí, ve kterém se nachází.

Čtěte také: Vydra říční - Česká republika

Perlorodka říční je sladkovodní dlouhověký mlž, který je v České republice chráněn zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a evropskou Směrnicí o stanovištích - 92/43/EEC v rámci soustavy NATURA 2000. Systematické snahy na ochranu perlorodky byly započaty v 80. letech na modelovém území v povodí řeky Blanice. Byly vyvíjeny a ověřovány metody polopřirozených odchovů a managementu povodí a poté úspěšně aplikovány.

V roce 1993 byla schválena první fáze záchranného programu pro perlorodku říční, v roce 1999 druhá a následně v roce 2013 byla MŽP schválena fáze třetí (dostupná na www.zachranneprogramy.cz). Realizací a koordinací záchranného programu je pověřena AOPK ČR. Záchranný program definuje jako cíl zajištění takové kvality prostředí, která umožní dlouhodobé udržení stabilní, trvale rostoucí, samostatně se rozmnožující populace perlorodky říční v řádu desetitisíců až statisíců dospělých jedinců, a která bude schopna překonávat jednotlivé náhlé disturbance. Současně klade důraz na přítomnost kohorty 20 % jedinců mladších 30 let.

Propopulační opatření

Mezi stěžejní cíle probíhajícího záchranného programu patří obnova všech fází životního cyklu v přírodních podmínkách, která umožní omlazení přestárlých populací. Nicméně náprava poškozených procesů v povodí je natolik dlouhodobým úkolem, že byly populace perlorodek prozatím posilovány tzv. propopulačními opatřeními. Zbytkové populace byly posíleny dvěma způsoby: vypouštěním invadovaných ryb nesoucích larvální stadia perlorodek nebo výsadky odchovaných mladých perlorodek.

Při prvním způsobu posílení populace jsou vybrány vhodné ryby, které jsou krátce ponechány v lázni s právě dozrálými glochidiemi získanými z oplodněných dospělých perlorodek. Po uchycení glochidií na žábry jsou ryby vypouštěny zpět do toku. Doběhnutí parazitární fáze je pak pod taktovkou přírodních podmínek.

Při druhém způsobu jsou ryby po invadaci drženy v kontrolovaných podmínkách do vypadávání právě metamorfovaných juvenilních perlorodek. Ty jsou následně pravidelně kontrolovány a krmeny přirozenou potravou získávanou z pramenišť až do věku několika let.

Díky intenzivní péči o zbývající jedince a provedení odchovů s následným vypouštěním odrostlých juvenilů se podařilo lokálně, ale výrazně zlepšit věkovou strukturu druhu. Nicméně bez provedení rekonstrukce habitatu perlorodky v dlouhodobém horizontu nepřežijí.

Perlorodka říční je v České republice již po více než třicet let objektem zájmu mnoha biologů a nadšenců a v návaznosti na to také sílí snahy o její záchranu. Perlorodka je jednou z vlajkových lodí české ochrany přírody.

Tabulka: Posílení populací perlorodky říční

tags: #perlorodka #ricni #ohrozeni #duvody

Oblíbené příspěvky:

• Život na Sicílii
• Cviky pro zdraví a energii
• CKES: Ekologie a Křesťanství
• Dětský hrdina v příběhu
• Podmínky pro Stanoviště Taxi Praha