Pěstební Management Lesů a Ochrana Přírody v České Republice

Lesy jsou i přes mnohasetleté ovlivňování člověkem nejzachovalejší složkou přírody a krajiny, i proto je na ně zaměřena značná pozornost ochrany přírody. Přes velký plošný podíl lesů na rozloze státu se podíl dřevoprodukční funkce na tvorbě HDP pohybuje jen okolo 0,7 %. Význam lesa pro společnost tedy nemůže primárně spočívat jenom v produkci dřeva, přestože se jedná o významný obnovitelný zdroj ekologicky šetrného materiálu. Ze současného poznání u nás i v okolních státech s podobnými přírodními podmínkami a zkušenostmi při hospodaření v lesích vyplývá, že produkce dřeva i ostatních materiálně-ekonomických funkcí lesa lze dosahovat přístupy, které budou respektovat polyfunkčnost lesa jako klíčového ekosystému naší krajiny.

Současný stav lesů v České republice nelze díky mnoha faktorům považovat za optimální. Nejvýznamnější problémy, které snižují ekologickou stabilitu lesů, přírodní hodnoty včetně druhové rozmanitosti a nakonec i jejich dlouhodobou produkční schopnost, mají původ především ve značném zjednodušení druhové skladby zavedením smrkových a borových monokultur v minulých stoletích a jejich vysokým zastoupením do současnosti.Nedoceněn byl původní genofond dřevin. Významně se na stavu zejména horských lesních ekosystémů podepsal dodnes přetrvávající vliv imisí chemických látek z průmyslu a dopravy. Na mnoha místech stav lesa negativně ovlivňují nadměrné stavy spárkaté zvěře a narůstající rekreační využívání. Zjednodušování původní rozmanitosti přírodních lesů si všimli osvícení lesníci a byli iniciátory ochrany nejzachovalejších zbytků původních lesů již od poloviny 19. století.

V současné době je zhruba 25 % lesů součástí zvláště chráněných území a v souvislosti s vytvářením soustavy Natura 2000 se během následujících šesti let jejich rozsah ještě poněkud zvýší. Většinu plochy reprezentují lesy třetích zón chráněných krajinných oblastí, kde zpravidla vystačí běžné principy pěstování hospodářského lesa. Posláním zvláště chráněných území, zejména národních parků, národních přírodních rezervací a přírodních rezervací je uchování přírodních hodnot, a to v případě lesa znamená jejich uchování v přírodě blízkém stavu, postupné vyloučení intenzivních způsobů hospodaření a nahrazení porostů silně hospodářsky ovlivněných porosty přírodě blízkými.

Záměrné pěstování lesa, vyvolané sílící poptávkou po dřevě v době nástupu průmyslové revoluce, vedlo při nedostatečných ekologických znalostech k masovému zakládání jehličnatých, převážně smrkových a borových monokultur, nahrazujících porosty s převahou buku a dubu. Lesní hospodářství se orientovalo na holosečný způsob obnovy lesa ve snaze maximalizovat produkci dřeva. Oproti přirozenému, zhruba třetinovému zastoupení jehličnatých dřevin se zvýšil jejich podíl na téměř 80 % a věková i prostorová struktura porostu byla značně zjednodušena. Při holosečném způsobu hospodaření převažovala umělá obnova lesa, představující vysoké nároky na sazenice. Při jejich výrobě docházelo k zužování spektra původních druhů dřevin a byly podceněny i genetické vlastnosti a původnost lesních dřevin. Exploatace původních porostů a používání provenienčně nevhodných sazenic v různé míře ovlivnila všechny lesnicky významné dřeviny a v některých případech způsobila téměř zánik geneticky cenných původních populací.

Poškození a postupný zánik horských lesních ekosystémů vlivem vysoké imisní zátěže vyvolal potřebu celkové revitalizace rozsáhlých komplexů lesa. S nápravou vzniklých poškození se bude lesní hospodářství vypořádávat ještě mnoho desítek let i za předpokladu, že by imise chemických látek skončily.

Čtěte také: Klimatické Zóny ČR

Přirozenou součástí lesních ekosystémů je mnoho skupin živočichů, existujících převážně ve vyváženém vztahu k bylinné i dřevinné složce. Neplatí to pro kalamitní škůdce, schopné vážně poškozovat až rozvracet zejména hospodářské jehličnaté monokultury (především smrkové a borové). Jinou skupinou živočichů, která působí vážné poškození lesních ekosystémů, jsou velcí kopytníci, zejména zvěř jelení, mufloní, dančí a někde i zvěř srnčí. Černá zvěř, považovaná za indiferentní druh, se může při současných stavech spolu s ostatními druhy spárkaté podílet na úplné likvidaci přirozené obnovy dubu a buku. Klíč k radikálnímu omezení škodlivého působení zvěře na les je spíše v rovině společenských vztahů a rovině politické a legislativní než v rovině odborné a praktické (hospodaření se zvěří). Za příklad mohou posloužit neustále rostoucí stavy všech druhů spárkaté zvěře. Značný podíl na tom má subjektivní zjišťování jarních kmenových stavů zvěře místo posuzování únosných stavů podle schopnosti přirozeného zmlazení a odrůstání všech dřevin v lesních porostech.

V pojetí kvality a kvantity intervence do lesních ekosystémů ve zvláště chráněných územích existují doposud značně rozdílné názory jak mezi samotnými ochránci přírody, tak zejména mezi ochránci přírody a lesními hospodáři. Na jedné straně razantnější skupina ochránců přírody prosazuje požadavky na ponechání všech lesů ve zvláště chráněných územích samovolnému vývoji bez ohledu na to, že předmět ochrany je často výsledkem rozumného dlouhodobého hospodaření. Na druhé straně tržně jednající vlastníci a majetkoví správci lesů odmítají jakákoliv omezení svých hospodářských aktivit. Hlavní překážkou rozumné dohody mezi lesníky a ochránci přírody jsou přetrvávající předsudky, vyplývající z nedostatečné nebo jen povrchní znalosti přírodních lesů. Nejzávažnějším předsudkem, prezentovaným především lesníky, je názor, že všechny lesy u nás bez výjimky jsou natolik pozměněné, že se neobejdou bez lidské intervence.

Zařazení lesů do chráněných území, zejména maloplošných, může vyvolávat některá omezení práv vlastníků a uživatelů těchto lesů. Obavy z možných omezení i rozdíly v názorech na potřebu a rozsah speciálních přístupů mohou být a také jsou zdrojem diskusí a někdy i rozporů, kterými vážně trpí úroveň péče o ohroženou přírodu.

Společnost sice uznává, že lesy jsou zvláštním majetkem, který kromě produkce dřeva plní i řadu dalších užitečných funkcí, vlastníkům lesů však poskytování těchto funkcí nikterak nekompenzuje. Potřeba racionálního ovlivňování lesů je dnes běžně uznávána v ochranářské teorii i praxi. Nezbytnost určitých zásahů do lesů či požadavek ponechání jejich části samovolnému vývoji byly většinou zjevné už při stanovení jejich ochranného režimu, často však nebyly uplatněny včas a dostatečně srozumitelně. Rozhodnutí o ponechání lesů samovolnému vývoji musí být součástí dlouhodobě promyšlené ochranářské strategie managementu a musí být provedeno i s ohledem na charakter porostů či kategorii chráněného území. Nemělo by to být ani chvályhodné a ani odsuzované rozhodnutí, ale nedílná součást uceleného přístupu k managementu lesních chráněných území. Opatření v nich obsažená nejsou sice závazná, ale jsou v případě péče o lesy v chráněných územích podkladem pro obnovu lesních hospodářských plánů. Důležité je, že návrhy plánů péče je nutné s vlastníky a majetkovými správci lesů projednat, což vytváří prostor pro komunikaci, při které je možné hledat vzájemně uspokojivá řešení.

V jednotlivých kategoriích zvláště chráněných území je péče o lesní ekosystémy uplatňována diferencovaně na základě plánů péče. V národních parcích je v souladu se zákonem o ochraně přírody a krajiny vyloučeno hospodářské využívání lesů. Podle míry přirozenosti a dalších faktorů jsou lesy zařazeny do I. a II. zóny odstupňované ochrany přírody. Nástroji pro diferencované využívání národních parků a chráněných krajinných oblastí jsou zonace a plány péče.

Čtěte také: Výhody kompostérů JUWEL pro zahradu

Nově vydaný Katalog pěstebních opatření pro zvýšení biodiverzity v lesích v chráněných územích je pomůckou při plánování péče o lesní ekosystémy v chráněných oblastech. Vydáním katalogu skončil projekt podpořený z EHP a Norských fondů 2009-14, jehož hlavním řešitelem byl Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., Útvar pěstování lesa (Výzkumná stanice Opočno). Výstupy z projektu poukazují na to, že v lesních ekosystémech v chráněných oblastech je možno využít tradiční způsoby hospodaření našich předků, a tím zachovat nebo zvýšit jejich druhovou rozmanitost (biodiverzitu).

Součástí katalogu jsou následující pěstební opatření:

1. Bezzásahový management využívající spontánní vývoj
   • Ponechání samovolnému vývoji
2. Přírodě blízký management, jehož cílem je přiblížit strukturu obhospodařovaných lesů hypotetické struktuře, kterou považujeme za přírodní
   • Převod porostu na výběrný les (popř. na nepasečný způsob hospodaření)
3. Cílený management, který slouží pro podporu nějakého druhu nebo skupiny druhů významných z hlediska ochrany přírody
   • Snížení zakmenění (tvorba řídkolesů)
   • Hospodaření v hospodářském tvaru „nízký les" - (pařeziny)
   • Pastva v lesích
   • Práce s „přestárlými stromy" a dřevem odumřelých stromů
   • Péče o lesní okraje

Součástí Katalogu je tedy osm základních pěstebních opatření, která lze využívat při plánování péče o chráněná území (CHÚ). Význam vybraných opatření byl sledován na základě demonstračních objektů, tedy výzkumných ploch, které byly zakládány v různých částech České republiky. Termín ponechání lesů samovolnému (spontánnímu) vývoji označuje vývoj lesa s vyloučením přímých lidských zásahů (tj. především výchovy a obnovy). Jedním z bodů Národního lesnického programu II je pokračovat v rozšiřování podílu lesů ponechaných samovolnému vývoji s cílem postupně vytvořit reprezentativní soustavu, především v rámci sítě národních parků a přírodních rezervací.

Převod porostu na výběrný les (popř. Cílem je změna stávajícího pasečného hospodářského způsobu na výběrný způsob, uskutečňovaný souborem dlouhodobých hospodářských opatření. Koncepce pěstování je založena na trvalosti a vyváženosti lesních ekosystémů, na důsledném využívání ekologických zákonitostí a plynulých vývojových a růstových procesech. Jedná se o postupné uplatňování výběrných principů při současném opouštění zásad hospodářství pasečného. Opatření je zaměřeno na ochranu druhů rostlin a živočichů temperátních lesů vázaných na stadium dorůstání. Postupy převodů lesů pasečných na výběrné předpokládají pozvolné rozčleňování stávajících porostů bez vzniku holých ploch a s tím spojených extrémů. Realizované zásahy zvyšují průnik světla, tepla a srážek do porostu (ve srovnání s nerozpracovanými porosty) a tím se může navýšit výskyt i četnost druhů se značně rozdílnými požadavky na prostředí.

Snížení zakmenění (tvorba řídkolesů): Cílem je zachování či posílení biologické rozmanitosti pomocí lesnických postupů, které povedou ke vzniku a udržování řídce zapojených lesních porostů ve vybraných lesích CHÚ. Jedná se o lesy v těch částech CHÚ, kde je dlouhodobým strategickým cílem ochrana a podpora druhové rozmanitosti a především cílená ochrana určitého ohroženého druhu či skupin druhů živočichů, rostlin nebo hub.

Čtěte také: Více o environmentálním managementu

Hospodaření v hospodářském tvaru „nízký les“ - pařeziny: Cílem je vytvořit na relativně malém území pestrou mozaiku lesních porostů (či jejich částí), ve kterých se na malé ploše výrazně mění ekologické podmínky, a tím zabezpečit vhodné prostředí pro značné množství rostlin a živočichů s různými nároky na stanovištní poměry.

Pastva v lesích: Cílem opatření je využití extenzivní pastvy zdomácnělých herbivorů (skot, ovce, kozy, koně) k zvýšení a udržení biodiverzity lesních a lesostepních porostů zvláště chráněných území.

Péče o lesní okraje: Udržování porostních okrajů jednak jako významných prvků statické stability navazujících lesních porostů a jednak jako prvků s vysokým potenciálem zvyšování biodiverzity v kulturní krajině. V neposlední řadě lze podpořit jejich funkci estetickou a rekreační. Na lesní okraje jsou soustředěny zvláště světlomilné druhy. Pro jejich udržení je potřebné udržování řídkého porostu na lesním okraji.

Dosud se v lesích chráněných území navrhují převážně takzvaně přírodě blízké způsoby hospodaření, tedy tvorba bohatě strukturovaných lesů a lesů výběrných. Tyto postupy se však nehodí ve všech případech. Zvláště pro ochranu druhů náročných na světlo může být jejich uplatnění kontraproduktivní. Hospodaření v lesích chráněných území, tedy i v územích Natura 2000, může mít specifický charakter nastavený s ohledem na plnění cíle ochrany. Specifické postupy hospodaření bývají obsaženy i jako návrhy v plánech péče.

tags: #pestebni #management #lesu #ochrana #prirody

Oblíbené příspěvky:

• Realita emisí CO2 u elektromobilů
• Třídění odpadu v ČR
• Kokorínsko: ubytování v přírodě
• Koncentrace CO a její význam
• Správná výška dřezového odpadu