V seriálu Inspirace pro zemědělce představujeme příklady různých způsobů hospodaření v ekologickém a biodynamickém zemědělství, v jehož středu je péče o půdu, přírodní i lidské zdroje. Chceme inspirovat začínající i zkušené zemědělce, ty ekologické, nebo i ty, kteří o přechodu na ekologické hospodaření přemýšlí. Zasít třeba první semínko budoucí změny.
Pod pojmem ekologické zemědělství si většina z nás představí pěstování plodin bez zbytečné chemie. A skutečně je tomu tak. Nic ovšem není tak jednoduché a aby vše fungovalo přesně tak, jak má, je zapotřebí, aby ekologičtí farmáři dodržovali spoustu vzájemně provázaných postupů.
Biodiverzita jako základní pilíř ekologického zemědělství
Jedním z faktorů, na který je při produkci biopotravin kladen opravdu velký důraz, je biodiverzita. Biodiverzita velmi zjednodušeně označuje rozmanitost života ve všech jeho formách a je důležitým předpokladem pro zachování přírodních procesů. Pakliže nám tedy záleží na tom, jak příroda a okolní krajina prospívá a chceme-li ji uchovat v dobrém stavu nejen pro nás, ale i pro budoucí generace, rozhodně bychom o ni měli pečovat.
Ekologická pole v krajině jednoduše poznáte podle různorodosti plodin, které se vzájemně dobře doplňují. Z obilnin se obvykle pěstují například pšenice ozimá, pšenice špalda, žito, oves, ječmen, pšenice jednozrnka, dále plodiny jako je vojtěška nebo třeba luskoviny a druhově bohaté směsky, které se využívají jako krmiva a meziplodiny. Pestrý a vyvážený osevní postup a návrat maximálního množství organické hmoty zpět do půdy rovněž zajišťuje, že na poli najdeme i nepřeberné množství nejrůznějšího hmyzu, brouků a motýlů.
I v sadech a na záhonech musí být dodržována určitá pravidla. Pěstování lokálního, sezónního bio ovoce je založeno na volbě vhodných podnoží a odrůd vysázených na vhodném stanovišti s co největší druhovou rozmanitostí. Čím více druhů totiž žije uvnitř sadu i v jeho okolí, tím větší je pak jeho ekologická stabilita.
Čtěte také: Pěstování pícní v ekologickém zemědělství
Ekologické zelinářství má podobné zásady jako ostatní rostlinná produkce na orné půdě. Ať už v okolí polí, nebo sadů, během produkce biopotravin není používána zbytečná chemie. Díky biodiverzitě mají totiž škůdci většinou své přirozené predátory, kteří je zvládnou eliminovat. Hospodáři však mohou sáhnout po povoleném přípravku na ochranu rostlin pro ekologické zemědělství, často na bázi výluhů z bylin nebo například mikroorganismů. Hnojení musí být rovněž prováděno ekologicky, a to pomocí hnoje hospodářských zvířat, kompostem nebo zeleným hnojením.
Pásové pěstování jako inovativní metoda
V dnešním dílu se vydáme do Nizozemska, kde v roce 2026 začal polařský podnik ERF ve Flevolandu na 42 hektarech s pěstováním plodin v pásech. Cílem bylo sbírat zkušenosti s tímto produkčním systémem a zkoumat účinek na výnosy, biodiverzitu a také výskyt chorob a škůdců. V čem spočívá a jak funguje v praxi?
Pro pásovou produkci je charakteristické pěstování různých plodin v sousedících pásech. Snižuje se tím výskyt chorob a škůdců, který je v ekologickém zemědělství důležitou příčinou výnosových ztrát. ERF je soukromý ekologický polařský podnik, který hospodaří převážně na rezervních pozemcích ve Flevolandu, a má díky tomu prostor pro zkoušení nových postupů. Pro vedení podniku je důležitý rozvoj celého ekologického zemědělství.
V roce 2016 podnik začal s pěstováním v pásech, a to ve více variantách, resp. s různou šířkou pásů. Pěstební plán zahrnuje aktuálně šest plodin, které jsou pěstovány v pásech o šířce 6, 12, 24 a 48 metrů. Šířka je přizpůsobena traktorům s rozchodem kol 3,20 metru - udržování stálých kolejí je díky řízení za pomoci GPS jednoduché. Aby bylo možné využít výhod osevního postupu, neměly by být pásy příliš široké. Proto byla jako standard pro nové stanoviště zvolena šířka 2 x 3 m = 6 metrů.
Roy Michielsen pracuje v ERF a dohlíží na pokusy: „Cílem ERF při pásovém pěstování je zvýšení stability. Vyšší výnos pro nás není to nejdůležitější. Domníváme se, že můžeme mít prospěch především z toho, že budeme méně závislí na náladách přírody a zvláště na chorobách a škůdcích. A také tím rozložíme rizika.“
Čtěte také: Odpad v České republice
Osevní postup při pásovém pěstování zůstává zachován, jen se pak každá plodina pěstuje v pásech, oddělená jinou plodinou. Tato rozmanitost užitkových rostlin na malém prostoru zlepšuje biodiverzitu, což působí proti šíření chorob rostlin a přitahuje přirozené antagonisty. To se daří zvláště při vhodných kombinacích, při nichž se například nemůže šířit plíseň na bramborách, protože sousední plodina jí není napadána. Dalším příkladem je pás hrachu vedle jarní pšenice: hmyz vyskytující se v pšeničném pásu je přirozeným nepřítelem mšic, které napadají hrách.
ERF se hodlá pásové produkci věnovat dlouhodobě: „Tento systém ovšem vyžaduje, aby člověk trochu víc přemýšlel. Je třeba vědět, které rostliny umístíte vedle sebe - záleží také na jejich sklizňovém termínu. Podnik se mimo jiné snaží být v kontaktu se sociálním prostředím. Roy: „Mnohá z našich polí se nacházejí v blízkosti města a my rádi navazujeme kontakty. Společnost si cení toho, jestliže se například aktivně zasazujeme o biodiverzitu. Pásová produkce se setkává s velkým zájmem také u praktiků. V minulém roce se na toto téma konalo několik workshopů a seminář pro zemědělskou mistrovskou školu, v němž se frekventanti seznamovali se zásadami a účinky pásové produkce.
Vývoj produkce v pásech je doprovázen také výzkumy. Měření týkající se užitkových rostlin a zjišťování biodiverzity zajišťuje univerzita ve Wageningenu a Institut Louise Bolka. V roce 2019 se srovnávaly výnosy dvojic brambory-jetelotráva, cukrová řepa-ječmen, cibule-mrkev a pór-jetelotráva. Výnosy na pásech byly v tomto roce srovnatelné s výnosy monokultur nebo dokonce vyšší. Šíře pásů neměla na výši výnosu vliv. Jen bílé zelí mělo v pásové produkci nižší výnos v hmotnosti na jednotku plochy. Hlávky však byly větší, díky čemuž bylo možné získat větší cenu za hlávku, takže výsledkem byl větší finanční výnos na jednotku plochy.
Příklad z praxe: Bratři Rozendaalovi a firma Cornelise Mosselmana
Běžné pole vs. Pěstování v pásech mezitím nalezlo další příznivce, mimo jiné i firmu bratrů Rozendaalových. V roce 2003 převzali bratři Jan a Hans Rozendaalovi od rodičů ekologický polařský podnik na jihozápadě Nizozemska. „Tvrdě pracujeme na budoucnosti firmy. Proto potřebujeme být informovaní o nových pěstebních technikách,“ říkají bratři Rozendaalovi. V rámci evropského projektu SUREVEG (2018-2021) zahájili produkci v pásech. Založili čtyři pokusná pole s pásy póru, dýní, pastináků a bílého zelí. Mezi plodinami se nacházejí pásy jetelotrávy. Pásy jsou kvůli rozchodu strojů široké tři metry.
Hans Rosendaal říká, že je zvědavý na výsledky pásového pěstování v podniku a že by pro něj tento systém mohl představovat „nadhodnotu“ ve třech různých bodech: zaprvé v regulaci chorob rostlin, zadruhé v produkci zelené hmoty sloužící jako hnojivo a zatřetí v celkovém finančním výnosu. Samozřejmě je třeba, aby systém byl funkční. „Bude zajímavé vidět, jestli třímetrové pásy byly dobrou volbou,“ říká Hans.
Čtěte také: Udržitelné zemědělství a chov zvířat
Bratři nechtějí být na prodeji jetelotrávy závislí, proto posekanou hmotu z jetelotravních pásů, zařazených mezi pásy zeleniny, používají jako hnojivo. Také Cornelis Mosselman zahájil v tomto roce pěstování v pásech. Jeho podnik se zčásti nachází v přechodném období, na ekologických pozemcích již pěstuje plodiny v pásech. Patří k nim i zelené hnojení a pásy květin. Pěstování v pásech kombinuje s pevnými pojezdovými řádky (ovšem bez řízení přes GPS), kdy jsou všechny traktory a nářadí nastaveny na rozchod 3,2 m. Zvláště při sklizni to vyžaduje inovace u nářadí a strojů.
Výzvy a pochybnosti spojené s pásovou produkcí
I přes veškerý zájem o pásovou produkci se vynořují také otázky. Hans van Beek, biodynamický zemědělec hospodařící ve Flevolandu, uvažuje o tom, že přejde na pěstování v pásech. Letošní sucho v něm nicméně vyvolává pochybnosti: „Letos na jaře jsem musel před výsevem i po něm přikročit k závlaze. Závlaha v pásech je obtížná a není možné omezit ji na pás o šířce šest metrů. V praxi se pak zavlažují všechny plodiny.“ Hans má také pochybnosti o účinnosti pásové produkce na výskyt chorob a škůdců vázaných na půdu.
Před několika lety provedl biodynamický zemědělec Joost van Strien na svém statku v malém měřítku pokus s pěstováním v pásech. I on vidí nevýhody vzhledem k nutnosti závlahy jednotlivých plodin. Tento problém lze vyřešit přechodem na kapkovou závlahu. I když bylo ve variantě s pásy zjištěno více hmyzu, přímý účinek na potlačení chorob a škůdců nezaznamenal.
V rámci evropského projektu SUREVEG (2018-2021) pracují výzkumníci ze sedmi zemí (Dánsko, Finsko, Belgie, Itálie, Lotyšsko, Španělsko a Nizozemsko) společně na vývoji ekologických systémů produkce zeleniny s vysokou biodiverzitou - cílem je zvýšit produktivitu, biodiverzitu a úrodnost půdy. Postupně se vyvíjejí nové diverzifikované intenzivní ekologické produkční systémy, založené na principech, jako je pěstování v pásech, střídání řádků nebo dokonce střídání různých druhů zeleniny v jednom řádku. S tím je spojen také vývoj čidel.
Pásová produkce umožňuje zvýšení druhové rozmanitosti v podniku. Dochází tím k lepší regulaci chorob a škůdců a zpomaluje se šíření například houbových chorob, jako je plíseň bramborová. Tento produkční systém však vyžaduje adaptaci mechanizace; předpokladem toho, aby pásy zůstávaly na stejném místě, je práce s GPS. Biodynamičtí zemědělci u tohoto systému spíše váhají, protože si žádá větší úpravy a nevýhodou je rovněž obtížnější závlaha v obdobích sucha.
Výzkumy ukazují, že biologická rozmanitost přispívá k odolnosti porostů a že péče o krajinu a přírodu v zemědělství je důležitá pro její stabilitu.
Ekologické a regenerativní zemědělství: Dva přístupy k udržitelnosti
Ekologické a regenerativní zemědělství jsou dva přístupy, jejichž cílem je zlepšovat zdraví půdy a zajišťovat udržitelnost zemědělských systémů. I když se tyto koncepty mohou zdát na první pohled odlišné, v jádru mají mnoho společného. Moderní ekologické zemědělství dokáže být regenerativním, ale s tím rozdílem, že nepoužívá herbicidy.
Ekologické zemědělství v České republice i v celé Evropské unii je regulováno jasnými pravidly, která zahrnují pravidelné kontroly a proces certifikace. Tyto přísné směrnice jsou zde pro zajištění, že zemědělské produkty označené jako „ekologické“ skutečně splňují vysoké standardy udržitelnosti a životního prostředí. Naproti tomu regenerativní zemědělství, přestože má své výhody a cíle pro obnovu půdy a zlepšení biodiverzity, není v současné době podobně regulováno nebo standardizováno.
Ochrana půdy a minimalizace jejího zpracování
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC (The Intergovernmental Panel on Climate Change) doporučuje bránit půdní erozi a mineralizaci uhlíku pomocí půdoochranných technologií, např. minimálním zpracováním půdy, bezorebnými technologiemi, obděláváním půdy po vrstevnicích, pěstováním plodin v pásech, budováním teras. V rámci nové SZP pro období 2023-2027 je pro plnění podmínek Kontroly podmíněnosti, konkrétně DZES 6 - Minimální pokryv půdy pro zamezení vzniku holé půdy nezbytné, zajistit v období po sklizni hlavní plodiny minimálně do 31. 10.
Hepperly, et al., (2008) odhaduje, že aplikace kompostu a krycích plodin v osevním postupu, má výrazný vliv na zvýšení obsahu organické hmoty v půdě, dokonce i větší, než bezorebná technika. Redukované zpracování půdy a využívání bezorebných technologií je nyní jednou z možností k plnění standardu DZES 6 v rámci podmínek Kontrol podmíněnosti.
Ekologické zemědělství představuje udržitelnou alternativu ke konvenčnímu zemědělství, protože vyloučením syntetických chemických látek ve formě syntetických pesticidů minimalizuje negativní dopad na životní prostředí, včetně snížení rizika kontaminace vody, degradace půdy a poškození necílových organismů.
K úrodnosti půdy přistupuje komplexně. Ke zlepšení a udržení struktury půdy, obsahu organické hmoty a dostupnosti živin využívá přírodní vstupy: kompost, hnůj, meziplodiny a krycí plodiny. Jeho postupy, jako je střídání plodin, pěstování meziplodin a podpora půdní biodiverzity, pracují v harmonii, vytvářejí zdravý a prosperující půdní ekosystém a přispívají k dlouhodobé úrodnosti půdy a jejímu celkovému zdraví, což je přínosné jak pro životní prostředí, tak pro zemědělskou produkci.
Syntetické pesticidy a uhlíkové zemědělství
Regenerativní zemědělství sice sdílí některé postupy s ekologickým zemědělstvím, ale nevylučuje používání syntetických pesticidů. Ačkoli jeho principy upřednostňují zdraví půdy a odolnost ekosystému, syntetické pesticidy, tedy včetně herbicidů, mohou být stále používány, pokud je to nezbytné.
V posledních letech nabývá na významu uhlíkové zemědělství. S ním souvisí termín “Carbon tunnel vision” (uhlíkové tunelové vidění), který označuje fenomén, kdy se regenerativní zemědělství zaměřuje převážně na uhlíkové kredity a certifikaci, často na úkor jiných klíčových aspektů udržitelného zemědělství. Tato úzká perspektiva může vést k přehnanému důrazu na sekvestraci uhlíku, což může zastínit jiné regenerativní postupy, podporující biologickou rozmanitost, zdraví půdy a ochranu vody.
Do nedávna bylo jednou z hlavních výzev ekologického zemědělství omezení intenzivního zpracování půdy za účelem omezení tlaku plevelů. To v praxi představuje zejména hlubokou podzimní orbu bez následného setí ozimé plodiny a časté zpracování půdy, což může mít negativní dopad na půdní život, strukturu půdy a být zdrojem emisí skleníkových plynů díky zvýšené mineralizaci organické hmoty v půdě.
Redukované zpracování půdy a modernizace zemědělského nářadí
Redukované zpracování půdy, které znamená minimalizaci zásahů do půdy ve formě omezování orby a snižování počtu následných operací umožňuje řešení těchto problémů. Redukované zpracování půdy musí být přizpůsobeno konkrétnímu stanovišti. Při přechodu na tuto technologii je cílem méně hluboko a méně často zpracovávat půdu, tím zvyšovat mikrobiální aktivitu v půdě a utvářet lepší půdní strukturu.
Začít na malých plochách, nikoli na problémových pozemcích, protože lze očekávat, že tlak plevelů se spíše zvýší. Snížit hloubku orby a její četnost. Používat podmítací pluh, diskové brány, kypřiče se šípovými radličkami apod., není-li použití běžného pluhu nezbytně nutné.
Neméně důležité je zohlednit sociální a ekonomické aspekty přechodu na redukované zpracování půdy a bezorebné obdělávání. Aby bylo v ekologickém zemědělství možné úspěšně přejít od hluboké orby k redukovanému zpracování půdy, je nezbytné modernizovat zemědělské nářadí a nástroje i rozvíjet znalosti pěstitelů. Proto je zapotřebí cílit investiční podpory a vzdělávání na tyto nové technologie a praktiky tak, aby byli ekologičtí zemědělci schopni udržet si konkurenceschopnost, zlepšit udržitelnost svého hospodaření a naplňovat podmínky standardů dobrého zemědělského a environmentálního stavu.
Poradenství a přenos znalostí budou pro zemědělce, kteří se chtějí přizpůsobit těmto novým způsobům pěstování, hrát klíčovou roli. V roce 2023 vznikl v rámci aktivit ČTPEZ „Katalog technologií a postupů precizního zemědělství pro ekologické zemědělství“, který popisuje základní postupy a stroje potřebné pro přechod na redukované zpracování půdy v systému EZ. V roce 2022 bylo vytvořeno video zaměřené na uplatňování principů redukovaného zpracování půdy v ekologickém zemědělství, ve kterém jsou představeny jednotlivé typy nářadí, jako jsou stroje pro přímé setí, radličkové a diskové kypřiče, nebo podmítací pluh.
Závěr
Produktivní a environmentálně udržitelné zemědělství je zásadním předpokladem k tomu, abychom se mohli zbavovat kompromisů v otázkách zabezpečení produkce potravin, klimatických změn a degradace ekosystémů. V tomto smyslu představuje ekologické zemědělství multifunkční strategii zaměřenou na více cílů.
tags: #pěstování #v #ekologickém #zemědělství
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]