Výskyt pískovce a jeho využití v krajině

Svaz Asplenion septentrionalis zahrnuje štěrbinovou vegetaci skalních stěn, terásek, stabilizovaných nezazemněných sutí a balvanových rozpadů na různých horninových podkladech s výjimkou silně vápnitých a ultrabazických hornin. Vzácněji se tato vegetace vyskytuje na antropogenních stanovištích s účastí těchto typů hornin, např. v lomech a na terasových mezích z kamenů skládaných bez maltového pojiva.

Spektrum hornin tvořících biotop této vegetace je velmi široké. Zahrnuje živinami chudé horniny (např. buližník a kvádrový pískovec), horniny obtížně zvětrávající (např. porfyr a žula), dále mírně vápnité horniny, v jejichž štěrbinách je však půda lokálně odvápněná (např. algonkické břidlice), a konečně bazické vulkanické horniny (např. čediče a znělce). Proto se v této vegetaci vyskytují druhy acidofilní (z chasmofytů např. Asplenium septentrionale, A. trichomanes subsp. trichomanes, Woodsia ilvensis), druhy přizpůsobené substrátům s různou reakcí a dostupností živin (např. Cystopteris fragilis, Polypodium vulgare), druhy s optimem na bazických silikátových podkladech, které částečně přesahují i na karbonátové horniny (např. Aster alpinus, Dianthus gratianopolitanus) nebo jsou navíc slabě nitrofilní (např. Saxifraga rosacea, Viola tricolor subsp. saxatilis).

Podobně rozmanité jsou i další vlastnosti stanovišť této vegetace. Pro otevřené vysychavé skalní biotopy jsou příznačné druhy suchých trávníků a pionýrské vegetace mělkých půd (např. Campanula rotundifolia agg., Euphorbia cyparissias, Festuca ovina, Rumex acetosella), na stinných a suťových stanovištích jsou hojné lesní acidofyty (např. Avenella flexuosa, Dryopteris dilatata) i lesní nebo lemové nitrofilní druhy (např. Epilobium montanum, Geranium robertianum).

V mechovém patře převládají na slunných stanovištích drobné akrokarpní mechy (např. Ceratodon purpureus, Pohlia nutans, Polytrichum piliferum) a lišejníky (např. Cladonia spp.). Na stinných a vlhčích stanovištích převažují robustnější mechy trsnaté (např. Dicranum scoparium) nebo kobercovité (např. Brachythecium velutinum a Hypnum cupressiforme).

V České republice se společenstva svazu Asplenion septentrionalis vyskytují převážně v kolinním a montánním stupni Českého masivu, zatímco v karpatské oblasti a ve všech nížinách je jejich výskyt omezen vzácností tvrdých kyselých podkladů.

Čtěte také: Krušné hory a těžba žuly

Kolbek & Jeník (in Moravec et al. 1995: 11-14) uvádějí v předchozím přehledu české vegetace z pahorkatin středních a severních Čech čtyři asociace tohoto svazu, v jejich pojetí považovaného za totožný s alpským svazem Androsacion vandellii Br.-Bl. in Br.-Bl. et Jenny 1926. Z nich považujeme asociace Woodsio ilvensis-Asplenietum septentrionalis Br.-Bl.

Ostře vymezené hranice nejsou něčím, co by bylo v přírodní krajině obvyklé - předěly mezi jednotlivými typy terénu a vegetace nebo třeba zvířecími teritorii se zpravidla prolínají a pohybují, jsou neostré a jejich podoba závisí i na měřítku, ve kterém je sledujeme. Lidská kultura, zejména ve své moderní podobě, ale naopak potřebuje mít možnost detailně vymezit, kde například začíná jeden pozemek a končí druhý, kde leží hranice zodpovědnosti obcí a kde se stýkají jednotlivé státy. Je-li to potřeba, je proto do terénu promítnuta hraniční čára.

Její průběh byl původně obvykle vymezován podle okrajů lesních pásem, přibližného průběhu horských hřebenů nebo výrazných míst. Tato základní metoda ale od vrcholného středověku postupně přestávala stačit a počínaje 18. stoletím se pak s nástupem moderních katastrálních systémů v krajině začal hojně objevovat nový druh drobných památek - řady mezníků, hraničních křížů a dalších geodetických znamení. V současnosti jde o jedny z nejčastějších záměrně utvořených stop lidské činnosti. Na vyznačení bodů určujících katastrální hranice můžeme narazit i třeba jen při krátkém výletu.

Některé z takových mezníků jsou dosud užívány a napomáhají při geodetickém měření, jiné ztratily část svého významu se změnou nebo zánikem původních pozemkových a katastrálních hranic, ale v důsledku toho se zase staly významným dokladem proměn využívání území v minulosti.

Hraniční kameny a kříže

První výraznou a častou skupinou starých geodetických znamení, a také jednou z nejnápadnějších, jsou hraniční kameny. Obvykle jde o vztyčené, jen hrubě opracované kamenné patníky a stélky, které vyčnívají nad terén zhruba do výšky až 60 cm a mohou být na horní straně označeny křížkem. V 18. a 19. století byly také někdy na bocích číslovány nebo doplněny iniciály, které označovaly sousedící panství, u novějších exemplářů už to ale není obvyklé.

Čtěte také: Kamenný odpad jako zdroj

Druhým hojně se vyskytujícím typem hraničních znamení, častým zejména na pískovcovém podloží, kde je možné vyrývat značky do skal, jsou hraniční křížky. Na první pohled mohou být nenápadné, typický křížek je většinou rovnoramenný, asi 30 cm vysoký, a pokud není zvýrazněn barvou, má tendenci splývat s podkladem. Někdy může být umístěn uvnitř vyrytého čtverce nebo vzácněji dokonce na upravené, přisekané ploše či v nice.

Lze předpokládat, že v minulosti byl výskyt tohoto typu znamení hojnější, ale dochovaly se pouze tam, kde to podkladový materiál dovolil - staré značky vyznačující průběh linie na kmenech stromů či pařezech již dnes zanikly.

Při úvahách o stáří hraničních kamenů a křížů je třeba mít na paměti, že pokud označovaly dlouhodobě existující hranici, mohly být různě upravovány a případně nahrazovány novými (v rámci jedné hraniční linie se lze setkat s různými typy značek). Mezi nejčastější druhotné zásahy patří zbroušení, přetesání písmen nebo zvýraznění barvou. Staré a nepoužívané hraniční kameny mohly být zase přeneseny o kus dál, osekány a „zrecyklovány“.

Odhadnout alespoň přibližné stáří mezníku lze bez znalosti historického kontextu částečně z typu písma, které je na něm použito, eroze přitesaných částí a také podle materiálu, z něhož je vyroben - u novějších geodetických značek převažují nad kamenem z místních zdrojů často materiály jako žula nebo dokonce beton.

Po návratu domů lze význam dnes používaného hraničního kamene nejjednodušeji zkusit pomocí map na portálu Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, u starších znamení mohou napomoci historické mapy, zejména mapy stabilního katastru a jeho indikační skici.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Stopy po starých měřeních

Zvláštní kategorii geodetických objektů, kterou je možné zmínit na závěr, představují stopy po starých měřeních, které jsou mezníkům podobné, ale nevymezovaly žádné hranice, nýbrž pomáhaly při mapovacích pracích. Pozůstatek takového objektu je zřejmě možné pozorovat na vrcholu hory Vlhošť nedaleko Blíževedel, i když se ho zatím nepodařilo ztotožnit s žádnou ze známých historických mapovacích akcí.

Jde o dvě mírně obloukovitě prohnuté linie na obou koncích vrcholového hřbítku Vlhoště, které jsou tvořeny řadou vztyčených kamenů. Tyto kameny jsou od sebe vzdáleny přibližně jeden metr a číslovány po sobě jdoucími čísly na protilehlých stranách. Společnými čísly k sobě přiléhají - tedy kámen s čísly „20“ a „19“ stojí vedle kamene s čísly „19“ a „18“, přičemž obě čísla „19“ hledí na sebe - jakoby vymezovaly úsek mezi nimi. Materiálem je pískovec, který se ve vrcholových partiích Vlhoště již nevyskytuje, kameny musely být tak přineseny z nižších poloh. Podle provedení čísel by mohly pocházet z přelomu 18. a 19. století.

Ukázky hraničních kamenů

1. - 2. Pískovcové mezníky hranice panství Hirschberg a Neuschloss s písmeny „H“ a „N“ na protilehlých stranách.3. Stejný typ mezníku, jako předchozí dva, písmeno „N“ je však druhotně upraveno na „B“ a kámen přenesený na nové místo mimo původní hranici; v dolní části navíc datovaný letopočtem „1718“.4. - 6. Pískovcové mezníky čtvercového půdorysu, někdy opatřené písmeny (5) nebo číslem (6) na boční straně.7. - 9. Drobné pískovcové mezníky se zaoblenou horní stranou, stojící v linii dnešních katastrálních hranic (7, 9) nebo i mimo ně (8).

1. - 6. Pískovcové mezníky opatřené po sobě jdoucími čísly na protilehlých stranách, nacházející se mimo linie dnešních hranic v Heřmáneckém dole (1 - 3), v okolí vrcholu Vlhoště (4, 5) a v polesí Bročky (6).2. - 9. Novější typy mezníků vybobené z betonu (7, 8) nebo žuly (9).

tags: #piskovec #zula #výskyt

Oblíbené příspěvky:

• Detektory kvality ovzduší – recenze
• Recyklace v Hlinsku a okolí
• Kriticky ohrožené druhy rostlin v Americe
• Řidič/ka nákladního vozidla - svoz odpadů
• Traktorové motory a emise