Těžba lithia a její ekologické dopady

„Největším intelektuálním objevem naší generace je skutečnost, že hlavním zdrojem problémů jsou řešení,“ napsal už v roce 1968 americký novinář Eric Sevareid. Pravdivost tohoto výroku dokládají i rozpory spjaté s řešením klimatické krize. Důvodem ke konfliktům se stává mimo jiné těžba materiálů nezbytných pro technologie, které mají pomoci nahradit fosilní paliva obnovitelnou energií.

Je jasné, že urychlené snížení emisí je ekologickou prioritou. Kritici takzvaného „zeleného růstu“ však správně upozorňují, že dnešní růstový ekonomický model nelze dekarbonizovat dostatečně rychle. To je varovné v situaci, kdy přehřívající se klima zdaleka není jediným naším ekologickým problémem. Atmosférická teplota představuje jen jednu z devíti globálních „mezí“, z nichž lidstvo překračuje již šest.

Mezi nejzávažnější další krize patří úbytek biodiverzity, za nějž již dnes z devadesáti procent může právě těžba zdrojů. Další hlad po surovinách, vyvolaný přechodem na „zelené“ zdroje, může při nesprávném postupu vyhrotit jiné problémy. Nelze si představovat jednoduché nahrazení dnešní spotřeby energie „čistými“ technologiemi.

Otázky a dilemata, jež se pojí s těžbou materiálů, jako je lithium, jasně ukazují, že spravedlivé řešení dnešní ekologické krize je nepředstavitelné bez mnohem zásadnějšího přehodnocení celého našeho ekonomického systému. Dnešní paradigma „zeleného kapitalismu“ a od něj odvozená iluzorní koncepce individuální elektromobility jsou totiž slepou uličkou.

Dopady těžby lithia

Z ekologického hlediska samozřejmě platí, že nic jako „zelená těžba“ neexistuje. Nelze popřít, že i expanze „čisté energetiky“ povede k ekologickým nákladům a škodám. I lokální důsledky těžby přitom nelze smést ze stolu jako nepodstatné. Již dnes je ohroženo zdraví a biologická rozmanitost mnoha ekosystémů a lidé po celém světě se potýkají se stále častějšími obdobími sucha a nedostatku životadárných zásob vody.

Čtěte také: prevence znečištění vody při těžbě

Zatímco elektromobily poháněné lithiovými bateriemi dnes míří především k movitějším zákazníkům ve velkých městech, těžba postihuje znovu ty oblasti a vrstvy obyvatelstva, jež už dnes nesou dopady změn klimatu, těžby fosilních paliv, ale také koloniálního a extraktivního ekonomického rozvoje. Na Cínovci však investor a úřady těžbu oznamují místním jako hotovou věc a neobtěžují se o jejích podmínkách dotčené obce ani řádné informovat, natož se jich na něco ptát. Není divu, že místní o těžbě nechtějí ani slyšet a bouří se. Český stát svým arogantním přístupem mimo jiné riskuje, že místní zažene do náruče fašistům a konspirátorům. Ekologické organizace, které by na tuto špinavou hru přistoupily, zase mohou ohrozit svou už tak křehkou důvěryhodnost mezi obyčejnými lidmi.

Není divu, že se u nás na Cínovci, stejně jako v solných pláních Latinské Ameriky, místní komunita bojí vlivu těžby na životní prostředí. Přechod od spalovacích motorů k elektromobilům je jednou z vlajkových lodí „zeleného růstu“ právě proto, že slibuje vyřešit uhlíkovou stopu aut a přitom zachovat spotřební automobilovou kulturu i zisky automobilové lobby.

Otázkou ovšem je, zda je takový přístup k transformaci dopravy v zájmu vůbec někoho jiného než automobilek a nejbohatších automobilistů. Individuální elektromobilita znamená nejen poměrně pomalou dekarbonizaci, ale i větší dopady těžby: extrémní nadbytek aut, která v průměru stojí víc než devadesát procent času na jednom místě, povede k další poptávce po lithiových bateriích. Připočtěme, že automobil oproti autobusu či vlaku potřebuje větší množství energie na osobu - energie, která ani ve stoprocentně obnovitelném systému nikdy nebude ekologicky neškodná.

Transformace dopravy, jež bude založená na individuální elektromobilitě v režii automobilových koncernů, povede ke stále větším třídním nerovnostem v přístupu k mobilitě. Proto je třeba usilovat naopak o skutečně sociálně a ekologicky smysluplnou dopravní politiku, která omezí individuální automobilismus na nezbytné minimum.

Pokud totiž aktivní veřejný sektor podpoří rozvoj veřejné dopravy, dopravy pěší a bezmotorové spolu s politikou „měst krátkých vzdáleností“, stane se normou auta sdílet či si je půjčovat, nikoli je vlastnit. Potřebu mobility na venkově uspokojí rozšířená nabídka spojů veřejné dopravy i podpora produkce menších vozů pro běžného spotřebitele.

Čtěte také: Fosfor a ekosystémy

Podle modelových studií ze Spojených států by druhá uvedená varianta transformace dopravy snížila tamní poptávku po lithiu až o 90 procent a přitom by reálně rozšířila nabídku mobility pro širší vrstvy obyvatelstva. Individuální elektromobilita je v zájmu automobilek. Lidem i přírodě bude lépe bez ní.

Je fér, aby se dříve vytěžované regiony znovu vytěžovaly v rámci takzvané „transformace“? Kolik z hodnoty získaného lithia zůstane doma - nejen „doma“ v České republice, ale především v samotnému regionu, komunitám a obyčejným pracujícím lidem v něm? A jak se toho dosáhne? Zmizí lithium z Cínovce na globálních trzích jako bílý prášek, nebo se podaří na našem území vyrobit produkty s vyšší přidanou hodnotou - včetně baterií a elektromobilů?

Komu budou doly, zpracovatelské závody, „baterkárny“ či továrny na elektromobily či elektrické autobusy patřit? A co budou vyrábět? Elektrické autobusy či elektromobily pro mobilitu orientovanou na společenské potřeby a ekologickou udržitelnost? Nebo luxusní elektrická SUV pro nejbohatší spotřebitele? K pseudotransformaci dopravy individuální elektromobilitou nás tlačí nejen ideologie zeleného růstu a kultura automobilismu, ale především zájmy automobilek, těžařských firem, energetických korporací a na ně navázaných bank a kapitálových skupin. Ty kontrolují samotné produktivní kapacity a nepřímo i politiku, což jim umožňuje diktovat si podmínky transformace.

Sociální i ekologické rozpory zeleného kapitalismu lze překonat jen socialistickou či sociálně demokratickou politikou, založenou na rozšířené roli veřejného sektoru a demokratického plánování. Je třeba budovat koalice, které proti soukromému kapitálu budou schopné prosadit jiné sociální a ekologické zájmy. Klíčovým spojencem pro takovou politiku mohou být i pracující v extraktivních či průmyslových sektorech.

Zaměstnanci v továrně GKN ve Florencii v reakci na chystané uzavření provozu v roce 2021 obsadili své pracoviště a v koalici s hnutím Fridays For Future i italskou družstevní bankou Banca Ética od té doby prosazují jeho konverzi na ekologickou výrobu baterií, nákladních kol a solárních panelů. Místo aby se smířili s dalším krokem k deindustrializaci Itálie, ukazují svým příkladem celé zemi, jak by mohl vypadat ekologický průmysl budoucnosti, pokud by se transformace řídila společenským a ekologickým užitkem, a nikoli jen zájmy investorů.

Čtěte také: Veletov: Životní prostředí a těžba

Jak se tedy k plánované těžbě lithia na Cínovci postavit? Lithium by mohlo přispět k potřebnému odchodu od fosilních paliv a narovnání ekologických a sociálních nespravedlností, pokud bychom jej využili především k elektrifikaci a dekarbonizaci veřejné dopravy. Místo toho jej však automobilky hodlají zhltnout pro individuální elektromobilitu, která je z ekologického hlediska tím nejméně smysluplným řešením.

Minimalizaci ekologických škod by mohl zajistit souhlas a dohled místní komunity. Místo toho se však stát a byznys snaží místní zválcovat, jak je u nás obvyklé. Je třeba usilovat o co nejlepší pracovní podmínky a také o to, aby zisk zůstal v co největší míře v regionu: těžba s výraznou účastí zahraničního investora v rukou jen nominálně státní korporace ČEZ pro účely baterkáren Volskwagenu je z tohoto hlediska sotva ideálním řešením. V současné podobě si tedy těžba lithia kritiku plně zaslouží.

Pozitiva a negativa elektromobility

Tam, kde budou jezdit elektromobily, odpadne hluk z dopravy a lidem se bude lépe dýchat. Navíc provoz nebude přispívat k uvolňování skleníkových plynů, pokud bude elektřina pocházet z obnovitelných zdrojů. To jsou hlavní plusy a argumenty pro rychlý přechod na elektrickou mobilitu.

Šéfové států EU souhlasili s cílem, že do roku 2030 sníží emise uhlíku o 55 procent oproti roku 1990. Bez výrazné elektrifikace dopravy to nepůjde. Očekává se, že by počet elektromobilů v EU měl do deseti let stoupnout ze současných dvou milionů na 40 milionů.

Právě těžba lithia vzbuzuje tam, kde k ní dochází nebo se plánuje, protesty. V Evropě se nejvíce lithia těží v Portugalsku, v roce 2019 to bylo 1200 tun cenného kovu. Největším producentem je v současnosti Austrálie s 42 tisíci tunami. Zejména pracovní příležitosti těžaři zdůrazňují hlavně ekonomické benefity pro místní komunity, kde se lithium těží.

Část obyvatel však o nové pracovní příležitosti v dolech nebo v továrně na úpravu lithia nestojí. Místní mu sice přezdívají petroléo branco (bílá ropa), ale zároveň nechtějí, aby se jejich země stala hlavním producentem lithia v Evropě. Vláda naopak uvažuje o udělení licencí několika zahraničním firmám. Lithium vytěžené v EU by bylo levnější a dalo by Evropě jistotu dodávek, zdůrazňují zastánci těžby.

„Za tím vším je zásadní otázka ohledně modelu spotřeby a výroby, který nyní máme a který není udržitelný. Pro každého, kdo má elektromobil, to znamená obrovské množství těžby, úpravy suroviny a s tím související znečištění životního prostředí,“ varovala před celosvětovou lithiovou horečkou americká politoložka Thea Riofrancosová, jež se zaměřuje na environmentální dopady takzvaných zelených technologií.

Řada míst vytipovaných pro těžbu je na území národních parků. Ochránci životního prostředí i místní lidé se obávají hluku, chemické kontaminace půdy, vysoké spotřeby vody, zničení přírodních stanovišť pro řadu druhů živočichů. Obyvatelé varují i před dopady na turistický ruch, který je pro mnoho z nich klíčový.

Z druhého názorového tábora ale zaznívá argument, že zničení místní přírody je jen malou cenou za řešení globální klimatické krize. Společnost Savannah zdůraznila, že v lithiovém dole, který plánuje otevřít, se vyrobí tolik baterií, které ušetří 100 milionů tun oxidu uhličitého. Šéf těžařské firmy David Archer zdůraznil, že těžba výrazně pomůže portugalské ekonomice. S tím souhlasí i portugalský ministr životního prostředí João Ataíde, který slíbil, že se země stane světovým lídrem v transformaci energetiky a v ekologických inovacích.

Ekologické dopady produkce lithia se řeší i v Bolívii, která před rokem úplně zastavila jednání s německými investory. Čeká se na rozhodnutí nového prezidenta Luise Arceho, který chce větší záruky od těžařů pro místní obyvatelstvo.

Závazky těžařských firem

Portugalský architekt Godofredo Pereira, který se zaměřuje na udržitelné stavby, tvrdí na příkladu těžby v Chile, že většina závazků těžařských firem o tom, jak místním komunitám vynahradí dopady na životní prostředí, zůstává na papíře. Zejména pokud se z lithia učiní takzvaná strategická surovina, oslabí to pozici kritiků těžby.

Lithium se v současnosti ze 65 procent používá na výrobu akumulátorů, z 18 procent ve sklářském a keramickém průmyslu, v menší míře při výrobě mazacích tuků. Největší zásoby má Bolívie, následovaná Argentinou a Chile. Celkové zásoby lithia na světě se odhadují na 80 milionů tun.

Ekologie a ČEZ

Skupina ČEZ se hlásí k principům trvale udržitelného rozvoje. Aktivity ČEZ jsou založeny na zachování hodnoty příštím generacím. Ekologie a udržitelnost jsou pro Skupinu ČEZ zcela zásadní, proto přišla s aktualizovanou strategií VIZE 2030 - Čistá energie zítřka. Skupina ČEZ se zavázala snižovat emise, rozvíjet obnovitelné zdroje energie a zvyšovat energetickou účinnost. Technologické postupy získávání lithiové rudy na Cínovci budou dodržovat nejvyšší ekologické standardy nad rámec stanovený zákonem. Veškerá výroba bude splňovat ta nejpřísnější pravidla a bude pod dohledem českých úřadů. Platí, že žádná evropská automobilka či výrobce baterií by neodebrali surovinu bez prokázaného ekologického původu, protože jen tak budou zákazníci tyto produkty kupovat.

Hodnocení dopadů na životní prostředí je předmětem procesu EIA, který je otevřen připomínkám veřejnosti i obcí.

Posuzované oblasti

• Doprava: Přeprava rudy ze Sedmihůrek do zpracovatelského závodu nebude probíhat po stávajících komunikacích, ale bude zajištěna speciálním dopravníkem. Práce na Cínovci budou probíhat zejména hluboko pod povrchem a budou zajištěna náležitá protiprašná opatření pro co největší ochranu ovzduší.
• Voda: Zdrojem technické vody pro důl bude důlní voda. Pro zpracovatelský budeme využívat přivaděč vody z Ohře. Průmyslové vody budou vyčištěny dle limitů stanovených vodoprávním úřadem.
• Akustika: Limity hluku budou striktně dodržovány. Většina činností na Cínovci bude probíhat pod zemí, aby byl chod prací co nejtišší. Zpracovatelský závod bude postavený mimo obytnou oblast na místě bývalé elektrárny Prunéřov.
• Seismika: Způsob prací je navržený tak, aby se zabránilo jakýmkoliv projevům na povrchu. Vydobyté prostory se vyplní stabilní zakládkou, která podpoří stabilitu masivu. Z důvodů kontroly bude důlní prostor i jeho okolí nepřetržitě sledováno řadou monitorovacích seismických stanic.

Společnost Geomet, která má výstavbu lithium parku na starosti, ve spolupráci s projektanty a experty dokončila finální studii proveditelnosti (DFS). Finální studie proveditelnosti je komplexní dokument, který shrnuje všechny aspekty plánovaného projektu a určuje, zda je jeho realizace technicky, ekonomicky, environmentálně a právně proveditelná. Jde o důležitý dokument, který obsahuje tisíce stran odborného textu. Řeší jak těžební, tak zpracovatelskou část projektu i nezbytnou přepravu materiálu.

Finální studie proveditelnosti potvrdila, že na Cínovci je možné těžit 3,2 milionu tun rudy ročně, ze které se vyrobí přibližně 37,5 tisíc tun uhličitanu lithného bateriové kvality pro až 1,3 mil. elektrických vozidel. Celková investice do výstavby lithium parku je odhadována na více než 42 miliard korun. Šlo by tak o největší investici v historii Ústeckého kraje a jednu z největších v celé České republice.

Samotná technologie zpracování lithia byla při přípravě finální studie proveditelnosti ověřena sadou laboratorních a poloprovozních zkoušek, a to v několika etapách s opakovatelnými výsledky. Proces se skládá ze dvou hlavních částí. První představuje úpravárenskou část na třídění a úpravu rudy. Tato část se označuje jako FECAB. Druhou částí je chemický závod LCP, kde dochází k zušlechťování za účelem výroby finálního produktu uhličitanu lithného v bateriové kvalitě.

Těžba a zpracování lithia je strategickým projektem pro Českou republiku i celou Evropskou unii. V letošním roce ho Evropská komise zařadila mezi strategické projekty v rámci nařízení o kritických surovinách, což potvrzuje klíčový význam českého ložiska v celoevropském kontextu. Evropská unie si stanovila cíl, aby do roku 2030 získávala minimálně 10 % své roční spotřeby strategických kritických surovin z těžby na svém území. Český projekt na získávání lithia může tomuto cíli výrazně napomoci.

Budoucí podzemní důl má vzniknout na Cínovci, zpracovatelský závod na lithnou rudu má vyrůst v Prunéřově na místě bývalé uhelné elektrárny. Vytěžený materiál se bude do Prunéřova přepravovat vlakem, na který se naloží v průmyslové zóně Dukla u Újezdečku, kam ho z Cínovce dopraví moderní dopravník.

Dopady na životní prostředí

Vědci z University of Massachusetts Amherst a University of Alaska Anchorage zveřejnili převratnou analýzu dopadu těžby lithiové solanky na životní prostředí. Studie poskytuje pohled na proces těžby lithia, které je klíčovou složkou lithium-iontových akumulátorů. Tyto akumulátory jsou přitom považovány za nezbytné pro přechod od fosilních paliv k obnovitelné energii. Nejdůležitějšími aspekty pro posouzení, zda je lithium získáváno eticky, jsou stáří a zdroj vody, ve které se lithium nachází.

V různých studiích o dopadu obnovitelných a udržitelných technologií na životní prostředí bohužel nejsou zohledňovány všechny aspekty. Zpravidla se usazuje v ploché pánvi v podobě roztoku vody a lithia. Vzniklá solanka je tak hustá, že se často dostává pod hladinu sladké povrchové vody, jež zůstává na jejím povrchu. Tyto sladkovodní laguny se pak mění v útočiště ikonických zvířat, jako jsou plameňáci, a dalších vzácných, zranitelných ekosystémů.

Výzkum probíhal na solné pláni Salar de Atacama o rozloze 850 km² v Chile, kde se údajně nachází více než 40 % známých světových zásob lithia. Využívání vody v této oblasti obnáší riziko narušení ekologického stavu regionu i domorodého způsobu života, protože solné pláně jsou velmi citlivé a závislé na omezených zásobách sladké vody.

Podle výzkumu Morana a jeho kolegů je více než polovina sladké vody, která zásobuje mokřady a laguny, stará nejméně 60 let. K těmto zjištěním přispělo sledování cesty vody do Salar de Atacama a jejího průměrného stáří v různých vodních útvarech, včetně povrchových vod a vody v podpovrchových vrstvách. Podle Morana celkový hydrologický systém reaguje na změny teploty, hydrologie a potřeby vody velice pomalu.

Spolu s geochemickými stopami jsou pro komplexní hydrologické monitorování zapotřebí i další techniky. Důsledky nadměrného využívání vody „se mohou v systému ještě projevit a je třeba je pečlivě sledovat,“ vysvětlil Moran.

Růst cen lithia

Během roku 2021 pak padal cenový rekord prakticky každý den. Od té doby, i přes ekonomický útlum, který s sebou přinesla covidová pandemie, ceny lithia strmě rostou, a to rychlostí zhruba 550 % za rok. Loni v březnu dokonce překonala cena uhličitanu lithného 75 000 dolarů za tunu, zatímco pětiletý průměr se pohyboval kolem 14 500 dolarů.Právě obrovská poptávka po elektromobilech se skrývá za prudkým nárůstem cen lithia, které je klíčovou součástí jejich baterií.

Nová energetická geopolitika

Obnovitelné zdroje nejsou již ze své povahy tak spolehlivé jako fosilní paliva. Ta totiž můžete spalovat dnem i nocí, ne vždy však svítí slunce a fouká vítr. Proto je naprosto klíčová technologie, která umožňuje nahromaděnou energii zadržet. V tom právě hraje důležitou roli lithium coby „dokonalé úložiště“.

Z lithia se stal prvek, který je globálně vnímán jako klíčový pro boj s klimatickými a environmentálními změnami. Ačkoliv je extrémně hořlavé, jako nejelektropozitivnější kov se stává ideálním elementem pro výrobu baterií.

Dnes jsou baterie pro fungování světa natolik nepostradatelné, že se může zdát zvláštní, že uběhlo jen 30 let od chvíle, kdy se na trhu poprvé objevily lithium-iontové baterie. Díky své jednoduchosti a spolehlivosti zažehla baterie technologickou revoluci. Spotřební elektronika jako mobily, fotoaparáty a počítače mohly být jednoduše přenosné a znovu nabité.

Významné klimaticko-politické milníky, jako jsou právě zmiňovaná Pařížská dohoda z roku 2017 nebo předloňský COP26 v Glasgow, dále podporují vývoj tímto směrem. Jedním z vyjednaných závazků z této klimatické konference bylo také to, aby veškeré prodané vozy v rozvinutých zemích měly nejpozději od roku 2035 nulové emise.

Takzvaných kritických minerálů, jako jsou lithium, kobalt, nikl či měď, potřebují zelené technologie mnohem více než ty konvenční. Zatímco klasická auta „pozřou“ zhruba 34 kilogramů minerálů, a to hlavně mědi a manganu, v případě těch elektrických je to více než 200 kilogramů.

Tabulka: Podíl minerálů potřebných pro výrobu elektromobilů a klasických vozů

Nejvíce lithia vyprodukuje Austrálie a největší světové zásoby jsou v takzvaném lithiovém trojúhelníku mezi Chile, Argentinou a Bolívií. Na trhu s touto surovinou ovšem dominuje Čína, která produkuje 79 % všech lithium-iontových baterií. I z toho důvodu se EU snaží o větší energetickou nezávislost a zajištění těžby na kontinentu. Evropská ložiska se nacházejí ve Velké Británii, Francii, Španělsku, v Německu, Portugalsku, Srbsku a také v Česku na Cínovci.

Ekologické problémy spojené s těžbou lithia

Jenže zatímco v případě uhlí, ropy a dalších fosilních paliv je dobře známým faktem to, že musejí zůstat pod zemí, pokud má lidstvo mít šanci udržet globální oteplování pod 1,5 nebo alespoň 2 stupně Celsia, v případě lithia jde o zcela novou situaci. Jedná se o zásadní přesun od těžby komodit, u kterých je očividné, že přímo způsobují klimatickou a environmentální katastrofu, k těm, jež jsou chápány jako řešení této katastrofy.

Lithium není výjimkou. Poušť Atacama v severním Chile je jedním z nejsušších míst na Zemi. Jenže na vytěžení jedné tuny lithia je potřeba 2,2 milionu litrů vody. Těžba lithia z pevného minerálu je pro změnu velmi náročná na energii s obrovskou uhlíkovou stopou.

tags: #tezba #lithia #ekologie #dopad

Oblíbené příspěvky:

• Recenze skládky Česká Lípa
• Vliv ekologických herbicidů na včely
• Učebnice Fraus - Člověk a příroda
• Mláďata v přírodě a lidská pomoc
• Levné vybavení pro domácnost