Písničky a básničky o přírodě pro děti

Josef Václav Sládek se narodil v roce 1845 a psal básně, které nám ukazují krásy světa kolem nás. Znáte báseň „Znám křišťálovou studánku“? Je to jeden z nejkrásnějších textů o přírodě, který napsal Josef Václav Sládek. V originále se nazývá LESNÍ STUDÁNKA a zavede nás do hlubokého lesa k tiché studánce, kde ptáci zpívají, laně pijí a hvězdy se zrcadlí na hladině.

Podzimní básničky a říkanky

V září, v září, slunce září. Podzim bude v kalendáři. Žlutou barví topoly, děti jdou zas do školy, Ať se jim tam dobře daří. Tak a už je zase září V září, v září, slunce září. slunce ještě pořád září. Na podzim to nevypadá, i když občas listí padá. Draky zase pustíme.

Písnička o houbách

Houby. Náš táta šel na houby, jestli on tam zabloudí. Nezabloudí, neboj se!

Básnička o ručičkách

To jsou ruce, to jsou dlaně, Pozor děti na úraz, voda s mýdlem patří na ně. A po jídle zase mýdlo proto nožky neběhají, a po jídle zase mýdlo.

Říkanka pro školku

Eniky, beniky, kluci, holky. Ať jsi , kdo jsi, pojď si hrát. Těšíme se do své školky. tady tě má každý rád. Láry, fáry, třesky, plesky. Malý nebo veliký, holka nebo kluk,Ať je nám tu spolu hezky. Ve školce ať máme čisto, každá hračka má své místo. My to všechno dobře víme, po hraní si uklidíme.

Čtěte také: Hra a Vzdělávání: Třídění Odpadu

Kam spí ptáčci a zvířátka

Vrabci. Kampak chodí vrabci spát? Za komínem mají hrad. Kde má krtek postýlku?

Očekávané kompetence dětí při poznávání přírody

• Dítě se naučí všímat si změn v přírodě.
• Určovat základní druhy ovoce, zeleniny.
• Naučí se jak je důležité správné stravování (vitamíny) pro zdrvý růst.
• Co se v přírodě děje na podzim (sklizeň ovoce, změna počasí, změny okolo nás).
• Naučí se rozpoznat strom od keře.
• Bude mít povědomí o rozdílech mezi živou a neživou přírodou a základních podmínkách pro existenci života.
• Dítě si osvojí znalost o sluníčku a jeho významu pro život, cykly v přírodě (roční období).

Běžné verbání i neverbální kominikační aktivity. Činnosti zaměřené na porozumění pravidlům vzájemného soužití a chování. Hry, přirozené i modelové situace, při nichž se dítě učí přijímat, respektovat druhého. Přirozený pohyb v prostorách MŠ, dostatek pohybu venku, v tělocvičně. Relaxační chvilky s knihou, chvilky oddechu a odpočinku. Výtvarné a pracovní činnosti. Hudebně-pohybové hry s pravidly, rytmizace písniček, básniček, říkadel. Četba a prohlížení knih a encyklopedií. Povídání nad obrázkem. Vzájemná komunikace, divadelní představení s tématikou, bezpečnosti při pohybu. Vyprávění jednoduchých příběhů. Dodržování pitného režimu - samoobsluha. Každodenní provádění pravidelně se opakujících úkonů hygieny a stolování. Správné držení tužky. Individuální chvilky s dětmi. Grafomotorické listy.

Dostatek prostoru na spontánní hru a přirozený pohyb dítěte. Výtvarné, pracovní, matematické, jazykové, pohybové, literární a hudební činnosti dle témat jednotlivých integrovaných bloků. Divadelní představení ve školce.

Písničky pro radost a soudržnost

Zpěv ke školnímu “soužití” neodmyslitelně patří a to kdykoliv. Vedle rozvoje dýchání, vnímání tempa a rytmu, melodie a slovní zásoby, taky napomáhá soudržnosti, posílení týmového ducha a násobí i emoční prožitek a vnímání. “A dokud se zpívá, ještě se neumřelo“… jak zpívá Jarek Nohavica.

Písnička o sovičkách

1. V řadě za sebou sovičky zde jsou, létají si svou školou, okolní krajinou.Ref.: Hu, hu, hu, hu, huuu, pilně studuju, huhuhuhu huuu huuu,taky sportuju.
2. Když nás očka pálí, když nám dojde dech, lehnem na koberec, všichni na zádech.Ref.: Hu, hu, hu, hu, huuu, pilně studuju, huhuhuhu huuu huuu,taky sportuju.
3. Ve škole se učím, spoustu nových věd. Objevuji tady, jaký je kolem svět.Ref.: Hu, hu, hu, hu, huuu, pilně studuju, huhuhuhu huuu huuu,taky sportuju.

Písnička o pirátech

1. Za jeden provaz táhnem, tak každý úkol zvládnem. Piráti si říkáme, na své palubě kmitáme.
2. Smajlíky sbíráme, k pokladu spěcháme, vlajky nám třídu zdobí, chcem, ať nikdo nezlobí.
3. Papoušku, leť, piráty veď, jejich cestou vědění.
4. Společně si, tady plujem, na naší třídní lodi. Učíme se, smějeme se, často se i závodí. Už toho hodně víme, rádi do pirátské třídy chodíme.
5. Zeptej se ryb, kde je jim líp, zeptej se plameňáků, kdo závidí, nic nevidí z té krásy zpod oblaků. Pirát ten dneska už ví, největším pokladem, je kamarády mít.
6. Piráti mí, moji milí, přeji Vám hodně štěstí. Studujte dál, každý jak má, zažívejte radosti. V srdci Vás vždy budu mít, hrdá na piráty stále bych chtěla být.

Nekonečné písničky pro děti

Text nekonečné písničky či básničky je vystavěn tak, aby jej bylo možné odříkávat či zpívat stále dokolečka, třeba až do úplného umdlení. Nekonečna písnička se neustále opakuje, zpívá se dokola, zas a znova. Nekonečné skladby bývají zpravidla velmi rytmizované (písničky, básničky, říkanky), díky tomu se dají relativně snadno zapamatovat. Ve velké oblibě je mají děti. Koneckonců ty nejznámější nekonečné písničky jsou určené právě jim.

Čtěte také: Učení angličtiny hrou

• Deset malých černoušků
• Byl jeden Číňanek
• Pes jitrničku sežral

Písnička: Pes jitrničku sežral

Pes jitrničku sežral docela maličkou.

Písnička: Lojza a Líza

Nekonečná písnička z repertoáru Michala Tučného. Text písně ne a ne skončit. Písnička stále znova a znova jakoby začíná a opakuje se. Plyne v neustávající smyčce. Nejde přestat zpívat. Nikdo nemá odvahu utnout tu píseň jako první. Přerušit ten kouzelný okamžik. Slova se stále derou na jazyk. Co na tom, že jazyk už ochabuje. Hrdlo vysychá. Dech slábne. Právě zpíváte nekonečnou písničku.

Projekt: O šípkové Růžence

Projekt je součástí školního programu "Od jara do zimy". Je zaměřen na poznávání plodů podzimu se specifikací plodů keřů. K motivaci dětí je zde využita pohádka "O šípkové Růžence". Postavy pohádky a její děj jsou ve větší části projektu použity jako nosné téma.

• Výtvarné aktivity: vytváření zámku se šípkovými růžemi nebo komnaty Růženky atp.
• Pohybová hra: "Všechno živé na zámku je zakleté do spánku" je část veršované pohádky, kterou lze využít jako hru pro celou skupinu dětí (námět hry na sochy), děti reagují na verš, na slovo "do spánku" znehybní.
• Hudební aktivita: Všechny aktivity v projektu jsou prožitkovým učením dětí a jsou zde v hojné míře využity metody tvořivé dramatiky.

Veršovaná pohádka: Všechno živé na zámku je zakleté do spánku

• Spí holubi, nevrkají, neřehtají koně v stáji. - drhlo
• U vrat spí a přitom stojí, dva zbrojnoši v plné zbroji. - buben
• Nad velikým rendlíkem usnul kuchař s kuchtíkem. - bubínek
• V úklonu spí první rádce, usmívá se přitom sladce. - triangl
• Za stolečkem na seslici spí královna, v puse lžíci. - dřívka
• A na trůně spí pan král, jak se právě podrbal. - činel
• Růženka spí ve své kráse, sto let spí a nehýbá se. Není, není k probuzení. - hra na kameny zvonkohry zavěšené na provázku
• Kdo by vešel do zámku, upadne též do spánku. - bubínek
• Máme pro strach uděláno, přiběhneme brzy ráno. - dřívka
• Zavoláme na Růženku. "Podívej se, jak je venku!" - činelky
• A Růženka z postele hned vyskočí vesele. "Jejda, lidi to je krása!" probuzený zámek jásá.

Celé téma můžeme zakončit třídní slavností - Ples na zámku (jako formu spolupráce s rodiči, besídka). S dětmi vyrobíme pozvánky pro rodiče, vyzdobíme třídu, společně s nimi připravíme pohoštění - jednoduché cukroví (piškoty slepované marmeládou), šípkový čaj atd. dle možností. Děti oblékneme do kostýmů z pohádky a předvedeme rodičům dramatizaci veršované pohádky, jak jsme si ji vyzkoušeli již během předchozích činností. Zařadit můžeme též hudebně pohybovou hru "Prochází se princezna". Z výtvarných prací uspořádáme výstavu.

Literární texty jako prostředek EV. Přiměřená aplikace uměleckého obrazu přírody a vyprávění, např. o louce, lesu, rostlinách, zvířatech a člověku, umožňuje citový prožitek a přijímání hodnot před zdůvodněním, racionálním vysvětlením a pochopením. Vybrané texty se mohou stát zdrojem podnětů k rozvíjení poznávacích, hodnotících a přetvářecích vztahů k přírodě a celému životnímu prostředí.

Čtěte také: Přírodní písničky pro děti

Povídání o mravencích

Nejprve o jednom hochu, který šel lesem. Ondřej Sekora. Po lesní pěšině šel hoch, ani nevím, jak se jmenoval a něco si hvízdal. Co to bylo, to vám také nepovím. Znělo to nějak jako: "Uí-uí-ui-uiuííí." Nevíte, jaká to mohla být písnička? Hoch by si byl tak hvízdal jistě až na konec lesa, ale najednou se mu do písničky něco vpletlo. Takové: "Šššššš-šš-šš." Jak když prší. Neprší snad doopravdy? Hoch natáhl ruku a díval se do nebe. Kdepak pršet! Obloha byla čisťounká jako obálka nového sešitu a na ruku ani nekáplo. Ale pořád se ozývalo: "Šššš-š-ššš." Co by to mohlo být a odkud to asi přichází? Aha, z levé strany z té hromádky pod stromem, právě tuhle - po-dí-vej-te se! Hoch rozevřel úžasem oči. Pod smrkem bylo vysoké, vysokánské mraveniště, skoro vyšší než hoch sám, a na něm mravenců, až to šustilo. Samé: "Šššššššššš." Všude, ale všude jich bylo plno, plničko, jen se před očima míhali. Jeden mravenec běžel sem, druhý tam, každý něco nesl, každý něco dělal, podívejte se na tohohle mravenečka, jak se žene s malým průhledným kamínkem do mraveniště: Kam utíkáš s tím pokladem? Snad si nemyslíš, že je to diamant? Nebo tím chceš zasklívat okna? A podívejte se sem! Tenhle mravenec je jistě nějaká chůva. Nese kuklu, malé mravenčí děťátko v peřince, někam na sluníčko. Pořád šťouchá do uschlého lístku a neví, chudák, jak jej přelézt. Lez víc napravo, chůvičko! Tam je lepší cesta. Nebo podlez! A tady? Tři mravenci, siláci, táhnou mrtvou vosu do mraveniště, ale sotva ji utáhnou. No, to by nikdo neřekl, co lze všechno vidět, když se člověk dostane tak blízko k mraveništi!

Náměty k práci s textem

• Pokud se dostanete i vy blízko k mraveništi, pozorujte chování mravenců. Podněcujte děti otázkami typu: Jak se starají mravenci o své základní potřeby (potravu, vodu, kyslík, přiměřené místo/prostor k životu - jejich "domov").
• Všimli jste si, jak se posunují v zástupu. Na mravenčí chodníček položte semena různých lesních rostlin nebo překážku ze dřeva či mrtvou mouchu. Zjistěte, jak mravenci překonávají překážky, dovedou zdolat těžké náklady, živí se drobným hmyzem a tím chrání les. Pomáhají rozšiřovat rostliny, neboť odnášejí i některé plody.
• Můžete naslouchat zvukům mraveniště. Pamatujte, že mraveniště se nesmí přenášet a poškozovat. Neubližujme jim a nepoškozujme místa, kde mravenci žijí. Čím více mravenišť je v lese, tím je les zdravější!
• Zkuste v pohybové činnosti napodobit pohyb mravenců - vaše paže a ruce slouží jako tykadla, jimiž se mravenci dotýkají, když se míjejí.
• Proč se o některých lidech říká, že jsou pilní jako mravenci? Jak je popisována pracovitost mravenců?

Mravenčí ukolébavka

(text Zdeněk Svěrák, hudba Jaroslav Uhlíř)

Slunce šlo spát za hromádku klád, na nebi hvězdy klíčí. Už nepracuj, mravenečku můj, schovej se do jehličí.

Ref.: Máš nožičky uběhané, den byl tak těžký, pojď, lůžko máš rozestlané, v plátku od macešky.

Hajá a sní mravenec lesní, v hromádce u kapradí. Nespinká sám, s maminkou je tam, tykadlama ho hladí.

Povídání o pejskovi a kočičce

Josef Čapek. "Máme tom my zvířátka vůbec někdy s dětmi trápení," připojil se pejsek. "Nás, pejsky, zas tahají za uši, a to vám bolí, že se to ani vypovědět nedá. Pes má uši na hlídání, pořád jen poslouchá, kde se co šustne, aby to tak nebyl zloděj nebo loupežník; pes má, panečku, ouška nějak citlivá! A teď si představte, že přijde takový kluk, sám má uši třebas nemyté, a teď vás tahá za ouška a cásá za ně, jako kdyby to byl nějaký hadr. A ještě vám přitom třeba šlápne na nohu, až to kvikne. To pak, pane, jak jsem dobrák od kosti (já nejraději takhle ty měkčí, z drůbeže nebo telecí), to pak přestávají všechny špásy a usápnu se na kluka a zařvu na něj: "Jedeš, ztrať se, ztrať, nebo bych tě rafnu a pak kluk utíká a brečí, že byl pes na něho zlý. Tak to taky byste měl, pane Čapek, do těch vánočních novin napsat, aby děti netahaly psy za ouška a nešlapaly jim na tlapičky." "A to tam zároveň napište, aby taky kočkám nešlapaly na tlapičky a netahaly je za ouška," připojila se kočka; "nás to taky bolí, zrovna tak jako psy." "A pejsky ať taky netahají za ocas, to my také nemáme rádi," řekl pes. "Tak teď to všechno napište a dejte nám něco za dobrou radu."

Náměty k práci s textem:

• Kdo z vás by chtěl být na místě kočičky nebo pejska? Proč? Jistě i vy toužíte po nějakém zvířecím kamarádovi. Dokážete se o něj postarat? Víte, co vašemu zvířeti nejlépe vyhovuje a co zase naopak vůbec nesnáší?
• Rozlišujte mezi skutečnými a pohádkovými zvířaty - uveďte jejich názvy včetně charakteristiky (použijte knih, pohádek, kreslených seriálů, vtipů, filmů aj.). Příklad: Kačer Donald = samec kachny; Kačer Donald mluví, obléká se, řídí auto atd. Přineste si knihy s obrázky zvířat (rostlin).
• Která zobrazení zvířat (rostlin) jsou příkladem pro odpovědné jednání člověka k přírodě? Která naopak ukazují ty nejhorší vztahy k přírodě?

Povídání o sluníčku a skřivanovi

Co chybělo ve skřivaní písničce Jindřich Balík. Nebem šlo slunce. Zářilo, zářilo, svítilo, svítilo a koukalo z vysokánské modré výšky dolů na zem. Zlaté oči všechno viděly - ptáky, myšky, zajíce, ryby, raky v rybníce, lišky, šišky, stůl i židli, vosu spadlou do povidlí, kola, auta, bagry, vlaky, koloběžky jistě taky, šnečí domky na stráni. Mělo svět jak na dlani. Neslyšelo ale nic. Zlaté uši neslyšely ani šumění lesů, ani bzučení včel, ani zvonění zvonů. Neslyšely, jak houká vlak, jak pískají kluci na prsty. Neslyšely ani buben a trumpetu z pouti. Slunce je nešťastné. Slunce se rmoutí. Září a září, a svítí a svítí, a přitom hubuje a hubuje. Z vysokánské modré výšky vidí všechno, ale neslyší vůbec nic. Ať napíná zlaté uši sebevíc. A tak se mračí a mračí, až si toho mračení všiml skřivan. "To už snad stačí," řekl, "slunce přece nemůže mít pořád takové starosti. Ještě by mu mohly zůstat na čele vrásky. Mohly by mu zešedivět vlásky. Takhle to nemůžu nechat." A vyletěl vzhůru do vysokánské modré výšky, k vysokánskému modrému nebi a začal slunci zpívat. V jeho písničkách bylo šumění lesů i bzučení včel, houkání vlaků, i šeptání trav, pípání žluťoučkých kuřátek, štěkání psa, co se vyhřívá u vrátek. To všechno slunce slyšelo ve vysokánské modré výšce ze skřivaní písničky. Bylo teď šťastné a spokojené. Šlo vesele nebem, zářilo a zářilo, svítilo a svítilo, a smálo se. Čelo mělo hlaďoučké, čisté, bez jediné vrásky. Zlaté oči všechny viděly, zlaté uši všechno slyšely. Jenom buben z pouti ne. Ten ve skřivaním zpívání chyběl. Ale řekněte sami - copak se do skřivaní písničky hodí buben?

Náměty k práci s textem

• Představte si, že jste sluníčko, které putuje po obloze. Co všechno vidíte a slyšíte?
• Slyšeli jste zpívat skřivana? Máte-li možnost, pozorujte skřivana, který stoupá vzhůru a krásně zpívá. Dolů padá jako kámen, aby se skryl nepozorován mezi hroudami na poli.
• Vzpomenete si, co bylo ve skřivaních písničkách?

Jak to čmelák dobře vymyslel

Jindřich Balík. Svítalo Slunce vyskočilo z lesů a pomalinku si vykračovalo po obloze. Všechno se probouzelo - pole i louky i lesy, stromy i kytky i kameny, rybníky, řeky i prameny. Všichni se probouzeli - brouci i motýli i myšky i zajíci, všichni otvírali oči, protahovali se, zívali a vykukovali z pelíšků, z úkrytů a ze skrýší, z postelí a z postýlek, jestli je už opravdu ráno. A bylo. Zrovna takové, jak je shora psáno. Čmelák se taky vzbudil. Chtělo se mu ještě spát, ale hlad ho nenechal. Kručelo mu v břiše. "Tiše, tiše," napomínal bříško čmelák, "však se dočkáš." A rozhlížel se, co si dá k snídani. "Šťávu z růže? Nebo z fialky? Nebo snad diviznu kapánek olíznu?" Přemýšlel, přemýšlel a nevěděl si rady. Všude kolem bylo plno kytek a květů, všude vonělo tolik vůní, že se nemohl rozhodnout, čím upokojit hladový žaludek. Přemýšlel, přemýšlel a najednou se ťukl do čela: "Co bych si lámal hlavu? Proč mám ztrácet čas? Vezmu všechny kytky hezky po pořádku. Namíchám si na snídani podle chuti koktejl ranní." A usmál se, jak to dobře vymyslel. Mlsně se olízl a začal ochutnávat jeden květ za druhým. Lítal a lítal, a míchal a míchal, až sotva dýchal. A když nemohl ani lítat, ani pít, posadil se do trávy, a protože měl spoustu času, brnkal na plyšovou basu.

Náměty k práci s textem

• Zkuste poznat, zda bzučí včela nebo čmelák Jistě snadno poznáte hluboký bzukot čmeláka. Jak to autor článku vyjadřuje v textu?
• Pozorujte včely a čmeláky při práci: Jak sbírají pyl? Všimněte si, že čmeláci mohou opylovat květy s dlouhou trubkou (např. jetel), protože mají dlouhý sosák.
• Pokuste se vysvětlit, proč není vhodné vypalovat meze.

Když všechno kvete

Kamila Sojková. V zeleném trávníčku rozkvetly pampelišky a svítí jako zlaté lampičky a Olinka je trhá oběma rukama, rozhazuje po trávě i po pěšině a volá: "Dědečku, dědečku, podívejte se, co mám peněz!" Dědeček sedí u včelína a hledí do rozkvetlé jabloně. Nepodívá se. Neodpovídá. "Pročpak, dědečku, nemluvíte?" "Poslouchám hudbu, Olinko!" "Já nic neslyším. Co hraje?" "Pojď sem!" Olinka stiskla hrst zlatých květů do dlaně a běží travnatým chodníčkem k dědečkovi. "Poslouchej!" V koruně jabloně, obalené růžovými květy, to hučí jako v úle. "To není hudba! To jsou, dědečku, včely! A nehrají! Jenom bzučí!" Dědeček se usmívá. "Bzučí, bzučí, ale je to jako krásná hudba, Olinko, jen poslouchej!" Olinka poslouchá, dívá se do větví a najednou zahlédne malé hnízdečko. "Jé - dědečku - támhle je hnízdo!" "To si udělala pěnkava. Hezky si to vybrala. Pěkně tu dětem ustlala. Větřík je kolébá, květy jim voní, včeličky hrají a zpívají." "Já bych chtěla mít taky takovou postýlku, jako mají pěnkavy. Taky bych chtěla, aby mě vítr kolébal, květy aby mi voněly, včeličky zpívaly." "I ty jedna! Málo se tě maminka nakolíbala? Peřinky máš jako květ - a to zpívání - sám ti večer zpívám: Vdávalo se motovidlo. Chceš?" "Ale - dědečku, vy jste - včeličky nezpívají o motovidle. Ty zpívají jinačí - " "Ba, ba," kývá dědeček. "Ty umějí písniček! Každému kvítku zpívají jinou." "Jakou zpívají pampelišce?" "Pampeliško, bzum - otevři svůj dům!" "A když přiletí včelička k sedmikrásce - co zpívá?" "Sedmikrásko milá - jako víla bílá - dáš včeličce pít? Fialce v křoví zazpívá: fialová fialinko - včelka ťuká na okénko." "A co zpívá tulipánku?" "Tulipánku malovaný - včelka prosí o snídani." "A dá včeličce každý kvítek? Každý se jí otevře?" "Běž se podívat!" Olinka běží k trávníčku. "Pampeliško, bzum - otevři svůj dům. Sedmikrásko milá, jako víla bílá,“ - zpívají včeličky v trávě - a kvítky se jim klanějí, klanějí se až k zemi. Žádný se před včeličkou nezavřel, každý se vesele usmál její písničce. Jen ty květy, které Olinka tiskne v rukou a které tady prve rozházela, se neusmívají ani neklanějí. Leží tiše s hlavičkami uvadlými a smutnými. Jim už včeličky nezazpívají.

Náměty k práci s textem

• Vyprávějte o vztazích mezi Olinkou s dědečkem, o vztahu pěnkavy k mláďatům a květů ke včelce. Jak je můžeme charakterizovat? Jaké vlastnosti nás zaujmou?
• Posaďte se tak, jako byste byly pampeliškami rozsetými v trávě a vyjadřujte své pocity při následujících slovech: "Bojím se", "Netrhej mne, chci růst" ap.).
• Co mohou naznačovat květy: a) rozkvetlé a ozářené sluncem (život, jeho radosti), b) poházené a utržené květy (smutek, žal, bolest)?
• Prohlédněte si květ pampelišky (skládá se z velkého množství drobných kvítků). Pozorujte květy v různou denní dobu a zkuste říci, čím se liší zrána a v poledne či za slunného a deštivého počasí? Pokuste se rozdíl zdůvodnit. Umíte si uplést věneček z pampelišek?
• Pozorujte rozkvetlý ovocný strom za slunečného dne. Jaký význam tu má hmyz (včely, vosy, čmeláci)?

tags: #písnička #o #přírodě #pro #děti #text

Oblíbené příspěvky:

• Životní prostředí ČR
• Ekologické aktivistky
• Geologický čas a příroda
• Rozvoj environmentální senzitivity
• Jak zlepšit ovzduší v Cities: Skylines