Plán Emise Korunových Zlatých Mincí Česká Republika

Takzvaným měnovým zákonem z 2. srpna 1892 se stala měnovou jednotkou „koruna“ (K), dělící se na 100 haléřů, a nahradila tak „korunu rakousko-uherskou“. Její obsah byl stanoven na 1/3280 kg ryzího zlata. Byla zavedena nová soustava mincí a stanoveny jejich základní náležitosti.

Každá část monarchie razila mince s rozdílným textem a státním znakem, což se přeneslo i na bankovky, které byly společné. Současně došlo mezi oběma státy k dohodě o korunové měně s platností do roku 1910, příp. dalších 10 let, nebude-li vypovězena některou z obou stran.

Šlo tu o důslednou měnovou nápravu. Zavedení papírových peněz nové měny se protáhlo, neboť správa RUBKY začala s přípravami až po vydání měnových zákonů, zatímco ražba mincí začala ještě v roce 1892 v obou mincovnách, ve Vídni a v Kremnici.

Stabilizace měnové jednotky nebyla zcela zajištěna a zlaté mince měly již v roce 1893 až o 6 % ážio, které bylo až v roce 1895 vyrovnáno. Příčina byla v zahraniční hospodářské krizi a v rozhojnění bankovkového oběživa poskytováním levného (4 %) úvěru emisní bankou, která hledala obchodní zisk.

Povinné počítání na koruny bylo nařízeno až dnem 1.1. 1900. Zvyklost počítat na zlaté a krejcary trvala dál, a ještě v roce 1908 byla opětovně nařízena povinnost účtovat na koruny. Zbývající státovky v oběhu po 5 a 50 zl. Byly staženy podle cís. Nař. ze dne 21.9. 1899 do 28.2. 1903.

Čtěte také: Přírodní barvy

Oběh se postupně naplňoval zlatými a stříbrnými mincemi; do roku 1912 bylo vyraženo zlatých mincí v hodnotě 1230 mil. K a 289 mil. K mincí stříbrných.

Měnová stabilita a hospodářská prosperita neměly dlouhé trvání, neboť I. světová válka vedla k zrušení předpisu o kovovém krytí bankovek a vyhlašování stavu hospodaření. Na začátku I. světové války (1914-1918) zmizely v monarchii z oběhu mince z drahých kovů, později i niklové, které byly jednak tezaurovány, jednak úředně staženy jako válečná surovina.

První korunové nominály jsou sběratelsky těžko dostupné oproti pozdějším, které zůstaly v oběhu po prohlášení ČSR. Epilog rakousko-uherské korunové měny a RUBKY, která měla na konci války 102 filiálky, 183 pomocných úřadoven (celkem 288 bankovních emisních míst), napsala I. světová válka.

Prvním penízem nového státu byla stokorunová státovka s datem 15. dubna 1919. První korunová mince byla uvedena do oběhu v roce 1922. Poslední portrét Dr. A. Rašína byl dvacetikoruna s datem 1. července 1922.

Koncepce Rašínovy politiky spočívala ve snižování cenové hladiny. Nastalo údobí deflační politiky. Musela být přijata řada sanačních opatření. Účelem měla vznilnout klasická centrální emisní banka. Dány hospodářské předpoklady byly zákonem z 14. dubna 1920, kterým byl přijat zákon o akciové bance cedulové (tzv. bankovní zákon).

Čtěte také: Integrovaný plán pro klima a energetiku

Banka fakticky cedulovou banku ještě nezakládal. Bylo nutné zavést zlatou měnu a udržovat určitý poměr čs. koruny se zlatem, a zařadit se tak mezi státy zlatého standardu. Směnitelnost bankovek za zlato však zavedena nebyla. Valutové půjčky zákonem z 25. července 1921 umožnily vypsat čtyřprocentní půjčku ve zlatě a ve valutách. Teprve stabilizace měnového vývoje ve druhé polovině 20. let umožnila připravit půdu pro trvalejší stabilitu.

Období konjunktury a měnové stability netrvalo dlouho. Světová hospodářská krize v letech 1929 až 1934 zasáhla i Československo. Vláda se rozhodla pro devalvační řešení. Novým guvernérem byl 23. února 1934 jmenován Karel Engliš. Dne 17. února 1934 byl snížen zlatý obsah koruny o šestinu - na 37,15 mg. Následovala druhá devalvace v říjnu 1936, a to opět o šestinu - na 31,21 mg.

Bankovní sektor měl ovšem i své slabé stránky. Politická krize vyvrcholila v září 1938. Mnichovská dohoda s kancléřem Adolfem Hitlerem uzavřené v Mnichově 29. září 1938 znamenala, že byla postoupena rozsáhlá pohraniční území. Obdobně byla 2. listopadu 1938 Vídeňská arbitráž a s vládou Polska bylo jednáno o postoupení oblastí na severní Moravě.

Německá hospodářská expanze začala ihned po Mnichovu. S požadavkem, aby úhrn staženého čs. zlata z pohraničních územích byl Československem nahrazen ve zlatě a devizách. Ultimátum vyústilo v dohodu ze 4.3. 1939, podle které bylo na Říšskou banku převedeno 14 tun zlata.

Dne 15. března 1939 byl vyhlášen „Protektorát Čechy a Morava“. „zákonným platidlem jest vedle říšské marky až na další koruna“. Národní banka Česko-Slovenská byla 31. března 1939 zrušena a nahrazena Bankou pro Čechy a Moravu a podřízena Říšské bance v Berlíně. Zlomkem říšské marky se stalo vykořisťování země militarizací a cenovým diktátem. V roce 1940 byl zaveden tzv. „příspěvek na německé válečné výdaje“.

Čtěte také: Podrobný interpretační plán Domu přírody Beskydy

Příprava poválečné měnové politiky začala v exilu za prezidenta republiky Edvarda Beneše z 12. května 1940. Inflace a peněžní chaos byly charakteristické pro období osvobozeného Československa. Ceny na černém trhu rostly. Cílem se stala obnova státu a likvidace chaotického peněžního oběhu. Dekretem prezidenta republiky ze dne 24. října 1945 byl přijat sovětský model. Vládním usnesením z 25. dubna 1948 byla zřízena Slovenská Tatrabanka pro Slovensko.

Bylo centralizováno i lidové peněžnictví. Zákonem z 9. června 1950 bylo peněžnictví reorganizováno podle sovětského vzoru jediné banky, tzv. státní banky československé, s principem centrálního direktivního řízení ekonomiky. Centrální plán reguloval vývoj spotřebitelských cen a mezd. Centrální plán a roční plány vyvolalo už v polovině 50. let první vlnu reformního hnutí let 1956 - 1958. Skrytá inflace se ukazovala koncem 60. let. Orgány centrálního plánování byly vedle nich vázána přímo na vládu.

Ve druhé polovině 80. let se prohlubovaly problémy v oblasti vnější ekonomické nerovnováhy s velmi negativními dopady na vnitřní měnové poměry. Koncem 80. let se emise se dostávala do výrazně inflačního trendu. Ekonomice nastolily nezbytnost nových ekonomických reforem. Politický zlom v politickém, hospodářském a kulturním životě národa byl nahrazen návratem k demokratickým a liberálním principům.

Byla přijata koncepci základních směrů ekonomické transformace a v září 1990 přijata Federálním shromážděním. Hlavní cíl měnové politiky je zabezpečovat stabilitu měny, tj. stabilitu cenové hladiny (vyjádřenou nízkou inflací) a kurzu koruny. Realizace probíhala počátkem 90. let za velmi nízké liberalizace kapitálových toků. Kurz koruny byl devalvován. Liberalizace státem regulovaných cen. Docházelo ke vzniku samostatného bankovního systému. Privatizace bank a rozmach a technický pokrok. Poměrně příznivý byl příliv zahraničního kapitálu.

Rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky k 1. lednu 1993 znamenalo vznik České republiky. K tomuto datu vznikla na základě zákona č. 6/1993 Sb. Česká národní banka, která plní standardní funkce centrální banky. Oba nástupnické státy si rozdělily devizové rezervy v poměru 2:1. Tímto dnem vznikla české měna, jejíž jednotkou se stala koruna česká.

Soutěž na výrobu korunovou minci, budoucí peněžní jednotku České republiky. Symbol českého lva bez štítu byl doplněna textem „KORUNA ČESKÁ“. Zprostředkujících cílů měnové politiky bylo dosaženo rozšířením fluktuačního pásma pro pohyb kurzu koruny z +-0,5% na +-7,5% (od února 1996). Operativním cílem se stal peněžní trh (1T PRIBOR) bylo možné přistoupit až od ledna 1996.

Důležitou oblastí je integrace do struktur EU. ČR byla přijata ihned se svým vznikem do mezinárodních organizací. V prosinci 1995 byla dále ČR přijata do Organizaci pro ekonomickou spolupráci a rozvoj.

tags: #plán #emise #korunových #zlatých #mincí #Česká

Oblíbené příspěvky:

• Praxe a problémy s odpadky v Itálii
• Význam služebnosti v českém právu
• ČHMÚ o znečištění ovzduší
• Včelařství v ČR a zákony
• Výběrové řízení: Životní prostředí a myslivost