Odpadky v Itálii: Praxe a problémy

Littering, anglický pojem označuje odhazování odpadků mimo vyhrazená místa, jako jsou koše, kontejnery či sběrná místa. Jedná se bohužel o stále palčivější celosvětový problém moderní společnosti. Nejde jen o estetický nedostatek, ale o závažný ekologický problém s dalekosáhlými dopady na přírodu, živočichy i lidské zdraví.

Littering zahrnuje širokou škálu bezohledného chování nezodpovědných jedinců. Jedná se o nelegální akt, který je v rozporu s vyhláškou o nakládání s odpady. Patří sem například odhození nedopalku cigarety na chodník, pohození obalu od sušenky, žvýkačky nebo třeba vyhození plechovky z okna auta.

Přestože se littering ve srovnání s jinými druhy znečištění může zdát nenápadný, jeho vliv na životní prostředí je značný. Nejde jen o to, že odpadky v přírodě hyzdí krajinu - znečišťují také půdu, do které mohou uvolňovat chemické látky, plasty se rozkládají na mikroplasty, které kontaminují půdu i vodní toky, což má negativní vliv na rostliny, živočichy i kvalitu pitné vody.

Itálie, známá svým bohatým kulturním dědictvím a krásnou přírodou, si zakládá na ochraně životního prostředí, a třídění odpadu je zde velmi důležité. Všimli jste si, že na ulicích italských městeček chybí běžné černé kontejnery na směsný odpad? Nápojové krabice a plechovky mohou mít někde svou nádobu, jinde se hází ke sklu nebo plastům, případně do nerecyklovatelného odpadu - každé město si to řeší po svém.

Pokud byste odpad netřídili správně, mohou místní úřady uložit pokutu. Některé oblasti, například Benátky, mají přísnější pravidla kvůli ochraně přírodního prostředí. V hotelích, apartmánech nebo kempech obvykle obdržíte přesné pokyny, jak a kdy odpad třídit. Používejte místní pytle!

Čtěte také: Vlastnosti malých pytlů na odpad

Nelegální dovoz odpadu do ČR z Itálie

Takto vypadá nelegálně navezený odpad v areálu v Křižanovicích u Bučovic. Většina pochází z Itálie. Odstranění veškerého odpadu ze zahraničí na náklady firmy, která ho do obce navezla. Zabránění záměru výstavby linky na zpracování odpadů v bývalém zemědělské areálu. Důsledné zapojení veřejnosti do rozhodovacích procesů týkajících se nakládání s odpady a využití daného území.

Jak už Deník informoval, do obce s osmi stovkami obyvatel dovezla před časem nelegálně značné množství textilního a automotive odpadu společnost Hypo stavby s tím, že tam postaví recyklační linku odhadem za pětasedmdesát milionů korun. Z odpadu chtěla lisovat desky pro stavebnictví. Kolik ho v Křižanovicích leží? Mluví se o množství kolem dvou tisíc tun. Většina pochází z Itálie.

„Je to nedůvěryhodná firma a lidé, mají exekuce. Jde čistě jen o byznys, když inkasují velké částky za nelegální dovoz odpadu ze zahraničí. Česká republika se tak stává odpadkovým košem Evropy. Všechno rozjeli bez potřebných povolení načerno. Dostali velké pokuty, přesto pro linku sháněli povolení, podle všeho by ji měl provozovat někdo jiný."

Zmíněná firma dostala za nelegální dovoz textilního a automotive odpadu a jeho skladování bez patřičných povolení statisícové pokuty od České inspekce životního prostředí. Současně ji stále vyšetřuje policie.

Ostře se proti navezení odpadu ze zahraničí do Křižanovic a postupu firmy Hypo stavby při nedávné přepadové kontrole vymezili ministr životního prostředí Petr Hladík a starosta sousedních Bučovic Jiří Horák. Hladík později uvedl, že se svým italským protějškem jednal o transportu odpadu zpět do Itálie.

Čtěte také: Jak dlouho trvá rozklad?

Odpadová krize v Neapoli a rozhodnutí ESLP

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) zveřejnil rozsudek Cannavacciuolo and Others v. Italy, týkající se případu nelegálního nakládání s nebezpečným odpadem v Neapoli a okolí ze strany mafie. Podle soudu italské úřady nejednaly s dostatečnou rychlostí a rázností, aby kriminální činnosti zabránily a aby ochránily místní obyvatele, uvedly agentury ANSA a AFP.

Na soud se obrátila skupina 41 Italů a několik organizací s tím, že kvůli nelegální likvidaci toxických odpadů v oblasti vzrostl výskyt rakoviny a dalších nemocí. Itálie má podle soudu také zřídit nezávislý pozorovací mechanismus a zlepšit informovanost veřejnosti.

Podle zjištění policie, občanských organizací i parlamentních komisí začala mafie v 80. letech nelegálně navážet toxické odpady do oblasti mezi Neapolí a Casertou na jihu Itálie, kde žije na 2,9 milionu lidí. Mafie v oblasti organizovala nelegální skládky. Kvůli častým požárům těchto skládek oblast dostala přezdívku Terra dei Fuochi (Země ohňů).

Vysoký počet nelegálních skládek s toxickým odpadem a jejich časté požáry vedly k silnému znečištění ovzduší, podzemních vod a půdy. Občanské organizace poukazují i na to, že kvůli tomu je v této části jižní Itálie silnější výskyt rakoviny a dalších nemocí. Občané a organizace poukazovali na to, že italské úřadu proti fenoménu rázně nezasáhly.

Italský stát selhal v ochraně svých obyvatel v oblasti Kampánie, kde mafie desítky let nelegálně ukládala toxické odpady. Teď musí Řím zjednat nápravu. Rozhodnul o tom Evropský soud pro lidská práva. Na něj se obrátili obyvatelé, kteří trpí zdravotními problémy. V místech znečištěných jedy žijí téměř tři miliony Italů.

Čtěte také: Jak vybrat koš do dětského pokoje?

Ještě něco je také pro Neapol typické a není to moc lichotivé, ve městě se neví, kam s odpadky, jsou všude a v roce 2008 zde vypukla tzv. odpadková krize.

Nakládání s komunálním odpadem v Itálii

Dramatické rozdíly mezi rozvinutým severem Itálie a chudým jihem jsou vidět mimo jiné i na nakládání s komunálním odpadem. Zatímco na severu najdeme nejvíce zařízení na zpracování a likvidaci odpadů, v jižních regionech jsou na tom hůře nejen s tříděním odpadů, ale také se sledováním jeho toků. Ty v zemi mapuje zpráva o nakládání s komunálním odpadem, Rapporto Rifiuti Urbani.

Zpráva rovněž uvádí detailní srovnání způsobů nakládání s komunálním odpadem ve 27 členských státech EU. V roce 2019 bylo 31 % komunálního odpadu předáno k recyklaci, 27 % k energetickému využití, 18 % ke kompostování a aerobní/anaerobní digesci, 24 % uloženo na skládky a 1 % spáleno ve spalovnách odpadu.

Ve zprávě se uvádí, že v roce 2020 došlo na území Itálie k úbytku produkce komunálního odpadu, což je přisuzováno i pandemii covid-19, jejímž důsledkem bylo uzavření některých aktivit a úbytek turistů.

Z analýzy údajů a následujícího grafu 1vyplývá, že celkem 51 % vyprodukovaného odpadu je předáváno do zařízení na materiálové využití odpadů z odděleného sběru: 23 % do zařízení, která využívají organickou frakci z odděleného sběru (bioodpad + zeleň), a přes 28 % do zařízení, která využívají jiné frakce z odděleného sběru odpadů. Skládkování představuje 20 % vyprodukovaného komunálního odpadu.

18 % vyprodukovaného komunálního odpadu se spaluje a 1 % se posílá do výrobních závodů, jako jsou cementárny, tepelné elektrárny atd., kde se využívá v rámci výrobního cyklu k výrobě energie; 1 % se po vhodné úpravě používá k pokrytí skládek, 5 % tvoří odpad ze zařízení na mechanicko-biologickou úpravu, který se posílá k dalšímu zpracování pro výrobu paliva z odpadu nebo biostabilizace, 2 % komunálního odpadu se vyváží a 1 % je zpracováváno přímo občany prostřednictvím domácího kompostování.

V roce 2020 bylo v Itálii provozováno celkem 673 zařízení s povolením k nakládání s komunálním odpadem.

V roce 2020 Itálie dosáhla v rámci celostátního průměru 63 % odděleného sběru komunálního odpadu (viz graf č. 2). Celkově se jedná zhruba o 18,2 milionu tun odpadu. Situace se historicky značně liší na severu, ve středu a na jihu země. Zatímco severní regiony překročily 70,8 %, ve střední Itálii je to zhruba 59,2 % a na jihu kolem 53,6 %. Ve všech těchto makro oblastech je každopádně zaznamenán každoroční nárůst. Při převodu na kilogramy se jedná o 308 kg/obyv. odděleně sebraného odpadu v roce 2020.

Z celkově odděleně sebraného odpadu tvoří necelých 7,2 milionu tun organická frakce. I zde došlo k mírnému poklesu, pokud jde o tuto složku, oproti roku 2019, což je opět přisuzováno pandemii covid-19 a přijatým opatřením v podobě zavření hotelů, restaurací a barů.

Organická frakce se skládá z celkového množství biologicky rozložitelného odpadu vyprodukovaného z kuchyní a jídelen, z udržování zahrad a parků, ze sběru na trzích a z biologicky rozložitelného odpadu určeného pro domácí kompostování.

Z detailního rozboru množství organické frakce na výše uvedené složky pak vyplývá, že 64 % tvoří odpad z kuchyní a jídelen (4,9 milionu tun), 27,1 % (1,9 milionu tun) odpad z údržby zahrad a parků, 3,8 % (275 000 tun) odpad předaný k domácímu kompostování a 0,7 % (přibližně 49 tisíc tun) odpad z tržišť.

Jak je vidět na grafu č. 3, za organickou frakcí následuje papírová složka v množství 3,5 milionu tun odděleně sebraných v roce 2020. I zde se výrazně liší situace a severu a jihu země. Na severu je množství odděleně sebraného papíru dvakrát větší než ve střední a jižní Itálii. Dalšími složkami jsou sklo 2,2 milionu tun (což odpovídá 37,5 kg/obyv./rok), plast 1,6 mil.

Při pohledu na jednotlivé regiony zaujímá první místo v rámci odděleného sběru komunálního odpadu region Benátsko, se 76,1 %, za ním jsou Sardínie se 74,5 %, Lombardie se 73,3 %, Tridentsko - Horní Adiže se 73,1 %, Emilia Romagna se 72,2 % a Marche se 71,6 %.

Na skládkách bylo v Itálii roce 2020 uloženo 5,6 milionu tun odpadu, což je zhruba o 7,4 % méně než v roce 2019. Analýzou dat nakládání s odpadem lze vidět jasnou korelaci mezi rozvinutým parkem zařízení zpracovávajících odpad a množstvím odpadu ukládaného na skládky.

Zatímco v severoitalském regionu Lombardie (hlavní město Milán), kde existuje vysoké množství zařízení na mechanické či energetické zpracování odpadu, je na skládku ukládáno jen 5 % vyprodukovaného odpadu, v jižním regionu Sicílie (hlavní město Palermo) končí na skládce 58 %.

Zhruba 31 % vyprodukovaného komunálního odpadu představuje komunální odpad předaný k mechanicko-biologickému zpracování před konečným využitím nebo odstraněním.

S ohledem na to, že z evropské i italské legislativy týkající se skládkování vyplývá, že odpad lze skládkovat pouze po úpravě, jsou v mnoha případech zařízení na mechanicko-biologickou úpravu umístěny na stejném místě, kde se nacházejí také skládky nebo spalovny, a představují tak skutečné zpracovatelské platformy. V několika případech se navíc na stejném místě nachází jak zařízení na mechanicko-biologickou úpravu, tak zařízení na zpracování organické frakce z odděleného sběru odpadu.

Pokud jde o spalování, je největší podíl italského komunálního odpadu určeného ke spalování spalován v zařízeních nacházejících se na severu země, a to 70,2 %.

Palivo z odpadů je jedním z výstupů ze zařízení na mechanicko-biologickou úpravu. Jedná se o zhruba 16 % z těchto výstupů, v roce 2020 bylo tímto způsobem vyprodukováno 1 396 001 tun paliva z odpadů (ital. zkratka CSS - combustibile solido secondario „sekundární pevné palivo“).

Toto palivo bylo zavedeno do italské legislativy zákonem č. 205/2010, který je definovalo jako „pevné palivo vyrobené z odpadu, které splňuje klasifikační a specifikační charakteristiky uvedené v technických normách UNI CEN/TS 15359 a jejich následných změnách a doplňcích; aniž je dotčeno použití článku 184-ter, sekundární pevné palivo je klasifikováno jako speciální odpad“.

CSS je následně využíváno ve spalovacích zařízeních s využitím energie, dále pak spoluspalováno ve výrobních zařízeních k tomu povolených (nejčastěji cementárny, zařízení na zpracování dřeva a výrobu elektrické energie). Značné množství těchto paliv z odpadů je exportováno do zahraničí ke spoluspalování a spalování s energetickým využitím.

Podobná situace je v případě nakládání s organickou frakcí (bioodpad a zeleň). Většina zařízení na kompostování a aerobní//anaerobní zpracování se nachází v severních regionech. V roce 2020 bylo zpracováno 6,6 mil. tun tohoto odpadu. V kompostárnách bylo zpracováno zhruba 3,2 mil. tun, 3,1 mil.

Tato frakce tvoří 35,5 % (přibližně 10,3 milionu tun) komunálního odpadu a legislativa uvádí, že organický odpad lze započítat do recyklace, pokud jeho zpracováním vznikne kompost, digestát nebo jiný výstupní produkt s podobnou recyklační výtěžností jako na vstupu, který je určen k použití jako recyklovaný výrobek, materiál nebo látka.

Při průměrném celostátním přepočtu na obyvatele představuje biologické zpracování organického odpadu v rámci odděleného sběru v roce 2020 činí 111 kg/obyvatele s velmi rozdílnými hodnotami v jednotlivých zeměpisných oblastech: 162 kg/obyvatele na severu, 66 kg/obyvatele ve středu a 68 kg/obyvatele na jihu.

Srovnání s Českou Republikou

Itálie má v tomto ohledu podobné výsledky jako Česká republika. Zatímco v roce 2017 bylo v Itálii vyprodukováno 488 kg/obyv. (v ČR 489 kg/obyv.), v roce 2019 to bylo 503 kg/obyv.

Celníci při kontrolách přepravovaného odpadu v prvním pololetí odhalili porušení předpisů ve čtyřiapadesáti případech a zabavili přes dvě stě tun materiálu. Při podezření na nedovolený tranzit ho musí stát zabezpečit, dokud úřady nerozhodnou o jeho navrácení na původní místa.

Ministerstvo životního prostředí je jediný orgán v zemi, který má danou problematiku na starosti. V Německu je však téměř dvě stě kontaktních míst, v nichž má Česko partnery, informoval Hladík.

Loni celníci za porušení zákona o odpadech vymáhali na sedmadvacet milionů korun - suma je vyšší než v předchozích dvou letech. Z celkové sumy se státu od pokutovaných podařilo vybrat zhruba tři čtvrtiny vyměřené částky. Inspekce může za nejvážnější porušení uložit sankci maximálně pětadvacet milionů.

Přísnější sankce podporuje Hladík i opozice. Shodují se také v tom, že stávající kabinet už změny prosadit nestihne a bude to úkol pro novou sněmovnu.

ČIŽP si všímá většího počtu hlášení od lidí, od roku 2022 do toho loňského narostl o čtyřicet procent. Kontroly převozu odpadů si v druhém pololetí stanovili jako jednu z hlavních priorit celníci.

tags: #odpadky #oslove #italie #praxe

Oblíbené příspěvky:

• Programy pro rozvoj dětí s autismem
• Výkup odpadu v ČR
• Zjistěte více o ekologické stopě
• Definice environmentálních problémů
• Česká republika a EU