Plastové znečištění a statistiky v České republice

Znečištění plasty představuje vážné a rostoucí nebezpečí pro zdraví, které stojí svět nejméně 1,5 bilionu dolarů ročně. Tento týden probíhají v Ženevě jednání, která mají za cíl uzavřít první světovou smlouvu o snížení odpadů z plastů.

„Plasty způsobují nemoci a úmrtí od kojeneckého věku až po stáří a jsou zodpovědné za ekonomické ztráty související se zdravím přesahující 1,5 bilionu dolarů ročně,“ uvádí se v přehledu v lékařském časopise The Lancet. Tato zpráva přirovnává plasty ke znečištění ovzduší nebo olovu, ale současně uvádí, že jejich dopad na zdraví se dá zmírnit pomocí zákonů a správně nastavených pravidel a norem.

Odborníci vyzvali v této zprávě delegáty téměř 180 zemí, kteří se sešli v Ženevě, aby se po předchozích neúspěšných pokusech konečně dohodli na smlouvě, která by mohla problém všudypřítomných umělých hmot alespoň částečně řešit. Lékař a výzkumník z Boston College ve Spojených státech Philip Landrigan varoval, že znečištěním plasty jsou nejvíce postiženi zranitelní lidé, zejména děti. „Je naší povinností na to reagovat,“ uvedl v prohlášení.

Vědci také varovali před drobnými kousky plastů zvanými mikroplasty, které byly nalezeny v celé přírodě - a v lidských tělech. Úplný vliv mikroplastů na zdraví sice ještě není detailně známý, ale vědci bijí na poplach ohledně možného dopadu těchto všudypřítomných plastů.

Podle zprávy se množství plastů vyprodukovaných na světě zvýšilo ze dvou milionů tun v roce 1950 na 475 milionů tun v roce 2022. Předpokládá se, že do roku 2060 se toto číslo ztrojnásobí. Přesto se v současnosti recykluje méně než deset procent všech plastů, dodává zpráva.

Čtěte také: O plastovém znečištění oceánů

Landrigan uvedl, že světová plastová „krize“ souvisí s krizí klimatu. Plasty se totiž vyrábějí z fosilních paliv. „Není možné podcenit rozsah jak klimatické, tak plastové krize,“ podotkl Landrigan. V Evropě dlouhodobě přibývá odpadu z plastových obalů, zatímco recyklace zůstává na stejné úrovni. V Česku je to podobné. Přesto je tady spotřeba plastů viditelně menší, než je průměr EU. To je pozitivní, protože prioritou odpadové hierarchie je to, aby odpad ani nevznikl.

Průměrný Evropan vyprodukuje aktuálně necelých 36 kilogramů odpadu z plastových obalů. Za posledních deset let toto množství vzrostlo o více než čtvrtinu. Zatímco však množství plastového odpadu roste, podíl toho recyklovaného zůstává v Evropě dlouhodobě podobný. V praxi to znamená, že mimo recyklaci skončí v Evropské unii více než polovina plastového odpadu. Nejčastěji je to proto, že výrobní průmysl nemá o řadu druhů plastů zájem pro použití do výroby ve formě druhotné suroviny.

Problém s recyklací nemají odpady plastů jako je PET (polyethylentereftalát) nebo HDPE (vysokohustotní polyethylen) nebo polystyren. Ty se již řadu let recyklují ve vysoké míře a zájem o ně má široká řada recyklačních provozů a aplikací. Řada jiných plastů, jako třeba PVC (polyvinylchlorid), není v recyklaci příliš častá.

Od ledna 2021 nelze v České republice ze zákona ukládat plasty ze žlutých kontejnerů na skládky. Plastového odpadu přibývá i v České republice. Mezi roky 2003 a 2021 stoupla spotřeba plastových obalů o 60 procent na necelých 285 tisíc tun za rok.

Předloni vygeneroval průměrný obyvatel Česka o necelých devět kilogramů plastového odpadu méně, než je evropský průměr. A Češi také nadprůměrně recyklují. V České republice působí několik odpadových recyklačních firem, které se dlouhodobě zaměřují na recyklaci plastů do řady různých způsobů využití.

Čtěte také: Jak vybrat plastový koš do kuchyně

V ČR se nám daří recyklovat nejen plasty typu PET (ten se recykluje prakticky všechen, který se vytřídí, protože jeho cena je vysoká) nebo HDPE, ale i folie z polyethylenu, polystyren, či zbytkové směsné plasty a dokonce také některé druhy PVC (neobalové). I díky tomu Česká republika v roce 2021 skončila na pěkném sedmém místě z 19 zemí, co se podílu recyklovaných obalových plastů týče.

Na prvních místech je Slovinsko (nikoli Slovensko), Belgie a Nizozemí, s cca polovinou, naopak na Maltě recyklují mírně přes pouhou pětinu plastových obalů. Ostatní země ani nemají tento parametr ohlášený do Eurostatu a lze tak očekávat, že budou spíše na konci celého žebříčku.

Významná část výrobků z produkce českých recyklačních firem jde na export do mnoha zemí světa. V čem jistě Česká republika rezervy má, je systémová podpora odbytu recyklovaných výrobků na území ČR, a to minimálně v oblasti veřejných zakázek. Tam by se mělo zaměřovat úsilí politiků, neboť zde má národní nastavení ještě velké rezervy oproti některým jiným státům v EU.

Ve žluté popelnici je dlouhodobě cca 40 druhů různých plastů, jen o část z nich má výrobní průmysl zájem využívat je znovu v rámci recyklace. U shora uvedených plastů, které jsou dobře recyklovatelné, umí naše firmy tyto materiály kvalitně využít.

Odpadní plasty končí v ČR v široké řadě výrobků. Ať už se jedná o textilní materiály, části moderních automobilů, zahradní nábytek, dopravní značení, protihlukové stěny, izolační materiály, součásti liniových staveb, obalové materiály - vázací pásky, obaly pro nové výrobky, obaly pro potraviny, apod.

Čtěte také: Papírové vs. plastové tašky: ekologické dopady

Zde obecně platí, že čím je delší životnost daného recyklovaného výrobku, tím menší nároky na opakované počty recyklačních cyklů, logistiky apod. a tím menší dopady na životní prostředí. Většina recyklovaných plastových výrobků, snad kromě obalů pro potraviny, má ze své podstaty a svého určení dlouhou životnost, a proto řada z těchto výrobků vlastní také příslušné certifikáty udržitelnosti a nízkého vlivu na životní prostředí.

S ohledem na rostoucí vědecké poznání bude v dalších letech nutné některé typy recyklačních aplikací podrobit větší míře předběžné opatrnosti, a to zejména s ohledem na nové objevy obsahu mikroplastů v některých výrobcích. To se netýká plastů používaných jako kostrukční materiály pro využití v klasickém prostředí (stavebnictví, nábytek, automotive, apod.), ale týkat se to může například plastů, ze kterých jíme, či pijeme.

Mikroplasty a nanoplasty - neviditelná hrozba

Stále více se vědci zaměřují na problémy s mikroplasty a nanoplasty. Nová studie prestižních amerických univerzit zjistila, že mikroplastů je v kupovaných výrobcích, včetně potravin, mnohem více, než se doposud čekalo. Znepokojivé výsledky jsou k dispozici například u balené vody v PET lahvích.

Odborníci z Columbia University v New Yorku a Rutgers University v New Jersey zveřejnili ve druhém lednovém týdnu v odborném žurnálu Proceedings of the National Academy of Sciences výsledky výzkumu, podle kterého by měl průměrný litr balené vody obsahovat kolem 240 tisíc detekovatelných plastových úlomků.

Přestože v posledních letech poznatky ohledně mikroplastů, jejich distribuce, akumulace v různých složkách životního prostředí a přechodu mezi nimi zásadním způsobem vzrostly, existují podstatné mezery týkající se poznání jejich vlivu na lidský organismus. Obecně se uvádělo, že většina mikroplastů se z organismu vyloučí.

Z nedávných výzkumů se však ukazuje, že mikroplasty v potravě se mohou dokonce zachytit na vnějších membránách červených krvinek a omezit jejich schopnost přenášet kyslík. Poznatky o mikro a nanoplastech (např. publikace EU: Znečištění mikroplasty) byly nyní rozšířeny o studii provedenou na lahvované vodě zaměřenou na detekcí nanoplastů pomocí nové analytické metody, která využívá hyperspektrální stimulovaný Ramanův rozptyl (SRS) k identifikaci mikro-nano plastů na úrovni jednotlivých částic s vysokou citlivostí a specifičností. Tuto technologii vynalezl nedávno jeden z autorů studie.

Výzkumníci analyzovali balené vody od tří nejběžnějších výrobců prodávaných vod v USA na přítomnost plastových částic o velikosti pouhých 100 nanometrů. Zjištěno bylo množství 110 000 až 370 000 plastových úlomků v každém litru (33,8 fl oz) - tj. Kromě polyethylentereftalátu (PET), ze kterého byly lahve vyrobeny a který se pravděpodobně dostal do vody při zmáčknutí láhve, vystavení teplu nebo při odšroubování a nasazování uzávěru, bylo nalezeno dále vyšší množství polyamidu, což je typ nylonu, pravděpodobně z plastových filtrů používaných k čištění vody před jejím plněním do lahví.

Studie dále zmapovala tvary detekovaných nanoplastů, jakožto důležitý morfologický rys určující aspekt nanotoxicity, které by mohly být relevantní pro další biomedicínský výzkum. Česká televize nedávno přinesla reportáž o prokázaném vlivu mikro a nanoplastů na mozek savců.

Vědci našli první důkaz, že vystavení mikroplastům mění chování savců. Na myších se prokázalo, že tyto drobné částečky pronikají i do mozku - a když se tam dostanou, začnou se myši chovat velmi zvláštně, což vedci podrobně popsali v samotné studii. Při zkoumání myší si vědci všimli také zánětů v jejich mozku. Zaznamenali rovněž pokles jednoho proteinu, který podporuje buněčné procesy v mozku. Nižší hladiny tohoto proteinu jsou spojovány s ranými stádii některých neurodegenerativních onemocnění včetně myších verzí Alzheimerovy choroby.

Situace se zhoršuje geometrickou řadou. Mnoho původních obyvatel a marginalizovaných komunit trpí kvůli špatným pracovním podmínkám a nízkým mzdám v plastovém průmyslu. Zároveň se důsledky plastového znečištění těchto skupin dotýkají nejvíce.

Jak si vedeme v oblasti třídění a recyklace?

Podle nejnovějších údajů z roku 2022 třídí v ČR své odpady 75 % obyvatel, od roku 2000 se jedná o nárůst o 1/3! V roce 2022 bylo na území ČR k dispozici 402 444 sběrných nádob na plasty.

Recyklace odpadu umožňuje efektivní využití: pouhých 50 vytříděných PET láhví stačí na výrobu fleecové bundy, možností využití vytříděných plastů, které se k nám vrátí v podobě druhotné suroviny, je celá řada - podívejte se na Plastografiku. Díky tomu můžeme nahrazovat ve výrobě tzv. primární suroviny, v případě plastů se jedná o ropu, šetříme tak přírodu a životní prostředí.

Pro správné třídění plastů je třeba dodržet několik zásad - například objem odpadu vždy maximálně zmenšíme, netřídíme mastný a silně znečištěný odpad. Vlivem různých faktorů se právě z plastů navíc uvolňují tzv. mikroplasty. Tyto uvolněné drobné částice plastů jsou přítomny v ovzduší, půdě, vodě i rostlinách a živých organismech a zatím je neumíme odstranit. Jejich dopad na životní prostředí, ale například i zdraví lidí, je předmětem mnoha výzkumů.

Pozitivní zprávou aktuálních odpadových dat je, že celková produkce odpadů i produkce komunálního odpadu v roce 2022 klesla, konkrétně o 879 tisíc tun u celkového odpadu a o 155 tisíc tun u komunálních odpadů oproti roku 2021. Vzrostl podíl materiálového využití komunálních odpadů.

„Na skládkách v roce 2022 skončilo 45 % komunálních odpadů, což je nejméně za posledních deset let. V roce 2022 Česká republika vyprodukovala 39,1 milionů tun všech odpadů, to je o 879 tis. tun méně než vloni. Z toho činily 1,6 milionů tun nebezpečné odpady a 37,5 milionů tun ostatní odpady.

Odpady obecně dokáže ČR využívat. Z 39,1 milionů tun všech odpadů bylo využito 86 %, z toho 83 % materiálově a 3 % energeticky. Podíl komunálních odpadů na celkové produkci odpadů zaujímá 14,8 %. Obyvatelé ČR jich v roce 2022 vyprodukovali 5,8 milionů tun, to je o 155 tisíc tun méně než v roce 2021. Každý občan ČR tedy v průměru ročně vyprodukuje 553 kg komunálního odpadu.

V roce 2022 jsme využili 53 % vyprodukovaných komunálních odpadů, z toho 41 % materiálově a 12 % energeticky. Na skládkách v roce 2022 skončilo 45 % komunálních odpadů (pro srovnání - průměr v EU je 23 %), meziročně došlo k poklesu množství komunálních odpadů ukládaných na skládku o 185,5 tisíc tun, což je příznivý výsledek a ukazuje, že se daří odklon od skládkování.

V roce 2022 se podařilo vyseparovat z obcí 1,1 milionu tun surovin (papír, plasty, sklo, kovy). Do dat za rok 2022 se promítají pozitivní efekty přijatých opatření, jakými jsou nový legislativní rámec pro nakládání s odpady z roku 2020, vzrůstající skládkovací poplatek a blížící se zákaz skládkování směsného komunálního odpadu, recyklovatelných a využitelných odpadů od roku 2030. Obce se mj. začínají připravovat na rozšíření tříděného sběru textilního odpadu od roku 2025 a biologického kuchyňského odpadu.

Množství plastů v životním prostředí neustále roste, ale do lidského organismu pronikají hlavně kvůli produktům běžné spotřeby. Neúspěch jednání o Globální plastové úmluvě minulý týden ukázal, že se tento trend jen tak nezmění. Plasty jíme, pijeme i vdechujeme neustále.

Program OSN pro životní prostředí uvádí, že bylo identifikováno více než 13 tisíc chemikálií spojených s výrobou plastů. Chemický průmysl na celém světě jich každý den vyrobí asi 1,3 milionu tun, přičemž hlavní surovinou je ropa. I proto se minulý týden v Ženevě nepodařilo přesvědčit státy, jako je Saúdská Arábie, Írán nebo Rusko k tomu, aby se zavázaly ke snižování produkce plastů.

Některé plasty lidé konzumují zcela dobrovolně. A někteří možná ani netuší, že tak činí. Většina prodávaných žvýkaček se vyrábí z různých syntetických kaučuků na bázi ropy. Žvýkáme v podstatě ochucený plast. Podle webu The Conversation se na světě ročně vyrobí kolem 2,4 milionu tun žvýkaček. Třicet procent této hmotnosti tvoří syntetický základ, což představuje asi 740 tisíc tun plastů.

Vědci z Kalifornské univerzity v Los Angeles naměřili průměrně sto uvolněných mikroplastů (částice pod 5 mm, pozn. V některých rtěnkách nebo make-upech se používá nylon či polyethylen, které pomáhají zlepšovat texturu a roztíratelnost. Do kosmetiky se zase přidávají mikrokuličky - malé částečky plastu s funkcí exfoliace nebo drhnutí. Jsou například v peelingu či zubních pastách.

Plasty občas slouží jako emulgátor (látka, která umožňuje smíchání dvou nebo více nemísitelných kapalin, pozn. Používají se ve všech možných kosmetických produktech od opalovacích krémů po deodoranty. Zpráva Plastic: The Hidden Beauty Ingredient nadace Plastic Soup Foundation uvádí, že 87 procent produktů deseti nejprodávanějších kosmetických značek obsahuje mikroplasty.

Dříve se pro čajové sáčky používala hlavně celulóza nebo další přírodní vlákna. Dnes je ale situace jiná. Španělští vědci zjistili, že některé čajové sáčky mohou uvolňovat miliardy mikro- a nanočástic plastů na mililitr čaje. Jedná se především o ty, které jsou vyrobeny z polypropylenu.

Z čajových sáčků obsahujících polypropylen se podle studie se uvolnilo 1,2 miliardy částic na mililitr. Celulózové (papírové) sáčky uvolnily přibližně 135 milionů částic na mililitr a nylonové 8,18 milionu částic na mililitr. Většina hliníkových plechovek má uvnitř tenkou vrstvu plastu, která brání korozi a pomáhá udržovat aroma.

Od 20. ledna tohoto roku proto platí v Evropské unii zákaz používání bisfenolu A (BPA) v materiálech a výrobcích určených pro styk s potravinami, tedy včetně plechovek. Použití ostatních bisfenolů, jako je bisfenol S (BPS) a bisfenol F (BPF), je ve srovnání s BPA malé. Jejich množství ale podle Státního zdravotního ústavu roste kvůli tomu, že se po zákazu BPA tyto chemické látky používají jako náhrada.

Termopapír používaný na účtenky má na sobě tenkou vrstvu plastu, která zvyšuje odolnost kvality tisku. Při výrobě termopapíru používaného na pokladní účtenky, stvrzenky z bankomatů, jízdenky na veřejnou dopravu, parkovací lístky a palubní vstupenky se běžně používal BPA. Po jeho zákazu při výrobě termopapírů, který v EU vstoupil v platnost před pěti lety, nahradil BPA bisfenol S (BPS). Ten se ovšem ještě může prokázat jako podobně škodlivý.

Ve výčtu nečekaného použití plastů by se dalo pokračovat ještě dlouho. Jak uvádí spolek Arnika, který se angažuje za omezení plastů v rámci Globální plastové úmluvy, i vonné svíčky mohou obsahovat plastové příměsi nebo malé kapsule, které pomáhají udržet vonné složky. Ostatně svíčky samotné, pokud nejsou z přírodních vosků, jsou ropným produktem.

V srpnu tohoto roku začala platit novela zákona o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí. Novela zakazuje například použití jednorázových brček, kelímků, příborů, vatových tyčinek či tyček na nafukovací balonky. Jak nová nařízení, vycházející z předpisů Evropské unie, hodnotí odborníci? Jde o krok správným směrem?

Novela zákona, která začala platit letos v srpnu, zakazuje výrobu a prodej vybraných jednorázových plastových výrobků. Cílem je zejména snížit množství vyprodukovaného plastového odpadu. V zásadě jde o krok správným směrem. Omezování odpadů je rozhodně žádoucí.

Zákaz plastových brček a vatových tyčinek na podnět Evropské unie pramení z toho, že tvoří přibližně dvě, respektive deset procent odpadu sesbíraného z pláží. Je tedy třeba brát v potaz, že se jedná o početní zastoupení těchto výrobků v odpadu z evropských pláží. Mimochodem největší množství plážového plastového odpadu představují cigaretové nedopalky, bezmála dvacet procent.

K většině jednorázových plastových výrobků existují alternativy, které by měly být ekologičtější, šetrnější k životnímu prostředí. Nemusí tomu tak být vždy. Jednorázové plastové kelímky na horké nápoje se dnes vyrábějí z papíru potaženého plastovou fólií. Jde o kompozitní výrobek papír/plast, který je o dost hůře recyklovatelný než dříve používané plastové kelímky stoprocentně vyrobené pouze z jednoho druhu plastu.

Například výroba papíru je surovinově a energeticky náročný proces, jehož výsledkem je i velké množství odpadních vod, které je nutné čistit. Problematická je tedy obecně jednorázovost výrobku. Takový výrobek ekologický není, ať už je vyroben z čehokoli. Češi patří v Evropě k premiantům v třídění PET lahví, vytřídí se přibližně osmdesát procent.

Po jejich vytřídění ze směsného plastového odpadu následuje obvykle další třídění podle barvy, drcení na takzvané vločky a jejich důkladné praní pro odstranění kontaminantů. V tomto kroku je také flotací odstraněn materiál polyetylénových víček. PET lahve mohou být recyklovány technologiemi „bottle-to-bottle“, kde výsledkem je opět materiál na výrobu plastových lahví. Tyto technologie jsou nejnáročnější na čistotu vstupního materiálu.

Velká část lahví, zejména barevných, se recykluje na PET vlákna a střiž, které se používají zejména v technických aplikacích, například pro výrobu koberců, geotextílií a netkaných textilií. Plastové lahve lze recyklovat i chemickou cestou. PET lahve jsou nejhodnotnější složkou plastového odpadu.

V současnosti každý Čech vytřídí ročně v průměru asi sedmnáct kilogramů plastového odpadu a toto číslo v posledních letech stále mírně stoupá. PET lahve, které tvoří přibližně čtvrtinu plastového odpadu ve žlutých kontejnerech, jsou přitom jeho nejhodnotnější složkou. Vytříděním a prodejem PET získávají recyklační firmy prostředky na recyklaci ostatního zbytkového plastového odpadu.

tags: #plastové #znečištění #Česko #statistiky

Oblíbené příspěvky:

• Optimalizace sběru kuchyňského odpadu
• Zázraky přírody: Nápady pro výuku
• Recenze ekologických sáčků na odpadky
• Detailní rozbor příčin klimatických změn
• Věda o ochraně přírody