Plemena ovcí vhodná pro ekologické zemědělství

Ovce jsou v současnosti druhým nejrozšířenějším hospodářským zvířetem na světě. Cca 90 % ovcí se chová pro masnou produkci a 10 % pro mléko.

V České republice je chov ovcí spíše považován za minoritní produkci. Nicméně v rámci ekologického zemědělství patří tento chov mezi produkce dominantní. V roce 2011 byly ovce chovány na 655 ekofarmách a jejich celkový počet na těchto farmách činil cca 80 000 kusů, což reprezentuje cca 30 % ovcí chovaných v současnosti v ČR.

Trendy v ekologickém chovu ovcí

Mezi nejvýznamnější pozitivní trendy, jež byly registrovány v českém ekochovu ovcí v posledních deseti letech, patří:

• Postupné zvyšování počtu ovcí, jejich farem a chovatelů.
• Relativně příznivé dotace (především pro chovy situované v LFA).
• Postupné zlepšování užitkových parametrů.
• Růst zájmu spotřebitelů o produkty z tohoto chovu.

Pro stejné období jsou však také charakteristické i některé negativní trendy, a to především nízká cena vlny a její problematický odbyt a růst závislosti chovatelů na dotacích.

Vzhledem k povlovnému nárůstu počtu ekofarem s chovem ovcí, respektive počtu ovcí zde chovaných v posledních letech, je obecně možno konstatovat, že pozitivní trendy v domácím ECH ovcí převládají, což je dobrým znamením i pro budoucnost.

Čtěte také: Plemena psů milující outdoor

Ekonomika chovu ovcí

Aby byl tento chov ekonomicky zajímavý a tím i perspektivní, za předpokladu, že masná produkce ovcí bude dominantní i v budoucnu, je nutno stále zlepšovat reprodukční a produkční ukazatele. Nejlepší ekonomika je obecně registrována při aplikaci pastevního odchovu jehňat spolu s matkami. Nicméně i polointenzivní výkrm jehňat může být ekonomicky zajímavý.

Pro dosažení dobré ekonomiky ECH ovcí zaměřeného na masnou produkci, by měla být naplňována následující kritéria:

• Procento oplodnění - minimálně na úrovni 90 %.
• Průměrná plodnost - minimálně 150 %.
• Mortalita jehňat by neměla přesahovat hranici 10 %.
• Denní přírůstky jehňat při aplikaci pastevního výkrmu by neměly být nižší jak 230 g.
• Jehňata by měla být tržně realizována v optimální jatečné hmotnosti.
• Cena jehňat při prodeji by měla činit minimálně 50 Kč/kg v živém, respektive minimálně 110 Kč/kg JUT.

Za velmi perspektivní a ekonomicky zajímavou je možno také považovat i mléčnou produkci ovcí. Na druhou stranu je však nutno dodat, že i když je pro optimální ekonomickou výkonnost mléčné farmy potřebný nižší počet bahnic, než je tomu v případě masné produkce, další výraznější rozvoj této produkce v našich podmínkách je především tlumen poměrně vysokými počátečními investicemi do zpracovatelských technologií, a to vzhledem ke skutečnosti, že v současnosti neexistuje v ČR mlékárna, jež by vykupovala ovčí mléko.

Pro dosažení dobré ekonomiky ECH ovcí zaměřeného na mléčnou produkci, by měla být naplňována následující kritéria:

• Tržní produkce mléka za laktaci - minimálně 120 l/ovci.
• Průměrný obsah tuku a bílkovin za laktaci - minimálně 7 % a 5 %.
• Výtěžnost sýra - minimálně 25 kg na 100 l mléka.
• Procento oplodnění - minimálně na úrovni 90 %.
• Průměrná plodnost - vyšší jak 150 %.
• Cena za 1 kg sýra - minimálně 250 Kč/kg.
• Cena jehňat při prodeji by měla činit minimálně 50 Kč/kg v živém, respektive minimálně 110 Kč/kg JUT.

HLAVNÍ PRODUKTY Z ECH OVCÍ: jatečná jehňata, vyřazené ovce a berani, mléko, vlna a kůže.

Čtěte také: Udržitelné zemědělství s prasaty

VEDLEJŠÍ PRODUKTY Z ECH OVCÍ: lanolín (kosmetický průmysl), krev, žaludky mléčných jehňat (pro výrobu syřidel), tenká střeva (masný průmysl), ovčí lůj a kosti.

Nepřímý význam ekologického chovu ovcí: produkce hnoje a košárování.

Důležitým faktorem, který ovlivňuje současnost a jistě bude ovlivňovat i budoucnost ECH ovcí, je jeho mimoprodukční význam spočívající především v údržbě trvalých travních porostů v horských a podhorských LFA.

Plemena ovcí vhodná pro ECH

V ČR se v současnosti chová 38 plemen ovcí. Nejpočetnější populací ovcí u nás jsou plemena s kombinovanou užitkovostí (cca 50 %), druhou nejvýznamnější populací jsou masná plemena (cca 40 %), přičemž celkový podíl dojných a plodných plemen se v posledních letech pohybuje na úrovni cca 10 %.

Mezi vhodná plemena pro ECH je možno zařadit:

Čtěte také: Výber Plemena Sliepok

• Merinolandschaf
• Romney March (Kent)
• Zušlechtěná valaška
• Šumavská ovce
• Zwartbles
• Suffolk
• Charollais
• Oxford Down
• Východofríská ovce
• Lacaune
• Romanovská ovce

Charakteristika některých plemen ovcí vhodných pro ekologické zemědělství

• Šumavská ovce: Plemeno českého původu, jehož genetický základ tvoří česká selská ovce. Je středního tělesného rámce s lehkou kostrou, konstitučně vhodná pro chov v podhorských a horských oblastech. Dosahuje plodnosti 140-150 %. Hmotnost jehňat ve 100 dnech věku je 25-30 kg s denním přírůstkem 220-250 g.
• Romanovská ovce: Plemeno pocházející z Ruska. Patří mezi plodná plemena - dosahující úrovně více než 200 % - až 300 %. Ve vrhu často bývají 2 - 4 jehňata. Plemenice mají vynikající mateřské vlasnosti a vynikající mléčnost. Výkrmnost a jatečná hodnota je u tohoto plemene nižší s průměrným denním přírůstkem jehňat v odchovu 200 až 250 g za den.
• Východofríská ovce: Pochází z holandsko-německých hranic. Je velkého tělesného rámce, s poměrně delšími nohami, užším hrudníkem. Plemeno je dojné s trojstrannou užitkovostí - mléko - maso - vlna. Nádoj u toho plemena někdy přesahuje i 1 000 kg, v průměru však 600 kg. Tučnost mléka je až 7 %. Plodnost se pohybuje okolo 200 %.
• Kent (Romney): Jde o anglické dlouhovlnné plemeno s kombinovanou vlnařsko-masnou užitkovostí. Zvířata jsou vhodné do drsnějších klimatických podmínek s vyšší relativní vlhkostí. Plemenice mají dobré mateřské vlastnosti a mléčnost. Plodnost dosahuje až 180 %.
• Zwartbles: Jde o plemeno, které bylo vyšlechtěno na území Holandska. Plemenice mají velmi dobré mateřské vlastnosti, dorbnou mléčnost a porody jsou většinou bez výrazných problémů. Plodnost se pohybuje mezi 160 - 180 %.

Reprodukce ovcí a odchov jehňat v ekologickém režimu:

Plodnost je ovlivněna celou řadou vnitřních a vnějších faktorů, přičemž koeficient dědivosti pro tuto vlastnost je poměrně nízký (0.1 − 0.2). Celý reprodukční proces u ovcí je řízen neurohumorálně, dle délky světelného dne, když v českých geografických podmínkách je nejvyšší pohlavní aktivita v období od srpna do prosince.

Procento oplodnění u ovcí v přirozené plemenitbě přesahuje zpravidla 90 %.

Procento plodnosti se v našich chovech u kombinovaných a masných plemen pohybuje v rozmezí 130 až 170 %.

Pohlavní dospělosti dosahují ovce při dosažení 40 − 60 % z jejich konečné živé hmotnosti. Z pohledu věku dosahují beránci této dospělosti ve věku 3. až 6. měsíců, jehničky ve věku 5. až 7. měsíců.

Chovné dospělosti dosahují ovce při dosažení cca 70 až 75 % z jejich konečné živé hmotnosti, ranná plemena dosahují této dospělosti již v 7. až 10. měsíci věku. Ostatní plemena dosahují této dospělosti ve věku 10. až 18. měsíců.

Říjový cyklus ovcí: trvá cca 17 dnů (14 - 21 dní)

Estrus: trvá cca 30 hodin (18 - 48 hodin). V estru je pohlavní aktivita ovcí poměrně nevýrazná, nicméně i u ovcí je možné pozorovat typické říjové chování (hlasité projevy, výtok hlenu apod.).

Plemenitba ovcí

U ovcí v ekologickém chovu je především aplikována přirozená plemenitba, nicméně inseminace, bez předchozí hormonální stimulace je povolena. V rámci přirozené plemenitby je ve šlechtitelských chovech preferováno harémové připouštění (1 beran na 25 - 60 ovcí), v užitkových chovech je preferováno skupinové zapouštění (1 beran na 20 - 50 ovcí). Volné zapouštění se především využívá ve velkochovech ovcí (Austrálie, Nový Zéland atd.), individuální zapouštění je však v současnosti prováděno pouze sporadicky.

V ekologickém chovu ovcí je synchronizace říje povolena, doporučenými metodami jsou zařazení berana do stáda ovcí 2-4 týdny před očekávanou říjí a flushing (na bázi přídavku jadrných krmiv či pastvou na nejkvalitnějším pastevním porostu). V ekologickém chovu ovcí je však zakázána intrauterinní laparoskopická inseminace a přenos embryí.

Březost, porod a péče o narozené jehně

Březost ovcí: cca 150 dnů (rozpětí je 143 - 157 dnů).

Detekci gravidity je možno realizovat prubířem nebo ultrasonografickým vyšetřením, které lze provádět již od cca 25. dne gravidity, počet plodů v děloze lze touto metodou zjistit mezi 40. až 60. dnem gravidity.

Porod má tři stádia, probíhá zpravidla v noci, ovce při něm ve většině případů leží. Pro první tzv. otevírací stádium, jež trvá 2 až 6 hodin jsou charakteristické neklid matky, kontrakce děložního svalstva a výtok hlenu.

Po porodu je nutno jehněti dezinfikovat pupeční pahýl. Jehně má vstávat po narození do 15 - 20 minut a následně má aktivně vyhledávat struky matky.

Odchov jehňat

Odchov jehňat v ECH probíhá ve dvou fázích (období mléčné a kombinované výživy). V období mléčné výživy, které trvá cca 14 dnů, je mateřské mléko základem výživy, přičemž v tomto období není vhodné regulovat počet sání či délku pobytu jehňat u matek. Mléčné období je možno považovat za nejkritičtější v životě jehňat, avšak pokud je zabezpečena optimální péče o jehňata a matky jsou dostatečně mléčné, měla by se hmotnost jehňat v tomto období zdvojnásobit (na cca 7 - 9 kg).

V období kombinované výživy je nutné podpořit funkci předžaludků. Počátek tohoto období v našich chovech zpravidla připadá na březen - duben, přičemž zásadním je co nejdříve po porodu začít s návykem na příjem pastevního porostu.

Období samostatného života jehňat začíná odstavem, přičemž v současnosti je mnohdy odstav realizován až těsně před prodejem jehňat.

V ekochovech jsou zpravidla aplikovány dva způsoby odstavu, a to ranný a tradiční.

Ranný odstav se provádí ve věku vyšším jak 45 dnů (ideálem je věk jehňat 50 − 60 dnů), především u dojných ovcí, respektive ve stádech kde je realizována intenzivní reprodukce (např. u romanovských ovcí). Krmná dávka jehňat je do odstavu založena na příjmu mléka, přičemž přístup jehňat k matkám je zpravidla regulován. S postupným návykem na příjem sena, jádra eventuálně pastvy se začíná ve věku jehňat 5 − 10 dnů.

Tradiční odstav se provádí ve věku 100 a více dnů, když tento způsob maximálně využívá mléčnosti matek. V současnosti je tento způsob odstavu aplikován v podstatě plošně při pastevním výkrmu jehňat. Základem krmné dávky jehňat je mateřské mléko, jejich přístup k matkám však není nijak regulován. S návykem na příjem pastvy, sena či jádra se začíná od věku 5 dnů.

Způsoby výkrmu jehňat na ekofarmách a výživa bahnic

Mléčný výkrm jehňat se provádí do hmotnosti jehňat 12 - 18 kg, když věk jehňat při porážce by měl činit cca 2 − 3 měsíce. Tento způsob výkrmu je založen na ad libitním příjmu mateřského mléka a kvalitního sena, realizuje se zpravidla ve stáji, na hluboké podestýlce. V konečné fázi tohoto výkrmu je vhodné aplikovat limitovaný přídavek jádra.

Polointenzivní výkrm jehňat probíhá do věku 3 − 6 měsíců, porážková hmotnost jehňat při aplikaci tohoto výkrmu se pohybuje v rozmezí 25 − 40 kg. V současnosti jsou v podstatě realizovány dva způsoby tohoto výkrmu.

První způsob je založen na ad libitním příjmu mateřské mléka, pastvy a minerálního lizu, když v průběhu výkrmu je postupně aplikován přídavek jadrných krmiv.

Druhý způsob polointenzivního výkrmu se skládá ze dvou fází. V prvé fázi jsou po porodu jehňata odchovávána ve stáji, pod matkami na hluboké podestýlce. Krmná dávka jehňat je v tomto období založena na mateřském mléce, přičemž jehňata mají volný přístup ke krmné dávce matek, jež se skládá ze sena, senáže, jadrné směsi apod. Maximální počet bahnic s jehňaty v jedné skupině v této fázi výkrmu by neměl být vyšší jak 25 kusů. Na počátku pastevního období je možno provést odstav, posléze jsou jehňata odchovávána na pastvě (zde by měla mít dostatek minerálního lizu (ML), přičemž je jim také aplikováno limitované množství jádra. Pokud se odstav nerealizuje, jehňata jsou spolu s matkami vyháněny na pastvu, kde se jejich krmná dávka skládá z mateřského mléka, pastvy, jadrných krmiv, ML eventuálně sena.

Pastevní výkrm jehňat je v současnosti nejrozšířenějším a nejekonomičtějším způsobem výkrmu jehňat, přičemž tento způsob je vhodný v podstatě pro všechna plemena. Provádí se do věku 3,5 - 6 měsíců a živé hmotnosti 25 - 42 kg. Tento systém je založen na bahnění na počátku pastevního období, když základními komponenty krmné dávky jehňat jsou mateřské mléko, pastva a ML. Jako doplněk je možno využívat seno, eventuálně senáž. Při tomto způsobu výkrmu se aplikuje tradiční odstav jehňat.

Závěrem k výše uvedenému je nutno doplnit, že označování zvířat v ekologických chovech je povoleno. Taktéž kastrace samců mladších 8 týdnů a kupírování jehňat mladších 8 dnů (doporučují se nekrvavé způsoby) je povoleno, nicméně nesmí mít tyto úkony systematický charakter. Taktéž je povoleno odstraňování rohů u mladých zvířat. V případě onemocnění se doporučuje alternativní způsob léčby, v případě nouze je však nutné aplikovat standardní veterinární preparáty. Karantény nově příchozích zvířat jsou nezbytné. Pro detekci parazitů se doporučují koprologické rozbory. Ideálem v případě pastvy je aplikace tzv. „clean grazing“. V rámci pastvy by měl být aplikován protiparazitární pastevní management založený na střídání oplůtků. Zajímavou prevencí proti červivosti jsou jehličí, pelyněk hadí kořen, dýňové či fenyklové semeno nebo řimbaba. K oplocení se nesmí použít ostnatý drát.

Výživa bahnic

Potřeba živin pro bahnice chované jak v konvenčním, tak i v ECH je závislá především na jejich živé hmotnosti, stádiu reprodukčního cyklu a vlastní užitkovosti. Základem letní krmné dávky pro bahnice je ad libitní pastva. Denní potřeba pastvy činí na jednu bahnici 7 - 12 kg. Zatížení bahnic na ha je závislé na celé řadě faktorů a pohybuje se obecně v rozmezí 3 - 15 ks/ha. Nicméně zatížení pastviny v ECH může činit maximálně 10 ovcí včetně jejich jehňat/ha (konkrétně může činit maximálně 1,5 VDJ/ha, přičemž 1 bahnice a její jehňata představují 0,15 VDJ). Dalším komponentem letní krmné dávky bahnic by měl být ML (ad libitum), eventuálně seno, krmné okopaniny, senáž apod.

Na období zapouštění je nutno bahnice připravit co nejkvalitnějším krmením. Ideální je v rámci ECH aplikovat flushing. Tato metoda nejčastěji spočívá v aplikaci jadrných krmiv (0,2 - 0,3 kg/den/ks), v období od cca měsíc před připouštěním až do konce prvého měsíce gravidity.

Ve druhé polovině gra­vidity je vhodné opětovně přikrmovat jadrná krmiva (0,2 - 0,3 kg/den/ks). Během týdne po porodu se doporučuje přejít na normální krm­nou dávku se suchými a šťavnatými krmivy, avšak množství jádra v prvním měsíci laktace je nutno zvýšit až na 0,5 kg denně. V následujících měsících se spotřeba jádra postupně snižuje v závislosti na pro­dukci mléka.

Zimní krmná dávka je u bahnic ekonomicky náročnější. Základem je zpravidla kvalitní seno (ad libitum), 2-4 kg šťavnatých krmiv (senáže, siláže, krmné okopaniny apod.) a ML (ad libitum).

Masná užitkovost ovcí

Hlavním produkčním zaměřením ECH v EU je masná užitkovost, v severněji situovaných zemích (včetně ČR) jsou hlavním produktem tzv. „těžká“ jehňata, jež jsou zpravidla produkována na bázi pastevního výkrmu. Naproti tomu v jižních zemích je masná produkce především zaměřena na produkci tzv. „lehkých“ jehňat, tato jsou vykrmována zpravidla na bázi intenzivního nebo polointenzivního výkrmu.

Jehněčí maso je lehce stravitelné a má poměrně vysokou dietetickou a biologickou hodnotu, což je především ovlivněno vysokým obsahem esenciálních aminokyselin a optimální skladbou nenasycených mastných kyselin. Všeobecně je jehněčí maso doporučováno pro diabetiky, rekonvalescenty, děti a starší generaci.

tags: #plemena #ovcí #vhodná #pro #ekologické #zemědělství

Oblíbené příspěvky:

• Recenze škol v přírodě – Hora Svatého Šebestiána
• Evropa a globální ekologické výzvy
• Návrh, schválení a kontroverze
• Přednášky o ekologické architektuře
• Nový Portál občana Liberec