Alergie na plísně: Příznaky, diagnostika a léčba

Plísně jsou mikroskopické organismy, které představují přirozenou součást životního prostředí. Přestože je člověk pouhým okem většinou nezaznamená, jsou prakticky všudypřítomné a daří se jim hlavně tam, kde je teplo a vlhko.

U alergických jedinců může přítomnost některých látek, které se označují jako alergeny, způsobit rozvoj nepříjemných symptomů. Jejich podoba a intenzita se přitom liší v závislosti na konkrétním typu alergie, ale také na působení dalších faktorů. Pod tímto názvem se ukrývá neadekvátní reakce našeho imunitního systému na vnější podněty, které jsou pro zdravé jedince naprosto neškodné.

Následně dochází k rozvoji alergické reakce, kterou mají na svědomí protilátky typu IgE (imunoglobuliny E). Přítomnost jednotlivých symptomů, jako je například alergická rýma, kopřivka, slzení očí, škrábání v krku nebo dokonce anafylaktický šok, pak souvisí s tím, že pacientův organismus produkuje histamin a další látky, jejichž uvolňování se v rámci alergické reakce spustí.

Druhy plísní a jejich výskyt

Plísně, o kterých hovoříme ve spojení s alergiemi, jsou houby rostoucí ve formě mnohobuněčných hyf (jde o vláknité mikromycety, jejichž rozvětvená vlákna se spojují do mycelií). Za účelem rozmnožování plísně vytvářejí spory, které se mohou v poměrně vysokých koncentracích vyskytovat v ovzduší a následně podobně jako pylová zrna pronikat do našich dýchacích cest. Kromě spor pacienty nepříznivě ovlivňují také další produkty, jako jsou mykotoxiny.

Ve střední Evropě se vyskytuje obrovské množství různých plísní, ale nejvýznamnější z nich jsou rody Alternaria, Aspergillus, Cladosporium, Mucor nebo Penicillium (alergie na tyto plísně ale rozhodně nemá nic společného s alergií na antibiotikum penicilin). Když je však člověk alergický na jeden typ plísně, neznamená to, že by byl automaticky alergický i na všechny ostatní.

Čtěte také: Dopady znečištění ovzduší na plíce

Jako alergeny se plísně dělí do dvou základních kategorií, což jsou:

• Venkovní plísně (hlavně rody Alternaria a Cladosporium)
• Vnitřní plísně (především rody Aspergillus a Penicillium).

Tyto mikroorganismy navíc dokáží kolonizovat prakticky jakékoliv prostředí, ačkoliv optimální je pro ně tma, vlhko a teplota v rozmezí 25-30 °C.

Venkovní plísně

Pokud jde o plísně, které žijí ve venkovním prostředí, nejčastěji se vyskytují na listech (například na různých trávách a obilovinách), v půdě, v posečené trávě nebo v různých tlejících materiálech. Typicky se objevují sezónně, a to hlavně během letních měsíců (maximum spor se objevuje v srpnu nebo také v červenci), ale i na podzim. Vyhovuje jim teplé a vlhké počasí (tzv. Největší alergenní potenciál v rámci venkovních plísní mají druhy Cladosporium herbarum nebo Alternaria alternata.

Lidé alergičtí na plísně mohou zaznamenat nepříjemné obtíže hlavně při kontaktu se siláží, senem, suchou půdou, rašelinou, kompostem, mulčovací kůrou nebo se spadaným listím. Také by se však neměli pohybovat na místech, kde dochází k mlácení obilí. V zimním období se pak venkovní plísně mohou objevit i ve vnitřním prostředí, konkrétně tam, kde se kondenzuje voda.

Vnitřní plísně

Jak už bylo zmíněno výše, kromě venkovních plísní existují i plísně vnitřní, z nichž jsou u nás nejvíce zastoupené rody Penicillium či Aspergillus. Dobře se jim daří především v temnu a vlhku, ale zároveň jsou schopné uvolňovat spory i v suchém prostředí. Pokud jde o to, kde tyto interiérové plísně nejčastěji rostou, jedná se především o špatně větrané a vlhké místnosti (koupelny, toalety). Problematické jsou však i vlhké stěny, tapety, dřevěná obložení nebo třeba matrace. Jejich útočištěm navíc mohou být i místa, která člověk příliš často nekontroluje. Sem patří hlavně klimatizace, kuchyňské a koupelnové vodovodní odpady, různé zvlhčovače vzduchu nebo ventilátory, ale také květináče a truhlíky s obsahem substrátu.

Čtěte také: Rizika požárů v přírodě

Osídlení plísněmi ve vnitřních prostorách budov se přitom vždy odvíjí od mnoha různých faktorů, kam kromě konkrétního typu budovy řadíme také použité materiály, velikost místností, četnost větrání nebo také způsob vytápění. Uvolňování spor plísní probíhá hlavně v místech turbulence vzduchu, k čemuž dochází zejména při provozování různých domácích prací, jako je vysávání, nebo vlivem pohybu domácích mazlíčků.

Plísně jako potravinové alergeny

Jako potravinové alergeny mají plísně spíše menší význam. Alergické reakce na potraviny s jejich obsahem se totiž vyskytují velmi vzácně a postihují pouze pacienty, kteří trpí opravdu silnou alergií. Velice rychle se například kazí chléb, sýr nebo ovoce a zelenina, ale samozřejmě i maso, uzeniny, mléko a ořechy. Pokud se na vašem jídle plísně objeví, rozhodně se nedoporučuje pouze odstranit plísňový povlak a pak je zkonzumovat.

Některé plísně a jejich produkty se nicméně při výrobě potravin používají cíleně. Konkrétně jde například o pečivo, pivo, víno, ocet, některé sýry, sójové a steakové omáčky nebo o čokoládu. Produktem metabolismu plísní jsou pak enzymy, které pomáhají rozkládat brambory při výrobě kaše nebo ovoce při tvorbě ovocných šťáv.

Příznaky alergie na plísně

Vzhledem k tomu, že lidé spory plísní vdechují, projevy alergie na plísně bývají většinou patrné hlavně v dýchacích cestách. Na první pohled připomínají příznaky senné rýmy, přičemž nemocného trápí například podráždění nosní sliznice, vodnatá rýma, ucpaný nos, šimrání v nose nebo také záchvaty kýchání. U citlivějších jedinců může alergická reakce na kontakt s plísněmi způsobit také vznik ekzémové vyrážky, která má podobu zarudlých svědivých ložisek. Nejčastěji se přitom objevují na hlavě, ale také v podkolenních či loketních jamkách.

Kromě toho je však nutné zmínit, že plísně mají komplexnější patogenní působení. Mohou proto způsobit také exogenní alergickou alveolitidu, která se označuje také jako hypersenzitivní pneumonitida, farmářská plíce nebo holubářská plíce. Nejohroženější skupinou osob jsou v tomto případě pracovníci v rostlinné nebo živočišné výrobě, přičemž riziková je hlavně častá expozice plesnivému senu, slámě nebo obilí. Kromě toho však může vzniknout také při práci s plesnivými sýry, s peřím a ptačími exkrementy nebo s kožešinami.

Čtěte také: Likvidace nebezpečných odpadů

Pokud jde o příznaky akutní formy exogenní alergické alveolitidy, patří sem především záchvatovitý kašel, horečka, zimnice, třesavka, dušnost, bolesti svalů, malátnost a bolesti hlavy. Pokud expozice alergenu přetrvává, rozvíjí se chronická forma nemoci a dochází k ireverzibilní intersticiální plicní fibróze. Méně častá je pak alergická bronchopulmonální aspergilóza, kterou způsobují Aspergily a typicky nasedá na již dříve poškozené dýchací cesty. Také ovšem může komplikovat průběh jiných obtíží, jako je například astma nebo cystická fibróza. Závažné pak mohou být i různé chronické rýmy a záněty paranasálních dutin (vedlejších nosních dutin), jako je alergická fungální rhinosinusitida.

Plísně navíc díky toxinům, které uvolňují do okolí (do ovzduší, do potravin a podobně), způsobují lidem i různé nealergické potíže. U vnímavých osob například plísně vyvolávají kožní infekce a v případě imunokompromitovaných osob to mohou být i systémové potíže (to však není příliš časté).

Jelikož má alergie na venkovní plísně podobné projevy jako u pylových alergiků (sezónní rinokonjunktivitida a/nebo průduškové astma), může být zpočátku problematické od sebe tyto problémy odlišit. Domovní plísně pak způsobují rýmu či astma celoročně, přičemž jednotlivé projevy často bývají ještě o něco závažnější než v případě kontaktu s venkovními plísněmi a průběh onemocnění bývá celkově těžší.

Diagnostika

Základem každého alergologického vyšetření je důkladné odebrání anamnézy zdravotních potíží, ale také rodinné a osobní anamnézy. Lékaře bude zajímat třeba přítomnost atopických onemocnění v rodině, ale samozřejmě i současné pacientovy obtíže. Stejně jako v případě dalších alergií se i zde využívají kožní prick testy a krevní testy, které slouží ke stanovení alergen-specifických protilátek IgE. Tato vyšetření lze ovšem provést pouze pro některé druhy plísní.

Kromě toho se někdy provádí také bronchoskopické vyšetření s odběrem z průdušek nebo provokační test (za kontrolovaných podmínek pacient vdechuje alergen a lékař sleduje jeho reakci).

Léčba alergie na plísně

Nejdůležitějším opatřením je v tomto případě samozřejmě úplné odstranění alergenů nebo snaha o zamezení jakéhokoliv dalšího kontaktu s alergeny, které jsou za rozvoj potíží zodpovědné. V tomto případě je nutné pokusit se odstranit z pacientova okolí veškeré zdroje plísní a zamezit dalšímu kontaktu s těmito alergeny.

Svou roli zde proto hrají určitá režimová opatření, která pomohou snížit expozici negativně působícím mikroorganismům. Zlikvidovat lze většinou pouze interiérové plísně, které u pacienta vyvolávají nepříjemné zdravotní problémy.

Doporučuje se například vysoušení vlhkých míst pomocí speciálních vysoušečů a odvlhčovačů, které mohou pomoci v domácnosti snížit množství plísní na minimum. Další růst těchto škodlivých mikroorganismů je pak možné potlačit prostřednictvím protiplísňových přípravků, které jsou k dostání v drogeriích, v hobbymarketech nebo také na internetu. K hubení plísní v interiérech se nejlépe hodí hydroxid sodný, peroxid vodíku nebo líh (vysokoprocentní etanol) ve formě roztoku, kterým je dobré ošetřit místa zasažená plísní. Člověk by přitom měl vždy používat ochranné pomůcky, jako jsou rukavice, respirátor s alergenovým filtrem či ochranné brýle.

Určitě se nesnažte plísně vysát, jelikož vysavač pouze rozptýlí spory ve vzduchu. Pokud se člověk není schopný dostatečně alergenům vyhýbat nebo jej dráždí látky z okolního prostředí, mohou mu pomoci protialergické a protizánětlivé léky.

Patří sem například antihistaminika, která blokují rozvoj alergické reakce a brání vzniku nepříjemných potíží, jako je svědění, kýchání, slzení nebo vodnatá rýma. Existují přitom ve formě nosních sprejů, očních kapek, tablet i sirupů. Je-li situace vážnější, používají se kortikosteroidy, které se lokálně aplikují přímo do nosu. Pokud pacienta trápí alergické astma, může kortikosteroidy inhalovat a kombinovat s beta-sympatomimetiky.

Tímto způsobem je možné potlačit nepříjemné projevy alergie na plísně, ale základní onemocnění se tím samozřejmě nevyřeší. Kromě výše zmíněných možností léčby alergie na plísně může lékař doporučit pacientovi také specifickou alergenovou imunoterapii (SAIT). Tato metoda spočívá v cíleném trénování imunitního systému, který by měl postupem času pochopit, že pro lidský organismus alergeny ve skutečnosti nejsou nebezpečné. V rámci specifické alergenové imunoterapie jsou pacientovy podávány alergeny, které právě v jeho individuálním případě fungují jako spouštěče obtíží, a to v postupně se zvyšujících dávkách.

Jelikož ale existuje příliš velké množství různých plísní, které mohou být pro člověka problematické, není možné připravit standardizované „vakcíny“, které by pokryly všechny z nich. SAIT je proto možné využít pouze pro několik vybraných druhů plísní (například z rodu Alternaria).

Plísně jsou všudypřítomné a nedá se jim tedy zcela vyhnout. Existuje ale řada způsobů, jak jejich působení na člověka minimalizovat, a to především v domácím prostředí, které člověk může své alergii alespoň částečně přizpůsobit. Doporučuje se například pravidelně sledovat pylovou informační službu, která vás bude informovat o zvýšené koncentraci plísní v ovzduší. Jelikož akvária zvyšují vlhkost v bytě či domě, lidem s alergií na plísně se příliš nedoporučují.

tags: #plice #jsou #ucpane #odpadky #příznaky

Oblíbené příspěvky:

• Použití lignohumátu v ekologickém zemědělství
• Ohrožení zdraví: Co potřebujete vědět
• Ceny odvozu odpadu
• Důsledky klimatické nouze v Česku
• Brněnský smog