Příčiny požárů v přírodě a ochrana hasičů

Lesní požáry jsou přirozeným jevem v přírodě, ale v posledních desetiletích se jejich frekvence a intenzita výrazně zvýšily. Statistiky z celého světa ukazují dramatický nárůst počtu lesních požárů, zejména v oblastech, které dříve nebyly tak silně zasaženy. Například v Evropě a Severní Americe se rozloha spálených lesů každoročně zvyšuje. Tento jev je částečně způsoben klimatickými změnami, které vedou k častějším obdobím sucha a extrémním teplotám. Dlouhá sucha, silné větry a vysoké teploty vytvářejí ideální podmínky pro vznik a šíření požárů.

Příčiny lesních požárů

Mezi hlavní příčiny lesních požárů můžeme uvést přirozené příčiny například blesk a sucho. Když blesk udeří do suché vegetace, může způsobit rychlé rozhoření ohně. Avšak nejčastější příčiny jsou ty lidské, a to především nedbalost. Otevřený oheň v přírodě, neuhašené táboráky, nebo cigaretové nedopalky. Neméně častá příčina vzniku požáru je od zemědělství při pálení odpadní vegetace, kdy často dojde k neúmyslnému rozšíření požáru.

Ničivé požáry je termín, který zahrnuje všechny nekontrolované, volně se šířící požáry (v anglické terminologii wildfires, bushfires). Patří sem tedy nejen požáry, které vzplály volně v přírodě (např. účinky blesků), ale také požáry, které byly založeny člověkem, ať již úmyslně nebo v důsledku nezodpovědného jednání. Přestože ničivé požáry jsou řazeny mezi přírodní katastrofy, v poslední době je hlavním viníkem jejich vzniku člověk, který má na svědomí obecně asi 80 - 90% všech ničivých požárů. V Evropě připadají na přirozené příčiny požárů dokonce pouze 2% z celkového počtu, v Austrálii je to asi 25%.

Oheň může být založen v počátku jako kontrolovaná zemědělská činnost a následně přerůst v nekontrolovaný lesní požár. To platí obzvláště při vypalování tropických pralesních porostů. V letech 1997-8 přerostlo vypalování pralesa v Indonésii (v kombinaci s povětrnostní situací) v sérii ničivých požárů, které na Kalimantanu a Sumatře zničily přes 5 milionů hektarů pralesa a vyžádaly si přibližně 1000 obětí. Další příčinou mohou být neopatrní turisté, neboť velké množství rizikových oblastí jsou zároveň vyhledávané turistické destinace. V současnosti se také množí případy žhářství.

Důležitým rozdílem mezi požáry, které vzniknou přirozeně, a těmi, které jsou generované lidskou činností, je jejich dosažitelnost a v závislosti na ní i rozsah škod. Lidmi založené požáry jsou lokalizovány především v blízkosti obývaných území. Boj s nimi proto bývá jednodušší a rozsah menší. Oproti tomu, pokud požár vzplane na těžko dostupném území (např. vnitrozemí Austrálie, národní parky USA a Kanady), je jeho eliminace velmi náročnou záležitostí a za oběť často padnou velké rozlohy vegetace. V roce 2000 bylo v USA bleskem zapáleno 7659 požárů, které zničily území o rozloze 4930 km2.

Čtěte také: Dopady znečištění ovzduší na plíce

Faktory ovlivňující vznik požárů

Hlavními faktory, které ovlivňují riziko vzniku ničivých požárů, jejich intenzitu, délku trvání a rozsah škod jsou typ vegetace, vlastnosti paliva (tedy materiálu, který hoří na daném území), klimatické a povětrnostní podmínky a chování ohně. Z vegetačních pokryvů jsou nejvíce náchylné porosty blahovičníku. Eukalypt obsahuje v listech velké množství oleje, který podporuje hoření a který se při vyšších teplotách (2000°C) může vznítit a způsobit samovolnou explozi. Tento druh také rychle obnovuje listy, takže stejné místo může již za několik let představovat stejné riziko. Porosty blahovičníku se v současnosti nacházejí nejen v Austrálii, ale pokrývají jako dovezené plodiny také značné plochy v Kalifornii, severní Africe, Indii a na Blízkém Východě. I zde tedy mohou představovat potenciální hazardy.

Vlastnosti paliva ovlivňují především intenzitu a rychlost šíření požáru. Můžeme rozlišit dvě hlavní kategorie - travní porosty a křovinaté a lesní porosty. Charakteristickou vlastností travních porostů, je snadné vznícení a poměrně velká rychlost šíření, ale intenzita ohně je nízká oproti křovinatým a lesním porostům. Zde totiž jako palivo účinkují nejen rostoucí stromy a keře, ale také opad, který se hromadí v těchto porostech. Důležité je nejen množství, ale také uspořádání tohoto opadu. Materiál, který je kompaktní není tak náchylný k vznícení a hoření, jako ten, který je dobře provzdušněn.

Pro vznik ničivých požárů jsou ideální takové typy klimatu, v nichž se střídají dlouhá období sucha s periodami vegetačního růstu. Ideální je kontinentální nebo středozemní klima. Převážná část srážek vypadne v zimním období a v teplém létě je vegetace vystavena působení dlouhých období sucha. Klima ovlivňuje hlavně obsah vody v porostech. Již hořící požár je do značné míry závislý na činnosti větru. Mnoho požárů vzplane v blízkosti studené fronty, kde u povrchu vanou silné větry. Rychle vanoucí vítr napomáhá rychlejšímu šíření ohně.

Konečný rozsah škod určuje i chování ohně a topografie území. Tepelné vyzařování ohně vysušuje materiál vlastním požárem, což dále urychluje jeho šíření. Velké nebezpečí také představují tzv. spotfires, kterými se požár může rychle rozšířit daleko před čelem svého postupu. Rychlost postupu ohně se také zvyšuje, pokud se požár pohybuje nahoru po svahu, neboť teplo uvolňované ohněm vysušuje porost, který se nachází nad požárem.

Prevence

Přestože požárům nelze vždy zcela zabránit, je možné riziko jejich vzniku výrazně snížit, a to především prevencí. Odstraněním suchého dřeva a lesních porostů se výrazně snižuje riziko vznícení. Neméně důležitou částí je vzdělání veřejnosti a informování o rizicích spojených s používáním ohně v přírodě. Moderní technologie nám pomáhají již i v této oblasti. Satelitní sledování a drony, které pomáhají monitorovat oblasti s vysokým rizikem vzniku požárů a také detektory kouře, které mohou být umístěny v odlehlých lesních oblastech.

Čtěte také: Diagnostika a léčba alergií na plísně

Ochrana hasičů

Během lesních požárů se do ovzduší dostává velké množství jemných prachových částic, dýmu a toxických plynů. Hasiči, kteří zasahují u lesních požárů, jsou vystaveni vysokému riziku vdechování nebezpečných látek. Proto je pro ně klíčová odborná ochrana dýchacích cest, která nejen chrání jejich zdraví, ale také jim umožňuje bezpečně a efektivně zasahovat při hašení požárů. Nejvyšší úroveň ochrany poskytují izolační dýchací přístroje (IDP), které fungují na principu uzavřeného okruhu. Hasič v tomto případě nevdechuje okolní vzduch, ale vzduch z tlakové lahve. Tento systém zajišťuje, že se do dýchacího ústrojí nedostanou žádné škodlivé látky z vnějšího prostředí. Tam, kde není nutné nasazení izolačních přístrojů, mohou hasiči používat filtrační respirátory.

Ochranné prostředky hasičů vyžadují nejen kvalitní vybavení, ale i správné používání. Hasiči musí být pravidelně školení v používání dýchací techniky a jiných ochranných pomůcek, včetně rychlé výměny filtračních vložek nebo tlakových lahví. Ochrana dýchacích cest hasičů je klíčová pro jejich bezpečnost při zásazích u lesních požárů.

Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO

tags: #příčiny #požárů #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Třídění odpadu v ČR
• Pracovní listy pro prvouku
• Co jsou mechorosty?
• Odpad v obcích
• Ekologické Dopady Spotřeby