Ohrožené druhy zvířat a role IUCN

V dnešní době postihují přírodu tragické události. Postupně se snižují početní stavy zvířat, nesčetné druhy zvířat dokonce mizí, a nejinak je tomu u rostlin. Hlavní faktor, který vymírání způsobuje, je primárně činnost člověka. Na jedné straně ohrožujeme biologickou rozmanitost na Zemi a na druhé ji využíváme jako zdroj potravin i surovin pro průmysl. Do původních chráněných území směřuje také čím dál více lidí.

Další příčinou je především nekontrolovaný lov. Dále za úbytek zvířat může ničení a změna přirozeného místa výskytu. Pro zvířata jsou prostředí, kde žijí, nepostradatelná a jsou na ně úzce vázaná. To vše má vliv na biologickou rozmanitost a narušuje přirozenou produktivitu naší planety. Chvályhodné snahy o nápravu situace existují v celém světě, ale zatím jsou nedostačující. Nesmíme však opomenout to, že všude kolem nás máme džungli plnou hmyzu, savců, ptactva a jiných živočichů na dosah.

S nezadržitelným rozvojem lidské civilizace se podmínky pro život ostatních živočichů na Zemi zhoršují. Díky tomu stovky druhů zvířat člověk vyhubil nebo přivedl na pokraj vyhubení. Zvláště v posledních čtyřech stoletích jejich počet vzrůstá.

„Nadměrný lov je historicky nejstarším projevem převahy člověka nad zvířaty.“ Náš předek zabíjel zvěř jen proto, aby uspokojil svoje základní potřeby. Někdy zabíjel v sebeobraně. „Netrvalo dlouho a z nutnosti se stala marnotratnost.“ Později se lov stal zábavou středověké šlechty a ve velkém byli vybíjeni pratuři, zubři a jiná velká zvěř.

Velký zlom přinesl počátek novověku. Díky dokonalejším lodím mohli Evropané cestovat do celého světa a námořníci při svých výpravách zabíjeli bezbranné želvy, ještěry, nelétavé ptáky a plenili jejich hnízda s vejci i mláďaty. Avšak největším současným nebezpečím je pro mnoho zvířat hlad v rozvojových zemích Afriky a Jižní Ameriky. To že strádající domorodci loví a chytají pásovce, lenochody, mravenečníky či opice bez ohledu na to, zda jsou vzácní nebo pod ochranou zákona, je pochopitelné.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Vždyť ve Středomoří, zvláště na Maltě a Kypru, se ročně lovilo několik milionů kusů drobných ptáků. Na jaře roku 2010 to bylo více než čtvrt milionu. Do Francie se v letech 1975-1983 dováželo přes 400 milionů žab, podobně jsou na tom hlemýždi. To vše jen díky lidské neohleduplnosti a marnotratnosti. Všeobecně znepokojující je i stav rybolovu. V sítích však zahynou i „necílové druhy“, například: mořské želvy, tuleni, delfíni a mnoho dalších. Mrtvá nebo umírající zvířata jsou poté vyhazována do moře.

Není možné dopodrobna popsat všechny způsoby, jak a přesně čím lidská společnost ohrožuje jednotlivé druhy nebo skupiny živočichů.

Biodiverzita a ohrožené druhy

Dá se definovat jako rozrůzněnost života. Je to slovo složené ze slov biologie a diverzita a znamená rozmanitost života v přírodě. Slovo biodiverzita vytvořil Walter G. Zabývá se měřením celkového počtu živočišných a rostlinných druhů na Zemi. Počet všech druhů na Zemi není znám, ale odhady se pohybují mezi 10 a 100 miliony. Pouze 1,4 milionu druhů je pojmenováno, vědecky popsáno a zařazeno. K největšímu vymírání druhů dochází v prostředích s největší biodiverzitou. Zejména ve třech ekosystémech. V deštných pralesích, korálových útesech a mokřadech.

Příklady ohrožených druhů:

• Obývá území západní Afriky. O jeho způsobu života víme velice málo. Hlavním místem jejich výskytu je prostředí vod.
• Některé druhy mohou žít také ve stepích a prériích. Je jedním z nejvzácnějších afrických sudokopytníků a byla objevena až roku 1909.
• Žije v horských oblastech jižní a střední Etiopie a pastviny. V současné době jsou početní stavy Nyal horských poměrně stabilizované a to díky vytvoření národního parku Bale Mountains. Hlavním faktorem ubývání druhu je destrukce přirozeného výskytu místními farmáři, kteří rozšiřují chovy dobytka. Zvířata jsou také zabíjena pytláky.
• Toto zvíře žije pouze v lese Ituri na severovýchodě Konga a vede skrytý způsob života. Po objevení začaly zoologické zahrady usilovat o získání okapi. Většina z nich však při převozu zahynula. Ohrožuje je ničení prostoru, kde žijí a pytlačení.
• Je to druh psovité šelmy, která žije jen v Etiopii a žije na horských pustinách. Vlčci loví velké hlodavce a patří mezi mrchožrouty. Dalším problémem je, že vlčci nemají strach z člověka a díky tomu se stávají snadnou kořistí.
• Patří mezi původní druhy Jižní Ameriky. Vyskytují se v horách Argentiny a Chile.
• Žije v lesích Střední a Jižní Ameriky. Jeho potravou jsou zralé plody tropických stromů.
• Obývá jen území jihovýchodní Brazílie. Jedná se o druh velmi vzácného a nočního hmyzožravého savce.
• Vyskytuje se pouze na ostrově Hispaniola v Dominikánské republice a v Haiti. Hlavními predátory jsou psi a kočky.
• Žije v Jižní a Střední Americe u vodních ploch nebo řek. Jejich potravou jsou vodní rostliny a spadané plody. Ohrožuje je neustálé kácení lesů a častý lov. Celkem dnes přežívá v přírodě 5 000 tapírů.
• Jinými slovy také buvol indický. Domestikací z něj byl vyšlechtěn buvol domácí. Tento živočich žije pouze v některých oblastech Indie.
• Žije v horách a v horských údolích. Je pronásledován lidmi, protože loví jejich domácí zvířata. Lidé ho chytají do pastí. Dalším nebezpečím jsou pro něj lovci, kteří ho loví i přes to, že je chráněn zákonem. Žije v severním Íránu, východním Turecku a v západním Afghánistánu.
• Obývá deštné pralesy na Srí Lance a v jižní Indii. Podrobnosti o životě loriho se získávají velice těžce. Největší hrozbou pro něj představuje ničení jeho původního místa výskytu. Hrozí mu i to, že by začal být následně využíván jako laboratorní zvíře.
• Vyskytují se ve střední a jižní Africe a v jižní Asii. Žijí v lesích a jsou to samotářští noční tvorové. Lidé loví toto zvíře pro maso a z jejich šupin se vyrábí prsteny, náramky a další předměty.
• Je to největší žijící dravý vačnatec, který je znám pod jménem tasmánský čert. Žije pouze v Tasmánii a je nejvíce ohrožen rakovinou tváře. Tato nemoc se u nich vyskytla na konci 90. let 20. Století a neustále snižuje jeho populaci.
• Klokan uzdičkový je druh ohroženého vačnatec, který se vyskytuje jen ve třech oblastech Austrálie. Ve volné přírodě se vyskytuje na méně než 1100 kusů. Jeho počty byly dříve snižovány přeměnou luk a lesů, kde žil, na pastviny pro ovce a dobytek.
• Obývá ve volné přírodě ostrovy na jih od Nového Zélandu. Navštěvuje otevřený oceán a také pobřeží. V současnosti jsou ohrožováni rybolovem. Buď jsou lapeni do vlečných sítí, nebo nenacházejí dostatek potravy. Lachtan má jen dva přirozené nepřátele. a kosatky. Dále bývají ohrožováni různými nemocemi.
• Je největším žijícím živočichem a nejtěžším zvířetem, jaké kdy vůbec na planetě žilo. Mezi nepřítele plejtváka patří kosatky. Jsou to např. kolize s velkými plavidly, zamotávání do nastražených sítí, zvyšování množství podvodního hluku. Za to mohou především sonary, které přehluší jejich vlastní zvuky a znemožní jim tak komunikaci. Dále ohrožují plejtváky také změny klimatu.
• Druh žije pouze v úzkém pruhu podél západního pobřeží Severního ostrova Nového Zélandu. Je ohrožený už od 70. let minulého století. Jeho počty začaly klesat se zavedením systému lovu ryb, kdy jsou sítě připevněny na mořském dně. Bylo také povoleno používání vlečných sítí.
• Je to obojživelník, který žije pouze na italském ostrově Sardinie. Přirozeným prostředím tohoto druhu jsou lesy, křovinatá území, řeky, sladkovodní bažiny, jeskyně a rybníky.
• Tento pták žije pouze na ostrově Grande Terre. Zde žije od deštných pralesů až po sušší nížinné lesy. Vyskytuje se pouze v místech s dostatkem potravy a ve volné přírodě žije přes osm set kusů. Nejvíce mu uškodili na ostrov dovezení psi, kočky a prasata.
• Počty tohoto zvířete činí asi 850 jedinců. Je to jediná volně žijící opice Evropy a žije na jihu Španělska, přesněji na Gibraltaru. Vyskytuje se také v Maroku a Alžírsku. Hlavním důvodem ohrožení je kácení lesů, kde magotové žijí.
• Nejmenší rys na světě žije pouze na Pyrenejském ostrově. Za následek jeho ohrožení může vyhubení tohoto králíka při honech, dále je to změna přirozeného prostředí, kdy člověk na jeho území staví silnice. Ochránci se snaží o spolupráci s vlastníky loveckých revírů. Někteří z vlastníků s ochranou rysa souhlasili a rozhodli se přizpůsobit průběh lovu tak, aby rysi co nejméně rušili.

Historie ochrany přírody a role IUCN

Počátky ochrany přírod sahají daleko do minulosti. Již řecký filozof Platón nabádal k zalesňování pahorků v Atice. Indický vládce Ašóka založil první rezervaci. Když Marco Polo dorazil v druhé polovině 13.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Teprve druhá polovina 19. století přinesla do ochrany přírody viditelný pokrok. V roce 1853 skupina francouzských malířů požádala o ochranu lesa ve Fontainebleau u Paříže. O osm let později tam vznikla rezervace. Až na přelomu století si lidská společnost začala uvědomovat dopad své činnosti na přírodu. a 1902 se v Paříži sešli mezinárodní konference o ochraně ptáků. V roce 1903 proběhla další konference, která se již věnovala celkové ochraně přírody.

Po druhé světové válce byla potřebná organizace, která by propagovala ochranu přírody. Po dvou konferencích byla založena organizace nesoucí název Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů. Nyní se nazývá Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN). Posláním IUCN je podporovat a pomáhat společnostem po celém světě v ochraně přírody.

Postupem času bylo zapotřebí sepsat principy ochrany vzácných zvířat, vytvořit jejich kategorizaci a také zjistit a sepsat jejich způsob života, početnost druhu, to jak moc jsou ohrožení a způsoby ochrany. A právě proto byla v roce 1962 sepsána Červená kniha, což byl první seznam s nejvíce ohroženými druhy zvířat. V druhém vydání knihy byly položeny základy klasifikace ohrožených zvířat, která byla rozdělena do čtyř stupňů. Dále můžete v červené knize najít zachráněné druhy. U těchto zvířat se zabránilo vyhubení. Byl to například velbloud dvouhrbý. Naposledy byl červený seznam vydán v červnu 2012. Je na něm celkem uvedeno 63 837 druhů, z nichž 19 817 je ohroženo vyhynutím.

Mezinárodní svaz ochrany přírody je jedna z nejvýznamnějších organizací, která se zabývá ochranou přírody a přírodních zdrojů. Organizace má sídlo ve švýcarském městě Gland u Ženevského jezera a byla založena v říjnu roku 1948.

Další mezinárodní organizace a úmluvy

Dříve nesl označení Světový fond divočiny. Dnes je to Světový fond ochrany přírody. Nezisková organizace podporující ochranu divoké přírody. Pobočky má ve 42 zemích. Hlavním cílem je budování světa, ve kterém by lidé žili v harmonii s přírodou. Fond vznikl 29. dubna 1961. Mezi jeho první úspěchy patří vyhlášení národního parku Doñana v Španělsku. Organizace má různé oblasti zájmu. Např.

Čtěte také: Pracovní rizika

• Jinými slovy Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů. Byla přijata 23. června 1979 v Bonnu. A proto nese název Bonnská úmluva. Začala však platit až 1. Základním cílem Úmluvy je ochrana stěhovavých druhů živočichů ve všech areálech jejich výskytu, včetně míst odpočinku a na jejich migračních cestách. V současné době má Úmluva 120 smluvních stran, včetně Evropské Unie. Úmluva se snaží zabezpečit ochranu stěhovavých druhů a jejich stanovišť třemi způsoby. Pro záchranu stěhovavých živočichů sepisuje Bonnská úmluva tzv. Memoranda porozumění. Česká republika se stala smluvní stranou Bonnské úmluvy 1. 5.
• Byla sjednána ve Washingtonu v roce 1973. V současné době má 180 smluvních stran. Česká republika k Úmluvě přistoupila 1. 1. Cílem CITES je ochrana volně žijících druhů živočichů a planě rostoucích rostlin. Jsou ohroženy z nadměrného využívání pro komerční účely.
• Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť. Založena ve švýcarském Bernu 19. září 1979. K 1. 10. ČR se připojila 1. 6. 1998.
• Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva. Mokřady jsou definovány jako území bažin, rašelinišť i území pokrytá vodou. Je jednou z nejvýznamnějších mezinárodních úmluv v oblasti ochrany přírody. Původně se úmluva vztahovala na ochranu mokřadů a ptactva. Úmluva vznikla díky změnám v druhovém i početním zastoupení vodních ptáků. Byla podepsána prvními 18 státy v roce 1971 v íránském městě Ramsar a v platnost vstoupila v roce 1975. Dnes má Ramsarská úmluva celkem 168 smluvních stran a její sekretariát sídlí ve švýcarském Glandu.

tags: #pliskavice #novozélandská #ohrožení #IUCN

Oblíbené příspěvky:

• Pracovní List o Ekologii Automobilů
• Barvy na kůži šetrné k životnímu prostředí
• Kvalitní toaletní papír
• Život v poušti
• Emisní normy pro traktory