Podzimní plody přírody: Druhy a využití

Sběr přírodních plodů obvykle spojujeme s létem, ale i na podzim se najde řada přírodních plodů, které nám obohatí jídelníček a hlavně posílí naše zdraví v nepříznivém a sychravém podzimním počasí. Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření.

Šípky

Jako první většinu lidí napadnou šípky. Šípek je vlastně nepravý plod růže šípkové (Rosa canina). Nepravé plody proto, že se vlastně nejedná o plod v pravém slova smyslu, ale o složené souplodí nažek, na jehož vzniku se podílejí i další části květu.

Šípky představují zdroj celé řady přírodních látek. Obsahují velké množství vitamínu C. Z dalších obsažených vitamínů je možno jmenovat vitamíny K (fytochinon), PP (niacin), B1 (thiamin) a B2 (riboflavin). Také obsahují rutin, draslík, hořčík, vápník, organické kyseliny, třísloviny, hojivé slizové látky a stopové prvky.

Šípky se dají zpracovat na mnoho způsobů - suší se na čaje, vyrábí se z nich víno, šípková marmeláda nebo sirup.

Arónie (Temnoplodec)

Méně známé jsou plody arónie neboli temnoplodce. U nás se pěstuje několik druhů. Nejrozšířenější je temnoplodec černý (Aronia melanocarpa). Plody arónie jsou černé malvičky velikosti hrachu, které jsou uspořádané v hustých chocholcích.

Čtěte také: Jedle: Druhy a využití - podrobný článek

Z obsažených látek je třeba zmínit C, P (rutin), PP (niacin), B2, B9 (kyselina listová), beta karoten a další látky. Rutin se používá v lékařství proti žaludečním vředům, vysokému tlaku a dalším nemocem. Tento druh dozrává v první polovině září.

Přírodní šťáva a plody aronie se doporučují jako přírodní doplněk k léčbě aterosklerózy, při vysokém krevním tlaku a některých žaludečních problémech.

Trnky

Tradičně byly v Čechách známé i plody trnky, dnes již upadly trochu v zapomenutí. Trnka obecná (Prunus spinosa), v Čechách nazývaná také slivoň trnka. Jejími plody jsou kulaté peckovice, mají typickou modročervenou barvu.

Z přírodních látek obsahují třísloviny, cukry, pektiny, vitamín C, organické kyseliny, barviva a kyanový glykosid amygdalin. V přírodním léčitelství se z trnek připravoval lihový extrakt (tinktura) nebo se též z nich připravovalo kloktadlo. Svíravý účinek obsažených tříslovin pomáhal u průjmu nebo také u některých onemocnění dásní.

Jeřabiny

Jako poslední ze čtveřice plodů lze zmínit jeřabiny. Jedná se o plody jeřábu sladkoplodého (ptačího). Jedná se o drobnější malvičky červené barvy.

Čtěte také: Vše o borůvkách: Od pěstování po účinky

Z obsažených látek lze zmínit vitamin C, karoteny, cukry, organické kyseliny, pektinové látky, vápník, železo, jód, hořčiny a rutin. V přírodním léčitelství se jeřabiny používají jako doplněk léčby onemocnění štítné žlázy, menstruačních a klimakterických potížích, při revmatismu či některých virových onemocněních. Vyznačují se i mírně projímavým a močopudným působením.

Morušovníky

Morušovníky (Morus) patří mezi fascinující ovocné stromy, které si znovu získávají své místo v českých zahradách. Ačkoli existuje několik základních druhů, v praxi často panuje zmatek v jejich rozlišování - zejména na e-shopech a zahradnických portálech, kde se tmavoplodé moruše běžně označují jako Moruše černá (Morus nigra), ačkoliv se ve skutečnosti často jedná o jiný druh, nejčastěji Moruši bílou (Morus alba) s tmavými plody. Barva plodů tak není spolehlivým vodítkem.

V tomto článku si představíme nejznámější druhy morušovníků, jejich charakteristické poznávací znaky a praktické tipy, jak je správně rozlišit. Součástí jsou také autentické fotografie, které vám pomohou při určování konkrétních druhů.

Prozatím existuje asi 17 uznávaných druhů morušovníků, avšak nejznámější, se kterými se u nás resp. v nabídkách zahradnictví můžeme setkat, jsou:

• Morušovník bílý (Morus alba)
• Morušovník černý (Morus nigra)
• Morušovník červený (Morus rubra)
• Morušovník himalájský (Morus Macroura) zvaný též pakistánský
• Morušovník jižní (Morus Australis)
• Morušovník trojlaločný (Morus trilobata)
• Morušovník širokolistý (Morus latifolia)

Klasifikaci morušovníků dále komplikuje fakt, že se morušovníky snadno kříží a tak existuje množství hybridů. Vyjímkou je pouze morušovník černý (Morus nigra), který kvůli svému počtu chromozomů není možné křížit.

Čtěte také: Více o Druzích Plodů

Barva plodu v plné zralosti často neodpovídá botanickému názvu rostliny, což je velmi matoucí.

Morušovník bílý (Morus alba)

• lidový název: Moruše bílá
• původ: Čína, rozšířen ve Středomoří a v teplejších částech Evropy
• plody: bílé, krémové, nazelenalé, nažloutlé, narůžovělé, černé, ve zralosti jdou lehce utrhnout či setřást, zrají červen - srpen
• pupeny: světle hnědé
• listy: světle zelené, lesklé, hladké, na rubu téměř nechlupaté, na podzim žloutnou
• mrazuvzdornost: -29°C

Morušovník bílý je u nás poměrně rozšířený strom. Roste celkem rychle a pokud se nestříhá, může narůst do výšky 10 až 20 m. V minulosti byl velmi důležitý, protože jeho listy sloužily jako hlavní potrava pro housenky bource morušového, z jehož kukel se získává přírodní hedvábí.

Existuje mnoho odrůd a kříženců morušovníku bílého, a proto se plody mohou lišit barvou i chutí. Název „bílý“ se tedy nevztahuje k barvě plodů. Plody mohou být bílé, krémové, nažloutlé, narůžovělé, růžové až tmavě fialové nebo téměř černé. Dozrávají postupně od června do srpna.

Světlé plody mají jemně sladkou, navinulou, někdy trochu nevýraznou chuť. Některé kvalitní světloplodé odrůdy mají naopak chuť velmi sladkou, medovou. Tmavé moruše mají výraznější, aromatičtější a lehce sladkokyselou chuť.

Zralé plody snadno opadávají na zem. To může přilákat ptáky nebo hmyz, a tmavé plody navíc zanechávají skvrny na chodnících. Pokud chováte slepice, může být dobrý nápad zasadit moruši do jejich výběhu - slepice si na spadlých plodech rády pochutnají a zároveň pomohou s úklidem.

Moruše jsou výborné čerstvé, ale dají se i zpracovat při výrobě džemů, sirupů, kompotů nebo ovocného vína. Skvěle se hodí do bábovek, koláčů nebo bublanin - podobně jako borůvky nebo rybíz.

Morušovník bílý bývá mrazuvzdorný ve vyzrálém dřevě až do -29°C.

Kultivary morušovníku bílého

Morušovník bílý se velmi snadno kříží a tak existuje mnoho kultivarů, lišících se barvou plodů, jejich velikostí a dalšími vlastnostmi. Na českém trhu jsou k dispozici různé kultivary s nejrůznějšími obchodními názvy, které označují např. místo původu selekce nebo další vlastnosti rostliny. Nejedná se většinou o oficiálně registrované odrůdy.

Mezi světloplodé kultivary patří např.: "Mikulov", "Eldorado", "Hlohovecká bílá", "Dolce vita".

Tmavoplodé kultivary zrající až do černé barvy, bývají často nesprávně označovány jako Moruše černá (Morus nigra) což je odlišný druh. Správnější označení bývá tmavoplodá moruše nebo moruše tmavá. Mezi nejznámější tmavoplodé kultivary Morušovníku bílého na našem trhu patří: "Kozolupy", "Jugoslávská", "Srbská", "Hlohovecká černá", "Velkoplodá", "Pendula" (převislá), "Rožnovská", "Milanowek".

Mezi velkoplodé kultivary se dále řadí "Galicia" a "Shelly", které byly vyšlechtěny na Ukrajině nebo kultivar pocházející z Itálie, zvaný "Monte negro". U prvních dvou panuje tak trochu zmatek. Někdo uvádí, že jde o kultivar morušovníku bílého (Morus alba), jinde se dozvíte, že jde o morušovník černý (Morus nigra). Že by opět záměna v názvech kvůli barvě plodů? Vzhledem k nemožnosti křížení morušovníku černého se osobně přikláním k první variantě.

Křížením morušovníku bílého s červeným vznikly odrůdy jako "Gerardi Dwarf", "Wellington", "Persian Dwarf Everbearing" nebo "Illinois Everbearing".

Morušovník černý (Morus nigra)

• lidový název: Moruše černá, pravá moruše černá
• původ: pravděpodobně Blízký východ, Malá Asie - Irán, Afghánistán
• plody: tmavě červené, vínové, jdou těžko utrhnout, příliš neopadávají, velmi barví, velmi šťavnaté
• pupeny: tmavě hnědé, velké
• listy: tmavě zelené, matné, drsné, tuhé, na rubu chlupaté s výrazným žilkováním, na podzim dlouho drží na stromě, hnědnou následkem mrazů, při suchém podzimu listy žloutnou
• mrazuvzdornost: -25°C

Morušovník černý je velmi dekorativní strom pomalejšího růstu. Dorůstá ve velmi teplých oblastech do výšky až 10 metrů. Mívá velmi širokou korunu, strom má ve vyšším věku rozkladitý tvar. Je dlouhověký a může se dožít i několika stovek let.

Často vytvoří několik kmenů, které pod svou vahou klesnou k zemi. Velmi staré exempláře se mohou časem rozlomit a pokračovat v růstu, protože znovu zakoření tam, kde se kmen dotýká země.

Preferuje hluboké půdy bohaté na živiny, ale uspokojí se i s chudšími půdami, pokud jsou dobře propustné a nepřemokřené. Doporučuje se sázet ho na chráněné, prostorné a co nejvíce osluněné místo.

Morušovník černý je ideální jako solitérní rostlina díky svému estetickému a téměř exotickému vzhledu. Jeho listy jsou matné, různorodého tvaru - na jednom stromě mohou být listy srdčité i vykrajované. Na dotek jsou drsné, tuhé a na spodní straně chlupaté s velmi výrazným žilkováním. Pokud list utrhnete, řapík vylučuje bílý lepivý latex (podobně jako příbuzný fíkovník)

Plody zrají postupně od července do září, někdy až do října, pokud je teplé léto i podzim. Na stromě tak najednou najdete nezralé světle oranžové a červené plody, které při dozrání dostávají vínovou až černou barvu. Utrhnout je není jednoduché - ani zatřepání stromem nepomůže, protože opadají pouze přezrálé plody.

Při sběru ovoce je třeba počítat s tím, že si ruce značně ušpiníte, protože plody mají krátkou stopku přisedlou k výhonu, jsou velmi křehké a mají tendenci pevně držet na stromě. Jejich chuť vám to ale vynahradí.

Plody jsou velmi šťavnaté, sladkokyselé, aromatické, prostě výborné. Někomu připomínají sladší ostružiny. Díky své karmínově červené barvě se používaly k barvení vín. Jsou vhodné na výrobu džemů, kompotů, sirupů a skvěle se hodí do koláčů, bublanin a dortů.

Ovoce často zůstává na stromě až do chvíle, než jej seberou ptáci, nebo dokud neshnije či neopadá kvůli chladnému počasí.

Morušovník černý je v dospělosti mrazuvzdorný až do -25°C.

Morušovník černý a jeho kultivary

Morušovník černý má oproti ostatním druhům morušovníků vysoký počet chromozomů (308), což jej činí prakticky nekřížitelným. Existuje několik obchodních názvů kultivarů, ale jedná se tedy nejspíše o lokální selekce totožné rostliny - kvalita, velikost plodů a další vlastnosti reagují na podmínky lokality, odkud selekce pochází.

U nás se můžeme setkat s obchodními názvy "Bzenecká" nebo "Trnavská". V Anglii je například k dispozici "King James" zvaná také "Chelsea". Dál jsou v Evropě známy názvy jako "Jerusalem", "Persian", "Noir of Spain", atd.

Morušovník červený (Morus rubra)

• lidový název: Moruše červená
• původ: Severní Amerika
• barva plodů: červená
• mrazuvzdornost: -38°C

Morušovník červený pochází ze severní Ameriky a u nás se běžně nevyskytuje. Dorůstá do výšky 10 - 15 m, zřídka 20 m. Má velké, široce vejčité listy, které mohou být až 25cm a jsou výrazně zubaté. Plody zrají do červené, tmavě fialové až černofialové barvy a jsou chuťově výraznější, sladkokyselé.

Morušovník červený se snadno kříží s Morušovníkem bílým. Ve vyzrálém dřevě je mrazuvzdorný až do -38°C.

Morušovník himalájský (Morus macroura)

• lidový název: Moruše pakistánská
• původ: Tibet, Himaláje, hornaté oblasti Indonésie, deštné pralesy Indočíny
• barva plodů: bílá, nažloutlá, červeno-černá, černá
• listy: srdčité, na líci lesklé, hladké
• mrazuvzdornost: -17°C

Jedná se o velký strom bujnějšího růstu, který může v lokalitách svého přirozeného výskytu dorůst až do 20 metrů. Listy jsou velké, 8 - 20 cm dlouhé, vejčité, na líci hladké.

Zahradnictví často označují kultivary s velmi dlouhými plody názvy jako "Taiwan Long", "Pakistan Giant", "Pakistan Black", "King of White", "Siyah Sahdut", "Saharanpur". V angličtině se označuje názvy: King White Mulberry, Himalayan Mulberry, Long Mulberry, Pakistan Mulberry, Tibetan Mulberry.

Plody jsou úzké, protáhlé, 5 - 15 cm dlouhé (ojediněle až 20 cm).

V českých zahradnictvích naleznete mnoho kultivarů tmavoplodého Morušovníku bílého, které bývají často nesprávně označeny jako Morus nigra. U těchto dvou exemplářů jsou velké rozdíly - jak v chuti plodů, tak v růstu, vzhledu stromu i požadavcích na stanoviště.

Záleží tedy na vašich preferencích a na tom, jaké podmínky máte na zahradě.

Další podzimní plody

Podzim je obdobím, kdy se zahrady a přírodní scenérie proměňují v pestré palety barev. Mezi rostlinami, které v tomto období vynikají, patří například skimie, pámelník či krásnoplodka.

Skimie

Skimmia je stálezelený keř, který je známý svými aromatickými listy a krásnými květy. V podzimním období se těší popularitě zejména díky svým červeným nebo růžovým plodům, které se objevují po odkvětu. Tyto plody, které zrají na jaře, přitahují ptáky a dodávají zahradě živé barvy ve chvíli, kdy ostatní rostliny začínají blednout.

1. Skimie preferuje polostinná až stinná místa. Příliš mnoho přímého slunečního světla může způsobit spálení listů a oslabit rostlinu. Ideální je umístění pod stromy nebo v oblastech, kde je rozptýlené světlo. Skimmia je skvělou volbou pro místa, kde jiné rostliny nemusí prosperovat.
2. Tato rostlina má specifické požadavky na typ půdy. Preferuje kyselé až mírně kyselé půdy s pH 5,5-6,5. Dobrá drenáž je také klíčová, protože skimie nesnáší přemokření.
3. Rostlina vyžaduje pravidelnou zálivku, zejména během suchých období.
4. Hnojení není nutné každý rok, ale může podpořit zdravý růst a kvetení. Použijte hnojivo určené pro acidofilní rostliny, které dodá potřebné živiny.
5. Skimie je mrazuvzdorná a snáší chladné podmínky. Většina druhů je schopná přežít teploty až -10 °C, takže je vhodná pro mírné klimatické podmínky.
6. Rostlina nevyžaduje intenzivní prořezávání, ale je dobré odstranit odkvetlé květy a poškozené nebo suché větve.

Pámelník (Zimolez)

Pámelník, známý také jako zimolez, je další fascinující rostlina, která vyniká v podzimních měsících. Je to opadavý keř, jehož plody jsou typické pro tuto roční dobu. Pámelník je ceněn nejen pro své bohaté zbarvení, ale také pro atraktivní a silně vonící květy, které se objevují na jaře. V období podzimu se jeho listy zbarvují do nádherných odstínů žluté, oranžové a červené, což přitahuje pozornost a vytváří okouzlující kontrast s modrými plody.

1. Pámelník se nejlépe vyvíjí na slunných až polostinných místech. Ideální je umístění na slunné straně, kde může čerpat dostatek slunečního světla pro kvetení.
2. Pámelník preferuje dobře odvodněné, humózní půdy. Je tolerantní vůči různým typům půdy, ale optimální je mírně kyselá až neutrální půda s pH 6,0-7,0.
3. Pravidelná zálivka je důležitá, zejména během suchých období. Pámelník by měl mít stálý přístup k vodě, ale je důležité vyhnout se přemokření.
4. Pámelník je mrazuvzdorný a snáší chladné podmínky. Většina druhů je schopna přežít teploty až -20 °C, což z něj činí vhodnou volbu pro mírné a chladné klimatické podmínky.

Krásnoplodka (Callicarpa)

Callicarpa, známá také jako krásnoplodka, je proslulá svými nádhernými fialovými plody, které se objevují na podzim. Tyto drobné, ale výrazné bobule dodávají zahradě jedinečný vzhled a přitahují ptáky, kteří se na nich rádi živí. Callicarpa je opadavý keř, jehož listy se na podzim také zbarvují do teplých odstínů, což zvyšuje její dekorativní hodnotu. Tato rostlina preferuje slunná nebo mírně zastíněná místa a dobře odvodněné půdy.

1. Callicarpa preferuje slunná až polostinná místa. Plné slunce podporuje bohaté kvetení a zdravý růst plodů, proto je ideální umístění na slunné části zahrady.
2. Tato rostlina upřednostňuje dobře odvodněnou, humózní půdu s mírně kyselým až neutrálním pH (6,0-7,0). Dobrá drenáž je klíčová, protože callicarpa nesnáší stojatou vodu, která může vést k hnilobě kořenů.
3. Callicarpa potřebuje pravidelnou zálivku, zejména během horkých a suchých měsíců. Půda by měla být stále mírně vlhká, ale je důležité vyhnout se přemokření.
4. Pro hnojení použijte vyvážené hnojivo, které obsahuje dusík, fosfor a draslík.
5. Callicarpa je mrazuvzdorná a snáší teploty až do -20 °C.

Ať už zvolíte jednu nebo všechny najednou, skimie, pámelník a krásnoplodka jsou skvělými příklady rostlin, které přinášejí do zahrady podzimní kouzlo. Jejich jedinečné vlastnosti, od aromatických listů po výrazné plody, obohacují krajinu a poskytují potravu pro místní faunu.

Podzimní plody jsou nabité cennými živinami včetně vitaminů a minerálních látek. Vedle čerstvých plodů je lze sušit, mrazit, či dále zpracovat do oblíbených pochutin. Ačkoliv se příroda postupně připravuje na zimní období, stále nabízí nepřeberné množství plodů keřů či ovocných stromů, hub či nejrůznějších bylinek.

tags: #plody #přírody #podzim #druhy

Oblíbené příspěvky:

• Odložení Odpadu Mimo Místa
• Změny klimatu a co s nimi
• Tipy na výlety v Thajsku
• Vzorový Učební Plán pro Školu v Přírodě
• Výroba a recyklace papíru