Jak vybrat správné trubky pro domovní odpadní systém: Typy a materiály

Domovní kanalizace je našim očím skrytá, a tak si její význam často uvědomíme až ve chvíli, kdy se objeví problém - odpad se ucpe a voda neodtéká. Ať už plánujete stavbu domu, nebo rekonstrukci odpadů, měli byste mít jasno v základních pojmech a principu fungování odvodu odpadních vod. Cesta odpadních vod od spláchnutí po přečištění je dlouhá, a tak musí být na každou část systému spolehnutí.

Rozdělení kanalizace

Často používané rozdělení kanalizace na vnitřní a venkovní je zavádějící a nepřesné. Venkovní kanalizace je v majetku vlastníka nemovitosti a nachází se tedy na jeho pozemku. Odvádí odpadní vody nejen z budov, ale také z přilehlých ploch a spojuje vnitřní kanalizaci s kanalizační stokou. Její součástí může být revizní šachta, která slouží k budoucí údržbě a kontrole. Ovšem úpravu a údržbu části přípojky, která je uložena na pozemku veřejného prostranství, už následně zajišťuje provozovatel sítě kanalizace. Každá budova by měla mít vlastní přípojku.

Při výstavbě nebo rekonstrukci by vás měly zajímat především vnitřní kanalizace a přípojka, která se nachází pod podlahou nejnižšího podlaží. Začíná u paty odpadního nebo připojovacího potrubí a napojuje se na kanalizační přípojku. Proto má nejen vnitřní, ale i venkovní část.

Součásti vnitřní kanalizace

Vnitřní kanalizaci dělíme na:

• Svislé a ležaté svody (ležatá kanalizace, která se pokládá hned po vylití základových spár).
• Připojovací potrubí od konkrétních zařizovacích předmětů (vany, dřezy, umyvadla, WC, bidety, pisoáry, pračky, myčky, sprchové kouty, …).

Svislé svody se lidově (a nevhodně) také nazývají stoupačky. Ležatá kanalizace se pokládá po vylití základových spár a je velmi důležité, jak kvalitně je provedena, protože v případě porušení nám totiž může podmáčet základy domu. Zapomenout samozřejmě nelze ani na místa pro čištění a revizní šachty ležaté kanalizace.

Čtěte také: Sazba DPH pro dřevěné odpady

Svodné potrubí

Svodné potrubí je vedeno pod stropem podzemních místností nebo v zemině pod objektem v základech. Uplatňuje se zde co nejjednodušší geometrie s minimem jednoduchých odboček.

Odpadní potrubí

Odvádí splaškovou vodu svislým směrem, a tak je najdete jen u vícepodlažních budov. Končí ve spodní části, kde se napojuje na svodné potrubí. Na montáž odpadního potrubí použijte PP nebo PE trubky, které jsou označené jako HT, tedy nesmí být uložené v zemi.

Větrací potrubí

Má za úkol odvádět plyny z trubek do ovzduší mimo budovu a vyrovnávat tlaky při proudění vody. Nad úrovní střechy se zakončuje větrací hlavicí.

Připojovací potrubí

Vede od zařizovacího předmětu do odpadního potrubí (ve vyšším podlaží), nebo přímo do svodového potrubí (v nejnižším podlaží). Průměr se volí s ohledem na typ napojeného zařízení.

Materiály pro vnitřní kanalizaci

Při realizaci vnitřní kanalizace máte na výběr z různých materiálů:

Čtěte také: Kompostování krok za krokem

• Polypropylen (PP) - nejvyužívanější materiál pro vnitřní kanalizaci nad úrovní podlahy nejnižšího podlaží. Běžné PP trubky systému HT mají šedou barvu.
• Polyetylén (PE) - běžně se používají PE trubky na vodu, resp. pro rozvody pitné i užitkové vody a napojení na vodovodní řád. Začínají se však prosazovat i pro realizaci kanalizace - vynikají lepším odhlučněním a vyšší pružností.
• Polyvinylchlorid (PVC) - typicky jej najdete u svodného potrubí uloženého do země (označení KG). Má charakteristickou oranžovou barvu.
• Kamenina - odolná vůči chemikáliím, je však těžká a křehká. Proto se v současnosti využívá jen u objektů se zvýšenými požadavky na chemickou odolnost.
• Nerez - uplatňuje se v místech s vysokými nároky na hygienu a chemickou i tepelnou odolnost.
• Litina - tento materiál se také hojně používal v minulosti, a to na všechny druhy kanalizačního potrubí. Byly však velmi těžké a jejich spojování pracné.

V současné době jsou nejběžněji používané trubky vyrobené z polypropylenu (PP) a polyvinylchloridu (PVC). Polypropylen má ve srovnání s PVC vyšší chemickou odolnost, má vyšší rozmezí teplotní použitelnosti a není citlivý vůči dynamickým rázům nebo nárazům obecně. Je také méně citlivý k oděru a nekřehne v teplotách pod bodem mrazu.

Typy trubek a jejich použití

Dobrým vodítkem pro odlišování potrubí je jeho barevnost:

• Šedé potrubí (PP) - není určené pro ukládání do země. Je vhodné jako odpadní, připojovací, zavěšené svodné nebo jako větrací potrubí.
• Bílá barva (ABS plast) - Používá se v budovách, kde je kladen důraz na bezhlučný provoz. V ABS plastu jsou obsaženy částice kaučuku, které mají vliv na bezhlučnost potrubí.
• Oranžové trubky (PVC) - Ty je vhodné ukládat do země. Výška krytí zeminou může být i do 4 metrů. Typicky se jedná o ležatá svodná potrubí.
• Zelené kanalizační potrubí (KG 2000) - se používá v místech, kde se očekávají silné tlaky. Typickými místy využití jsou silnice nebo dálnice, lokality s vysokou hladinou spodní vody a místa, kde bude potrubí uloženo velmi hluboko.

Průměry odpadního potrubí

Veškeré průměry odpadních trubek vnitřního odpadního vedení jsou dané mezinárodními normami a označené písmeny DN a číslem, které označuje konkrétní průměr konkrétního druhu potrubí (v mm). Průměry připojovacího potrubí jsou závislé na celkovém počtu a druhu zařizovacích předmětů. V žádném případě nemůže být potrubí poddimenzované.

Nejmenší průměr může mít připojovací potrubí k malému umyvadlu, konkrétně DN 40 (40 milimetrů). Odpady mají nejmenší průměr DN 70 a záchod musí mít minimálně DN 100 atd.

Tabulka doporučených průměrů potrubí:

Čtěte také: Škoda a emisní normy

Zároveň platí pravidlo, že vnitřní průměr svodových trubek má být oproti průměru odpadních trubek o stupeň větší.

Spojování trubek

Způsob spojování jednotlivých kanalizačních trubek závisí na použitém materiálu. Nejjednodušší je spojování KG trubek a tvarovek z PVC. Vždy mají na jedné straně hrdlo s těsněním a na druhé straně zkosenou část.

Spojování KG trubek a tvarovek probíhá pomocí tzv. hrdla s těsněním a trubkové části - každá tvarovka a trubka je na jedné straně opatřena právě hrdlem a na druhé zkosenou trubkovou částí. Spojování probíhá bez jakéhokoliv lepení. Trubky spojujte ideálně tzv. „po vodě“, tedy aby voda protékala směrem od hrdla k trubkové částí. Přípustná je však i opačná varianta a to zejména při použití přesuvky (tu použijete, pokud se vám sejdou dvě trubkové části proti sobě).

Uložení trubek do země

Při pokládce do země je nutné brát v úvahu 2 důležité aspekty:

1. Samotné uložení do země - obsypové materiály, hloubka uložení a hutnění
2. Sklon potrubí

Nejprve si musíme připravit lože trubky, to se skládá z podsypu, obsypu a zásypu. Materiál: písek, stejnozrnný štěrk, drcený stavební materiál apod. s hrubostí do 22 mm. Podsyp je vrstva pod samotnou trubkou, měl by být vysoký minimálně cca 10 cm. Podsyp rozhodně trochu zhutněte - je totiž nežádoucí, aby si lože dále sedalo a trubka se v něm dále hýbala. Obsyp přijde následně nasypat okolo trubek. Zásypem se potrubí přikryje - tato vrstva by měla být minimálně 30 cm vysoká!

Norma stanovuje sklon 1-2 %, ale toho může být v praxi poměrně problematické docílit - snažte se tedy docílit sklon cca 3-4 % (tj. 3-4 cm na 1 m délky). Získáte tak jistotu, že potrubí bude mít sklon a voda jím bude volně odtékat.

Výběr správného typu kanalizačních trubek je při rekonstrukci i realizaci nové domovní kanalizace stěžejní.

tags: #jake #potrubi #na #odpady #typy #materialy

Oblíbené příspěvky:

• Jak vytvořit odolné město
• Ochrana přírody: role jednotlivce
• Život v extrémních podmínkách
• Význam a interpretace přírody
• Události v Rychnovku