Ubývání biodiverzity je jedním z nejzávažnějších globálních problémů současnosti. Biologickou rozmanitost lze posuzovat jedním ze základních hledisek - podle populací a druhů. Nejčastěji se vyjadřuje jako počet druhů v určité oblasti.
Červené seznamy ohrožených druhů
Za měřítko stupně ohrožení jednotlivých druhů a za nejspolehlivější ukazatele pravděpodobnosti jejich vyhynutí či vyhubení jsou považovány tzv. Červené seznamy ohrožených druhů Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN). Ty jsou nejúplnějším zdrojem informací o stavu ochrany živočišných a rostlinných druhů a hub na světě. Z kritérií výběru druhů pro červené seznamy IUCN vychází celá řada dalších seznamů, které vznikají na úrovni států případně jejich regionů nebo na úrovni větších územních celků (např. evropský červený seznam). Také Česká republika má aktuální červené seznamy živočichů a rostlin. Řada z nich byla publikována v odborném časopise Příroda.
Zmenšování velikosti a fragmentace populací, ubývání přirozených stanovišť a jejich degradace jsou jedny z nejčastějších příčin ohrožení druhů.
Vliv požárů na ekosystémy
Požáry v posledních staletích v mírném pásmu téměř vymizely, ale dříve po tisíciletí formovaly krajinu. S nástupem změn klimatu se znovu objevují a odborníci začínají diskutovat o jejich roli v ekosystémech. Výsledky výzkumu jsou povzbudivé - příroda se zotavuje rychle, spálené plochy zarůstají vegetací a počet živočišných druhů, včetně ohrožených, roste.
„První rok po požáru se objevila pionýrská vegetace, jako bříza, ostružiník a hasivka orličí,“ uvádí Mgr. „Zaznamenali jsme stovky druhů hmyzu a dalších živočichů, včetně těch, které se v běžné krajině téměř nevyskytují. Dokonce byl nalezen nový druh brouka pro Českou republiku - kvapník Amara kulti,“ říká RNDr.
Čtěte také: Počet ohrožených živočichů
Tři roky po největším lesním požáru v historii Česka se nedaleko rozsáhlého spáleniště uskuteční mezinárodní konference Oheň v ekosystémech střední Evropy. Akce proběhne ve dnech 6.- 8. 6. 2023. Konference proběhne v češtině a angličtině se simultánním překladem.
„Lidé často považují požár jen za hrozbu, ale ve skutečnosti je to přirozený proces, který je součástí vývoje lesa a travních porostů a pomáhá zvyšovat jejich rozmanitost. Na konferenci chceme ukázat, že požárem vše nekončí, příroda se rychle zotavuje, a oheň ji může i obohatit. Řízený požár může být nástrojem pro současnou ochranu přírody a krajiny, ale také účinným protipožárním opatřením. Zkrátka, oheň je sice zlý pán, ale může být i dobrým sluhou,“ připomíná Mgr.
„Národní park České Švýcarsko se nedobrovolně stal modelovým územím vystaveným působení rozsáhlého požáru. Trvale hledáme cesty, jak takto ničivým požárům předcházet kvůli ochraně lidských životů a majetků, při současném naplňování poslání národního parku, kterým je vytváření prostoru pro přirozený vývoj. Proto také chceme propojovat odborníky z různých částí Evropy, kteří se tématem ohně v přírodě zabývají z různých úhlů pohledu,“ uzavírá Ing.
Národní park České Švýcarsko
Když vznikl 1. ledna 2000 národní park České Švýcarsko a byl na jaře téhož roku slavnostně otevřen, důvod ke slavení byl vlastně dvojí. Nejen že se na mapě České republiky objevil v pořadí již čtvrtý a dlouho očekávaný národní park, ale zároveň vznikl ve střední Evropě další přeshraniční park o celkové rozloze přes 170 km2. Díky mezinárodní spolupráci i s ostatními chráněnými pískovcovými územími, kterou jsme po vzniku NP rozvinuli (Härtel 2007), dnes víme s jistotou, že Českosaské Švýcarsko je nejrozsáhlejší pískovcovou krajinou v celé Evropě, kde existují pouze tři pískovcové NP hlásící se ke kategorii II dle IUCN: Sächsische Schweiz (1990), Góry stołowe (1993) a České Švýcarsko (2000). To je i důvod, proč se dnes již tradiční spolupráce česko-saská rozšířila i na polské Stolové hory.
Již v době příprav bylo zcela evidentní, že národní park České Švýcarsko se bude výrazně lišit od ostatních NP v ČR, ale i od většiny dalších středoevropských parků tím, že dominantním předmětem ochrany zde je neživá příroda. Na druhou stranu platný plán péče i společná Vize a Strategie (viz dále) deklarují, že cílem národního parku je zařazení do kategorie II (národní park) dle kategorizace IUCN, což znamená, že hlavním cílem ochrany jsou celé ekosystémy a přírodní procesy v nich probíhající. Tím se České Švýcarsko stává modelovým územím pro restauraci (rekonstrukci) přirozených lesních společenstev.
Čtěte také: Souvislosti Emisí a Pokusů
Ve středoevropských podmínkách bychom asi obtížně hledali analogii NP, kde existuje tak značný rozdíl mezi současným (okolo 5 %) a cílovým stavem (min. 75 %) území ponechaného samovolnému vývoji. Toto specifikum však má svůj původ právě v unikátní morfologii území: na jedné straně byla extrémní členitost Českého Švýcarska zásadní překážkou pro osídlení jeho centrální části, na straně druhé nikdy nepředstavovala bariéru pro poměrně intenzivní lesnické hospodaření. České Švýcarsko je tedy typickým územím pro potenciální divočinu.
Zatím jsme však od tohoto cíle poměrně vzdáleni, a proto se lze na území parku setkat s relativně intenzivními managementovými zásahy, jejichž cílem je zejména odstranění geograficky nepůvodních druhů dřevin (zejména borovice vejmutovky) a přestavba smrkových monokultur (Obr. 5), představujících dědictví po zalesňování, které proběhlo po mniškových kalamitách v první polovině 20. století.
Funkce NP jako laboratoře pod širým nebem je klíčová, a ne vždy doceněná. Řada výzkumných a monitorovacích projektů (např. floristika, ornitologie), stejně jako aktivit na podporu vzácných a ohrožených druhů [např. sokol stěhovavý, losos obecný (Obr. 6), jedle bělokorá] byla zahájena již před vznikem NP. Po vzniku NP byla zintenzivněna spolupráce s akademickou sférou a řada výsledků byla publikována (Härtel et al. 2007, Bauer et al. 2008). Správa NP byla řešitelem víceletého projektu komplexního monitoringu přírodního prostředí, financovaného z prostředků EHP/Norsko.
Rovněž tak se realizovalo již několik přeshraničních projektů, na kterých spolupracuje Technická univerzita v Drážďanech a Botanický ústav AV ČR v Průhonicích (digitální model terénu, historický vývoj lesa, indikátory přirozenosti), viz např. Seiler et al.
Specifickou roli hraje v Českém Švýcarsku monitoring skal (Obr. 7), jehož primární motiv není vědecký ani ochranářský, ale vyplývá z nutnosti zajistit bezpečnost zejména nad lidskými sídly a komunikacemi v obci Hřensko. Pravidelně je měřena stabilita vybraných 270 skalních objektů ve 39 lokalitách (celkem 420 měřících bodů), a to ručně i speciálními dilatometry (údaje J. Šafránek). Probíhá také intenzivní monitoring na národní přírodní památce Pravčická brána (Obr.
Čtěte také: Aktuální stav divoké zvěře v ČR
Přeshraniční spolupráce
O dobré přeshraniční spolupráci bylo již vícekrát pojednáno, např. v Ochraně přírody (Härtel 2009). Významným impulsem pro zkvalitnění spolupráce bylo zejména zapojení do programu „Transboundary Parks“ Federace Europarc, kde Českosaské Švýcarsko, společně s CHKO Labské pískovce, prošlo úspěšně certifikačním procesem. Tato naše bilaterální spolupráce byla spolu s česko-polskou spoluprací v Krkonoších prezentována i během Světového kongresu parků 2014 v Sydney jako modelový příklad za evropský kontinent.
Po formální stránce je spolupráce hierarchicky postavena tak, že právní rámec vytváří dvě mezistátní dohody mezi ČR a Saskem z r. 1991 a na ně odkazují další strategické dokumenty schválené na úrovni správ národních parků (a CHKO): společná „Vize ochrany přírody chráněných území v Českosaském Švýcarsku“ jako dlouhodobý rámec a společná „Strategie dalšího rozvoje přeshraniční spolupráce v ochraně přírody v Českosaském Švýcarsku“ jako střednědobý rámec. Konkrétní spolupráce se pak odehrává na základě ročních plánů ve čtyřech přeshraničních pracovních skupinách. V roce 2012 byla bilaterální česko-saská spolupráce rozšířena do určité míry i o polský pískovcový národní park Góry stołowe.
Historie a současnost
Ohlížíme-li se dnes zpět, vidíme zřetelně, že vyhlášení obou národních parků znamenalo vyvrcholení mnohaletých snah o velkoplošnou ochranu přírody Českosaského Švýcarska, o kterou již od 50. let usiloval Jan Čeřovský a která se naplnila nejprve vyhlášením CHKO v roce 1972 a po politických změnách i zřízením národního parku v roce 2000. Zde sehrál klíčovou roli Werner Hentschel a jeho kolektiv, který se významným způsobem zasloužil o vyhlášení národního parku a zavedl vysokou úroveň bilaterální spolupráce s národním parkem Saské Švýcarsko, tehdy vedeným Jürgenem Steinem.
Jistě je vhodné zmínit skutečnost, že po vzniku národního parku byl jeho prvním ředitelem Zdeněk Patzelt, který se mj. Při svém zřízení národním parkem dostalo České Švýcarsko do vínku kromě převažujících pozitiv i některé nevýhody, které do určité míry park limitují. Patří mezi ně v prvé řadě komplikované a místy nelogické vymezení hranice, které bylo v době zřízení kompromisem, jenž umožnil vyhlášení parku, avšak dodnes působí těžkosti zejména s ohledem na turistickou infrastrukturu a lesní a myslivecké hospodaření.
Výrazně limitující, zejména v porovnání s ostatními českými národními parky, je zvolený ekonomický model rozpočtové organizace, jehož důsledkem je nízká flexibilita, komplikované kofinancování projektů apod. Správa NP, ve snaze řešit alespoň některé z výše uvedených problémů, připravila v roce 2010 dokument „České Švýcarsko - modelové území ochrany přírody a slušné místo pro život“, který byl schválen a podpořen Radou NP.
Tento dokument zahrnuje následující cíle: (a) podpora dotační politiky rezortu MŽP odpovídající potřebám rozvoje obcí, (b) transformace obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko, (c) spojení správ CHKO Labské pískovce a NP České Švýcarsko, (d) úprava (rozšíření) hranic národního parku, (e) transformace Správy NP z rozpočtové organizace na příspěvkovou organizaci a řešení ekonomiky správy NP, (f) úprava některých zákonných opatření.
Lesní mikroklima
Vědci z Botanického ústavu Akademie věd ČR připravili detailní mapy lesního mikroklimatu pro území národních parků Šumava, České Švýcarsko a Saské Švýcarsko. Oproti doposud používaným klimatickým datům zahrnují nové mapy informace o důležitých lokálních efektech.
Klimatická data, která se používala doposud, ať už se jedná o přímá staniční měření, nebo odvozené klimatické mapy, představují idealizovanou situaci za standardních podmínek na otevřeném stanovišti ve výšce dvou metrů nad krátce pokoseným trávníkem. Klima však ovlivňuje řada lokálních efektů, které mapy odvozené z měření na meteorologických stanicích nezohledňují - ať již jde o stabilnější lesní mikroklima, proudění chladného vzduchu do údolí či rozdíly teplot mezi jižními a severními svahy kopců.
„Rostliny v lesním podrostu jsou vystaveny zcela odlišným teplotám a vlhkostem než ty, které rostou na nedaleké louce. Z našich měření vyplývá, že lesy zmírňují extrémní výkyvy teplot a vytvářejí na velmi jemné škále mozaiku kontrastních mikroklimatických podmínek. Nové detailní mapy lesního mikroklimatu jsou důležité zejména pro plánování ochrany a managementu území, která jsou cenná právě kvůli unikátnímu mikroklimatu. Dobrým příkladem jsou chladné rokle Českého Švýcarska s výskytem horských biotopů a vzácných druhů v jinak nízko položené a spíše teplé polabské krajině.“
Ohrožené druhy čápů černých
Letošní rok byl pro silně ohrožené čápy černé v národním parku České Švýcarsko rekordním. „Počtem okroužkovaných čapích mláďat jsme vyrovnali náš rekord z roku 2012,“ říká ředitel Správy národního parku České Švýcarsko Pavel Benda a pokračuje: „Okroužkovaných mláďat mohlo být ještě víc, ale jedno hnízdo se bohužel podařilo dohledat až po vyhnízdění. V jeho okolí jsme pozorovali jedno mládě, ovšem skutečný počet mladých čápů z tohoto hnízda byl pravděpodobně vyšší.“
Celkem se v regionu národního parku podařilo prokázat hnízdění čápů černých v šesti lokalitách, v dalších čtyřech se pak zdržovali. Jelikož čáp černý patří k silně ohroženým druhům ptáků, rozhodla se Správa národního parku pro zapojení do evropského projektu značení čápů černých barevnými odečítacími kroužky. „Díky tomuto projektu se podařilo lépe zmapovat tahové trasy a hnízdiště čápů pocházejících z našeho regionu, ale také zjistit, zda jsou čápi věrní svému hnízdišti či jakého věku se dožívají. Získané poznatky s úspěchem využíváme při plánování a realizaci opatření na ochranu tohoto nádherného ptačího druhu,“ dodává Pavel Benda s tím, že díky kroužkům také zjistili, že někteří čápi táhnou například do Německa, Španělska nebo až do Izraele. Čápi z jednoho hnízda někdy letí i různým směrem.
Rekordní počet těchto ohrožených ptáků se letos mohl narodit díky dočasnému omezení vstupu veřejnosti do vybraných lokalit národního parku. Důvodem omezení byl právě nerušený vývoj mláďat zvlášť chráněných druhů ptáků jako jsou právě čápi černí, výři velcí nebo sokoli stěhovaví. I sokoli mají za sebou letos rekordní rok v počtu vyvedených mláďat.
Změny ve společenstvech po požáru
Požár sice přinesl destrukci a dramatickou změnu, ale také otevřel prostor pro druhy, které se v běžném lese téměř nevyskytují. Některé druhy ohroženého hmyzu spáleniště přímo vyhledávají. Požár výrazně změnil strukturu lesních porostů, a tím i podmínky pro živočichy i rostliny.
Z dat dálkového průzkumu Země lze dobře sledovat tyto změny i vývoj po požáru. Laserové (LIDAR) i multispektrální snímkování ukazuje rychlý nárůst vegetace - místy až o 2 metry, a umožňuje sledovat regeneraci vegetace po požáru v závislosti na konfiguraci terénu, stejně jako retenci a postupný rozpad mrtvého dřeva.
Významnou roli hraje také půdní chemismus a mikroklima. Teplotní extrémy na spáleništi překračují běžné hodnoty a ovlivňují vývoj vegetace i půdních organismů. Vědci zaznamenávají i rozdíly mezi typy porostů. Teplota ovlivnila především spálené bučiny, kde se značně zvýšila denní i sezónní fluktuace teplot. Rostlinná společenstva, která kolonizovala čerstvé spáleniště, se výrazně nelišila mezi typy lesa, ale v závislosti na míře prohoření půdního profilu a byla pro ně důležitější zvýšená dostupnost světla a živin (Lanta et al.
Požár uvolnil velké množství živin ze shořelé půdní organické hmoty, které se částečně znovu vážou do půdy a nově se vyvíjející vegetace a částečně se odplavují srážkami z povodí (Devetter a Adámek 2022). Uvolňují se i látky dlouhodobě vázané v půdní organické hmotě, jako například rtuť, a její koncentrace na odtoku z povodí výrazně stoupají.
Rozsáhlý požár, který v létě 2022 zasáhl Národní park České Švýcarsko a Národní park Saské Švýcarsko, využili vědci k unikátnímu ekologickému výzkumu. Tým odborníků z Biologického centra AV ČR, Univerzity Jana Evangelisty Purkyně a dalších institucí již třetím rokem monitoruje, jak se na spáleništi obnovuje a vyvíjí porost, půda a rozvíjí společenstva živočichů. Již v prvním roce výzkumu (2023) byl patrný prudký rozvoj pionýrské vegetace, jako jsou bříza, olše a ostružiník nebo pyrofytů jako hasivka orličí a vřes. Vědci na spáleništi zaznamenali stovky druhů živočichů, mezi nimiž byli například saranče tmavá (Chorthippus pullus), která se vyskytuje na otevřených písčinách, můra šípověnka zední (Bryopsis muralis), skalní druh vyvíjející se na lišejnících, či brouk myšák šupinkatý (Lacon lepidopterus), vzácný obyvatel jehličnatých pralesů. Dokonce zaznamenali na jedné spálené ploše i nový druh brouka pro Českou republiku - kvapníka Amara kulti (Hejkal et al.
I v následujícím roce pokračovala rychlá změna ve společenstvech. „Za jediný rok se počet jedinců nočních motýlů díky rozvoji vegetace téměř zdvojnásobil a vzrostl i počet druhů,“ říká Alena Sucháčková z Biologického centra AV ČR. I počet druhů živočichů žijících v půdě velmi rychle roste (Janáč a Devetter 2022, 2023, Devetter 2024).
Mykologicky významná chráněná území
Houby byly po dlouhou dobu stranou zájmu státních orgánů ochrany přírody. druhů nebyl až do roku 1992 žádný druh houby na seznamu zákonem chráněných organismů. Bohužel z hlediska práva jsou houby řazeny mezi rostliny. teprve plodnice, jejichž výskyt může být v některých letech nečekaně bohatý (např. přítomno po celou dobu.
Obecná ochrana všech druhů rostlin a živočichů na celém území ČR je deklarována v §5 odst. zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Zvláštní ochranu zvláště chráněným druhům rostlin (a tedy ve znění zákona i hub) na celém území ČR dává §49 odst. chráněn je rovněž jejich biotop. ve vývoji. jedině ochranou jejich lokalit. intenzivní péčí (např. eliminací náletových dřevin, pravidelným sečením, apod.). potřeba znát co nejpřesněji nároky druhu, jehož lokalitu chceme chránit. jejich nároky přesně neznáme.
organismů protichůdné - co jednomu druhu vyhovuje, ničí druh jiný. ZOPK v §29 odst. i) zakazuje sbírat houby na území Národních přírodních rezervací.
Výčet zákonem chráněných druhů hub nalezneme ve vyhlášce ministerstva životního prostředí ČR 395/1992 Sb. jej v původním znění (včetně chyb) s komentářem. oligotrofních stepí a pastvin), které lze z ochranářského hlediska označit za indikační druhy (tj. menší či větší část následujícího seznamu. uvedené a zná je pouze z literatury. makromycetů, zachycený nálezy v letech 1995 - 2005 a porovnaný s historickými daty před tímto obdobím. kategoriích celkem 904 druhů hub, tedy nemalý díl všech u nás rostoucích druhů.
ČS je svým způsobem zvláštní dílo. přičemž obvykle tomu bývá naopak. k jednotlivým druhům. Resources). dána dostupností odborníků na danou skupinu mezi mykology v ČR. nebo vůbec. Nelze ani očekávat, že uváděný počet lokalit se shoduje se skutečností, např. (týká se především omezených populací živočichů v zajetí, např. Po cca 10 letech od vydání byla plánována revize ČS. Od jeho vydání byly nalezeny některé z nezvěstných druhů (např. jiné zde zahrnuté druhy se stávají téměř hojnými (např. Může jít o druhy nově zjištěné na našem území, případně o vzácné druhy, které ale dříve nebyly rozlišovány od běžnějšího dvojníka (např. indikační funkci z hlediska "vědecky moderních" přirozených společenstev.
ČS např. rodu má v rámci Evropy velmi ojedinělé nálezy. Největší význam pro případné vyhlášení ochrany lokality mají tedy druhy zákonem chráněné. i v jiných biologických vědách. zejména z vyšších kategorií. nebo druhu sice nechráněného, ale rovněž velmi vzácného a ohroženého (viz kategorie Červeného seznamu)? jednoduchá, ale odpověď už nikoliv. na konkrétně vymezené území.
tags: #počet #ohrožených #druhů #Českosaské #Švýcarsko
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]