Povolování Překročení Limitů Emisí v České Republice

Regulace zápachu není v českém právním řádu žádnou novinkou, neboť veřejný zájem na ochraně obyvatelstva před nepřiměřeným zápachem má být již po desítky let chráněn složkovými předpisy v oblasti ochrany životního prostředí. Právní předpisy na ochranu ovzduší už od počátku 90. let řadí pachové látky mezi znečišťující, tj. takové, které nepříznivě ovlivňují ovzduší, a tím buď přímo ovlivňují lidské zdraví, nebo alespoň nadměrně obtěžují okolí.

Platná a účinná právní úprava, kterou představuje především zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcí vyhlášky, se však v oblasti regulace zápachu změnila. Zákonodárce totiž upustil od legální definice pachových látek a zároveň i nestanovil přímo do právního předpisu žádné emisní či imisní limity pro tyto látky.

Legislativce k tomuto přístupu patrně vedly zkušenosti s tzv. obecnými limity pro pachové látky, které na území České republiky platily v letech 2002 až 2006. Tehdejší prováděcí vyhláška k zákonu o ochraně ovzduší sice obsahovala jak emisní, tak i imisní limity pro pachové látky, nicméně tento způsob regulace se dle gestora problematiky (MŽP) i podle kontrolního orgánu (ČIŽP) ukázal neefektivním.

V praxi totiž mělo docházet ke dvěma jevům: 1. při měření emisí pachových látek byly v některých případech naměřeny i koncentrace ve výši tisíců až desetitisíců pachových jednotek (OUER/m3), nicméně některé z těchto "vysokoemisních" provozů i přes naměřené hodnoty neobtěžovaly své okolí, a 2. některé provozy obtěžovaly okolí i přesto, že stanovené emisní limity plnily. Gesční i kontrolní orgán však ve svých dřívějších vyjádřeních zmiňují pouze limity emisní. O zkušenostech s měřením imisních pachových limitů, které na území České republiky platily v oněch letech 2002 až 2006, nejsou publikovány žádné informace.

Veřejný ochránce práv se problematikou regulace pachových látek v ovzduší začal intenzivněji zabývat poté, co MŽP přistoupilo ke zrušení obecných pachových limitů. Ze šetření, které z vlastní iniciativy vedla tehdejší zástupkyně veřejného ochránce práv RNDr. Jitka Seitlová, vyplynul především požadavek na přijetí prováděcí vyhlášky k novému zákonu o ochraně ovzduší (č. 201/2012 Sb.), která by stanovila emisní limity pro pachové látky.

Čtěte také: Počet ohrožených živočichů

Zhruba o rok později MŽP skutečně přijalo novou prováděcí vyhlášku č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Předmětná vyhláška totiž nestanoví žádné závazné limity pro pachové látky v ovzduší, ale pouze stručným a obecným způsobem formuluje postup pro stanovení takového limitu.

Ten lze navíc využít pouze pro případy, kdy je možné odvádět pachové látky tzv. definovaným výduchem (obvykle komínem) - zápach, který uniká jinými způsoby (okny, dveřmi, netěsnostmi v konstrukci apod.), lze proto regulovat pouze dílčími technickými opatřeními (například zakrýváním, odsáváním, mísením s čistým vzduchem atd.). Aktuální stav legislativy v oblasti ochrany před zápachem poté dle zkušeností ochránce vede k tomu, že se povolovací orgány vyhýbají stanovování individuálních limitů.

V návaznosti na výše uvedené vyvstává zásadní otázka, která zní, zda je současný způsob, jímž Česká republika řeší problémy spojené s obtěžujícím zápachem, dostatečný. Ze současných i nedávných aktivit MŽP je zřejmé, že si je ministerstvo vědomo určitých nedostatků v oblasti regulace obtěžujícího zápachu. Zástupci MŽP o tomto problému hovoří nejen na odborných konferencích, ale v současné době také probíhá několikaletý výzkum, jehož hlavním cílem je tvorba metodiky pro umísťování nových stacionárních zdrojů, které by mohly obtěžovat zápachem.

Ochránce dosavadní snahu ministerstva oceňuje, ale zároveň upozorňuje na nutnou potřebu regulace i u stávajících zdrojů zápachu. Tohoto cíle lze však dosáhnout pouze dodatečnými změnami provozních povolení (povolení provozu stacionárního zdroje či integrovaného povolení), přičemž je třeba vycházet z principu vysoké úrovně ochrany, jehož typickým projevem je použití tzv. nejlepší dostupné techniky (BAT).

Určitou překážku pro účinnou regulaci v oblasti pachových látek může představovat skutečnost, že na unijní úrovni do nedávna neexistovaly žádné limity pro pachové látky, které by byly zahrnuty do závěrů o nejlepších dostupných technikách (BAT). Až v roce 2018 publikovala Evropská komise referenční dokument (BREF) o nejlepších dostupných technikách při likvidování odpadů, který obsahuje pachový limit pro biologické zpracování odpadu.

Čtěte také: Souvislosti Emisí a Pokusů

Před samotným nástinem zahraničních řešení je vhodné předeslat, že nejde pouze o stanovení závazných povinností (právním předpisem či na základě takového předpisu), ale i o tzv. "měkké právo" (soft law), které představují různá doporučení či pokyny bez přímé právní závaznosti. Většina z nich však vychází z vícero faktorů, které v souhrnu ovlivňují míru působení produkovaného pachu na okolí. Tyto faktory označují odborníci různými zkratkami, přičemž nejznámější z nich je patrně zkratka FIDOL, která vznikla spojením prvních písmen anglických slov pro frekvenci, intenzitu, dobu trvání, (ne)příjemnost (někdy označováno jako tzv. V komparativních studiích na téma regulace zápachu v různých částech světa lze vysledovat, že velká část států klade důraz na diferenciaci pachů, a to právě na základě kritéria, jak moc je daný pach nepříjemný či obtěžující pro okolí (angličtina používá termín "offensiveness").

Řešení problému formou obecného limitu, který po roce 2000 zkusil kromě České republiky zavést například také italský region Lombardie [tam byli při "experimentování" o něco mírnější, neboť šlo o limit 300 OUER/m3 (na výduchu)], se tedy při současném stavu poznání v oblasti ochrany před zápachem ukazuje být zcela překonaným. Z odborných komparací, kterých v posledních letech přibývá (kromě výše citovaného článku z časopisu Atmosphere lze odkázat zejména na starší článek z časopisu Chemosphere, anebo také na studii projektu D-NOSES ), vyplývá, že některé druhy pachů (například z jatek, čistíren odpadních vod a kafilérií) mohou být obtěžující již při velmi nízkých koncentracích (už od 0,5 OUER/m3).

Požadavek na redukci emisí pachových látek do hodnot blízkých nule by však musel být u celé řady zdrojů vyhodnocen jako nepřiměřený, a proto je nutné ke zmíněnému "hedonickému" kritériu přidat další, a to frekvenci výskytu zápachu a dobu jeho trvání. Na tato kritéria se zaměřili například v sousedním Německu, které využívá koncept tzv. pachové hodiny (Geruchsstunde). Tou se rozumí situace, kdy zdroj zápachu překročí stanovený (imisní) limit po dobu delší než 10 % hodiny, tj. více než 6 minut.

Počet těchto pachových hodin je poté měřen v průběhu celého roku a míra "dovolených překročení" se následně liší podle oblastí, které zápach zasahuje - v průmyslových a venkovských oblastech může provozovatel zdroje zápachu "nasbírat" téměř dvojnásobný počet pachových hodin oproti oblastem rezidenčním (městským). Německá regulace je navíc velmi aktuální, neboť závazný prováděcí předpis k zákonu o kontrole imisí vydalo Spolkové ministerstvo životního prostředí, ochrany přírody a jaderné bezpečnosti dne 18. 8. 2021 (účinnost od 1. 12. 2021).

Inspiraci pro regulaci pachových látek lze najít i ve vzdálenějších koutech planety - Austrálie například podrobně dělí limity dle počtu obyvatel, kteří se nacházejí v zápachem dotčené oblasti, Čína disponuje rovněž velmi podrobnou regulací, ale v trochu jiném smyslu, neboť se snaží regulovat každou chemickou látku, o níž je známo, že může obtěžovat zápachem, zvlášť. Žádná závazná či doporučující regulace pachových látek si však nedokáže poradit s faktorem nedostatečné vzdálenosti existující obytné zástavby od již umístěného (a řádně povoleného) zdroje zápachu.

Čtěte také: Aktuální stav divoké zvěře v ČR

Výsledky Dotazníkového Šetření ČIŽP

Analytickou část jsme tematicky rozdělili na dvě kapitoly, a to na základě typu oslovených institucí. V první kapitole představujeme výsledky dotazníkového šetření ČIŽP, která představuje nejdůležitější kontrolní orgán v oblasti ochrany ovzduší.

Dotazníkového šetření mezi oblastními inspektoráty ČIŽP se zúčastnilo deset oblastních inspektorátů. Jak ukazuje graf 1, čtyři pětiny z nich (80 %, 8 institucí) uvedly, že za dobu účinnosti současného zákona o ochraně ovzduší (tj. od roku 2012 do současnosti, tj. únor 2022) doporučily stanovit do povolení provozu stacionárního zdroje nebo v rámci integrovaného povolení specifický limit pro látky obtěžující zápachem.

Pokud OI ČIŽP uvedly, že doporučily stanovit specifický limit pro látky obtěžující zápachem, zajímalo nás, v kolika případech tato doporučení od roku 2012 do současnosti (tj. únor 2022) vydaly. Dle výsledků šetření OI ČIŽP vydaly celkem 11 doporučení. Z toho sedm OI ČIŽP vydalo celkem devět doporučení v rámci povolení provozu stacionárního zdroje a dva OI ČIŽP vydaly celkem dvě doporučení v rámci integrovaného povolení. Jak ukazuje graf 2, ve více než čtyřech pětinách případů OI ČIŽP vydávaly doporučení v rámci povolení provozu stacionárního zdroje (82 %). V případě vydání doporučení všechny OI ČIŽP uvedly, že doporučily stanovit specifický limit na základě evropské pachové jednotky.

Dále nás zajímalo, zda se ve sledovaném období u OI ČIŽP vyskytl alespoň jeden případ, kdy daný krajský úřad jimi navrhovaný emisní limit nezahrnul do povolení provozu nebo do integrovaného povolení. Jak ukazuje graf 3, s touto situací měly zkušenost necelé dvě třetiny OI ČIŽP (63 %). U OI ČIŽP, které měly s touto situací zkušenost (5 z 8; 63 %), nás zajímalo, v kolika případech krajský úřad jimi navrhovaný emisní limit ve sledovaném období nezahrnul do povolení provozu nebo do integrovaného povolení. Jednalo se celkem o pět případů, kdy každý z OI ČIŽP uvedl jeden případ.

Pěti OI ČIŽP, které se setkaly s neakceptováním navržené regulace pachových látek, jsme se dále doptávali, proč daný krajský úřad limity pro pachové látky navržené OI ČIŽP nezahrnul do povolení provozu nebo do integrovaného povolení. Z Grafu 4 je zřejmé, že nejčastěji zastoupený důvod představovala specifika daného provozu (tři případy). Následně, ve dvou případech konkrétní OI ČIŽP doporučil stanovit limit pouze obecně - nenavrhl tedy žádná konkrétní "čísla".

Odpovědi OI ČIŽP tedy ukázaly na 3 základní problémy, s nimiž se úřady potýkají v situacích, kdy vědí, že konkrétní provoz má potenciál obtěžovat okolí zápachem, ale zároveň je obtížné takovou regulaci spravedlivě nastavit. Pod odpovědí "specifika daného provozu" se může skrývat celá škála záležitostí, které patrně nelze zobecnit.

Druhá skupina odpovědí uvádí, že ČIŽP doporučila limit pouze obecně, tj. patrně ve svém vyjádření uvedla, že považuje za vhodné, aby příslušný krajský úřad reguloval zápach, ale neuvedla ono pomyslné "B", tedy konkrétní hodnotu pachového limitu, anebo případně alespoň rozpětí, v němž by se měl povolovací orgán pohybovat. Tato odpověď proto přináší spíše dílčí podotázku, která směřuje k tomu, kdo ze dvou správních orgánů (KÚ a ČIŽP) má být tím, který převezme větší díl odpovědnosti za stanovení pachového limitu v provozním povolení. Čistě z právního hlediska však konečné rozhodnutí ve věci vydává krajský úřad, a proto by i na n...

tags: #počet #udělení #povolení #překročení #limitu #emisí

Oblíbené příspěvky:

• Údržba podlouhlého sprchového odpadu
• Více o znečištění přírody
• Moje příroda od Zdeňka Sýkory
• Brzdové destičky a environmentální předpisy: Vysvětlení kódu 16 01 17
• Dětský zpěvník s akordy