Zdeněk Sýkora: Moje příroda a průkopnické dílo

05.12.2025

Galerie Zdeněk Sklenář představila výstavu Zdeňka Sýkory nazvanou Moje příroda. Jedná se o intimní retrospektivu prezentující ve zcela novém kontextu některá Sýkorova díla. Katalog vydaný u příležitosti 100. výročí malířova narození zachycuje výstavu Zdeněk Sýkora - Moje příroda, pořádanou v Galerii Zdeněk Sklenář ve dnech 5. 2. - 28. 4. 2019, jež mapovala vývoj umělcovy tvorby od roku 1942 až do roku 2009. Především ale chtěla ukázat Zdeňka Sýkoru jinak.

Vedle sebe byla představena díla, která se spolu běžně neobjevují: struktury a linie spolu s krajinomalbou a skvrnami. Výstava tak chtěla rozbít představu Sýkory jako počítačového umělce a ukázat jej znova jako malíře, který proslulá abstraktní díla maloval souběžně s krajinami. Katalog zaznamenává celou výstavu: vedle reprodukcí všech tehdy vystavených Sýkorových obrazů i fotografií obsahuje také archivní fotografie zachycující malíře během tvorby, doprovodné texty a fotodokumentaci expozice od Martina Poláka.

Umělecké začátky a fotografická tvorba

Překvapením je uvedení nepříliš známé Sýkorovy fotografické tvorby, z první poloviny 40. let, spadající do doby jeho uměleckých začátků, jež nejsou spojovány s malířstvím, ale právě s fotografií. V kurátorském výběru Lenky Sýkorové, manželky Zdeňka Sýkory a spoluautorky mnohých Sýkorových děl, se vedle fotografií představí i méně známé kubistické obrazy ze 40. let nebo postimpresionistické krajiny z let padesátých.

Průkopník propojení umění a technologie

Sýkora se stal průkopníkem propojení výtvarného umění a počítačové technologie, když od raných šedesátých let ve spolupráci s matematikem Jaroslavem Blažkem využíval možnosti počítače LGP 30, který pomáhal generovat kompoziční varianty jeho abstraktních struktur. O jejich práci v této době referoval mezinárodní časopis Leonardo, zabývající se především vztahy mezi uměním a vědou. Tím se Sýkora zařadil mezi světové inovátory, kteří v umění experimentovali s digitalizací a algoritmy.

Barevná struktura z roku 1967

Barevná struktura z roku 1967 je vzácnou ukázkou z klíčového období Zdeňka Sýkory, jednoho z nejoriginálnějších malířů druhé poloviny 20. století. Období šedesátých let představuje zcela zásadní etapu autorovy tvorby, kdy jeho práce dosahují nejvyšší originality a invence. Právě v této době se Sýkora začal osvobozovat ze závislosti na skutečnosti a zbavoval obrazy náhodnosti typické pro díla tvořená pouze malířskou senzibilitou.

Čtěte také: Publikace Zdeňka Piskuly

Představená Barevná struktura je charakteristická svou geometrickou přesností, opakováním a variabilitou tvarů, kde se střetávají barvy v přísném, avšak vizuálně dynamickém rytmu. Černá, šedá a živé tóny modré, zelené, růžové a červené se propojují v systému zřetelně vymezených prvků, které jsou výsledkem kombinace matematického výpočtu a autorovy jedinečné estetické filosofie. Důležitou myšlenkou struktur byla jejich neuzavřenost.

Sám k tomuto období napsal: „Struktury znamenaly pro mě tehdy získání pocitu z dobře fungujícího živého řádu, po předchozí neurčitosti a nahodilosti malby určované jen citem. Kolem roku 1970 mě již struktury přestaly těšit, začal mi vadit jejich technokratický sebevědomý charakter, prakticky bez rizika.“

Význam a mezinárodní dosah

Sýkora se stal významným představitelem českého konstruktivismu a geometrické abstrakce. Jeho práce měla silný mezinárodní dosah a ovlivnila další generace umělců zabývajících se konceptuální tvorbou a digitálním uměním. Zařadil se mezi světově vyhledávané autory a jeho tvorba byla představena na řadě autorských i skupinových výstav v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Francii i ve Spojených státech amerických a Kanadě.

Sběratelskou hodnotu díla zvyšuje jeho prezentování na první autorově retrospektivní výstavě ve Špálově galerii, která byla na dlouhou dobu jeho jedinou prezentací v Československu (Zdeněk Sýkora: Přehlídka prací od roku 1959 do roku 1970, Galerie Václava Špály, Praha, 19. 2. - 15. 3. 1970, viz pohled do výstavy). Na fotografii z vernisáže visí Barevná struktura vlevo nahoře, před ní stojí Vladislav Mirvald, vpravo Jindřich Chalupecký, ačkoli výstavu zahajoval Jiří Padrta. Plátno je evidováno v Archivu Lenky a Zdeňka Sýkorových v Lounech pod označením STR36. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem.

Čtěte také: Zdeněk Kučera a teologická ekologie

Čtěte také: Realizace přístavby měření emisí

tags: #zdenek #sykora #moje #priroda #díla