Co Způsobuje Pocit Ohrožení: Úzkost a Jak Se S Ní Vypořádat

Každý člověk zná pocity úzkosti a někdy je zažívá. Potýkat se s pocity úzkosti v takových chvílích může být zcela běžné. V momentě, kdy se cítíme úzkostlivě, zvyšuje se frekvence dýchání a srdeční tep, čímž se soustřeďuje průtok krve do mozku tam, kde ho potřebujeme. Fyzická reakce těla nás připravuje na to, že budeme čelit intenzivní situaci. Pro tuto tělesnou reakci se používá i název “boj nebo útěk” (fight or flight).

Pokud je stav úzkosti nadměrný, přetrvávající nebo opakující se, může mít špatný vliv na naše fyzické i duševní zdraví.

Co je Úzkost?

Úzkost je psychický stav, který často provází pocity napětí, neklidu a obav. Úzkost jako jedna ze základních emocí má svou funkci pro normální fungování. Přiměřená úzkost nám pomáhá rozeznat a připravit se na nebezpečné situace. V minulosti našim předkům pravděpodobně vyšší míra úzkosti umožňovala lépe přežít.

O úzkostné poruše mluvíme, když se úzkost nebo strach objevují příliš často a trvají příliš dlouho. Když je jejich intenzita vzhledem k situaci, která je spustila, příliš velká, nebo když se objevují v nepřiměřených situacích. Udává se, že až jedna třetina lidí alespoň jednou za život trpí úzkostnou poruchou, tedy stavem, kdy je úzkost nepřiměřeně silná, nebo se vyskytuje i v situacích, kdy neplní svůj význam a neměla by se tedy vyskytovat. Jiné zdroje v závislosti na metodě sběru dat udávají výskyt úzkostné poruchy u zhruba 10-15% populace.

Jak Poznat Úzkost a Jak Se Projevuje?

Úzkostné pocity

Při úzkosti se objevují úzkostné pocity, které narušují každodenní fungování, jsou obtížně zvladatelné, nejsou úměrné skutečnému ohrožení a mohou trvat dlouhou dobu.

Čtěte také: Pocit ohrožení

Úzkostné myšlenky

Mezi projevy úzkosti patří úzkostné myšlenky, které se často týkají obav, že se stane něco nebezpečného, že člověk něco nezvládne nebo že onemocní někdo z jeho blízkých. Také souvisí se strachem, že nás druzí nebudou mít rádi, budou na nás nepříjemní nebo se před nimi ztrapníme.

Obavy

Obavy se většinou týkají budoucnosti. Bývají spojeny s mylnou domněnkou, že pokud věci neuděláte, bude to mít špatné následky, které nezvládnete vyřešit. Abyste těmto pocitům předešli, je možné, že se vyhýbáte určitým místům nebo situacím.

Jak se úzkost projevuje?

Úzkost má typické projevy v myšlení, tělesných pocitech, emocích a chování. U každého se může projevovat jinak - někdo vnímá především tělesné příznaky, jiný zase vnímá zahlcení myšlenkami. Úzkost aktivuje takzvanou reakci „boj nebo útěk”. Správná funkce úzkosti opravdu je připravit nás na nebezpečí a proto spouští tělesné systémy, které jsou užitečné, když bychom potřebovali utíkat či se bránit. Pokud jsou tělesné příznaky velmi výrazné, mohou nabývat až podobu panického záchvatu. Úzkost je často spojena s vtíravými a obtěžujícími myšlenkami a obavami. Myšlenky někdy mohou nabývat podoby tzv. myšlenkových ruminací, tedy neproduktivního přemýšlení o různých variantách a možnostech. Úzkost je sama o sobě nepříjemnou emocí.

Vyhýbavé chování: úzkost nás nutí vyhýbat se situacím, místům, činnostem, či lidem, které nám úzkost vyvolávají. Zabezpečovací chování: jsou věci, které děláme, abychom se ujistili, že se nic špatného nestane. Typickými příklady např. Stažení se z běžných aktivit a zájmů: obvykle přichází, když úzkost trvá delší dobu a je důsledkem dlouhodobého vyhýbavého chování. Zvýšená závislost na druhých: je formou zabezpečovacího chování. Člověk například může vyžadovat vyžadování doprovod, i když dříve situace zvládal sám. Krátkodobě vyhýbavé a zabezpečovací chování obvykle přináší úlevu - když se situaci vyhneme, úzkost bezprostředně poklesne. Z dlouhodobého hlediska tyto typy chování ale úzkost obvykle udržují nebo dokonce zhoršují.

Jaké Jsou Běžné Příčiny Úzkosti?

Úzkostné poruchy nemají jednu jednoznačnou příčinu. Zpravidla vznikají působením více faktorů, které se navzájem kombinují. Tyto faktory mohou být jak biologické (například vrozená predispozice), tak psychologické a sociální (například zkušenosti z dětství, nebo stresové situace v současnosti). Je užitečné vnímat úzkostnou poruchu jako důsledek interakce genetické výbavy, fungování mozku, výchovy a prostředí, ve kterém žijeme.

Čtěte také: Klidný spánek jako v přírodě

Biologické a genetické faktory

• Dědičnost: Lidé, u jejichž blízkých příbuzných se vyskytla úzkostná porucha, mají vyšší riziko, že se u nich úzkost rozvine také. Má se za to, že vrozená predispozice k úzkosti byla pro naše předky výhodná, protože jim pomáhala chránit se před nebezpečím.
• Fungování mozku - neurotransmitery a mozkové okruhy: Na vzniku úzkosti se podílí nerovnováha v mozkových systémech, které regulují emoce. Mozek je komplexní a nelze v něm určit jednu konkrétní poruchu, ale víme, že úzkost může být spojená s nerovnováhou serotoninu, noradrenalinu, nebo GABA. Z mozkových struktur se za centrum strachu považuje amygdala.

Vliv výchovy a raných zkušeností

Na základě našich prožitků (zejména v dětství) si vytváříme představy o tom, jak svět funguje a jaké místo v něm máme my. Často také dochází k tzv. učení nápodobou - děti vidí rodiče a jiné dospělé a mají tendenci přebírat jejich vzorce chování a myšlení. S rozvojem úzkostných poruch (ale i deprese) bývá spojována také nadměrně přísná, kritická či trestající výchova. Naopak ale i nadměrně ochranitelský přístup může bránit dítěti rozvíjet samostatnost a schopnost zvládat náročné situace. Oba extrémní případy mohou vést k tomu, že se dítě naučí vnímat svět jako nebezpečné místo. Velmi komplexní negativní dopady samozřejmě má i citové či tělesné zanedbávání.

Stres a životní události

Určitá míra stresové zátěže je přiměřená a běžná součást života. Každý však má individuální kapacitu pro zvládání zátěže - a pokud potíže tuto kapacitu přesáhnou, může se rozvinout duševní porucha. Může to nastat ve chvíli, kdy se nakupí více nepříznivých okolností v kratším časovém období. Mezi akutní stresory si můžeme představit např. ztráta zaměstnání, rozchod, nemoc blízkého člověka nebo stěhování. Jako zátěž však mohou působit i situace, které jsou obvykle vnímány pozitivně - povýšení v práci, svatba, narození dítěte. Rozvoj úzkosti ovlivňují i další faktory související s životním stylem. Úzkost může zhoršovat například nedostatek spánku, nepravidelný jídelní režim, ale i nadměrná konzumace kofeinu, či užívání alkoholu nebo drog.

Osobnostní faktory a naučené vzorce

Někteří lidé jsou od dětství citlivější, mohou mít tendenci prožívat negativní emoce silněji, nebo častěji. Ve psychologickém a psychiatrickém výzkumu někdy mluvíme o této charakteristice jako o míře neuroticizmu. Na úrovni myšlenkových vzorců mohou mít úzkostní lidé tendenci vnímat svět jako nebezpečné místo. K rozvoji úzkosti přispívají i kognitivní omyly. Je typické, že v úzkosti nadhodnocujeme nebezpečí, které ze situace plyne a přisuzujeme možným negativním důsledkům velký význam. Současně můžeme podceňovat vlastní schopnosti konkrétní situaci zvládnout. Velkou roli pak hrají naše obvyklé reakce. Ty mají tendenci být poměrně ustálené a málokdy jsme si jich plně vědomí. Pokud jsme zvyklí reagovat vyhýbavě anebo se nadměrně ujišťovat, úzkost se obvykle udržuje.

Jak Rozlišit Úzkost od Stresu?

Stres a úzkost jsou stavy, které jsou si v běžném ponímání celkem blízké. Mají mnoho stejných příznaků, mezi které patří například neklid, napětí, bolesti hlavy, vysoký krevní tlak a špatná kvalita spánku. Stres je obvykle reakcí na nějaký konkrétní vnější podnět (třeba napjatý termín v práci nebo hádka s partnerem) a odeznívá, jakmile se situace vyřeší. Bývá přirozenou obrannou reakcí těla, která nám pomáhá vypořádat se s nebezpečím. Na druhou stranu i stres může být chronický - například v reakci na dlouhodobé potíže v zaměstnání, nebo například chronickou nemoc. Úzkost je vnitřní pocit strachu nebo obav, které mohou být neúměrné skutečné situaci a přetrvávat i poté, co ohrožující situace pomine. Součástí úzkosti je komplexní tělesná reakce, jakou vyvolá stresová situace. Úzkost se může objevovat i bez zjevné příčiny a naopak přicházet v období odpočinku. K rozvoji úzkostné poruchy může přispívat prožitý stres, ale také mnoho dalších individuálních faktorů.

Jaké Typy Úzkostných Poruch Existují?

Úzkostnými poruchami trpí více než 10 % populace, častěji nimi bývají postiženy ženy než muži. Každý, kdo trpí nějakou úzkostnou poruchou, má zvýšené riziko rozvoje dalších duševních onemocnění (např.

Čtěte také: Článek o ohrožení jazyka

Generalizovaná Úzkostná Porucha (GAD)

Tato porucha obvykle zahrnuje přetrvávající pocit úzkosti nebo strachu, který může narušovat každodenní život. Generalizovanou úzkostnou poruchou trpí celosvětově 3,7 % populace. Ačkoli je většina osob s diagnózou ve středním věku, příznaky se mohou objevovat ve všech věkových skupinách. Tato porucha je u žen dvakrát častější než u mužů. Podle globálního průzkumu organizace WHO je 51 % lidí s GAD vážně omezeno v různých aspektech života, včetně domácích prací, zaměstnání, vztahů a sociálních aktivit.

Mezi některé příznaky generalizované úzkostné poruchy patří například pocit neklidu, rozrušení nebo napětí, snadná unavitelnost, potíže se soustředěním, podrážděnost, bolesti hlavy, svalů, žaludku nebo jiné nevysvětlitelné bolesti. Dále sem patří potíže s ovládáním pocitů znepokojení, problémy se spánkem v rámci usínání či udržení se ve spánku.

Jak Úzkost Ovlivňuje Tělesné Zdraví z Dlouhodobého Hlediska?

Amygdala, součást limbického systému, je oblast mozku, která řídí emoční reakce, hraje klíčovou roli při vzniku pocitu strachu a úzkosti. Když se člověk cítí úzkostně, ve stresu nebo vystrašeně, mozek vysílá signál dalším částem těla. Tyto signály sdělují, že bychom se měli připravit na „boj nebo útěk“ a v reakci na to tělo uvolňuje stresové hormony kortizol a adrenalin. Dlouhodobá úzkost může výrazně zvýšit riziko vzniku chronických tělesných potíží.

Problémy s dýcháním

V úzkosti může docházet k takzvané hyperventilaci, kdy člověk začne zrychleně dýchat. Jedná se v podstatě o přípravu na nějakou fyzickou aktivitu - obvykle ale nepotřebujeme nikam utíkat ani bojovat.

Kardiovaskulární systém

Dlouhodobá úzkost se také projevuje změnami srdeční frekvence a krevního oběhu. Zrychlená srdeční frekvence usnadňuje „útěk nebo boj“ a zvýšený průtok krve přináší do svalů kyslík a živiny. Mění se krevní průtok v kůži a v důsledku toho můžete zažívat návaly horka, nebo naopak pocit chladu. Některé studie navíc naznačují, že úzkost zvyšuje riziko srdečních onemocnění u jinak zdravých lidí.

Zhoršená funkce imunity

Krátkodobě úzkost reakci imunitního systému zvyšuje. Pokud je ovšem úzkost dlouhodobá, dochází k pravému opaku. Kortizol zabraňuje fungování těch aspektů imunitního systému, které bojují proti infekcím, čímž zhoršuje přirozenou imunitní reakci organismu. Lidé s úzkostnou poruchou mohou častěji onemocnět nachlazením, chřipkou a dalšími typy infekcí.

Změny v trávení

Kortizol blokuje tělesné procesy, které v módu „boje nebo útěku“ považuje za nepodstatné. Jedním z těchto blokovaných procesů je právě trávení. K tomu další stresový hormon, adrenalin, snižuje průtok krve a uvolňuje žaludeční svaly. V návaznosti na to můžete zažívat průjem nebo nevolnost, anebo také ztratit chuť k jídlu. Nadměrná úzkost bývá často spojována s několika zažívacími onemocněními, včetně syndromu dráždivého tračníku (IBS).

Jaké Jsou Nejúčinnější Metody Řešení Úzkosti?

Úzkosti se nedá kompletně zbavit. Je přirozenou součástí života. Lze ji snížit, pokud delší dobu negativně ovlivňuje prožívání nebo vykonávání důležitých činností. Dvěma hlavními způsoby léčby úzkostných poruch je psychoterapie a farmakoterapie.

Psychoterapie

Psychoterapie zahrnuje spolupráci s terapeutem a má za cíl zmírnit příznaky úzkosti. Může být účinnou léčbou. Nejúčinnější formou psychoterapie pro úzkostné poruchy je kognitivně behaviorální terapie (KBT). Zaměřuje se na výuku konkrétních dovedností, které vám pomohou zbavit se nepříjemných příznaků a postupně se vrátit k činnostem, kterým jste se kvůli úzkosti vyhýbali.

Farmakoterapie

Ke zmírnění příznaků úzkosti se používá několik typů léků v závislosti na typu úzkostné poruchy, kterou trpíte, a na tom, zda máte i jiné psychické nebo fyzické zdravotní problémy.

Vlastimil Nesnídal PSYCHIATR„Při mírných poruchách může mít psychoterapie výhodu v tom, že se člověk naučí k úzkosti přistupovat líp. KBT je doporučená metoda u všech úzkostných poruch. Léky i psychoterapie působí tím, že člověk věnuje menší pozornost podnětům, které úzkost vyvolávají. KBT konkrétně pracuje s myšlenkami a chováním. Základem kognitivní terapie je uvědomování si, že moje úzkostné myšlenky nemusí mít absolutní platnost a často jsou plné kognitivních omylů - a tím pádem se zabývám věcmi, které jsou neužitečné, až škodlivé. Pacient tak narušuje svá přesvědčení, a snaží se je přetvořit na adaptivnější způsoby uvažování."

tags: #co #zpusobuje #pocit #ohrozeni

Oblíbené příspěvky:

• Vychovatelé na škole v přírodě
• Hlášení nelegálního odpadu v ČR
• Obnovitelné zdroje ve farmacii
• Doporučené čtení
• Zámek Hluboká