Fascinující svět pod vodou: Zajímavosti z mořského života

Podmořský svět skrývá nespočet tajemství a fascinujících jevů. Od rekordních pobytů člověka pod hladinou až po nečekané role drobných živočichů v rozmnožování mořských rostlin, existuje mnoho důvodů, proč se o tento svět zajímat.

Rekordní pobyt pod vodou

Čtyři měsíce izolace pod vodou, tisíce hodin záznamů mořského života a historický rekord. Padesátidevítiletý německý inženýr a spoluzakladatel společnosti Ocean Builders, Rüdiger Koch, překonal dosavadní rekord Američana Josepha Dituriho, který v roce 2023 vydržel pod vodou 100 dnů.

Kochova podvodní kapsle, umístěná přibližně 15 minut lodí od pobřeží Panamy, byla vybavena všemi nezbytnostmi pro dlouhodobý pobyt. Měl zde postel, toaletu, televizi, počítač, internet a dokonce i rotoped. Jídlo a zásoby mu byly doručovány skrze úzké spirálové schodiště, které spojovalo kapsli s nadvodní komorou.

Elektřinu mu zajišťovaly solární panely na hladině, přičemž k dispozici měl i záložní generátor. Během svého podvodního dobrodružství Koch zachytil přes 1 000 hodin videomateriálu mořského života, který sledoval přes průzor své kapsle. Nejvíce ho fascinovala záře moře v noci a klid, který pod hladinou panoval.

Koch během svého pobytu pod hladinou čerpal inspiraci z knihy Dvacet tisíc mil pod mořem od Julese Verna, kterou měl stále po ruce. Po úspěšném zakončení mise se Koch vynořil, otevřel láhev šampaňského, zapálil si doutník a s úsměvem se ponořil do Karibského moře, kde na něj čekala loď. „Co se tu snažíme dokázat, je, že moře je skutečně životaschopné prostředí pro lidskou expanzi,“ uzavřel svou misi Koch.

Čtěte také: Zásobování vodou v kontextu klimatické změny

Kochova společnost Ocean Builders se zabývá vývojem plovoucích obydlí na moři, tzv. SeaPods, které využívají solární energii a mohou být doplněny i o podvodní moduly.

Adaptace tuleňů na život pod vodou

Tuleni jsou masožravci, kteří tráví přes 90 % svého života ve vodě a pod vodou. K tomuto životu mají uzpůsobený tvar těla. Ten jim umožňuje rychlé a ladné plavání. Svoji potravu shánějí především pod vodní hladinou. Zde se dokáží pohybovat ve velké hloubce, ale především dlouhý čas bez jediného nadechnutí.

Pod vodou běžně vydrží okolo 20 minut bez potřeby vynoření se. Chcete dát jednoduché vysvětlení? Tuleň narozdíl od člověka si kyslík dokáže nadávkovat v extrémně malém množství a využít všechen, který mu koluje v těle, aniž by trpěl nedostatkem. Jeho superschopnost tedy spočívá v tom, že dokáže efektivněji než kdokoli jiný hospodařit s kyslíkem!

Tuleni navíc umějí dokonale minimalizovat spotřebu O2 i tím, že omezují prokrvení méně důležitých částí těla, jako jsou končetiny, a směřují ho do mozku a srdce. Díky této dovednosti si chrání životně důležité funkce.

Časopis Science publikoval studii, která odhaluje, že tuleň má navíc schopnost vnímat množství kyslíku, který se nachází jeho v krvi. Pro většinu savců je totiž kyslík kognitivně nepostřehnutelný, protože místo toho vnímají rostoucí oxid uhličitý.

Čtěte také: Tipy pro udržitelnou domácnost

Možná vás překvapí, že světový rekord v nejdelším zadržení dechu pod vodou patří Budimiru Šobatovi z Chorvatska, který 24. února 2018 zadržel dech na neuvěřitelných 24 minut a 11 sekund.

Něco málo čísel k ponorům

• Většina tuleňů dokáže zadržet dech během ponoru až na 20 minut.
• Tuleň sloní zadrží dech až na 90 minut (samozřejmě díky správnému hospodaření s kyslíkem).
• Dokáže zavítat do hloubky až několika stovek metrů (uvádí se až 600 metrů), přesto se neutopí.

To jste možná o tuleních nevěděli

• Na zemi žije celkem 33 druhů tuleňů. Můžeme je potkat během celého roku.
• Jeden druh tuleně - tuleň bajkalský, žije ve sladké vodě Bajkalského jezera. Patří mezi nejmenší zástupce. K těm největším patří tuleň sloní.
• Tuleni jsou vzdálení příbuzní medvěda. Jejich původ vysledovali evoluční biologové až k masožravým suchozemským savcům.
• Tuleni jsou upovídaná stvoření. Vydávají celou řadu různých zvuků. Některé zvuky naše ucho ani nezachytí. Jedná se o ultrazvukové volání vydávané pod vodní hladinou.
• Pomocí volání se rozpoznají i matka se svým mládětem. Dokonce to funguje, i když jsou od sebe odloučeni delší dobu.
• Díky své hravosti a zábavnosti byli i v minulosti tuleni chováni v zajetí. První zmínky o chovu tuleňů se objevují již ve starověkém Římě.

Mořští opylovači

Opylení kvetoucích mořských rostlin neobstarává jen proudění vody: Nový výzkum ukázal, že existují mořští opylovači!

Většina sladkovodních i mořských rostlin se běžně rozmnožuje oddenky. Jedná se o typ vegetativního rozmnožování, při němž vznikají klony mateřské rostliny. Z dlouhodobého hlediska je ale nezbytné se alespoň občas rozmnožit pohlavně, to znamená semeny. Pohlavní rozmnožování zvyšuje genetickou rozmanitost a semena se navíc mohou šířit na větší vzdálenosti.

Sladkovodní rostliny řeší svůj problém s opylováním květů poměrně jednoduše: Většina z nich prostě svůj květ vystrčí nad hladinu a zpřístupní ho tak včelám, motýlům a dalším létajícím opylovačům. Ty mořské to mají složitější - často je nad nimi tak vysoký vodní sloupec, že by k hladině nedosáhly. A nad ní stejně moc hmyzu nelétá.

Nový výzkum však ukázal, že mořské rostliny nemusí spoléhat jen na proudění vody. Tvorové, kteří přenášejí pyl z květu na květ, žijí i v oceánech. Nejedná se ovšem o hmyz, ale o drobné zástupce planktonu. Mořské opylovače využívají rostliny známé jako "mořská" nebo "želví tráva".

Čtěte také: Význam vodních rostlin

Aby došlo k opylení, musí pylová zrna ze samčích květů překonat určitou vzdálenost k rostlině nesoucí samičí květy. Jak moc je želví tráva závislá na svých opylovačích, sledovali vědci při pokusech v několika akváriích. K některým rozkvetlým rostlinám přidali plankton, jiným poskytli v akváriu jen mírně proudící vodu. V nádržích bez planktonu zůstala navzdory proudění vody většina rostlin neopylená.

A jak a proč vlastně plankton pylová zrna přenáší? Mořská tráva využívá podobnou strategii jako suchozemské rostliny. Za přenos pylu nabízí svým opylovačům potravu - sladký a výživný sliz, jímž jsou pylová zrna obalená. Sliz je ovšem také lepkavý. Samičí květy si ovšem musejí pyl "ulovit". Jejich blizny se podobají dlouhým chapadlům, na která se živočich nesoucí na svém těle pylové zrno přilepí.

Jeho zajetí trvá přibližně dvě hodiny, po té době se sliz rozpustí a opylovač je propuštěn. Na blizně samičího květu zůstává pylové zrno, jehož pylová láčka začala prorůstat čnělkou k vajíčku v semeníku. Tam pak dojde k oplození. A propuštění korýšci nebo červi putují k dalším a dalším květům.

Želví tráva Thalassia testudinum, která vytváří v mělkých tropických mořích rozsáhlé louky, patří do příbuzenstva voďankovitých (Hydrocharitaceae). Čtyři zástupce těchto mořských i sladkovodních rostlin najdete i v našich vodách. Nejběžnější je voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae), která roste ve slepých říčních ramenech, tůních a na okrajích rybníků. Mnohem vzácnější je teplomilný řezan pilolistý (Stratiotes aloides) a dva druhy řečanek (r. Najas) jsou dokonce na seznamu ohrožených druhů ČR.

tags: #pod #vodou #příroda #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Více o severských bozích a přírodě
• Mini Barevné Odpadkové Koše – Recenze
• Recenze odpadkových košů do kuchyně 50 cm
• Seznam chráněných rostlin
• Znečištění vody a jeho ničivé dopady