Úvodem si můžeme vysvětlit, co to vlastně komunální odpad je. Ze zákona se jedná o veškerý odpad vznikající při činnosti fyzických osob na území obce. Samozřejmostí je, že před samotným zpracováním by měl být odpad nejprve ochuzen o složky použitelné k recyklaci. To bychom měli ideálně provádět my jako jeho původci.
Čím dál častěji můžeme dokonce narazit na tzv. dotřiďovací linky, které ze separovaného odpadu dále odstraňují nežádoucí příměsi a zvyšují jeho kvalitu. Dobrá zpráva je, že co do třídění odpadu jsme na špici států Evropské unie. Pravidelně třídí více než 70 % Čechů.
Vzhledem k tomu, že ne veškerý odpad je možné vytřídit a znovu využít, je potřeba přemýšlet, jak naložit s tzv. zbytkovým odpadem. Možnosti jsou dvě - buď odpad někde uložit, nebo ho energeticky využít.
Uložení odpadu na skládku je nejstarší způsob jeho likvidace. Skládkování v ČR funguje stejně tak jako i v jiných státech. Každá skládka musí být dobře zabezpečena, a to kvůli možnému průsaku škodlivých a toxických látek do půdy a do podzemních vod. Jedná se o biologický odpad, který tvoří různé bakterie způsobující nemoci a také odpad chemický, který zahrnuje např. mastné kyseliny, těžké kovy a další.
Na některé skládky v ČR přijede s odpadem až 150 nákladních aut denně. Jsou tak velkým záborem půdy. Rozhodně se ale nejedná o řešení ekologické a vzhledem k tomu, že odpadky jsou energeticky srovnatelné s hnědým uhlím, asi ani rozumné.
Čtěte také: Vývoj solární energie
Co je na tom nejvíce nebezpečného? Po možném průsaku odpadních látek do podzemních vod jsou to například požáry. V roce 2018 bylo evidováno zhruba 20 tis. požárů skládek. Požár skládky je velmi nebezpečný, protože při něm vznikají toxické zplodiny, které se dostávají do ovzduší, požáry mohou být nepřesně definovatelné a mnohé můžou mít skrytá ohniska. Hašení takového požáru je komplikované a obtížné. Někdy se při něm musí skládka rozebírat, či injektovat vodu dovnitř skládky k ohnisku.
Každý z nás už někdy ať už v okolí města, či v přírodě viděl hromady odpadků a vyhozených věcí, byly a jsou to černé skládky. Jsou to místa s hromaděním nelegálního odpadu. Často obsahují věci velkých rozměrů nebo věci, které nelze běžně odhodit do popelnice, jako je třeba nábytek, staré elektrospotřebiče, koberce, rozbité věci a také pneumatiky. Jsou to vysoce nebezpečné skládky, protože nejsou nijak zajištěny vůči životnímu prostředí.
Každá legální skládka musí splňovat určité parametry a kritéria, která zohledňují životní prostředí a místní přírodní poměry a celkovou vhodnost místa pro vytvoření skládky, což černé skládky nesplňují a právě kvůli černým skládkám nejčastěji unikají nebezpečné látky do půdy a spodních vod a kontaminují okolní prostředí. V minulém roce bylo v ČR evidováno přibližně 2000 černých skládek, které je snaha postupně likvidovat a okolní prostředí vyčistit.
Za ideální řešení považuji spálení odpadu a jeho energetické využití. Dalším místem, kam se mohou dostat věci z našeho odpadkového koše, jsou spalovny. V ČR je přibližně 40 takových zařízení v provozu a spálí 11,7% odpadu (dle zprávy MŽP za rok 2018). Ty největší z nich se nacházejí například v Praze, Brně a v Liberci. Každý měsíc se spálí cca 77 tis. tun odpadu, což tvoří pouhý zlomek z celkové produkce. Odpad je používán jako palivo k energetickým účelům.
Navzdory převládající mýtům nejsou spalovny nic neekologického. Filtrování vznikajících plynů je přísně regulované, a do ovzduší tedy uniká naprosté minimum nechtěných látek. Vzhledem k možnosti následného prodeje tepla a elektrické energie se navíc jedná o ekonomicky stabilní řešení.
Čtěte také: Doprava a znečištění ovzduší: Česká republika
Odpad, který do spalovny přiveze popelářské auto, je nejprve roztříděn. Ne všechen odpad je totiž možné spálit a některé odpady se dají nadále využít pro recyklaci. Odlišně se spaluje také zdravotnický odpad, který je spalován vyšší teplotou, a to kolem 1200-1500 stupňů, zatímco komunální odpad při teplotě 500-900 stupňů.
Spalování opadů přece jen není 100% a i po spálení nám zůstane struska, popel. Podíl strusky je asi 300 kg na 1 spálenou tunu odpadu. Struska je dále ukládána na skládky. Dalším faktorem jsou toxické zplodiny vznikající při spalování. Každá spalovna má však velice účinné filtry, které zachytávají nejen prach a popel, ale především chemické sloučeniny vznikající tepelnou přeměnou.
Množství vypuštěných látek do ovzduší je řízeno přesnými limity. Po srovnání výsledků měření škodlivin ve vzduchu jsou na tom města se spalovnou mnohem lépe, než města s továrnami a průmyslovými objekty (teplárny, elektrárny, hutnické objekty apod.).
Spálením odpadu zmenšujeme prostor, který tento odpad zabírá. Odpad má velice nízkou sypnou hmotnost a to i při hutnění na skládkách. Velký význam má spalování paliva z hlediska trvalé udržitelnosti. Energetickým využitím odpadu uspoříme u nás hojně využívaná fosilní paliva.
Další nespornou výhodou oproti skládkování je snížení emisí skládkových plynů, které unikají i ze zabezpečených skládek (podle kvality skládek takto může unikat 20-50 % generovaného plynu). Jedná se především o CO2 a metan vznikající rozkladem biologicky rozložitelného odpadu i dalších složek. Ve spalovnách odpadů dochází i k další separaci využitelných složek odpadů. Převážnou část zbytků po spálení, tedy škváru zbavenou kovů, lze dále využít ke stavebním účelům, nejčastěji jako podkladové materiály při stavbě komunikací, rekultivaci krajiny či jako materiál pro budování ochranných vrstev skládek.
Čtěte také: Podíl obnovitelných zdrojů v ČR
Největším problémem jsou počáteční náklady na výstavbu spalovny, hlavně v porovnání s minimální investicí u skládek. Kvůli tomu můžeme spalovny v České republice spočítat na prstech jedné ruky. Spalovnu najdeme v Praze, Liberci, Plzni a další, historicky první, spalovna naštěstí leží i v našem kraji.
Velkou slabinou spaloven je jejich cena. Jak je již uvedeno výše, je odpad jako palivo velice různorodý a na to musí být celá technologie připravena. Jde především o stabilní výkon a dodržování emisních limitů, které jsou pro spalovny obzvláště přísné. Všechna tato opatření jak pro regulaci, tak (a to zejména) pro čištění spalin, technologii velice prodražují, že se dostává za hranici rentabilnosti. K najíždění kotle a stabilizaci hoření je navíc třeba podpůrného paliva, aby byla zajištěna ekologie provozu.
Zajímavou možností, ke které se v posledních letech začíná čím dál více přistupovat, je také využití odpadu k výrobě bioplynu. Ten vzniká při biologickém rozkladu některých organických látek uložených ve skládkovém tělese a jeho podstatnou část tedy tvoří metan a oxid uhličitý. Stačí nainstalovat odtah plynů ze skládky s cílem jeho zachycení a energetického využití. Tímto způsobem je možné zpracovat například gastroodpad.
Některé materiály jsou vytříděny a recyklují se, tyto recyklované materiály ve formě nových výrobků se následně vrací do oběhu.
Česká republika je jednou z předních evropských zemí v třídění odpadu. Každý občan ČR vyprodukuje v průměru 544 kg komunálního odpadu za rok 2018 dle údaje MŽP a toto číslo se každoročně bohužel zvedá. Z této produkce odpadu průměrně vytřídí občan ČR přibližně 50 kg odpadu. Na skládkách končí zhruba 46 % komunálního odpadu (dle zprávy MŽP za rok 2018).
Současný systém zpracování odpadu ale budeme muset brzy změnit. Evropská odpadová směrnice nás zavazuje od roku 2035 ukládat na skládky maximálně 10 % komunálního odpadu a navýšit podíl recyklace až na hodnotu 65 %. Dále bude také nejpozději od roku 2024 povinné třídit bioodpad a od roku 2025 i textil a nebezpečné komunální odpady.
Osobně tuto změnu vítám, není možné si zbytečně ničit životní prostředí, když i odpad se dá velmi rozumně využít. Problém se zpracováním odpadu je potřeba aktivně řešit, i když jsme oproti ostatním krajům napřed.
Komunálním odpadem se rozumí veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob a jemu podobné odpady ze živností, úřadů apod., včetně odděleně sbíraných složek těchto odpadů. Produkce komunálního odpadu je úměrná počtu obyvatel - v souvislosti se vzrůstajícím počtem obyvatel vzrůstá produkce odpadu.
V celkovém objemu komunálního odpadu v roce 2006 stála Praha mezi kraji ČR na třetí pozici (za kraji Středočeským a Moravskoslezským. Avšak v přepočtu na 1 obyvatele stojí hlavní město v posledních 4 letech i pod celorepublikovou hodnotou a méně odpadu než každý obyvatel Prahy produkují obyvatelé jen v několika málo regionech.
Podle Evropské unie jsou způsoby nakládání rozděleny do dvou skupin: využívání a odstraňování odpadu.Nakládáním s odpady se rozumí jejich shromažďování, soustřeďování, sběr, výkup, třídění, přeprava a doprava, skladování, úprava, využívání a odstraňování. Je zde zahrnut vytříděný papír, plasty, barevné a čiré sklo. Od roku 2004 je zahrnut také sběr nápojových kartonů.
Jedním ze způsobů odstraňování komunálního odpadu je v Praze skládkování. Při skládkování odpad není dále využíván a navíc jsou s ním spojené další náklady jako je například odnímání skládkových plynů a skládkové vody. Podíl skládkovaného odpadu z celkového množství komunálního odpadu v Praze, se kterým bylo nakládáno, tvořil v roce 2006 více než 16 %. To je o 24,4 p. b. méně než v roce 1998.
V Praze je tímto využitím komunálního odpadu likvidována jeho největší část. V průběhu sledovaného období docházelo v podílu takto zpracovaného komunálního odpadu k meziročním výkyvům oběma směry, ale ve všech letech byla většina komunálního odpadu, který byl použit na vytápění a ohřev vody.
Dalším využitím odpadu je jeho recyklace, které ale musí předcházet jeho vytřídění na použitelné složky. Ve sledovaném období se objem vytříděného odpadu v přepočtu na 1 obyvatele zvýšil téměř 6 krát.
| Prvek | Rozsah (%) |
|---|---|
| C | 20-35 |
| H | 3-6 |
| O | 15-30 |
| N | 0,2-1 |
| S | 0,1-0,5 |
| Cl | 0,3-1 |
| Popel | 15-40 |
| Vlastnost | Rozsah |
|---|---|
| Výhřevnost (MJ/kg) | 6-15 |
| Obsah vody (%) | 20-50 |
| Sypná hmotnost (kg/m3) | 100-300 |
Spalování odpadu je v současné době aktuální téma, článek se snaží vnést základní vhled do problematiky spalování odpadů a to především charakterizací odpadu jako paliva a posouzení výhod a nevýhod zařízení pro spalování odpadů. Odpad lze jako palivo využít bez větších problémů, pokud se přihlédne k jeho specifickým vlastnostem (výhřevnost, vlhkost, složení a jejich výkyvy) a jejich změnám (v čase i podle svozů). Spalovny mají pozitivní i negativní dopady na využití odpadů a jeho možné jiné využití. Přímo ovlivňují životní prostředí ať už svými emisemi nebo tím, že díky nim není odpad skládkován, a nejsou spalována fosilní paliva.
tags: #podil #odpadu #spalovny #skladky #srovnání