Podíl výroby znečištění ve světě: Statistiky a role České republiky

Naprostá většina vědců a organizací zapojených do Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) se shoduje na tom, že lidská činnost se dnes nejvýznamněji podílí na změně klimatu. Jako největší problém je označováno vypouštění skleníkových plynů do ovzduší a následný růst teploty podnebí. Přitom na vypouštění skleníkových plynů má největší podíl průmysl (především energetika) a doprava.

Globální pohled na emise CO2

Deset největších producentů skleníkového plynu CO2 na světě shrnuje graf s procentuálním podílem jednotlivých zemí na celosvětových emisích v roce 2016. Těchto deset zemí se podílí na celosvětové produkci CO2 z 68 %. Přitom ale dva největší znečišťovatelé (Čína a USA) tvoří téměř dvě třetiny této produkce (44 % celosvětových emisí). Čína přitom poměrně nedávno sesadila USA z nejvyšší pozice světového producenta skleníkového plynu CO2 a dnes se podílí již více než čtvrtinou na celosvětových emisích CO2.

Pokud bychom ale do výpočtů zahrnuli EU jako celek (28 členů), pak by historický vývoj vypadal následovně a EU by se tak stala třetím největším znečišťovatelem.

Evropská unie a její klimatická politika

Země Evropské unie se v rámci Kjótského protokolu zavázaly k různým omezením svých emisí a EU jako celek si pak ve své klimatické politice určila řadu cílů, které chce do budoucna naplnit. Dnes je tak EU lídrem v zavádění politik, které ji mají nasměrovat k nízkouhlíkové ekonomice.

Klimatická politika EU pak zahrnuje jak celoevropské prvky typu EU ETS, nebo zvyšování energetické efektivity zařízení, tak i národní politiky, které jdou ještě dál.

Čtěte také: Vývoj solární energie

Evropský systém obchodování s emisními povolenkami (již zmiňovaný EU ETS) je hlavním nástrojem pro omezování (resp. regulaci) množství emisí vypouštěných do ovzduší z vybraných průmyslových a energetických sektorů. Jeho principem je, že každý emitent zařazený v systému EU ETS musí za každou tunu emisí skleníkových plynů zakoupit jednu emisní povolenku.

Emisní povolenky se obchodují na trhu (obdobně jako komodity) za cenu, která odpovídá jejich aktuální potřebě na trhu. Pokud je cena emisní povolenky vyšší, indikuje to nedostatek emisních povolenek na trhu a motivuje emitenty ke snižování emisí.

EU dnes sice své závazky dané v Kjótském protokolu plní, ale často se ozývají hlasy, že svou politikou negativně působí na průmysl, který se tak stává méně konkurenceschopným ve srovnání se zeměmi, které politiky na ochranu klimatu nezavedly.

Česká republika a životní prostředí

V celkovém srovnání zemí EU, je pak vidět ustálený a mírně klesající trend vývoje vypouštěných skleníkových plynů. Díky tomu již v tomto indikátoru nejsme zemí s nejhoršími výsledky v EU. Na druhou stranu Česko i nadále zaostává v produkci energie z obnovitelných zdrojů a stagnuje ve výstavbě větrných elektráren. Stav životního prostředí v České republice se zlepšuje, ukazuje to další srovnání Indexu prosperity a finančního zdraví. Zatímco v letech 2023 i 2024 obsadilo Česko v tomto pilíři 22. příčku, letos se v unijním srovnání posunulo na 19. místo. Navzdory tomuto pozitivnímu vývoji zůstáváme v rámci EU pod průměrem. Nejlepší stav životního prostředí, stejně jako v předchozích ročnících, vykazuje Švédsko.

Ačkoli podle dat Eurostatu celkové emise skleníkových plynů na obyvatele v Česku v průběhu let klesají, stále jde o jeden z indikátorů, ve kterém si země vede nejhůře. Česko zůstává šestým největším producentem skleníkových plynů na obyvatele v EU, a to i přesto, že hodnota meziročně klesla z 10,16 tun ekvivalentu CO₂ na 9,25.

Čtěte také: Doprava a znečištění ovzduší: Česká republika

Výraznějšího zlepšení dosáhlo Česko podle údajů Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) v oblasti emisí z lesů a půdy vznikajících vlivem lidské činnosti během jejich obhospodařování (tzv. LULUCF). Zatímco ve všech předchozích ročnících jsme v tomto ukazateli dopadli nejhůře z celé EU, letos jsme si polepšili na 22. místo.

„Hodnota mezi lety 2021 a 2022 klesla z 8 358 na 3 378 tisíce tun ekvivalentu CO2 vyprodukovaných emisí. V konkrétních sektorech, kde emise vznikají, si Česko vede dobře zejména v dopravě a skladování. Podle Eurostatu dosahuje s hodnotou téměř 1 287 kilogramů emisí na osobu třetí nejlepší pozice v EU. Méně skleníkových plynů na obyvatele produkují pouze Rumunsko a Slovensko.

Naopak negativní trend přetrvává v oblasti emisí z průmyslu. Stejně jako v minulém ročníku zůstávají pro Česko problematické také emise z vytápění domácností. Přestože meziročně klesly z 836 na necelých 744 kilogramů skleníkových plynů na osobu, v rámci EU produkuje při vytápění méně emisí jednadvacet členských států. Dobrou zprávou je, že v Česku klesá počet úmrtí způsobených znečištěným ovzduším. Zatímco v roce 2021 zemřelo v důsledku špatné kvality ovzduší 81 osob na 100 tisíc obyvatel, v roce 2022 tento počet klesl na 65. Díky tomu si Česko polepšilo v unijním srovnání z 20. na 18. místo.

„Dlouhodobé zlepšení potvrzují také data OECD o socioekonomických nákladech, které souvisejí se znečištěným ovzduším. Zatímco v roce 1999 tyto náklady v Česku přesahovaly 13 % HDP, dle posledních dostupných dat činily necelých 6 % HDP. I přes toto zlepšení se stále řadíme k zemím, kde jsou náklady spojené se znečištěným ovzduším nejvyšší.

Podíl suché půdy na území Česka byl v roce 2023 11. nejlepší v EU. Podle EEA se sucho dotýkalo jen 0,27 % půdy. Pozitivní trend z roku 2023 však neznamená výhru nad suchem v dlouhodobém měřítku. V Česku pochází podle dat Eurostatu z obnovitelných zdrojů (OZE) méně než pětina vyrobené energie. Meziročně se tento podíl zvýšil o necelé půl procento na 18,59 %, což nám v unijním srovnání vyneslo podprůměrnou 19. příčku. Česko v produkci elektřiny z OZE dlouhodobě zaostává, jak uvádí článek na portálu Evropa v datech. Zatímco solární elektrárny zažívají v posledních letech poměrně dynamický rozvoj, výstavba větrných elektráren v předchozí dekádě stagnovala. V roce 2015 byl instalovaný výkon větrných turbín 0,28 gigawattu, a do roku 2024 se zvýšil jen mírně - na 0,35 gigawattu. Naproti tomu v rámci celé EU došlo v roce 2023 k rekordnímu nárůstu instalovaného výkonu větrných elektráren.

Čtěte také: Podíl obnovitelných zdrojů v ČR

„Česko se v době energetické krize v roce 2022 probudilo a viděli jsme strmý nárůst počtu instalací solárních panelů, a to i v řádu stovek procent. Dlouhodobě ale zaostáváme v instalaci větrných elektráren. V některých letech dokonce nebyla instalována ani jedna nová turbína,“ uvádí analytička Evropy v datech a šéfredaktorka webu CSRD.cz Kateřina Novotná.

Doprava a emise

Bez kvalitní a spolehlivé dopravy se moderní společnost neobejde: umožňuje dostupnost služeb, rozvoj podnikání a obchodu, podporuje sociální aspekty života a mnoho dalšího. Zároveň z dopravy pochází přibližně čtvrtina světových emisí skleníkových plynů.

Pro téměř polovinu států světa platí, že největší podíl na emisích skleníkových plynů, které jsou spojeny s výrobou energie, má právě sektor dopravy. V globálním měřítku je necelá polovina (46 %) všech emisí z dopravy spojena s přepravou nákladu, zbytek (54 %) vzniká při přepravování osob. V osobní dopravě se emisní intenzita počítá v emisích na osobokilometr (oskm). Znalost emisní intenzity umožňuje srovnat různé druhy dopravy a jejich vliv na životní prostředí.

Emisní intenzita a vzdálenost

Kromě emisní intenzity hraje u emisí z osobní dopravy významnou roli i vzdálenost, na kterou se cestující dopravují. Ne všechny dopravní prostředky jsou pro každou cestu stejně vhodné, proto je důležité v úvahách o různých typech dopravy délku trasy zohlednit.

Na kratší trasy do vzdálenosti 500 kilometrů, jako je například cesta z Prahy do Brna, volí lidé nejčastěji osobní auto nebo vlak. Na středně dlouhých trasách mezi 500 a 3 000 kilometry (např. cesta z Prahy do Bruselu) převažuje využití automobilů. Emise z osobní dopravy na velké vzdálenosti je možné snížit například změnou některých cestovních zvyklostí, jako je výměna delších cest za kratší (třeba prostřednictvím podpory místní turistiky), ne vždy je také cestování nutné (některé služební cesty může nahradit videokonference).

Regionální a městská doprava

Převaha osobních automobilů v regionální osobní dopravě je do značné míry způsobena jejich pohodlností a flexibilitou, což je obzvláště důležité v oblastech, kde je hromadná doprava omezená nebo neexistuje. Tento trend byl v minulosti ještě zesilován územním plánováním, které v řadě případů upřednostňovalo silniční sítě před infrastrukturou veřejné dopravy, takže používání automobilů není v mnoha případech pouze osobní preferencí, ale leckdy i nutností. Rychlé nahrazení aut se spalovacími motory elektrickými vozy je ovšem v regionální osobní dopravě jen částečným řešením - výrazně sice pomůže její dekarbonizaci, nezvýší však dostupnost dopravy pro ty, kteří si takový vůz nebudou moci dovolit. I zde převažuje využívání osobních automobilů (produkujících přes 80 % emisí). Lidé dají přednost autu, jestliže pro ně hromadná doprava není atraktivní - není dostupná, bezpečná a spolehlivá nebo nejezdí dostatečně často.

S tím, jak lidí ve městech přibývá, nabývá na významu také potřeba kvalitní městské a příměstské dopravy. Zejména plánovat a budovat infrastrukturu pro nemotorizovanou dopravu, protože ta je pro cesty do 10 km (v městském prostředí) zpravidla nejvýhodnější. Pouhá elektrifikace automobilové dopravy stačit nebude, protože emise skleníkových plynů nejsou jediný problém, který automobily ve městech způsobují. Zabírají také hodně místa, přinášejí další znečištění a snižují bezpečnost dopravního provozu pro ostatní - zejména pro chodce a cyklisty.

Změna chování a snižování emisí

V osobní dopravě v Evropě i v Česku dnes lidé spoléhají především na auta. Snížení celkových emisí v dopravě proto není jen technologický problém, jde také změnu některých vzorců chování, jež jsou dnes s osobní dopravou spojeny.

• Změna způsobu dopravy - spočívající v tom, že dopravní prostředek s vysokou emisní intenzitou je nahrazen tam, kde to jde.
• Vytváření příležitostí pro změnu chování - aby lidé preferovali méně emisně intenzivní dopravu, musí pro ně být atraktivnější.
• Snižování potřeby cestovat - strategickým plánováním při budování měst a jejich revitalizaci se zaměřovat na snižování vzdáleností, které lidé potřebují urazit na nákup, za prací nebo s dětmi do školky. Kromě toho je možné také podporovat místní turistiku a práci na dálku.

Producenti CO2

Analýza Carbon Majors neziskového think tanku InfluenceMap použila nejnovější strukturovaná data, která se týkají nejen států, jak je obvyklé, ale i konkrétních společností -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ať už státních, nebo soukromých. Údaje jsou za celý rok 2023 a podle nich mají největší podíl na emisích CO2 fosilní společnosti, respektive 36 z nich.

Největším soukromým znečišťovatelem je saúdskoarabská společnost Saudi Aramco. Kdyby byla Saudi Aramco státem, byla by v současnosti čtvrtým největším znečišťovatelem na světě: po Číně, USA a Indii.

Mezi 36 společnostmi, které byly v roce 2023 zodpovědné za polovinu celosvětových emisí, jsou především společnosti plně vlastněné státem, například China Energy, Národní íránská ropná společnost, ruský Gazprom a Adnoc ze Spojených arabských emirátů. Je jich 25, deset z nich se nachází v Číně, jež je největším znečišťovatelem životního prostředí na světě.

Během roku 2023 většina ze 169 společností v databázi Carbon Majors zvýšila své emise skleníkových plynů. Pokud by měl mít svět šanci omezit nárůst teploty na 1,5 stupně Celsia, což je mezinárodně dohodnutý cíl, musí se celosvětové emise do roku 2030 snížit o 45 procent. Ty ale stále rostou, což otepluje atmosféru, která má více energie a to podporuje extrémní počasí.

„Tyto společnosti udržují svět závislý na fosilních palivech, aniž by plánovaly zpomalit jejich produkci,“ kritizovala soukromý sektor v roce 2015, kdy byla přijata Pařížská dohoda, šéfka OSN pro klima Christiana Figueresová.

Zdrojem 41 procent emisí započítaných v roce 2023 bylo uhlí, 32 procent ropa, 23 procent plyn a čtyř procent cement.

Emise skleníkových plynů v České republice

Česká republika v roce 2023 vypustila do atmosféry 99 miliónů tun emisí skleníkových plynů. Poprvé od roku 1990 se tak celkové emise ČR dostaly pod hranici 100 miliónů tun ekvivalentu oxidu uhličitého. Oproti roku 2022 došlo k poklesu emisí o celých 15 %, což v absolutních číslech představuje snížení o 17,5 miliónů tun. Jedná se o největší pokles emisí od počátku 90. let 20.

V sektoru energetiky se emise meziročně snížily o sedm miliónů tun. Průmysl a stavebnictví k tomuto snížení přispělo třemi milióny tun a další dva milióny tun ušetřilo vytápění budov. V neposlední řadě se významně zlepšila emisní bilance české krajiny. Ta se v posledních několika letech potýkala s důsledky rozsáhlé kůrovcové kalamity, se kterou byly spojené významné emise skleníkových plynů z lesních porostů. Ještě v roce 2022 byl sektor využívání krajiny a lesnictví zdrojem 1,5 miliónů tun emisí, ale v roce 2023 již opět pohltil a ve formě uhlíku uložil 3,5 miliónu tun emisí.

Emise za zařízení zahrnutá do systému emisního obchodování (EU ETS) se meziročně snížily o více než 10 miliónů tun a celkově o 43 % oproti roku 2005. Od roku 1990 se tak již emise snížily o 47 % a ČR je na dobré cestě k dosažení cíle snížení emisí o nejméně 55 % do roku 2030, který je v souladu s evropskými cíli zelené transformace. Na modernizaci ekonomiky a zejména energetiky může Česko do roku 2030 čerpat až 1,2 bilionů korun z evropských zdrojů.

Příkladem úspěšného financování ochrany životního prostředí je program Nová zelená úsporám, který pomáhá s úsporami energií díky zateplení nebo výměně zdroje tepla v kombinaci se zvýhodněným úvěrem.

tags: #podíl #výroby #znečištění #ve #světě #statistiky

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce tříděním odpadu v ČR
• Neprošli jste emisemi? Zjistěte, jak postupovat.
• Specifikace pro OZE v ČR
• Tipy pro pěstování na kompostu
• Moderní bydlení v přírodě