Rozdíl mezi podnebím a klimatickými podmínkami

Mírné podnebí České republiky je ovlivňováno oceánským podnebím západní Evropy a kontinentálním podnebím Evropy východní. ČR leží v přechodné klimatické oblasti.

Když se řekne klima, je to už trochu těžší. Přitom slovo klima označuje jen dlouhodobý stav počasí. Slovo klima můžeme v češtině nahradit i slovem podnebí a to už je nám trochu bližší, že? Celá naše zeměkoule je rozdělena do několika klimatických, tedy podnebných, pásem. Pro představu si naši zemi oblečeme do pruhovaného trička, co pruh, to jiné klimatické pásmo. My například žijeme v mírném klimatickém pásmu, kde se střídá jaro, léto, podzim a zima. O několik pruhů dál k rovníku je pásmo tropické s tropickým klimatem. Asi tušíte, že tady se roční období nestřídá a je tady pořád teplo. Opačným extrémem je polární klimatický pás, kde je zase pořád zima. Klima se ale mění i s nadmořskou výškou. Je jasné, že jinak bude dole v Polabí a jinak na vrcholu Sněžky.

Takže ještě jedno opakování: Počasí je to, co se děje na obloze právě teď, a podnebí neboli klima je opakující se počasí na konkrétním místě naší planety.

Klima neboli podnebí, je podle definice Meteorologického slovníku České meteorologické společnosti (ČMeS, 2022): „dlouhodobý charakteristický režim počasí na Zemi nebo její části, daný variabilitou stavů klimatického systému.“ Použité slovo „dlouhodobý“ jasně značí, že chceme-li klima nějak kvantitativně popsat, nevystačíme s použitím okamžitých hodnot zjištěných např. Světová meteorologická organizace (WMO) doplňuje, že v oblasti klimatologie je doporučeno provádět dlouhodobá srovnání pomocí tzv. normálů. Normálem se přitom rozumí průměrné hodnoty za relativně dlouhé a uniformní období tvořené alespoň třemi po sobě jdoucími desetiletými periodami (WMO, 2017), vypočtené z homogenních nebo homogenizovaných řad měření a pozorování. Právě období 30 let je již dostatečně dlouhé pro postižení variability klimatických podmínek.

Toto tzv. normálové období bylo původně používáno v na sebe navazujících třicetiletích (1931-1960; 1961-1990; 1991-2020), které jsou dnes označovány jako klimatický standardní normál. Stále rostoucí teplota vzduchu však přinesla praktickou potřebu srovnávání vůči co nejnovějším datům, proto se normálové období v současnosti posouvá po každém ukončeném desetiletí.

Čtěte také: Klima a příroda v Řecku

Ne vždy je ovšem možné pro srovnávání využít normálové období. Může se stát, že neexistuje dostatečně dlouhé měření pro vypočtení normálu podle požadovaných pravidel WMO. Může nastat situace, kdy je pro daný účel vhodnější použít období o jiné délce (viz např. Pro normálové období je zpracován celý soubor různých charakteristik, které lze pro srovnávání klimatických podmínek využít. Pro veřejnost je však základním používaným srovnáním vztažení k dlouhodobému průměru určité veličiny. Použití průměru má řadu výhod, jedná se o každému srozumitelnou charakteristiku a umožňuje například při cestování odhadnout, jaké podmínky lze v lokalitě očekávat.

Průměrná měsíční teplota vzduchu pro měsíc srpen je v ČR 17,9 °C. Tato hodnota vznikla jako průměr z průměrné teploty jednotlivých srpnů mezi roky 1991 až 2020. Průměrná teplota konkrétního měsíce je průměrem denních průměrů teploty všech dní daného měsíce. Rozložení skutečných hodnot okolo průměrné hodnoty je tzv. normální (obr.

Vítr vane převážně od západu a severozápadu, vyšší četnost má rovněž východní a jihovýchodní proudění. Průměrná rychlost větru je díky uzavřenější poloze dosti nízká: 2,2 m/s.

Hlavním činitelem podnebí v ČR je výšková členitost (s nadmořskou výškou klesá teplota a zvyšují se srážky), rozdíly v zeměpisné šířce a délce nemají na podnebí zásadní vliv.

Podnebí v ČR i v celé Evropě ovlivňuje několik vzduchových hmot a směrů větrů - nejvýznamnější z nich: mořský polární vzduch (v zimě otepluje, v létě deštivo), mořský tropický vzduch (v zimě deštivo, v létě horko s bouřkami), kontinentální polární vzduch (v zimě mráz, v létě suché horko).

Čtěte také: Dopady klimatických změn

Nejteplejší oblasti ČR najdeme v Praze a jejím okolí, dále na Hodonínsku a jižní Moravě. Naopak nejchladnější i nejdeštivější jsou vrcholy nejvyšších hor.

Převládající směr větru v naší republice je západní. Tzn. nejvíce vzduchových hmot přichází od západu a přináší mírnější teplotní výkyvy a větší srážky.

Zajímavostí našeho podnebí je zřetelný a v mapách snadno dohledatelný (minimum srážek za rok) srážkový stín Krušných hor.

Česká republika leží v mírném podnebném pásu, pro který je charakteristické střídání čtyř ročních období. Když budeme cestovat po našem území zjistíme, že podnebí na horách se odlišuje od podnebí nížin.

Roční období v České republice:

• Jaro (březen, duben, květen) - jaro začíná 21. března, tento den je dnem jarní rovnodennosti (= den i noc jsou stejně dlouhé, od tohoto dne se dny prodlužují a noci zkracují). V tomto období dochází k nárůstu teplot. Průměrné teploty jarních měsíců (v nížinách) se pohybují kolem 10-15°C.
• Léto (červen, červenec, srpen) - léto začíná 21. června, tento den je dnem letního slunovratu (= nejdelší den a nejkratší noc, od tohoto dne se noci prodlužují a dny zkracují). Obvyklé denní teploty se pohybují kolem 20-25 °C (nejvyšší denní teploty se mohou vyšplhat přes 30 °C). Letní měsíce však bývají často deštivé.
• Podzim (září, říjen, listopad) - podzim začíná 23. září, tento den je dnem podzimní rovnodennosti (= den i noc jsou stejně dlouhé, dny se opět zkracují a noci prodlužují). Začátek podzimu bývá ještě poměrně teplý (kolem 18 °C) a vyskytuje se méně srážek, teplé září označujeme jako „babí léto". V říjnu poklesnou průměrné teploty na 10-15°C a listí na stromech se začíná pestře zbarvovat a následně opadávat.
• Zima (prosinec, leden, únor) - zima začíná 21. prosince, tento den je dnem zimního slunovratu (= nejdelší noc a nejkratší den v roce, od tohoto dne se noci zkracují a dny prodlužují). Mezi nejchladnější měsíce patří leden, kdy průměrná teplota klesá pod 0°C (může být až -10°C). Ve vyšších nadmořských výškách leží zpravidla celou zimu sníh.

Dopady klimatických změn

Nevídané extrémní změny počasí nebo stále častější vlny veder nepovažujeme za příznivé životní, resp. klimatické podmínky. Změna klimatu se začíná projevovat na zdraví (především starší) populace a ovlivňuje kvalitu života.

Čtěte také: Charakteristiky klimatu v severní Kalifornii

S obdobími sucha se česká krajina potýkala i v minulosti, nikdy však v takovém měřítku, jako dnes. Zatímco v minulosti sucho způsobovalo delší období bez srážek, dnes se přidává i odpařování vody z krajiny způsobené vysokými teplotami vzduchu.

Stále častěji se budeme setkávat s extrémními projevy počasí, jako je sucho, povodně, vlny veder, lesní požáry a například i pozdní jarní mrazy. Oproti 60. letům 20. století vzrostla průměrná teplota o 2,2 °C, ztrojnásobil se počet tropických dnů (nad 30 °C) a zažíváme 7krát víc tropických nocí (nad 20 °C). Z jednoho či dvou horkých dnů v minulosti se stal celý týden.

Českou krajinu budou častěji ohrožovat požáry. Pokud se jich objeví v jeden čas více na jednom místě, hasiči nemusejí stíhat a může nastat problém. Monokultury, zejména ty smrkové, jsou nestabilní a náchylné na sucho, větrné kalamity nebo napadení škůdci.

Vlivem změn klimatu a rozložení srážek, specifickými vodohospodářskými úpravami a hospodařením bude docházet k rychlejšímu odtoku vody z krajiny. Voda tak do toků nebude přitékat v časech, kdy neprší, a jejich hladina se bude snižovat. Zároveň bude klesat i množství vody, což je přímá hrozba pro výrobu energie v ČR, která se bez vody neobejde - palivo je spalováno v reaktorech, ohřívá se voda a pára roztáčí turbíny, které generují elektřinu. Týká se to zejména uhelných, plynových, biomasových a jaderných elektráren v podstatě veškerá výroba elektřiny v ČR.

Extenzivní zemědělství a neudržitelná těžba a pálení uhlí, vápence nebo dřeva nejen že obětují naše přírodní zdroje vznikající po miliony let na oltář rychlého zisku, ale hlavně nenávratně ničí celé ekosystémy a ročně produkují miliony tun oxidu uhličitého, nejdůležitějšího skleníkového plynu.

Česká republika je signatářem Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a Pařížské dohody. Obě mezinárodní smlouvy jsou součástí právního řádu a mají přednost před českými zákony (čl. 10 Ústavy). Česká republika je jako subjekt mezinárodního práva povinna plnit své mezinárodní závazky, což potvrzuje i čl. 1 odst. 2 Ústavy.

Česká republika se v Paříži v roce 2015 zavázala přispět k udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2°C. Jako člen EU se přihlásila s ostatními členskými státy EU společně snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o nejméně 40 % ve srovnání s rokem 1990. Tomu ale současné české tempo vůbec neodpovídá. Naopak, mezi lety 2015 a 2017 se emise oxidu uhličitého podle údajů ČHMÚ zvýšily o 3,8 %.

Evropská unie navíc dala Česku doporučení, např. pro plánované množství obnovitelných zdrojů energie, vycházející z výpočtů podle klíče platného pro všechny státy stejně. Česká vláda však trvá na nižších cílech a menších závazcích pro sebe. Proč by se Česko, stát s vysokými emisemi na obyvatele, mělo podílet na řešení klimatické krize méně než ostatní státy Evropy? Svým dlouhodobým nesolidárním jednáním tak český stát porušuje důležitou zásadu evropského práva, tzv. zásadu loajální spolupráce, podle níž se Unie a členské státy navzájem respektují a pomáhají si při plnění úkolů, na kterých se dohodly (čl.

tags: #podnebí #vs #klimatické #podmínky #rozdíl

Oblíbené příspěvky:

• Postup odstraňování ekologické újmy
• Škola v Přírodě: Pracovní Listy
• Jak šetrně napustit bazén?
• Přírodní léčba bylinkami
• Arktická ekologie a Svoboda