Klimatické Změny: Současnost a Budoucnost

Na Zemi v současnosti dochází k významným relativně rychlým jevům a procesům spojeným s projevy počasí, které zahrnujeme pod pojem „klimatická změna“. Existence klimatické změny je prokázána na základě přímých měření změny stavu složek klimatického systému, např. hodnot meteorologických prvků, chemického složení atmosféry, výšky hladiny oceánů, mocnosti ledových příkrovů.

Změna klimatu představuje proměnu dlouhodobého charakteristického režimu počasí na Zemi. Klimatická variabilita zahrnuje všechny změny klimatu, které trvají déle než jednotlivé povětrnostní jevy, zatímco pojem klimatická změna se vztahuje pouze na změny, které přetrvávají po delší dobu, obvykle desítky let nebo déle.

Klimatická změna se může vztahovat na jakékoli období v historii Země, ale tento pojem se dnes běžně používá k popisu současné klimatické změny, často označované jako globální oteplování. Klimatický systém získává téměř veškerou energii ze Slunce a vyzařuje energii do vesmíru.

Rovnováha příchozí a odchozí energie a průchod energie klimatickým systémem představuje energetickou bilanci Země. Pokud je příchozí energie větší než odchozí energie, je energetická bilance Země kladná a klimatický systém se otepluje. Energie, která prochází klimatickým systémem Země, se projevuje v počasí, které se liší v geografickém měřítku a v čase. Dlouhodobé průměry a proměnlivost počasí v určitém regionu tvoří jeho klima.

Tyto změny mohou být výsledkem vnitřní proměnlivosti, kdy přírodní procesy vlastní různým částem klimatického systému mění rozložení energie. Příkladem může být proměnlivost v oceánských pánvích, jako je Pacifická dekádová oscilace a Atlantická multidekádová oscilace. Proměnlivost klimatu může být také důsledkem vnějších vlivů, kdy události mimo složky klimatického systému přesto způsobují změny v systému. Příkladem jsou změny slunečního záření a vulkanismus.

Čtěte také: O Quittově klasifikaci podnebí

Proměnlivost klimatu je termín popisující změny průměrného stavu a dalších charakteristikách klimatu (jako je pravděpodobnost nebo možnost extrémního počasí atd.) „ve všech prostorových a časových měřítcích kromě jednotlivých povětrnostních událostí.“ Zdá se, že část variability není způsobena známými systémy a vyskytuje se ve zdánlivě náhodných časech. Taková variabilita se nazývá náhodná variabilita nebo šum.

Termín změna klimatu se často používá konkrétně k označení antropogenní změny klimatu. Během 70. let 20. století termín změna klimatu nahradil klimatickou změnu a zaměřil se na antropogenní příčiny, protože se ukázalo, že lidská činnost má potenciál drasticky změnit klima. Změna klimatu byla začleněna do názvu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) a Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC).

V nejširším měřítku určuje rovnovážnou teplotu a klima Země rychlost, s jakou je energie přijímána ze Slunce, a rychlost, s jakou je ztrácena do vesmíru. Faktory, které mohou ovlivňovat klima, se nazývají klimatické vlivy nebo „mechanismy ovlivňující klima“.

Patří mezi ně změny slunečního záření, změny oběžné dráhy Země, změny v odrazivosti (tzv. albedo) kontinentů, atmosféry a oceánů, dále horotvorné procesy, kontinentální drift a změny koncentrace skleníkových plynů. Vnější vlivy mohou být buď antropogenní (např. zvýšené emise skleníkových plynů a prachu), nebo přirozené (např. změny slunečního záření, oběžné dráhy Země, sopečné erupce).

Existuje celá řada zpětných vazeb změny klimatu, které mohou buď zesílit, nebo zeslabit původní vlivy. Některé části klimatického systému, jako jsou oceány a ledovce, reagují na klimatické vlivy pomaleji (např. na změny teploty atmosféry v jejich okolí) pomaleji, zatímco zemský povrch a atmosféra reagují na teplotní změny jejich okolí rychleji.

Čtěte také: Kvalita hroznů a klima

Klimatické změny způsobené vnitřní proměnlivostí se někdy vyskytují v cyklech nebo oscilacích. U jiných typů přirozených klimatických změn nemůžeme předvídat, kdy k nim dojde; takové změny se považují za náhodné neboli stochastické. Z hlediska klimatu lze počasí považovat za náhodné.

Planetární klima vzniká souhrou velkého množství fyzikálních procesů: sluneční záření je hlavním zdrojem energie, skleníkové plyny mění prostup tepelného záření atmosférou a ovlivňují tak celkovou energetickou rovnováhu planety, oceánské a atmosférické proudy distribuují teplo do různých oblastí planety.

Příčiny klimatických změn

Pro poslední dva miliony let bylo charakteristické střídání doby ledové a meziledové, kdy se průměrná globální teplota lišila jen o několik stupňů Celsia. V současné době probíhající změna klimatu se však liší jak svou rychlostí tak i svou příčinou, kterou jsou globální změny způsobené lidskou činností. Rapidní vývoj lidské civilizace i náš populační boom v průběhu posledních 200 let jsou však spjaty s rozvojem technologií závislých na energii, kterou získáváme především spalováním fosilních paliv, nerostných surovin vzniklých z organické hmoty, která se v zemi ukládala po miliony let.

Tímto způsobem dochází k uvolňování emisí skleníkových plynů do atmosféry, které mění její fyzikální vlastnosti. Skleníkové plyny, k nimž kromě oxidu uhličitého patří také vodní pára, ozon a metan, umožňují tzv. skleníkový efekt. Ten na jednu stranu propouští sluneční záření, jež ohřívá zemský povrch a následně pak tepelné záření zemského povrchu zadržuje tak, aby neuniklo zpět do kosmu. Zesilování skleníkového efektu způsobené zvyšující se koncentrací skleníkových plynů, pronikajících do atmosféry v důsledku lidské činnosti, však zároveň vede k nebezpečnému přehřívání Země.

Od počátku průmyslové revoluce se koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře zvýšila o 45 % a průměrná globální teplota se zvýšila o přibližně 1,1 °C (nad pevninou dokonce o 2 ºC) a nadále stoupá. Míru lidského vlivu na zemské poměry dnes lze bez nadsázky přirovnat k jiným geologickým silám. I proto se pro současnou epochu lidstva vžil termín Antropocén, definovaný globálním rozměrem lidského vlivu na zemské systémy.

Čtěte také: Zásobování vodou v kontextu klimatické změny

V současnosti probíhající změna klimatu bývá často označována jako antropogenní a je charakterizována tzv. globálním oteplováním, tedy postupným růstem průměrné globální teploty. Skeptici někdy namítají, že oxid uhličitý je důležitou součástí atmosférického uhlíkového cyklu, který je základem fotosyntézy, a tedy nezbytnou podmínkou pro růst rostlin.

Mezi vědci však panuje jednoznačný konsensus, že lidstvo spalováním fosilních paliv křehkou rovnováhu tohoto přírodního pochodu narušilo. Z dlouhodobého hlediska však způsobuje oteplování Země, které bez zásadní transformace způsobu fungování naší civilizace vyústí až v katastrofální rozvrat klimatu, v jehož důsledku značná část zemského povrchu přestane být místem s podmínkami vhodnými pro lidský život.

Na toto riziko se lidstvo snaží upozorňovat především Mezivládní panel pro změnu klimatu a Světová meteorologická organizace při OSN, ale také stále početnější klimatické hnutí. Uplynulá léta ukázala, že se klima v důsledku lidské činnosti mění mnohem rychleji, než se předpokládalo. Namísto o změně klimatu či o globálním oteplování dnes již hovoříme o tzv. klimatické krizi, která se nadále prohlubuje.

Čím vyšší jsou koncentrace CO2 v atmosféře, tím vyšší je teplota planety. Zvýšení koncentrace oxidu uhličitého o 10 ppm způsobí oteplení planety asi o 0,1 °C -⁠ tento vztah je přibližný, ale dostatečně přesný, aby byl užitečný k odhadům budoucího vývoje. Často se jako citlivost klimatu nazývá oteplení, ke kterému by došlo při zdvojnásobení koncentrací CO2.

Projevy klimatické krize

V Česku jsou zatím projevy této krize ještě relativně mírné, ale i zde si již nelze stoupajících teplot a velkých teplotních výkyvů po celý rok. V důsledku sucha ubývají vodní zásoby a vymírají lesní porosty, zejména pak smrky, které bez dostatku vláhy ztrácí svou obranyschopnost vůči kůrovci. Pomalu ale jistě se loučíme s našimi typickými čtyřmi ročními obdobími. Zima bývá v nižších polohách prakticky bez sněhu, jaro přestává být chladné a vlhké, a často svými teplotami dosahuje letních teplot.

V letních měsících přibývá počet tzv. tropických dní, tedy dní, kdy maximální teplota dosáhne alespoň 30 °C. Srážky jsou méně pravidelné, zažíváme dlouhá, i několik týdnů trvající období bez deště. Následně se srážky často dostaví formou kratší dobu trvajícího přívalového deště. Dlouhotrvající sucho tak snadno mohou vystřídat povodně.

Jinde ve světě se dopady měnícího se klimatu projevují ještě dramatičtěji. Mimořádné události jsou stále častější a intenzivnější, a každoročně kvůli nim umírá mnoho lidí a ještě větší množství zvířat, která nemají kde se skrýt, nebo jak se bránit. Vyšší teploty a častější sucha nepříznivě ovlivňují zdraví lesů a pěstování potravin, vzestup hladin oceánů ohrožuje města na pobřeží a kvůli tání horských ledovců chybí voda v povodích, která jsou jimi napájena. To jsou příklady dopadů klimatické změny.

Velikost dopadů, s nimiž se budeme setkávat v následujících desetiletích, přímo závisí na tom, kolik skleníkových plynů do atmosféry ještě vypustíme. Každý ekosystém má svůj „bod zlomu“, tedy moment, kdy začne být změna přírodních podmínek natolik významná, že už ji tento ekosystém není schopen dále zvládat a „zlomí se“ - podobně jako větev stromu při příliš velkém zatížení.

9. 3. Letošní nástup jara je z hlediska reakce přírody opět velmi časný a potvrzuje trend nastolený v předcházejících třech letech. Jedná se již o čtvrtý rok v řadě, kdy habry obecné raší v první březnové dekádě března, přestože průměrný termín za období let 1951 až 2025 této vývojové (fenologické) fáze je na počátku dubna. Uvedla to na základě pozorování Lenka Bartošová z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR - CzechGlobe a Mendelovy univerzity v Brně.

Rok 2024 v Kontextu Klimatických Změn

Rok 2024 byl rekordní, co se teplot týče, v České republice byly poprvé překonány teploty, průměrná roční teplota dosáhla 10 °C. Ten rok měl 10,3 °C. Extrémně teplý byl únor v tomto roce, teplotní odchylka byla někde kolem 6 °C. To znamená, že byl o 6 °C teplejší než normální únory, vlastně byl tím pádem teplejší než většina březnů a byl to z pohledu odchylky od normálu rekordní měsíc za celou dobu měření.

Zároveň se dá říct, že k povodním docela rychle vyšla atribuční studie, která říkala, že tyhle povodně byly dvakrát silnější ve světě se změnou klimatu. Podstatné je, že ten signál změny klimatu se projevuje na frekvenci těch povodní. Extrémní události jsou nějakým způsobem výjimečné, to není normál, ale zároveň přicházejí. A proto, abychom se podívali na tu kvantifikaci, abychom to dokázali uchopit, tak potřebujeme se bavit o tom, jak moc extrémní to je a jak často to přichází, a to je to kdesi.

Podzim byl už sice teplejší než normály, ale už tam nebyl snad žádný velký extrém. Ty povodně a horka nebyly zas tak extrémní vlny veder, jako že nebyly ty čtyřicítky, ale každopádně ty povodně, tak jsme je proletěly trochu jako s lehkostí. Ono to zůstane jako další velkej šrám prostě na nějaký paměti České republiky, že prostě vlastně velká katastrofa na rozměry naší země. Jako desítky miliard je vlastně hodně.

Možná se tady projevuje ještě něco, co je u klimatu časté, že ti lidé, kteří nebyli v těch místech, kde ta ničivá povodeň byla, mají pocit, že se nic nestalo. Na Vánoce nebyl sníh, to už je teď docela běžné, obecně v zimě je málo sněhu, když napadne, tak často brzo roztaje. Důsledek toho je, že potom chybí vláha na jaře, kdy pravidelně bývalo tání, a to doplnilo vody, tak to teď nemíváme. Respektive více teplých, taky vidíme jako trend.

Pro stromy to není fajn, ale pro kůrovce to je fajn. Broučci, když je větší teplota, tak se vyvíjejí rychleji, takže kůrovec stihne se vyrojit nejen jednou až dvakrát za sezónu, to bylo na jižní Moravě v šedesátých letech, ale teďka třeba čtyřikrát za sezónu. Evropská centrální banka vydala studii, která říká, že zvýšená inflace potravin, to znamená to, že potraviny zdražují rychleji než ostatní komodity, nese silný signál klimatické změny.

Suchá vedra ve Španělsku. Španělsko je dodavatelem asi 60 % olivového oleje. Světově káva, kakao. Vlastně to samé, když se podíváte na indexy cen na burze kávy a kakaa, tak tam vidíte strmý nárůst zhruba na ten dvojnásobek. To taky souvisí se změnou klimatu a s dopady v těch konkrétních místech. Průměrná teplota v Česku byla vždycky pod 8 °C. Rok 2024, to je teď minulý, byl první, kdy byla nad 10 °C. Tahle ta představa, myslím, že trošku lépe ilustruje to, že se s tím klimatem něco děje a že to není v tom jednom roce.

Globálně byl to rok, který se dá prohlásit za rok teplejší než 1,5 stupně Celsia. Nemusel by to být další rekord. Co se týče extrémních událostí, tak některé oblasti světa zažívají (nebo Evropy) nebudu se dívat dál do světa, ale jako v Evropě silné sucho. A byly velké srážky, velké bouřky v Británii, taky to přineslo nějaké povodně, a ty vlastně možná nejsilnější extrémy byly ty povodně ve střední Evropě, které se nás dotkly, které vlastně na severní Moravě fakt poničily spoustu domů.

Mezinárodní snahy o zmírnění klimatických změn

V roce 2015 177 členských států Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu podepsalo Pařížskou dohodu, ve které se zavazují k cíli udržet nárůst globální průměrné teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby oteplení pokud možno nepřekročilo hranici 1,5 °C.

Ve většině světových ekonomik však chybí dostatečná politická vůle k zásadní transformaci energetiky i celé ekonomiky a společnosti způsobem, který by vedl k zásadnějšímu snižování emisí skleníkových plynů. V mnoha zemích naopak v duchu expanzivní ekonomiky a neustálého zvyšování spotřeby emise nadále rostou.

Z hodnoty 280 ppm (molekul CO2 na jeden milion molekul vzduchu) v polovině 18. století v roce 2019 koncentrace dosáhla hodnoty 410 ppm. To je mnohem víc než kdykoliv v průběhu poledních 800 000 let. Jednou z výjimek je Evropská Unie, kde se emise v průběhu posledních 30 let podařilo snížit přibližně o 23 %. Přesto však koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře nadále stoupají.

Vědci nás již téměř 40 let varují, že pokud růst koncentrace oxidu uhličitého nebude zásadním způsobem zpomalen, dojde ke katastrofálnímu rozvratu klimatu, kterému se již lidstvo bude přizpůsobovat jen velmi obtížně a bude tak ohrožena celá lidská civilizace i přežití samotného lidstva. Nyní stojíme teprve na počátku krizové situace, která se bez zásadní změny našeho způsobu života bude nadále prohlubovat a drasticky dopadne především na dnešní mladou generaci.

Rozsáhlé světové oblasti zaplaví moře, přemění se v poušť, nebo se stanou neobyvatelnými kvůli vysokým teplotám. Zásadním způsobem bude narušeno zemědělství, které budou sužovat i další extrémní projevy počasí, včetně invazí různých škůdců. Časté budou extrémní požáry, podobné těm, které nyní sužují Austrálii či Kalifornii. Stále běžnější budou také ničivé povodně, půdní sesuvy, nebo extrémní bouře a orkány.

Hurikány či tornáda budou nejen nabývat na intenzitě a četnosti, ale budou stále častěji vznikat i mimo místa svého obvyklého výskytu. V podmínkách narušeného klimatického systému se v ohrožení ocitne naše potravinová bezpečnost a na mnoha místech světa nastane hladomor. Miliony nebo stovky milionů lidí se dají do pohybu a pokusí se putovat do míst, která ještě budou obyvatelná.

Popírání klimatických změn a lobbistické skupiny

Popírání klimatických změn nebo popírání globálního oteplování jsou součástí sporů o globálním oteplování. Různé studie ukázaly, jakým způsobem jsou vedeny kampaně, které podkopávají důvěru veřejnosti v klimatické vědy - literatura je popisuje jako "popírací stroj" organizovaný průmyslovými, politickými a ideologickými zájmy a podporovaný konzervativními médii a "skeptickými" blogery, kteří vyrábějí nejistotu ohledně globálního oteplování.

Ve veřejné diskusi byly fráze jako "klimatický skepticismus" často používány se stejným významem jako "klimatické popíračství". Velká část veřejnosti, je přesvědčena o tom, že názor vědců je nejednoznačný - např. Názory veřejnosti a na antropogenní příčiny globálního oteplování a především klimatickou politiku se snaží ovlivňovat různé zájmové a lobbistické skupiny.

S ohledem na komplexnost problematiky a především díky nejistotám, především v odhadech makro- i mikroekonomických důsledků globálního oteplování dovoluje situace různým zájmovým skupinám zaujímat různé pozice, aniž by tím byly zásadně diskreditovány. Politici mají tendenci přijímat jednoduchá, viditelná opatření, která pochopí voliči bez další potřeby vysvětlování i když tato opatření mohou být nákladná a často i na úkor budoucnosti, či jiných států.

Opatření jsou většinou dělána tak, že jsou financována co nejširším okruhem plátců, např. emisní daň dopadá v mnoha státech pouze na domácnosti. Voliči se začínají zajímat o problémy globálního oteplování, pokud jsou vyřešeny zásadní lokální environmentální problémy a pokud se dobře vyvíjí ekonomická situace. Existuje korelace mezi příjmy a zájmem o klimatickou politiku. Obecně mají voliči averzi k takovým opatřením, která jsou nákladná a přitom nemají jasný výsledek, což dává široké pole pro působení lobbistických skupin.

Lobby amerických znečišťovatelů věnovala 13 mil. USD na akce proti Kjótskému protokolu a hlavním argumentem bylo, že tento protokol ohrozí 1,5 mil. Znečišťovatelé, tedy ta část průmyslové lobby, která může mít ztráty z opatření proti globálnímu oteplování, se snaží snížit náklady na klimatická opatření na co nejnižší úroveň. Prosazují proto především dotace a administrativní povolení, vystupují naopak proti daním či obchodovatelným povolením (emisní povolenky).

Lobby znečišťovatelů využívají hojně také internet, mají velmi často weby, které často nazývají zavádějícími jmény (např. Globální klimatická koalice) a vytváří vlastní výzkumné ústavy, často také kromě vlastních vědců financují i popírače změny klimatu, kteří se sami označují za tzv. "klimaskeptiky". Peter Christoff, napsal v roce 2007 ve své knize "Věk", že popírání klimatické změny se liší od vědeckého skepticismu, který je nezbytný pro dobrou vědu.

Snižovatelé, tedy ta část průmyslové lobby, která zastupuje firmy, které mají prospěch z opatření na snižování emisí skleníkových plynů vidí naopak své šance v prosazování klimatických politik. Jejich lobbistické skupiny jsou zatím malé, ale mají často úspěch, mediálně velmi známá je kauza podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v České republice. V prospěch klimatické politiky také lobbují také zajišťovny, které dokonce koordinují své aktivity s nevládními organizacemi.

Budoucnost Klimatu a Možnosti Adaptace

27. 2. Jak bude vypadat budoucnost? Jaká může být budoucnost lidstva? Je vůbec možné se na ni připravit? A jak vědci a vědkyně vytvářejí scénáře, které pomáhají politikům, firmám a veřejnosti dělat rozhodnutí v nejistém světě? I na tyto otázky odpovídá nová epizoda podcastu CETE-P Zelený drát, kde byla hostem Zuzana Harmáčková, která kromě CzechGlobe působí také v Národním institutu SYRI.„Naším cílem by nemělo být snažit se co nejpřesněji předpovědět, co se stane, ale co nejlépe se připravit na různé možnosti toho, co se může stát,“ říká.

Podobně jako rodinný rozpočet na dovolenou udává, kolik peněz je celkově možné utratit v průběhu dovolené, globální uhlíkový rozpočet říká, jaké množství CO2 může ještě lidstvo vypustit, aby nebyla překročena určitá hodnota globálního oteplení.

Přesně tak. Nám všem, co nás posloucháte, tak teda všechno nejlepší do nového roku. Podcasty budou pokračovat. Přínos faktů o klimatu bude pokračovat. A doufám, že se nám podaří se zas potkat na nějakých dalších akcích.

tags: #podskalovani #klimatickych #dat

Oblíbené příspěvky:

• Popis přírody u Nerudy
• Využití lodních kontejnerů na odpad
• Bezpečnostní pásy recyklace
• Zdroje pitné vody
• Udržitelná budoucnost