Skaut Děti Přírody Prostějov: Historie a Současnost

07.12.2025

Jsme skautské středisko Járy Kaštila z Prostějova! Máme celkem 5 oddílů, samostatné jednotky, ve kterých skauting žije. Ty se dále dělí na menší skupiny podle věku, tzv. družiny, šestky nebo skupinky. Nejčastěji se spolu vídají právě děti v družinách, šestkách a skupinkách: kluci a holky se pravidelně schází na samostatných schůzkách, celé oddíly pak společně jezdí na výpravy.

Skauting v Prostějově roste a to s sebou přináší řadu výzev. Naše oddíly mají omezené kapacity z důvodu nedostatku vedoucích (a dalších dospělých dobrovolníků)… a klubovna už nám nestačí.

Líbí se vám skautské hodnoty? Jsou vaše děti ve skautu a rádi byste pomohli? Můžete nám nabídnout své odborné služby?

Junáci a skauti představují fascinující způsob, jak trávit volný čas a vytvářet pozitivní hodnoty. Tento program poskytuje mladým lidem příležitosti k poznávání přírody, zdokonalování sebe sama a navazování přátelských vazeb. V rámci různých aktivit, jako jsou výpravy, tábory nebo různé soutěže, si účastníci osvojí dovednosti, které jim pomohou v životě. V lokalitě Prostějov máte šanci zapojit se do široké škály programů, které podporují aktivní a zodpovědný přístup k životu.

Společné zážitky a dobrodružství, které skautské aktivity nabízejí, jsou nezapomenutelné a formují charakter dětí i mladých dospělých. Tyto hodnoty nesou nejen výzvy, ale i radosti, které posilují týmového ducha a vzájemnou podporu. Díky zkušeným vedoucím a známým metodám se účastníci učí spolupráci, zodpovědnosti a schopnosti řešit problémy. Nezáleží na tom, zda žijete v malém městě nebo v jeho okolí, vždy najdete možnosti k zapojení.

Čtěte také: Skautské aktivity v přírodě

Junáci a skauti v lokalitě Prostějov přispívají k rozvoji nejen jednotlivců, ale i celé komunity. Připojit se k tomuto hnutí znamená stát se součástí něčeho většího, co stojí na hodnotách přátelství, pomoci a úcty k přírodě. Pokud hledáte aktivní způsob, jak naplnit volný čas a udělat něco smysluplného, skautská činnost je ideální volbou pro vás a vaše děti.

Historie střediska Járy Kaštila

Moje pátrání po osobě, po které je naše středisko pojmenováno, začalo během skautského vzdělávání. Ačkoliv jsem byl již nějakou dobu členem střediska Járy Kaštila v Prostějově, teprve v rámci čekatelského kurzu jsem se začal zajímat o historii naší organizace. Rozhodl jsem se to rozlousknout. Po dlouhém pátrání jsem narazil na knihu Ivo Slavotínka “K historii Sokola, Orla a skautingu na Prostějovsku do roku 1948”. A tam jsem ho našel! Fotografie Jaroslava Kaštila a stručný popis jeho života. Bylo to jako najít poklad. Jenže přišlo další překvapení - příjmení se správně píše s měkkým ‚i‘, ne s tvrdým ‚y‘, jak jsme byli zvyklí. Zřejmě došlo k omylu někdy v minulosti.

Rod Kaštilových pocházel z Kostelce na Hané, kde se 15. října 1869 narodil Járův dědeček Maxmilián. Stal se obchodníkem v Prostějově a zde se také oženil s Marií Roháč-kovou (nar. 1874), se kterou měli jediného syna Jaromíra, narozeného 5. dubna 1897 v Prostějově. Dědeček Maxmilián se živil jako obchodník, provozoval obchůdek s lahůdkami v místě dnešní cukrárny Florida. Marie Kaštilová zemřela na tuberkulózu v roce 1902.

Jaromír pokračoval v otcových šlépějích a dál vedl obchůdek na hlavním náměstí v Prostějově. Studoval na 3. měšťanské škole a absolvoval obchodní akademii. Než do svých rukou převzal obchůdek s lahůdkami, byl v roce 1915 povolán do rakousko-uherské armády a účastnil se 1. světové války. Narukoval ke 13. zeměbraneckému pěšímu pluku a 27. srpna 1916 byl jako vojín tohoto pluku zajat u ukrajinského města Berestečko na Volyni. Stalo se tak v průběhu ruské Brusilovovy ofenzívy, při které bylo zajato víc než 400 000 rakouských vojáků, tedy i Čechů. Jednalo se o nejúspěšnější ruskou ofenzívu na východní frontě. 3. září 1917 se v Semipalatinsku přihlásil do legie a nastoupil k telegrafní rotě (Čs legie v Rusku). Působil u samostatné telegrafní roty při štábu čs. armádního sboru v Rusku. Dosáhl hodnosti četaře. Domů do Prostějova se vrátil 23.

Dva roky po návratu domů se 23. září 1922 oženil s Marií Beránkovou (nar. 30. 7. 1902). Měli spolu 4 děti. Jedinou dceru Zdenku (nar. 1923) a tři syny, Jaroslava (nar. 1924), Vladimíra (nar. 1926) a Milana (nar.

Čtěte také: České skautské programy pro životní prostředí

Jaromír byl od dětství aktivní Sokol s také se z něj stal skaut. Za nacistické okupace se zapojil do protinacistického odboje. Od roku 1938 se věnoval radioamatérství a tak, po našem obsazení Němci v březnu 1939, v této činnosti pokračoval tajně dál. Spojení bylo využíváno pro zajišťování bezpečných cest pronásledovaných do zatím svobodné Jugoslávie a Maďarska a k opatřování valut potřebných pro cesty do zahraničí. Zprávy se vysílaly v noci 4x-5x týdně do Kroměříže a na jižní Moravu.

Už z počátku okupace v Prostějově začali pracovat donašeči, lidé společensky angažovaní, kteří pod rouškou sokolství a skautství sbírali zprávy, a tak pomohli Gestapu dokreslit kádrový profil českých vlastenců. Proto není divu, že byl Jaromír 23. Na samém sklonku války bylo z Neuengamme odvedeno přes 9 000 lidí a naloděno na čtyři lodi: osobní parník Deutschland a Cap Arcona a dva velké parníky SS Thielbek a Athen. Vězni byli na lodích drženi několik dní bez jídla a vody. Dne 3. května 1945 piloti RAF přesvědčení o tom, že na lodích jsou vysocí němečtí představitelé snažící se uniknout do Norska, na parníky Thielbek, Cap Arcona a Deutschland zaútočili.

Ti z přeživších, kteří naskákali do vody, čelili palbě z kanónů britských Hawker Typhoon stejně jako střelbě německých vojáků. Po osvobození si mohli užívat svobody. Z počátku se jim zdálo, že se čas neskutečně vleče, ale postupně přivykali svobodě víc a víc a od půlky května jim naopak dny přišly příliš krátké. To už si uměli svobody náležitě užívat a na rozdíl od předchozích dnů v táboře měli samé volno. Celou dobu čekali na vydání pasů a na příjezd automobilů, které by je odvezli zpět do vlasti. Ty dorazily na začátku června. To bylo radost, když viděli 3 nákladní vozy s československými poznávacími značkami a českými řidiči. Cesta do Prahy trvala zhruba 3 dny. Jeli přes rozbombardovaný Hamburk a projeli územím osvobozeným Angličany, Američany i Sověty.

Do Prahy dorazili 5. Za svítání, kdy ještě město spalo jsme dojeli na konečnou v kterémsi předměstí Prahy. Cáry mlhy nám bohužel bránily zaradovat se z pohledu na stověžatou Prahu i přes pokusy slunéčka prorazit svými paprsky. V kasárnách tramvajáků jsme se trochu opláchli a pak všechna tři auta pokračovala v cestě osvobozeným městem. Ukázali nám staroměstskou radnici do polovic vypálenou a skon-čili jsme definitívně naši společnou pouť v repatriačním středisku Ministerstva sociální péče kousek od Hybernů. Dostali jsme každý po tisíci korunách a poukaz na jeden oběd.

Právě když jsem vycházel z budovy a došel k našemu autu, abych rozdělil peníze mezi kamarády, uviděl jsem pár kroků ode mne ženu a muže v nějaké neznámé uniformě a když jsem si je chtěl podrobněji prohlédnout, poznal jsem k svému úžasu moji ženu a nejstaršího syna Jarču. Nevím, jak mám popsat svůj pocit z tohoto překvapení a duševní otřes, který následoval, natož abych sledoval pochod mých myšlenek, protože jsem nebyl schopen slova, ani pohybu. První chvíli jsem myslel, že se mýlím a že jsou přede mnou neznámé osoby, protože Jarda během těch pěti let vyrostl ve statného muže a partyzánská uniforma jej dělala ještě starším a vážnějším. A žena, ta se vůbec ve tváři nezměnila a myslím, že to byla také ta uniforma, která byla příčinou, že jsem ji na první pohled nepoznal.

Čtěte také: Udržitelnost ve skautingu

Objetí, slzy a překvapení i pro kolemjdoucí. Nevěděli jsme, že náš český rozhlas a úřady se postaraly, aby naše rodiny byly o pravděpodobné době našeho příjezdu informovány a tím nám přichystali takové nečekané přivítání a shledání. A já naivní si cestou maloval, jak přijedu domů a naše překvapím a zatím to bylo obráceně a oni sami nás vítají přímo v matičce Praze. Pak to šlo zase ráz na ráz tempem. Prvně jsem poděkoval kamarádu Smolkovi, který se obětoval a jel s mojí ženou a synem mě naproti svým autem až do Prahy, ale dále jsem nevěděl o čem mám s našimi vlastně hovořit. Cítil jsem se jako přenesený do docela jiného, cizího světa. K vlastní ženě jsem byl ostýchavý a nemluvný a synovi, jak by smet. Pořád se mě zdálo, že zde něco schází, že je cosi nedokončeného a nemohl jsem pochopit, že tolikaletá nepřítomnost nás všechny do jisté míry změnila. Zvláště to bylo poznat u mladých. To už nebyli ti kluci, kteří se stále na něco tázali a vyzvídali.

Po nástupu komunistů k moci v roce 1948 byl Kaštilovým znárodněn obchůdek s lahůdkami. Jaromír Kaštil zemřel 4. února 1977. Jeho posledním přáním bylo, aby byl pochován spolu se synem Jaroslavem do rodinné hrobky.

Maminka Marie Kaštilová (roz. Marie se narodila v Jevíčku (okr. Moravská Třebová) 30. července 1902. Stejně jako manžel, i Marie byla aktivní ve skautském hnutí. Za okupace vedla obchod a starala se o 4 děti. Spřátelila se s Hildou Wagnerovou (krycí jméno Jana). Postupně se začali v obchodě scházet odbojáři z oddílu J. Žižky, který později spolupracoval s oddílem Jermak na Drahanské vrchovině. Marie byla za své zásluhy v boji za osvobození ČSR po válce dekorována „Junáckým křížem ZA VLAST 1938-1945“.

K Junáku se jistě vrátila v době druhé obnovy roce 1968 (v Prostějově obnoven 13. 9. 1968). Kdy při oslavách 50 let skautingu v Prostějove byla přítomna na oslavách. Slavnostní zasedání v Závodním klubu OP při 50letém výročí skauta v Prostějově (15. 6. Marie Kaštilová zemřela 20.

Nejstarším dítětem Kaštilových byla dcera Zdenka, tedy Járova sestra. Narodila se 20. července 1923. Z jejího života víme, že byla talentovaná kreslířka a v dospělosti se provdala za Aloise Cetkovského. Zemřela 27.

Jára byl nejstarším syn, po něm se 16. dubna 1926 narodil Vladimír. Vše nasvědčuje tomu, že celá rodina byla aktivní v Junáku. O Vladimírově působení toho víme nejvíce z období 2. světové války, až když byl Junák, z rozhodnutí K. H. Franka z 28. 30. května 1942 založilo několik skautů družinu Kamzíci a Vladimír Kaštil - Samuraj, se stal jejím rádcem. Z pokřiku lze usuzovat, že před válkou chodil Vladimír do 2.

V nové družince s ním byli ještě Miroslav Dobrovolný - Jupiter, Stanislav Dobrovolný - Vlček, Miroslav Zatloukal - Jelen a Zdeněk Gamba - Výr, který ovšem v družině působil jen pár měsíců. Kluci se scházeli porůznu. Na jaře a v létě se konaly schůzky každý týden na Hloučeli (říčka u Prostějova). Na podzim a v zimě využívali altánek Sněhurka u Kaštilů na zahradě. Také rádi vyráželi do přírody. Oblíbeným cílem výletů bylo Záhoří západně od Prostějova, kde lomu U Loupežníka přezdívali Samurajovo jezírko. Dále navštěvovali studánku Libušinka anebo chodili k chatě Kociánka.

Když skončila válka, tak bylo potřeba zajistit spojení mezi různými úřady. Signální vedení bylo ovšem zničené, a tak se služby ujali skauti. Alexej Pludek - Kapitán po celou dobu války tajně organizoval a fakticky vedl skauty v Prostějově (Mušketýry, Ohniváky, 2. Hned v ranních hodinách 9. května 1945 dostává Samuraj dopis od Kapitána, kde jsou svolávání Junáci, aby se shromáždili u Spořitelny vedle radnice. Samuraj se však stará o zraněného brášku Milana, a tak předává zprávu Jupiterovi. Skauti pak jezdí na kolech po celém městě a předávají různé zprávy. Jako označení nosí bílou pásku s červenou lilií a improvizovaným razítkem z tiskárničky na rukávech. Potom pořádali hlídky a hlídali bývalé objekty Hitlerjugend v Olomoucké ulici nebo Pod Kosířem.

Poté si Kamzíci založili nový oddíl, který měl číslo 4. Vedoucím se stal Samuraj. Měl tři družiny: Tygry, Srnce a Vydry. Samuraj brzy odešel studovat do Brna, a tak předal vedení oddílu Jupiterovi. Tím jeho aktivní skautská činnost asi končí. Vladimír zemřel 1.

Poslední dítě Kaštilových byl Milan, narodil se 5. září 1935. Před válkou se ještě skautem stát nestihl, bylo mu 5 roků, když byl Junák zakázán. Válku nejspíš prožil klasickým klukovským životem, hrami a rošťárnami. Když se blížil konec války, bylo mu už 9 let a v té době se přihodila jedna velmi nešťastná událost v jeho životě. Právě v ten den 2. května 1945, kdy my jsme se na lodích v Baltickém moři strachovali o své životy, počala německá armáda vyklízet Prostějov. Po jejím ústupu z města, buď pro zastrašení anebo v domnění, že jsou už v ulicích oddíly Rudé armády, vystřelily něm. tanky několik sérií ran. Jednou z těchto střel byla zasažena dvojice chlapců, kteří využili zdánlivého klidu a ticha a projížděli se na kolech v parčíku před našimi domy. Prvému chlapci, synovi souseda Kl. bylo rozerváno břicho a on s posledními silami doběhl domů a skonal v náručí své matky. Druhým postiženým byl náš nejmladší syn Milan, kterému urval náboj pravou nožku.

Po této zprávě zdrcující, se mě zastavilo srdce a já nebyl schopen dlouhou chvíli pohybu a ani slov. Ale ani tento hendikep nezabránil Milanovi zapojit se do skautských aktivit, které po válce zažívaly ohromný nárůst. 4. oddíl byl aktivní hned od osvobození. V létě 1945 pořádal tábor. Milana máme na fotografii až z 8. Milan Kaštil měl přezdívku Jiskra. Se 4. Po komunistickém převratu roce 1948 se začaly nad Junákem stahovat mračna. Úplná konec nastal 13.

V roce 1970 byl Milan veden jako vedoucí 5. oddílu. V roce 1990 se stal členem okresní rady Junáka Prostějov, ale již následující rok už členem nebyl. Párkrát se také objevil v zápisech ze střediskové rady 5, střediska, které nese jméno po bratrovi Járovi. Milan pomohl například s domluvením táboření na Baldovci.

1. září 1930 začal chodit do 3. obecné školy chlapecké v Prostějově Škola sídlila v Kollárově ulici. Ve škole absolvoval 5 tříd (školní rok 1930/31, 1931/32, 1932/33, 1933/34, 1934/35). Vysvědčení v 5. třídě dostal 28. Od září 1935 pokračoval na Zemské vyšší reálce v Prostějově (nám. Edmunda Husserla). Absolvoval 4 třídy (školní rok 1935/36, 1936/37, 1937/38, 1938/39). Vysvědčení ve 4. třídě dostal 24. Poté byl přijat na Baťovu školu práce pro chlapce, tzv. Mladí muži firmy Baťa. Šlo o školu pro budoucí zaměstnance baťových závodů. Výběr byl poměrně přísný a zohledňoval se například i rodinný původ. Stejně tak přísný byl pobyt na škole. Byl pevně stanovený denní režim a škola se v mnohém podobala vojenskému výcviku.

Již 1. září 1939 zahájil studia na Obchodní akademii v Prostějově (Palackého ul.), kde absolvoval 4 třídy (školní rok 1939/40, 1940/41, 1941/42, 1942/1943). Zkoušku dospělosti (dnešní Maturitu) absolvoval v roce 1943 (písemnou část 12.-15. dubna. 1943, ústní část 8. června 1943). Měl být totálně nasazen pracovním úřadem na práci v Německu a pak od 1. Díky využití známostí byl nakonec přidělen k firmě Wichterle & Kovařík, kde pracoval u soustruhu a snažil se práci sabotovat. Naštěstí se mu dařilo to skrývat a platil tak za spolehlivého zaměstnance. Díky tomu se svolením vedení firmy mohl v létě 1944 absolvovat přípravu na Dramatickou školu na Pražské konzervatoři. Přípravy probíhaly u umělkyně Jarmily Kronbauerové. Díky tomu přijímací zkoušku zvládl, ale na školu nakonec nenastoupil, protože 1. září 1944 bylo Němci nařízeno všeobecné uzavření všech českých divadel - byla rovněž i konzervatoř dána do tzv.

O Járově skautování toho bohužel víme velmi málo. Dále měl za války organizovat skautský oddíl, spolu s bratrem, i když ten je ve vzpomínkách uváděn jako rádce družiny Kamzíků a o zařazení do oddílu je psáno až po válce a to do 4. Velitelství Junáka v Prostějově uvádí, že byl vedoucím 8. oddílu Junáka v Prostějově. To znamená, že by jej vedl od konce války, kdy došlo k ohromnému nárůstu poštu členů Junáka, a tedy vzniku nových oddílů (v roce 1935 bylo v Prostějově 5 chlapeckých oddílů). Mimo skautingu se věnoval také divadlu.

2. Pro Československo začala již v říjnu 1938, kdy v důsledku Mnichovské dohody přišlo o četná území v pohraničí. V březnu 1939 následovala Německá okupace zbytku Čech, Moravy a Slezska. V jejím důsledku bylo obsazené území Německem anektováno a byl zřízen autonomní Protektorát Čechy a Morava, vyhlášený 16. března 1939 výnosem o zřízení Protektorátu Čech a Morava. Okupací Německo porušilo Mnichovskou dohodu, kterou samo 30. Samotná válka začala 1. září 1939, když nacistické Německo přepadlo Polsko. Krátce poté vyhlásily Francie, Spojené království a státy Commonwealthu Německu válku. 17. září napadl Polsko i Sovětský svaz (SSSR).

V Prostějově, v červenci 1942 za Německé okupace při náhlé domovní prohlídce německou policií bytu továrníka Františka Sedláčka, spolu s matkou Marií převzali od paní Sedláčkové čtyři lovecké pušky, z nichž dvě byly kulovnice, a odnesli je přes svůj byt na půdu. Toto provedli přímo pod rukama německé policie. Dalším Járovým kouskem byla záchrana Zorenky, tříleté dcerky Dr. Hermanna (smíšené manželství). Těsně před jejím odvezením do koncentračního tábora Terezína ji přinesl své matce domů. Manželé Hermannovi odjeli na Drahanskou vrchovinu k partyzánům. V listopadu 1944 se Jára seznámil s por. Josefem Knollem, který vedl prostějovskou odnož civilní sítě 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova.

Podpora činnosti střediska

Děkujeme za podporu Olomouckému kraji11. 7. 2025Letos jsme se opět vypravili na mezinárodní skautskou akci Intercamp, tentokrát do německého Baumholderu. Naši výpravu finančně podpořil Olomoucký kraj. Děkujeme za podporu19. 12. 2024I letos naši činnost podpořilo Statutární město Prostějov. Prostředky byly využity na pokračování rekonstrukce dvorku u klubovny pro děti, novou lednici a vybavení kuchyňky, pronájem mobilních toalet a hlavně na pomoc s energiemi.

Střediskový výšlap23. 9. 202323. září jsme uskutečnili střediskový výlet na Záhoří. Zahráli jsme si nějaké hry a hlavně jsme se mohli seznamovat napříč střediskem. Děkujeme za podporu činnosti11. 9. 2023I letos naši celoroční činnost podpořilo Statutární město Prostějov. Prostředky byly využity na opravu chodů na dvorku, dokončení dlažby, pokračování v návozu štěrku na dvorek u klubovny pro děti, pronájem mobilních toalet a obnovu táborového vybavení. Děkujeme za podporu5. 9. 2023I letos naši činnost podpořilo Statutární město Prostějov a také Olomoucký kraj. Společně nás finančně podpořili v účasti na 25. světovém skautském Jamboree v Jižní Koreji. Statutární město Prostějov k tomu navíc podpořilo naši činnost.