Pokles Hmotnosti Kompostu: Příčiny a Řešení

V současné době, při pěstování plodin, neexistuje systematické zemědělství, které by omezovalo erozi půdy v České republice. V důsledku toho se na půdě vyskytují roční nevratné ztráty půdy a s tím ztráta organických látek v důsledku intenzivních dešťů. Vodní eroze způsobuje degradaci půdního profilu, hlavně orničního a proto je nutné chránit povrch půdy před jejím smyvem.

Za účelem posouzení současného stavu degradace půdy v České republice (CZ) byl vyvinut celkový ukazatel zranitelnosti půdy vůči hrozbě degradace půdy na základě jednotlivých faktorů, které přispívají k degradaci půdy a jsou dlouhodobě monitorovány (Šarapatka, Bednář, 2015). Jednotlivé degradační faktory byly rozděleny do dvou skupin: chemická a fyzikální degradace. Na základě analýzy hlavních složek byly jednotlivým faktorům degradace přiřazeny specifické váhy vlivu. S využitím GIS byly vstupní faktory degradace kombinovány pro vytvoření map chemického a fyzického rozkladu půdy a následně mapy celkových degradovaných půd pro ČR spolu s mapou oblastí diferencovaných podle převládajícího typu degradace.

Výsledky ukázaly, že v současné době je jedním z největších problematických degradačních faktorů v ČR vodní eroze, po níž následuje ztráta organické hmoty. Při zapravování kompostu do půdy se zlepšuje půdní struktura, zvyšuje se obsah organického uhlíku a schopnost půdy zadržovat více vláhy i v období sucha.

Dalším důležitým faktorem ochrany půdy je její zpracování, které umožnuje přímo i nepřímo ovlivňovat hlavně fyzikální, ale i chemické, biologické a další půdní vlastnosti. Vztah fyzikálního stavu půdy a kultivačního zásahu je oboustranný. Dobrá znalost fyzikálního stavu půdy v konkrétních podmínkách umožňuje volbu vhodné technologie půdního zpracování (Neudert, Lukas, 2015). Řada autorů upozorňuje na nutnost správného postupu při hodnocení vztahů mezi fyzikálním stavem půdy a jejím zpracováním, neboť každý zásah (i technologie zpracování) mění fyzikální poměry v půdě. Využívání technologie precizního zemědělství přitom vyžaduje znalost variability fyzikálních a chemických vlastností půdy (Bocchi a kol., 2000). Konvenční způsob obhospodařuje pole, jakoby bylo homogenní, jeden postup je uplatňován na celém pozemku.

Při probíhající klimatické změně je třeba věnovat větší pozornost také péči o půdu a její schopnosti zadržet vodu ze srážek a efektivně s ní hospodařit při omezení ztrát neproduktivním výparem, povrchovým odtokem, erozí a podobně. Pro lepší zadržení vody ze srážek v půdě a omezení vodní eroze jsou stále více používány půdoochranné technologie zpracování půdy.

Čtěte také: Trendy znečištění v USA

Jako půdoochrannou technologii s výraznými protierozními účinky lze farmářům doporučit v závislosti na konkrétních půdních mělké zpracování půdy se současným zapravením organické hmoty do půdy s následným setím, setí bezorebným secím strojem s kotoučovými botkami přímo do nezpracované půdy po předplodině, či setí/sázení do mulče meziplodiny či předplodiny. Další možností je setí hlavní plodiny s podplodinou do meziřadí (kukuřice s podplodinou ozimého žita), nebo páskové setí do nezpracované půdy. Jako protierozní technologie se rovněž testuje zmenšování meziřádkové vzdálenosti u kukuřice (Nerušil a kol., 2015).

Kritická délka pole, se kterou se počet erozních událostí významně zvyšuje, je větší než 200 m. Kromě toho tato délka je spjata i s velikostí pozemků. Pozemky o velikosti větší než 10 ha jsou velmi náchylné k vodní erozi a bylo na nich zaznamenáno až 58 % erozních událostí (Žížala a kol.

Franzluebbers (2002) uvádí, že klíčový faktor pro infiltraci vody do půdy je půdní organická hmota. Půdní organická hmota má dopad na půdní agregáty a infiltraci vody do půdy. Povrchová organická hmota ovlivňuje infiltraci a je hlavní prostředek při ochraně půdy před erozí. Zdroji organické hmoty jsou rostlinné zbytky pěstovaných plodin či k tomuto účelu záměrně pěstovaných meziplodin.

V podmínkách České republiky je vodní eroze nejvýznamnějším druhem degradace půdy. Závažnost vodní eroze spočívá ve finančních ztrátách a zvýšených nákladech na pěstování plodin (snížení hektarových výnosů, nutnost čištění vodních toků a nádrží, pokles jednotkové ceny půdy - přeřazení do jiné BPEJ, kompenzace za poškození majetku sesuvy půdy apod.). Hlavním důsledkem vodní eroze je zmenšení mocnosti půdního profilu a ochuzení zemědělské půdy o její nejúrodnější část (ornici). Tento proces má vliv i na chemické vlastnosti půdy, neboť snižuje obsah organické hmoty, humusu a minerálních živin v půdě, obnažuje podorničí s nízkou přirozenou úrodností a zpravidla i vyšší kyselostí. Eroze snižuje produkční schopnost půd a urychluje její degradaci (změnou půdních vlastností, ztrátou živin, potřebou zvýšené chemizace a hnojení). Rovněž fyzikální vlastnosti půdy jsou erozí ovlivněny. Snižuje se propustnost půdy pro vodu, tím je znesnadněn pohyb strojů po pozemcích.

Problematika pěstování kukuřice seté půdoochrannými technologiemi je v posledních letech velmi aktuální a získává si stále větší pozornost a potřebnost komplexního řešení nejen z pohledu výzkumných organizací, ale i z podnětu státní správy, odborné veřejnosti samotných zemědělců /farmářů obhospodařující zemědělskou půdu/. V současné době je přibližně 70 % kukuřice seté v ČR pěstováno na zeleno a siláž (ČSÚ 2018), která představuje hlavní energetickou složku objemných krmiv pro hospodářská zvířata. Dále je významnou energetickou surovinou pro výrobu biopaliv (bioetanol) a základním substrátem pro výrobu bioplynu (metanu) v zemědělských bioplynových stanicích (ZBPS).

Čtěte také: Spotřeba a Ekologie v ČR

Kombinace žita a glyfosátu je opravdu vhodný systém pro povrchovou ochranu půdy před smyvem vodní erozí. Půda je chráněna během vegetace kukuřice, ale také před jejím výsevem (podzimní a jarní období), (Brant a kol.

Vach a kol. (2018) vyhodnotili jako nejvýhodnější protierozní ochranu půdy technologii přímého setí kukuřice do nezpracované půdy, dále technologii zpracování půdy kypřiči se zapravením rostlinných zbytků předplodiny do povrchové vrstvy půdy a nejméně výhodná z hlediska omezení eroze byla konvenční technologie s orbou.

Účinnost půdoochranných technologií při snižování ztráty přístupných živin a organické hmoty byla hodnocena ve vztahu ke konvenční variantě s orbou (Petrů, Kincl, Nerušil, 2019). Konvenční varianta pěstování kukuřice představuje minimálně účinný způsob při snižování ztráty půdy a povrchového odtoku. Vysoká účinnost půdoochranných technologií byla ověřena jak při redukci ztráty půdy, tak při redukci povrchového odtoku. Technologie přímého setí a pásového zpracování půdy v porostech žita setého lze doporučit zejména na svažitých pozemcích, ve zranitelných oblastech a v blízkosti vodních útvarů povrchových vod. Jejich uplatnění v praxi pomůže ušetřit zemědělcům živinové vstupy do systému, omezit ztráty živin smyvem a výrazně snížit míru eutrofizace vodního prostředí, čímž přímo přispěje ke zlepšení kvality povrchových vod. Konvenční orba s výsevem kukuřice do dvouřádku potvrdila přibližně poloviční účinnost oproti konvenční orbě s výsevem v širokém řádku, ovšem s vysokou směrodatnou odchylkou u všech sledovaných parametrů a vyžaduje tak další ověřování.

Dlouhodobé výsledky VÚMOP z ověřování varianty konvenční orby při pěstování kukuřice seté potvrzují, že tato technologie je bez dodávání kvalitní organické hmoty silně náchylná k tvorbě zrychleného povrchového odtoku, a tedy i k negativním projevům vodní eroze.

Mezi základní rizikové faktory pro snížení kvality zemědělské půdy v podmínkách České republiky patří vodní eroze, úbytek organické hmoty v půdě s důsledkem dekarbonizace, omezení biologických aktivit v půdě a technogenní zhutnění půdy. Při degradaci zemědělské půdy velmi často dochází ke kombinaci výše zmíněných jevů. Tyto jevy spolu příčinně souvisí, kdy půda degradovaná jedním z těchto jevů ztrácí odolnost vůči dalším rizikům. Při hospodaření na půdě jakýmkoliv systémem by mělo být trvale v popředí zájmu uchování její úrodnosti a ekologických funkcí. Zde platí, že odcházející generace by měla půdu předávat v lepším stavu, než ji dostala od předchozí generace. V posledních letech byla tato logika částečně narušena (Novák, 2020).

Čtěte také: Robotika a AI: Společný výzkum

Současné zemědělství se potýká s bojem proti půdní erozi a degradací půdy. Jedna z technologií, jak bojovat s půdní erozí je „No-Till“ neboli přímé setí. Metoda přímého setí má mnoho specifik, ale její schopnost zabránit erozi je prvotřídní. Je to technologie, která vyžaduje naprostou změnu hospodaření na celé farmě. Zaprvé s půdou prakticky nehýbete, jedinou polní operací s půdou je setí. Sklidíte, zasejete meziplodinu, poté zasejete komerční plodinu, a tak stále do kola. Má to ale svá úskalí. Pokud je vlhká sklizeň, na poli se vytvoří koleje od techniky. Proto je nutné si nechat pro takové případy kypřič, který pozemek srovná. Za druhé vás napadne, co rezidua chorob v rostlinných zbytcích. To se dá řešit osevním postupem a chytrým používáním meziplodin. Pak už následují jen výhody: nižší náklady na obdělávání půdy, velmi nízká úroveň eroze nebo téměř žádná, bohatý půdní život, díky vysokému podílu organické hmoty a větší schopnosti zadržovat vodu (Smékal, 2020).

Technologie No-Till je v ČR nová. Jsou však oblasti, kde bude brzy velmi aktuální. Nelze od ní čekat nárůst výnosů, ale jejich stabilizaci s tím, že se sníží náklady na polní operace.

Co ovlivňuje obsah živin v plodinách?

Před sto lety se používal ke hnojení jen hnůj a kompost, protože umělé zemědělské chemikálie ještě neexistovaly. Tyto moderní zemědělské postupy ovlivňují strukturu, chemické složení a ekologii půdy způsobem, který může ovlivnit dostupnost minerálních látek pro rostliny.

Naopak některé studie ukazují, že koncentrace minerálních látek v půdě zůstala buď konstantní, nebo se dokonce zvýšila (díky používání půdních testů a hnojení). Zdá se tedy, že za pokles minerálních látek v některých potravinách může takzvaná "zelená revoluce" (od poloviny 60. let 20. století), tj. vysoce výnosných odrůd plodin, které lépe reagují na zvýšené dávky hnojiv a dalších agrochemikálií.

Za posledních několik desetiletí se systém potravinového zásobování výrazně změnil. Tím se také změnily systémy skladování a zrání. Současný pokles živin v potravinách (ať domnělý či ne) řeší kromě vědců a autorů populárních článků i někteří současní zemědělci.

V současnosti dostupná zelenina, ovoce i obiloviny stále zůstávají potravinami s vysokým obsahem živin, pokud se ale těchto potravin jí dostatek. Určité vybrané studie zamlčována. Případný malý pokles obsahu některých minerálních živin v plodinách pak lze snadno řešit konzumací dostatečného denního množství zeleniny, ovoce, luštěnin a celozrnných obilovin.

Kompostování a jeho vliv na hmotnost kompostu

Při kompostování tradičním způsobem dochází ke ztrátě uhlíku, dusíku a mikrobiální rozmanitosti. Pro kompost je důležitá hlavně různorodost, vlhkost a dostatek vzduchu. Míchejte tedy vlhký materiál se suchým, zelený s hnědým a větve před uložením na kompost rozdrťte ve štěpkovači, může tam přidat i ztrouchnivělé dřevo.

V kompostu by měly ze tří čtvrtin převládat materiály bohaté na uhlík, (suché listí, sláma, štěpka, seno - hnědé složky) nad materiály bohatými na dusík (zelená tráva, bioodpad z kuchyně, zvířecí trus - zelené složky). Jinak převládnou nežádoucí hnilobné procesy. Optimální vlhkost kompostu se zjišťuje tzv. pěstní zkouškou, při zmačknutí kompostu v dlani je dlaň vlhká a kompost drží pohromadě (drží strukturu) a nerozpadá se. Voda jen ukápne, ale neteče. V teplé fázi (teplota nad 45°C) se kompost tzv. hygienizuje (likvidují se choroby, plísně, brání se klíčivosti semen atd.), negativním důsledkem je, že současně se likviduje i půdní mikrobiom a houbová vlákna.

Jak vyrobit hrabanku? Nejprve shrabte jehličí a uložte ho do ohrádky na stinné a vlhké místo. Poté nastává období klidu, v němž do něj můžete přidat trochu hlinité zeminy. Za dva roky máte dokonalé domácí hnojivo nejen pro borůvku, ale pro všechny kyselinomilné rostliny (rododendrony, azalky atd.).

Ušlechtilý kompost dle Viktora Schaubergera

Pro Viktora Schaubergera byl růstový proces v první řadě energetickou otázkou. Rostlinu považoval za proces vyrovnávající napětí mezi geosférickou a atmosférickou energií. Odmítal proto všechny faktory, které z půdy berou energii a poškozují izolaci. Byl urputným nepřítelem Thomasovy moučky, protože působením ohně byla již ve vysoké peci oloupena o jakoukoliv stopu náboje a energetický deficit se snaží vyrovnat tím, že k sobě, jakmile se dostane do země, energii přitahuje, aby se tak mohla vrátit do přirozeného koloběhu.

Metodu, jak zvyšovat geosférické záření (půdní energii), tím, že dodáme do půdy chlévskou mrvu, kompost, mikroživiny a katalyzátory, dále půdu udržovat neustále zakrytou před přímým slunečním zářením a nepoužívat železné nářadí. Význam má samozřejmě i to, aby byla v pořádku biologická struktura celé krajiny, aby les a voda směly žít přirozeným životem, neboť z toho půdní energie vyvěrá.

tags: #pokles #hmotnosti #kompostu #příčiny

Oblíbené příspěvky:

• Studium Územního Plánování
• Povinnosti autoservisů v oblasti odpadů
• Co je ÚSES?
• Zimní kompost: ano, či ne?
• Lego a odpadové hospodářství