Pořadí zemí EU podle recyklace: Jak si vede Česká republika?

Životní prostředí v Česku je páté nejhorší v celé Evropské unii. Vyplývá to z žebříčku Index prosperity Česka, který vypracovali analytici České spořitelny a Evropy v datech. Půda je v zemi vůbec nejsušší v unii, k podprůměru se řadí také v produkci a recyklaci odpadu nebo znečištění ovzduší.

Žebříček srovnává země Evropské unie ve čtrnácti různých oblastech týkajících se životního prostředí. Na prvním místě skončilo Švédsko před Portugalskem a Francií, poslední byl Kypr. S problémy se potýkají zejména země střední Evropy, Balkánu a Beneluxu. Nečekaně špatně se umístilo například i Německo, a to na podprůměrném 16. místě.

Průměrný Čech ročně vyprodukuje 507 kilogramů odpadu, což je v porovnání s ostatními národy unie lehce podprůměrné číslo. Horší je to ale s jeho recyklací. To podle žebříčku vyvrací rozšířenou představu, že jsou Češi přeborníci ve třídění. "Dlouhá léta jsme v České republice jako data za recyklaci vykazovali čísla o sběrných nádobách.

Přesto je tady spotřeba plastů viditelně menší, než je průměr EU. To je pozitivní, protože prioritou odpadové hierarchie je to, aby odpad ani nevznikl. Průměrný Evropan vyprodukuje aktuálně necelých 36 kilogramů odpadu z plastových obalů. Za posledních deset let toto množství vzrostlo o více než čtvrtinu. Zatímco však množství plastového odpadu roste, podíl toho recyklovaného zůstává v Evropě dlouhodobě podobný.

V praxi to znamená, že mimo recyklaci skončí v Evropské unii více než polovina plastového odpadu. Nejčastěji je to proto, že výrobní průmysl nemá o řadu druhů plastů zájem pro použití do výroby ve formě druhotné suroviny. Problém s recyklací nemají odpady plastů jako je PET (polyethylentereftalát) nebo HDPE (vysokohustotní polyethylen) nebo polystyren. Ty se již řadu let recyklují ve vysoké míře a zájem o ně má široká řada recyklačních provozů a aplikací. Řada jiných plastů, jako třeba PVC (polyvinylchlorid), není v recyklaci příliš častá. Od ledna 2021 nelze v České republice ze zákona ukládat plasty ze žlutých kontejnerů na skládky.

Čtěte také: Boj s kůrovcem: Jak chránit přírodu?

V České republice působí několik odpadových recyklačních firem, které se dlouhodobě zaměřují na recyklaci plastů do řady různých způsobů využití. V ČR se nám daří recyklovat nejen plasty typu PET (ten se recykluje prakticky všechen, který se vytřídí, protože jeho cena je vysoká) nebo HDPE, ale i folie z polyethylenu, polystyren, či zbytkové směsné plasty a dokonce také některé druhy PVC (neobalové). I díky tomu Česká republika v roce 2021 skončila na pěkném sedmém místě z 19 zemí, co se podílu recyklovaných obalových plastů týče. Na prvních místech je Slovinsko (nikoli Slovensko), Belgie a Nizozemí, s cca polovinou, naopak na Maltě recyklují mírně přes pouhou pětinu plastových obalů. Ostatní země ani nemají tento parametr ohlášený do Eurostatu a lze tak očekávat, že budou spíše na konci celého žebříčku.

Významná část výrobků z produkce českých recyklačních firem jde na export do mnoha zemí světa. V čem jistě Česká republika rezervy má, je systémová podpora odbytu recyklovaných výrobků na území ČR, a to minimálně v oblasti veřejných zakázek. Tam by se mělo zaměřovat úsilí politiků, neboť zde má národní nastavení ještě velké rezervy oproti některým jiným státům v EU.

Ve žluté popelnici je dlouhodobě cca 40 druhů různých plastů, jen o část z nich má výrobní průmysl zájem využívat je znovu v rámci recyklace. U shora uvedených plastů, které jsou dobře recyklovatelné, umí naše firmy tyto materiály kvalitně využít. Odpadní plasty končí v ČR v široké řadě výrobků. Ať už se jedná o textilní materiály, části moderních automobilů, zahradní nábytek, dopravní značení, protihlukové stěny, izolační materiály, součásti liniových staveb, obalové materiály - vázací pásky, obaly pro nové výrobky, obaly pro potraviny, apod.

Zde obecně platí, že čím je delší životnost daného recyklovaného výrobku, tím menší nároky na opakované počty recyklačních cyklů, logistiky apod. a tím menší dopady na životní prostředí. Většina recyklovaných plastových výrobků, snad kromě obalů pro potraviny, má ze své podstaty a svého určení dlouhou životnost, a proto řada z těchto výrobků vlastní také příslušné certifikáty udržitelnosti a nízkého vlivu na životní prostředí.

S ohledem na rostoucí vědecké poznání bude v dalších letech nutné některé typy recyklačních aplikací podrobit větší míře předběžné opatrnosti, a to zejména s ohledem na nové objevy obsahu mikroplastů v některých výrobcích. To se netýká plastů používaných jako kostrukční materiály pro využití v klasickém prostředí (stavebnictví, nábytek, automotive, apod.), ale týkat se to může například plastů, ze kterých jíme, či pijeme.

Čtěte také: Proces recyklace

Stále více se vědci zaměřují na problémy s mikroplasty a nanoplasty. Obecně se uvádělo, že většina mikroplastů se z organismu vyloučí. Z nedávných výzkumů se však ukazuje, že mikroplasty v potravě se mohou dokonce zachytit na vnějších membránách červených krvinek (další článek zde) a omezit jejich schopnost přenášet kyslík.

Ovšem proto, že míra recyklace byla v Chorvatsku dlouhodobě nízká, funguje zde systém pokut (např. za míchání komunálního odpadu s organickým). Už několik let v Chorvatsku také funguje systém vratných zálohovaných PET láhví a plechovek. V některých obchodech napříč Chorvatskem tak najdeme speciální okénka, kam lze tyto komodity vracet. Povinnost takové místo zavést platí jen pro pro obchody s prodejní plochou nad 200 metrů čtverečních. Obaly, které lze vracet do zpětného odběru, poznáme podle označení „povratna naknada“, a jde především o lahve od vod, minerálek a plechovek od sycených nápojů. Tyto obaly se vykupují za 7 eurocentů.

Osmnácti členským státům EU hrozí, že nesplní cíle pro rok 2025 v oblasti oběhového hospodářství. Estonsku, Finsku, Francii, Irsku, Lotyšsku, Portugalsku, Španělsku a Švédsku hrozí nesplnění cíle pro komunální odpad. Bulharsku, Chorvatsku, Kypru, Řecku, Maďarsku, Litvě, Maltě, Polsku, Rumunsku a Slovensku hrozí, že nesplní oba cíle pro komunální i celkový obalový odpad. Některé země také nadále většinu svého komunálního odpadu skládkují a pravděpodobně nesplní cíl skládkování do roku 2035.

Každý rok Evropané vyprodukují v průměru 530 kg komunálního odpadu na osobu. Přestože se stále více recykluje a méně se skládkuje, komunální odpad zůstává jedním z nejsložitějších toků odpadů, se kterými je třeba nakládat. Mezi lety 2013 a 2020 vzrostlo množství vyprodukovaného obalového odpadu v celé EU o 15 % a dosáhlo téměř 80 milionů tun. Přibližně 64 % obalového odpadu se nyní recykluje, jsou zde ale odlišné úrovně recyklace podle druhu obalového materiálu. Například více než 75 % papírových, kartonových a kovových obalů se zrecykluje ve srovnání s méně než 40 % úrovní u plastů.

O značných rozdílech ve výkonnosti odpadového hospodářství v jednotlivých zemích EU hovoří například pozitivní výsledky ČR za rok 2022, které publikovala společnost EKO-KOM v minulém týdnu. Celkové množství obalových odpadů v Česku kleslo v meziročním srovnání o 1,5 % tj. o více než 20 000 tun. Z celkového množství 1 312 804 tun obalových odpadů bylo 71 % zrecyklováno, dalších 10 % pak bylo využito energeticky. Nejvyšší míry recyklace 91 % se podařilo dosáhnout u papírových obalů a lepenky, u skleněných obalů a železných obalů shodně 85 %.

Čtěte také: Úspěšná adaptace lesů

Global Waste Index z roku 2022 vytvořený společností Sensoneo ukazuje, že mezi jednotlivými státy stále existují velké rozdíly v množství vyprodukovaného odpadu i způsobu jeho likvidace. Global Waste Index analyzuje efektivitu odpadového hospodářství ve 38 zemích světa a jeho výsledkem je žebříček největších znečišťovatelů na světě. V naší zemi oproti poslední analýze objem průměrně vyprodukovaného odpadu na obyvatele za rok vzrostl z 344 kg na 499 kg. Turecko se v žebříčku opět umístilo jako země s nejhoršími environmentálními dopady nakládání s odpady. V době vydaní prvního žebříčku, v roce 2019 se v Turecku ještě vůbec nerecyklovalo.

Žádná jiná země se v odpadu „netopí“ tolik jako Spojené státy americké. Průměrný občan USA v současnosti vyprodukuje 811 kg odpadu ročně (o dva kilogramy odpadu více než v roce 2019) - přibližně polovina z toho končí na skládce. Chile recykluje pouze dvě kila odpadu na obyvatele. Žádná jiná země nerecykluje méně. Odpadové hospodářství na Islandu si od posledního indexu pohoršilo nejvíce. Podle údajů se produkce odpadu na Islandu od roku 2019 zvýšila o 7 % a recykluje se o 68 % méně odpadu.

Z environmentálního hlediska je energetické využívání odpadu vhodnější než skládkování. Jen 17 z 38 zemí z žebříčku však zneškodňuje více odpadu tímto způsobem než skládkováním. Mnohé země se rádi chlubí progresivním odpadovým hospodářstvím a vysokou mírou recyklace. Švédsko, Jižní Korea a Německo jsou mezi nimi a Německo je často oslavováno jako globální recyklační šampion. Vysoká míra recyklace plastového odpadu však může být zavádějící. Toto číslo představuje objem vytříděného odpadu, který přichází do recyklačních center. I ti nejpřednější recyklační hráči, mezi nimiž je i Německo, nedokážou recyklovat materiálovým zhodnocením více než 47 procent plastového odpadu.

Největší problém způsobují směsi recyklovatelných materiálů, jako například nádoba na jogurt s kartonovým pouzdrem a hliníkovým víkem. Velmi obtížně se recyklují drobné a tenké materiály i některé obaly z potravin. Jejich opětovné zpracování vyžaduje sofistikované technologie - ty však často nejsou dostupné, nebo se nacházejí ve vzdálenosti, která je pro logistiku neekonomická. Tyto náklady se následně přetavují do vyšších cen druhotných materiálů, což z nich činí málo atraktivní komoditu na trhu.

Česko je s 296 kilogramy komunálního odpadu na obyvatele za rok jedním z nejšetrnějších států EU. Rovněž s 90,8procentní mírou recyklace papíru a druhým místem v jeho třídění patří ke špičce. Recyklaci obalového papíru, plastů a skla vyšší než 60 procent dosahují ještě čtyři členské státy, a to Belgie, Lucembursko, Německo a Rakousko.

Podle množství skládkovaného komunálního odpadu na obyvatele patří ČR mezi lepší průměr. „Osm států EU skládkuje méně odpadů než Češi, protože ve velké míře spalují,“ řekl Pavel Drahovzal z kanceláře SMO. Cesta k zásadnímu omezení skládek tak podle něj vede přes modernější energetické využití odpadů jako zdroje elektřiny a tepla.

Jižní Korea je na tom nejlépe díky propracovanému recyklačnímu systému. Česká republika skončila na dvanáctém místě. Nejhůře naopak dopadlo Turecko kvůli velkému množství nelegálních skládek. Odpad se zde navíc nerecykluje, ani nespaluje.

Nejvíce recyklují Island (kde je ročně recyklováno až 366 kilogramů odpadu na obyvatele), Německo a USA. Největším producentem odpadů v přepočtu na obyvatele je USA - 809 Kg ročně. Z tohoto množství se 280 kg recykluje, 103 kg se spálí a 425 kg končí na skládkách. Nejméně odpadu naopak vyprodukuje Polsko (315 kg/ obyvatele ročně).

Česká republika se umístila v TOP 15 hlavně kvůli průměrnému ročnímu objemu odpadu vyprodukovanému v přepočtu na obyvatele. vytvořeným v jejich zemích.

Česko si oproti poslední analýze pohoršilo o 12 příček - ,,dopomohl" tomu hlavně objem průměrně vyprodukovaného odpadu na obyvatele za rok, který narostl z 344 kg na 499 kg. Turecko se v žebříčku opět umístilo jako země s nejnegativnějšími environmentálními dopady nakládání s odpady. V době vydaní prvního žebříčku, v roce 2019, se ještě v Turecku vůbec nerecyklovalo. Dnes se podle oficiálních údajů recykluje 47 kg na obyvatele.

Aktuálně se v Česku zhruba polovina obalů ze žlutých kontejnerů materiálově recykluje, třetina se využije k výrobě energie a jedna šestina jinak nevyužitelného se skládkuje.

Díky rozšiřování sběrné sítě barevných nádob i dlouhodobé výuce našich nejmenších podle aktuálních dat třídí odpad 73 % obyvatel ČR a 77 % všech použitých obalů je předáno k recyklaci nebo energetickému využití. Na výše uvedených faktech se shodnou obce, výrobci, třídiči i recyklátoři. Dokonce i zavilí kritici systému dokážou ocenit, že je systém funkční a přináší požadované výsledky.

Dosažená míra recyklace papírových obalů činí 88 %, obalů z plastů 43 %, ze skla 81 % a obalů ze železa 81 %. Podle posledních údajů evropského statistického úřadu Eurostat je ČR podle celkové míry dosahované recyklace všech obalů na 6. příčce hned za Německem. Za námi se tedy v pomyslném žebříčku nachází poměrně dost evropských zemí, o kterých bychom to na první pohled neřekli.

Jak je na tom tedy Česko v oblasti recyklace plastů? K tomu třeba zazní, že plastový odpadní materiál není v ČR k dostání a zpracovatel ho musí dovážet z Německa. Ale už není řečeno, že firma poptává plastový aglomerát, tedy již druhotnou surovinu vyrobenou z odpadu. Aktuálním trendem ale není smíchání několika druhů odpadních plastů, ale naopak roztřídění jednotlivých polymerů a jejich zpracování podle jednotlivých druhů plastů, které zaručuje maximální udržení materiálu v oběhu, tedy cirkularitu.

Mimochodem v Česku existuje několik společností, které plastový obalový odpad z našich žlutých kontejnerů dlouhodobě zpracovávají. Tyto společnosti využívají aktuálně zvýšenou podporu od EKO-KOMu na zpracování směsných plastů. Jejich výše byla v posledním čtvrtletí navýšena z důvodu růstu cen energií a snížení poptávky po recyklátu.

tags: #pořadí #zemí #EU #podle #recyklace

Oblíbené příspěvky:

• Obnovitelné zdroje a energetika
• Legislativa pro měření emisí kotelen
• Aktuality AOPK ČR
• Informace o nebezpečných odpadech
• Odpadkové koše tmavě hnědé