Úspěšná adaptace lesů v ČR na klimatickou změnu a obnova porostů

Úspěšná adaptace lesů v ČR na klimatickou změnu, ochrana přírody a obnova porostů zničených kůrovcovou kalamitou druhově pestrou skladbou dřevin, prosazení smysluplného znění novelizovaného mysliveckého a lesního zákona. To jsou hlavní společné cíle Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v ČR (SVOL) a Českého svazu ochránců přírody (ČSOP).

Ve středu 8. června 2022 podepsaly obě organizace Memorandum o vzájemné spolupráci. „Vlastníci lesů cítí, že aspekt ochrany přírody při hospodaření v lesích má pro ně velký význam a spolupráce s organizací jako je ČSOP dává možnost se vzájemně informovat, předávat si zkušenosti a hledat nové cesty, jak dosahovat společného cíle. ČSOP je sdružení pracovitých lidí, kteří mají snahu plnit konkrétní cíle, a nejen vzletně o ochraně přírody hovořit. Proto je ČSOP pro vlastníky lesů přirozeným partnerem,“ uvádí Jiří Svoboda, předseda SVOL.

Dodává, že vzájemná spolupráce vlastníků lesů a ochranářských organizací je zásadní podmínkou úspěšnosti většiny projektů při ochraně přírody. „Snaha se vůči vlastníkům pouze vymezovat nevedla dlouhodobě k úspěchu a brzdí celý proces. ČSOP a SVOL spolu začaly intenzivněji spolupracovat před třemi lety v rámci společné snahy o změnu mysliveckého zákona. Při tom jsme zjistili, že se naše názory na hospodaření v krajině potkávají v řadě styčných bodů. Především pak v tom, že za péči o krajinu je především zodpovědný majitel pozemků či jeho hospodář,“ říká Libor Ambrozek, předseda ČSOP.

Připomíná, že právě na vlastnících nejvíce záleží, jaká příroda a krajina kolem nás je a hlavně bude. „Základní organizace ČSOP pečují o více jak 5 tis. ha pozemků, většinou té nejcennější přírody, včetně lesů. A to je další styčný bod. Nestátní vlastníci lesů u příležitosti podpisu Memoranda zveřejnili také aktuální informace týkající se obnovy lesů v roce 2021.

Obnova lesů v roce 2021

Výsledky průzkumu u členů SVOL ukázaly, že nestátní vlastníci lesů obnovili 8172 hektarů lesa, přičemž umělá obnova činila 89 %. Zasazeno bylo 44 miliónů sazenic (z toho 65 % listnatých dřevin a 35 % jehličnanů). Průzkum přinesl data ze 70 % celkové rozlohy majetků členů SVOL. Ti hospodaří celkem na 550 tis. ha, tj. 44,5 % výměry nestátních lesů.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

„Tato čísla jasně ukazují, že nestátní vlastníci lesů mají jejich obnovu po kalamitě za prioritu číslo 1,“ uvedl na tiskové konferenci Arnošt Buček, místopředseda Komory církevních lesů SVOL. „Je to vidět nejen na závratném tempu, v jakém obnovu lesů realizují, ale také na rozsahu druhů dřevin, které pro obnovu lesů postižených kůrovcovou kalamitou využívají.

Nestátní vlastníci lesů ukáží veřejnosti, jak hospodaří v lese na akci Den otevřených lesů, která se bude konat 18. 6. Více na www.denotevrenychlesu.cz

Aktuální pohled na obnovu lesů

Setkáváme se s požadavky aktivistických organizací na zastavení obnovy starých lesů a zajištění ochrany všech porostů starších 120 let. Podle nás však tyto požadavky vycházejí spíš z pocitů a dojmů, než z odborných znalostí. V České republice se porosty obnovují v průměrném věku 115 let, bukové a dubové ještě později. Takto „staré“ lesy tedy nejsou unikátní ani nenahraditelné, ale běžně se vyskytující, průběžně těžené a přirozeně či uměle obnovované. Podle Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství z roku 2021 je v České republice 9 % porostů tohoto věku a dalších 11,6 % ve věku 101 až 120 let. O staré lesy tedy nepřicházíme, protože průběžně dorůstají a nahrazují je stárnoucí mladší stromy.

Skutečně cenné lesní porosty rostou obvykle v chráněných územích různé kategorie a hospodaření v nich se tomu přizpůsobuje. Lesy ČR aktuálně ponechávají více než 5500 hektarů lesních porostů samostatnému vývoji, tedy bez lesnického zásahu a síť dalších bezzásahových oblastí připravují ve Východním Krušnohoří a jinde. Bezzásahovost ale má svá rizika. V lese ponechaném ladem totiž nelze zajistit bezpečnost lidí ani jejich majetku a rizikem jsou i požáry.

Kontinuální obnova a výchova lesa zvyšují druhovou pestrost porostu, odolnost i biodiverzitu celého lesního ekosystému. Tyto základní obnovní postupy doporučuje Adaptační strategie na změnu klimatu podpořená z Norských fondů, kterou zpracovali vědci z různých odborných institucí, a Lesy ČR ji začlenily do svých strategických dokumentů. Podle vědců jsou tedy právě tyto obnovní postupy nejúčinnějším nástrojem při adaptaci lesů na klimatickou změnu. Zastavení obnovy i těžeb vnímají zcela naopak.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Trvale udržitelné lesnické hospodaření

Lesy ČR se hlásí k aktivnímu lesnickému managementu v duchu trvale udržitelného lesnického hospodaření, což znamená péči o věkově i druhově pestré lesy na základě tří pilířů - enviromentálního, sociálního a ekonomického. Ty se vzájemně prolínají a Lesy ČR věnují všem třem stejnou pozornost. Udržovat lesní cesty, budovat v lesích altány, lavičky a odpočívadla, obnovovat studánky, stavět nové lesní nádrže, zadržovat vodu v krajině a nepožadovat od návštěvníků žádné příspěvky na údržbu lesa ani bezpečný provoz na cestách, je možné jen díky prostředkům získaným z produkce dřeva.

Kromě toho podnik odvádí prostředky do státního rozpočtu, takže se z jeho zisku financuje třeba obrana státu, sociální dávky nebo nákladná léčba některých pacientů. Lesy ČR také podporují řadu sociálních a společenských projektů, činností a aktivit včetně aplikované vědy a výzkumu formou darů, sponzorské spolupráce a vlastní Grantové služby. Zpracování dřeva zkrátka není žádnou katastrofou. Lesů naopak stále přibývá.

Podle tzv. Zelené zprávy od r. 1930 vzrostly celkové zásoby dřeva v lesích z 307 mil. m3 na téměř 700 mil. m3 (2021). Po zvládnutí kůrovcové kalamity se opět vracíme k běžnému hospodaření a zjednodušeně řečeno za rok vytěžíme méně dřevní hmoty, než přiroste. Děláme maximum pro to, aby hospodaření v lesích a produkce obnovitelného materiálu - dříví byla trvalá, tedy podle doporučení OSN o životním prostředí a rozvoji z roku 1992.

Lesní ekosystém se určitě bez člověka obnoví, je ale otázkou, jak dlouho to bude trvat a k čemu pak člověku bude. Les ponechaný svému osudu bude jiný, než na jaký jsme zvyklí. Výrazně větší je riziko pádu stárnoucích stromů a velkých větví. Místo volného průchodu lesem se tak třeba houbaři budou muset vydat jen po značených cestách, v jejichž okolí vlastník nebo správce lesa viditelně nebezpečné stromy odstraní. V lese ponechaném ladem totiž nelze zajistit bezpečnost lidí ani jejich majetku a velkým reálným rizikem jsou i požáry.

Fatální příklad v hospodářsky neudržovaných tuzemských lesích asi není třeba připomínat. Staré stromy se hůře přizpůsobují změnám. A pokud jsou změny razantní a rychlé, porosty se rozpadnou. Naopak mladší stromy, které v měnících se podmínkách vyrůstají, odolají změně klimatu podstatně lépe. Lesy ve středním věku přirůstají nejvíce, vážou do dřeva uhlík, a tedy i pohlcují skleníkové plyny. Staré hospodářské porosty naopak přirůstají výrazně méně. Zhruba ve sto letech strom výrazně zpomaluje růst a tím se ukládaní nového uhlíku v jeho dřevě minimalizuje. Množství uvolněného uhlíku z mrtvého dřeva do atmosféry se v současné době podle Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR rovná celosvětovým emisím z fosilních paliv.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Legislativa a hospodaření v lesích

Lesníci rozhodují o těžbě na základě konkrétních lokálních podmínek a vždy v souladu s legislativou, která je v Česku jednou z nejpřísnějších v Evropě. Každý vlastník lesa je povinen dodržovat parametry stanovující objem těžby, v zákonné lhůtě a do dvou let od těžby pak vytěženou plochu opět zalesnit. Parametry jsou nastavené tak, aby les odpovídajícím způsobem plnil své funkce. V hospodářských lesích se těží podle Lesního zákona v souladu se schváleným lesním hospodářským plánem. Úřady tedy není třeba žádat o žádné povolení. A pokud podezření existuje, ctěme zásady právního státu a presumpci neviny.

Je otázkou, kde je historická hranice původnosti porostů. Člověk totiž do dřevinné skladby lesa zasahuje už od středověku. Tam lze najít počátky trvale udržitelného lesnického hospodaření. Obnovované lesy většinou sázeli lesníci jako hospodářské porosty s cílem těžby. V dnešním dobrém stavu jsou tedy právě díky jejich péči a dlouhodobému odbornému hospodaření.

Obnova také souvisí s úpravou dřevinné skladby. Podle Lesního zákona skutečně každý vstupuje do lesa na vlastní nebezpečí. Kdo ale neviděl padat strom, těžko si dokáže takové nebezpečí představit. A v okamžiku, kdy si to uvědomí, je už zpravidla na jakoukoliv reakci pozdě. Proto musí vlastníci a správci porostů zbytečným rizikům a neštěstím předcházet. Do lesa se ročně vydávají stovky tisíc lidí. Lesy navíc často hraničí se soukromými pozemky i podnikatelskými objekty. Právě staré stromy starší 120 let se často vyvrací nebo zlomí, a nemusí mít viditelné defekty. Takové případy řeší Lesy ČR mnohokrát ročně.

Přirozená obnova lesa

Přirozená i umělá obnova lesa je kritickou fází růstu lesa, během které může docházet ke ztrátě pestrosti porostní druhové skladby. Česká republika patří v Evropě k zemím s výrazně pozměněnou druhovou skladbou lesů, a to v důsledku intenzivního užívání lesů člověkem. Změna druhové skladby lesů, dlouhodobě uplatňované konvenční pěstební postupy, jež homogenizovaly porostní strukturu, společně s dopady globální změny klimatu byly hlavní příčinou aktuálně doznívajícího velkoplošného rozpadu jehličnatých lesů v ČR.

Problémem však není smrk ztepilý coby dřevina, ale zastoupení, v jakém byl druhotně, působením člověka, v našich lesích rozšířen a posléze v několika generacích lesa převážně nevhodnými pěstebními technikami pěstován. Výškový růst přirozené obnovy smrku ztepilého je prokazatelně závislý na intenzitě porostního světla.

Smrk může být v budoucích porostech dřevinou hlavní, vedlejší a přimíšenou, nebo jen vtroušenou, v závislosti na konkrétních stanovištních podmínkách a při zohlednění předpokládaného vývoje dopadů extremity a výkyvů klimatu. Pro přestavbu našich lesů tak, aby byly pestřejší a odolnější vůči změnám klimatu, můžeme využít i přirozené obnovy smrku a jeho jedinečných růstových vlastností a schopností přizpůsobit se změnám prostředí. Přirozená obnova je během procesů přeměn a přestaveb preferovanou formou (pokud je možná).

Smrk ztepilý má v našich lesích stále své místo a hlubší poznání jeho růstových vlastností je žádoucí, proto vědci z VÚLHM, v. v. Vědci popisují mechanismy růstové aklimace a morfologické úrovně, na kterých se odehrávají, ale i jejich intenzitu a míru; stejně jako možnosti, jakými je možné tyto poznatky využít při tvorbě pestrých porostních směsí.

Metodika také definuje pěstební postupy, kdy se účinně uplatňuje výchova přirozené obnovy horní porostní clonou obnovovaného porostu a naopak, kdy se tento efekt biologické automatizace z důvodů vysokých intenzit porostního světla (resp.

Názory a komentáře k obnově lesů

„Příroda si nakonec pořadí i bez perestrojky. Záleží na tom, co chceme."

„Na rozpadu smrkových porostů nemá vliv změna klimatu, ale změna režimu. Co jsem pozoroval, kůrovcová kalamita se u nás šířila směrem od Moravy. Ovšem vše začalo na Opavsku. Bylo to někde v roce 2006, tehdy tam byla kalamita větrná. LČR ovšem vše podcenily a nebo to byl úmysl? Za komunistů se vždy přednostně zdělaly kalamity a mýtní těžba se nesměla dělat, všechny prostředky se stáhly na kalamitu, takže nedocházelo k dalšímu šíření škůdců a to především kůrovce."

„Pokud to se smrkem vzdáme, tak tu nebude, pokud mu dáme naději a budeme příště moudřejší, tak má naději růst i v nižších polohách."

„K článku a této diskuzi: asi je lepší kůrovci (nemocem) předcházet než pak se snažit je efektivně léčit. Předcházení kůrovci = jedině smíšený les, jedině les, který je odolný nastupujícímu oteplení, suchu. Proto nutno používat i cizorodé, odolnější tím invazivní druhy. Les má i jiné funkce než dřevo, tak jako zemědělci musí pečovat o půdu, o závlahu, tak i lesníci musí volit takovou agrotechniku, aby se půda zkvalitňovala, zadržovala voda, les byl zdravý, odolný, dobře rostl= smíšený v nížinách s převahou přirozenější listnatý les, moderní způsoby- bezpasečné, výsev přirozenější z ponechaných matečních stromů, na úvod přirozenější přírodní sukcese, pak teprve definit. výsadba."

Alternativní přístupy k obnově lesů

Nejrozmanitější lesy se sázejí samy. V těchto úžasných ekosystémech probíhá proces obnovy už stovky milionů let a někteří ekologové ve Velké Británii jsou toho názoru, že my bychom lesům neměli stát v cestě. Podle nejnovější zprávy neziskové organizace Rewilding Britain by lidé měli sázet stromy pouze v případě, že přirozená regenerace lesa je nepravděpodobná nebo příliš časově náročná. V první řadě bychom se měli snažit o ochranu půdy pro samostatnou obnovu.

Myšlenka samostatné obnovy není v kruhu ochránců přírody ničím novým a veřejná diskuse probíhá i v jiných státech, než je Velká Británie. Sázení stromů může přinášet pozitiva na lokální i planetární úrovni, nicméně dosažení nejlepších výsledků záleží na tom, kdy, kde a jak je strom vysazen a jak probíhá následná péče. V dnešní době má okamžité vysazení lesa často za následek vznik monokultur nebo rozšíření invazivních druhů rostlin, které nakonec vedou k redukci místní biodiverzity a snížení přístupu k půdě, vodě nebo lesním produktům pro místní obyvatele.

Vědci jsou také názoru, že pro absorbci uhlíku je důležitější kvalita, spíše než kvantita lesů, nicméně v této otázce i je potřebný další výzkum. V posledních letech je vysazování nových lesních porostů oblíbenou strategií v boji za obnovu životního prostředí, ale vládní snahy často zcela ignorují možnost samostatné obnovy lesa, která je levnější a přináší lepší výsledky.

Organizace Rewilding Britain požaduje celistvější přístup s menším podílem lidských zásahů do obnovy lesa. Vládní úředníci by podle ní měli výslovně podpořit přirozenou verzi obnovy. „Nemůžeme nahradit ztracené lesy pouze novou výsadbou,“ tvrdí Rebecca Wrigley, ředitelka neziskové organizace. „Nejefektivnější cestou ke zvrácení smutného osudu našich poškozených lesů je ochrana pozůstatků pralesů a umožnění lesu, aby se obnovoval sám ve velkém měřítku. Z tohoto přístupu potom budou profitovat jak lidé, tak i příroda a klima.“

Pokud do úvahy zahrneme cenu odstraňování invazivních druhů, potlačování nových chorob, výrobu a logistiku plastových ochranných prostředků, stává se přirozená obnova zásadně levnější variantou. Tam, kde jsou stromy vhodných druhů produkující semena příliš daleko pro přirozenou obnovu, mohou být do země zaseta semena původních druhů.

Některým lidem se pravděpodobně nebude líbit pohled na krajinu zarostlou pouze křovinami a nálety různých dřevin, ale je to přesně tento typ porostu, který umožňuje mladým stromkům zakořenit. Výhody se projeví v momentě, kdy nový les začne vyrůstat.

Nedávná studie publikovaná v září 2020 prokázala, že lesy z přirozeného zmalzení výrazně lépe ukládají uhlík, než lesy vysazené uměle. Odhad studie uvádí, že pokud bychom vyhradili pro rozšíření lesů 1,67 miliard akrů půdy, do roku 2050 by byla půda a stromy schopná absorbovat sedminásobek současných ročních emisí uhlíku. Rozšíření lesů tedy může být významným opatřením v boji proti změnám klimatu.

Převedení teorie do praxe ovšem není tak prosté. Obnova lesů by mohla být zcela jednoduchá - nechat stromy, ať se vysadí samy. Ve skutečnosti by to ovšem vyžaduje kombinaci různých opatření. V září uvedl geograf Matthew Fagan pro časopis Science, že uvedená studie je velkým krokem kupředu, nicméně přirozená obnova sama o sobě nemusí být dostačující. Řekl, že mladé lesy jsou neustálé káceny za účelem rozšiřování zemědělské půdy dříve, než jsou schopné dosáhnout svého plného potenciálu. Výzkum ukazuje, že degradace lesa může být v některých případech horší, než odlesnění.

Proto vymezení půdy pro obnovu lesů nestačí, musí být provázeno náležitou ochranou a údržbou. Ve Velké Británii znamená návrat divočiny úbytek půdy využívaný pro pastvu ovcí a chov jelenů. V současném rychle měnícím se světě musíme očekávat ještě další zvýšení tlaku na využití půdy.

Proto organizace Rewilding Britain volá po ochraně starých lesů, propojení chráněných území a vymezení velkých oblastí jako bezzásahových území umožňující návrat divočiny.

Povinnosti vlastníků při obnově lesů

Častým úkolem a důvodem ke stesku hospodářů, kteří kromě zemědělské půdy mají i nějaký ten kousek lesů, je jejich obnova, neboli návrat ke zdravému a rostoucímu lesu po jeho vykácení. Mediálně se tomu říká obnova kalamitních holin, prezentuje se to jako obtížně řešitelné až neřešitelné z řady více či méně objektivních důvodů.

Předně si řekněme, že to, o čem si budeme povídat, je obnova lesů (na rozdíl od zalesňování). Velmi zjednodušeně řečeno, i když lesnická legislativa to řeší trochu nejasně a zamotaně, za zalesňování považujeme tvorbu nového lesního porostu na pozemku, kde před výsadbou les nebyl, tedy na různých nelesních pozemcích, v případě pozemků lesních jde o různá bezlesí. Obnova lesních porostů, jak sám pojem navozuje, je obnovení vykáceného lesního porostu buďto přirozenou obnovou z náletu či jiného zmlazení nebo výsadba nového lesa tam, kde už les byl. Nový les v čase navazuje na ten předchozí.

Všechny současné povinnosti vlastníků v obnově lesů v době kalamity plynou z toho, že odstranili (vykáceli) všechny kůrovcem či jiným škůdcem napadené stromy a vznikla jim holina. V zákoně o lesích není definována, pouze v jeho prováděcí vyhlášce č. 84/1996 Sb se hovoří o produktivní holině (o holině jako takové nikoli), za kterou pro potřeby této vyhlášky (čili ne obecně) pokládáme pozemek, na kterém byl lesní porost odstraněn obnovní nebo nahodilou těžbou.

Na holinu se už v zákoně o lesích vztahují povinnosti, musí být do dvou let od vzniku zalesněna (asi by byl vhodnější pojem obnovena) a do sedmi let tzv. zajištěna, tedy odrostlá negativnímu působení zejména buřeně (travin a keřů) a zvěře. Tyto lhůty byly pro holiny vzniklé v důsledku nahodilé těžby v souvislosti s odstraňováním napadených porostů prodlouženy opatřením obecné povahy ministerstva zemědělství č. 17110/2020-MZE-16212 ze dne 2. 4. 2020 na 5 let u povinnosti zalesnit (obnovit) a na 10 let u povinnosti dovést mladé lesní porosty do stavu zajištění. Toto opatření obecné povahy nahrazovalo předchozí k řešení téže situace.

Přijmeme-li definici produktivní holiny z vyhlášky č. 84/1996, zjistíme, že holina vznikne pouze těžbou nebo jiným odstraněním hlavního stromového patra (uvádí se příklad požárů). Tento závěr je důležitý, protože jsou na něj navázány už zmíněné povinnosti v obnově lesů a lhůty pro jejich splnění. Čili pokud suchý porost nevykácíme, nevznikne nám holina a nemáme zákonnou povinnost takto vzniklý porost zalesnit. Nemusíme kácet kůrovcové stromy, které už škůdci opustili, tzv. sterilní souše, z nichž už pro okolní porosty neplyne žádné nebezpečí. Stromy, kde škůdci ještě nedokončili vývoj, naopak odstraňovat okamžitě musíme, a to nejen kvůli tomu, že nám to ukládá zákon o lesích, ale i dle zdravého selského rozumu tak chráníme okolní zatím nenapadené porosty.

Pokud jsme se z různých důvodů dostali do stavu, že se v našich lesích nacházejí souše, z nichž už dávno škůdci vylétli, můžeme zvážit, zda se nám vyplatí tyto souše pokácet a zachránit alespoň část hodnoty dříví, anebo nám vzhledem k jejich stavu, kapacitním možnostem a finančním požadavkům těžebních subjektů v okolí těžba přinese jen ztrátu či zanedbatelný zisk, který nepostačí na pokrytí nákladů spojených s obnovou lesů.

Pokud se tedy dokážeme ovládnout, nepokácíme všechno suché a zůstane nám porost souší, můžeme v případě vhodných podmínek dál pracovat s přirozenou obnovou. Ta se dostaví, jsou-li v dostupné vzdálenosti plodící stromy nejlépe stanovištně vhodných dřevin. Malá semínka s křidélky dokáže vítr zanést na velké vzdálenosti (např. bříza, osika, javory, ale i smrk, borovice, modřín), dostupná vzdálenost se nám tak zvětšuje.

Nevýhodou této přirozené obnovy je, že vcelku ignoruje termíny předepsané zákonem o lesích, čili pustíme-li se do toho, uděláme všechno pro to, aby nám nevznikla holina a nezačaly se počítat lhůty. Ono to s využitím sil přírody trvá déle, ale zato by výsledek měl být stabilnější a odolnější proti působení různých nežádoucích vlivů. Při jakékoli činnosti v krajině, nejen v péči o lesy, musíme zvážit, zda budeme s přírodou spolupracovat, nebo ji budeme lámat přes koleno. Druhý způsob se nám velmi rychle a ošklivě vrátí.

Pokud se nám tedy podaří vyhnout se vzniku holiny, ať už ponecháním sterilních souší, z nichž už škodlivý hmyz vylétnul, a nepředstavují žádné nebezpečí pro okolní porosty, anebo pokud není motivací těžební činnosti likvidace nahodilé těžby, ale úmyslné hospodaření, pak hospodaříme podrostním nebo až výběrným způsobem, kdy postupně těžíme a rozvolňujeme mateřský hlavní porost a veškerá obnova je prováděna s využitím obnovy přirozené.

Přirozená obnova krom toho, že to déle trvá a je to pro lesníka či vlastníka v přípravě a provádění těžby pracnější a odborně náročnější, má řadu pozitivních efektů. Jednak je to obrovská úspora nákladů na založení nového porostu a jeho následnou ochranu, pak také předpoklad vyšší odolnosti následných porostů z přirozené obnovy, které si v sobě nesou po rodičích určitou informaci o tom, jak mají odolávat negativním vlivům, jejichž působení budou na daném stanovišti vystaveny. Pokud pocházely mateřské porosty z přirozené obnovy, ani nevíme, kolikátá generace byla vystavena a odolala působení různých negativních vlivů. Navíc pamatujeme na to, že sazenice z lesních školek byly pěstovány v určitých optimálních podmínkách, zejména pokud jde o závlahu a dostupnost živin. Prvním šokem je pro ně samotné přesazení na běžné lesní stanoviště a druhým krutá realita života, kdy jsou vystaveny působení řady stresujících vlivů, s nimiž se dnes mladé stromky v počátku svého života jako součást budoucího lesního porostu setkávají.

V případě, že nám holina, tedy lesní pozemek, na kterém jsme odstranili stromy těžbou, už vznikla, jednak máme onu „zalesňovací“ povinnost dle zákona o lesích a zároveň musíme zvážit, jak ji splníme. Na řadě lokalit se nachází nějaká ta obnova přirozená. Stávající propagované způsoby obnovy a zejména přípravy pozemku na následnou výsadbu ji ignorují a někdy přímo likvidují.

Celoplošná příprava půdy pro následnou výsadbu sice vypadá pěkně, ale v případě různých stále častějších vln extrémních teplot a sucha narušený půdní povrch přikrytý vrstvou prokypřeného prachu spolu s organickou drtí může pozemek docela úspěšně vysušit mnohem víc, než by se stalo při běžném pokryvu horní vrstvy půdy drnem. Navíc výsadba do nakypřené a tím vysychavé zeminy je velmi snadná a pracovníky v zalesňování k tomu svádí. Dříve oblíbená celoplošná příprava půdy naoráním má obdobný efekt na vysychání pozemku. Mělkými brázdami s narušeným drnem se nám ztrácí voda z vrstev půdy, které by při běžném pokryvu půdy byly suchem nezasažené.

Celoplošná příprava půdy ať už naoráním nebo celoplošným mulčováním má smysl při běžném rozložení srážek jak v množství, tak v čase, jaké bylo cca do konce 20. století. Dnes je to z pohledu vysychání obnovovaných pozemků velmi rizikové. Navíc zejména při celoplošné přípravě půdy mulčováním, tedy rozdrcením veškerých rostlin a jejich smíšením se svrchní vrstvou půdy, ztrácíme i to málo z přirozené obnovy dřevin, které se na obnovovaném pozemku nachází se všemi pozitivy, které přirozená obnova na odolnost nového porostu přináší.

Experimentální plochy obnovy lesa

Tradiční způsoby obnovy lesa po kalamitní události vedou k tvorbě rozsáhlých stejnověkých a často i stejnorodých porostů s vysokou mírou nestability. Naproti tomu přírodě bližší způsoby hospodaření, využívající tvořivých sil přírody, zpravidla vedou k vytváření lesních porostů s rozrůzněnou strukturou a vyšším odolnostním potenciálem. K přírodě bližším postupům lze řadit širší využívání přirozené obnovy (sukcese), a to včetně dřevin přípravných, síje a skupinovou neceloplošnou obnovu.

tags: #priroda #si #poradi #lesy #obnova

Oblíbené příspěvky:

• Problémy a řešení ekologie v městech
• Podmínky podmíněného zastavení stíhání
• Ústecký kraj a životní prostředí
• Inspirace z pohádek prababičky přírody
• Zdraví z přírody