Život zajíce polního: Od výživy po ochranu

Zajíc polní (Lepus europaeus) z čeledi zajícovití (Leporidae) patří podle myslivecké terminologie mezi zvěř drobnou a tento druh lze obhospodařovat lovem, stejně jako králíka divokého (Oryctolagus cuniculus). Oba druhy jsou obyvateli stepí s vtroušenými křovinami a dřevinami, které jim slouží k obrušování zubů (řezáků), neboť jim stále přirůstají. U nás je jejich největší rozšíření v agrárních ekosystémech, kde se střídají atraktivní rostlinné druhy.

Není to tak dávno, kdy se celá řada chovatelů pustila do umělého odchovu zajíců s vidinou budoucího vypouštění do volné krajiny a posílení přežívajících populací, a to analogicky či podobně, jako se děje v případě kachen, bažantů či koroptví. Vznikla dokonce Asociace chovatelů zajíců. Ve vší úctě k chovatelům, je to ale smysluplná a dlouhodobě uchopitelná snaha?

Rozšíření a popis

Zajíc polní se na naše území rozšířil z východu (Asie), kdy se zde po ústupu ledovce vytvářela vhodná území především lesy a lesostepi. Na našem území také v dávné minulosti žil zajíc bělák (Lepus limidus L. 1758), který byl vázán na lesy a jejich mýcením ustoupil do severovýchodních zemí (Polsko, Rusko).

Náš zajíc polní obývá nejen nížiny, ale i vyšší polohy (kolem 1000 m. n. m.), kde je různorodá přirozená potravní nabídka. U nás byl dlouhá léta na prvním místě v produkci zvěřiny před černou i jelení zvěří. Zajíci dosahují délky 50 - 85 cm a jejich hmotnost se pohybuje mezi 3 - 4,5 kg. Někdy se však mohou vyskytnout jedinci až o hmotnosti až 6 kg i více. Zbarvení má ochranné hnědošedé, místy rezavě žluté, pírko (ocas) vespod bílé a nahoře tmavšího zbarvení. Slechy (uši) má delší než hlavu s vousy a na jejíchž koncích převládá černá barva. Přední běhy (nohy) má značně kratší než zadní a při běhu může délka skoku dosáhnout až dva metry.

Na předním běhu nad epifýzou se nachází chrupavčitý hrbolek, který obvykle po 8 - 9 měsících života mizí - zkostnatění distální epifýzy loketní kosti. V praxi je tohoto ukazatele využíváno pro odhad věku ulovených zajíců tzv. Strohův znak (znamení). Pohlaví lze určit pouze podle vnějších pohlavních orgánů. Životní aktivita je vyšší v noci než ve dne.

Čtěte také: Postup zateplení v ČR

Životní prostředí a chování

Zajícům nejlépe vyhovují sušší nížinné oblasti (např. Hanácké nížiny, Polabí aj.), kde je pestré zastoupení velkého množství rostlinných druhů. Za potravu si vybírá různé druhy travin, bylin a také dřevnaté části keřů a stromů. Zajíci využívají vyvinutý čich a sluch, méně zrak. Při úniku zajíci vyvinou značnou rychlost (až 70 km/hod ). Voda jim není překážkou, neboť umí také dobře plavat. Zajíci žijí v určitém populačním seskupení. Každá skupina si hranice svého prostoru hájí a nerada je opouští. Zajíci si udržují svůj akční prostor (teritorium) s okruhem kolem 200 - 300 m podle potravních a krytových možností.

Poměr pohlaví se udržuje obvykle v poměru 1 : 1 nebo mírně ve prospěch zaječek, které si při honcování vybírají partnera. Často si zaječka při nedostatečné hustotě zazvěření nenajde vhodného partnera a zůstane jalová, jedná se o sexuální výběr, který je známý v umělých chovech zajíců. Honcování (páření) probíhá několikrát do roka. Už koncem prosince a začátkem ledna u nich dochází k páření. Zaječka je březí kolem 42 dnů. Často zde dochází i k tzv. superfetaci (vlivem dvourohé dělohy může opakovaně zabřeznout do druhého rohu), která může zkrátit dobu březosti až o 17 dnů. Zaječka vrhá 1 - 4 vidomé zajíčky až čtyřikrát do roka. Mladé zajíčky navštěvuje v dlouhých časových intervalech k napojení mlékem, které má až 20 % tuku. Ročně může mít zaječka i více než 10 potomků. Zajíci dospívají v průběhu příštího jara a mohou se zúčastnit reprodukce.

Výživa zajíce polního

Zajíc polní potřebuje ke svému životu dostatek vhodné potravy, dostatek klidu a krytu. Potravními nároky zaječí zvěře se zabývala celá řada autorů např. (DYK, 1935, MÁTL a kol. 1967, ŠIKULA, 1964, KUČERA, 2002). Žaludek zajíců a králíků je jednokomorový, složitý. Podobá se protáhlému vaku se slepou výdutí. Potrava přichází do žaludku mírně natrávená vlivem enzymů vylučované dutinou ústní, dále bakteriemi obsažené v potravě a žaludku. Žaludkem vylučované šťávy štěpí bílkoviny a neutralizují diastázu. Potrava jde do dvanácterníku, kde se mísí s dalšími enzymy a probíhá trávení. Dále postupuje tenkým střevem do slepého střeva, kde je trávena pomocí mikroorganismů a poté odchází z těla ven. U zajíců se lze také setkat s cekotrofiií, což je požírání obsahu slepého střeva přímo z análního otvoru. Zajíc tímto procesem zvyšuje nedostatečné trávení a vstřebávání celulózy v tlustém střevě.

Zajícům se musí předkládat dostatek soli např. při prosolování v době skladování suché píce a v honitbě celoročně pomocí slanisek a lizů. (BUBENÍK (1954) pro zimní přikrmování od listopadu až do konce března doporučuje na kus a den 0,10 - 0,20 kg suché píce, 0,30 kg ovsa, 0,40 - 0,60 dužnatého krmiva (řepa, kapusta, mrkem, brambory aj.). Důležitou potravní složkou je okus a ohryz dřevin jak lesních, tak i ovocných stromů. Vhodné jsou měkké listnaté dřeviny např. vrba jíva, topol osika a z ovocných stromů větve ze zimního prořezávání. V zimní době je vhodné předkládat krmivo ráno a při teplejším období večer, ale vždy ve stejnou hodinu. DYK (1935) doporučil pro zimní přikrmování stejnou druhovou skladbu krmiv, jako mají zajíci v letní přirozené potravě. Množství spotřebované vody závisí na klimatických podmínkách a hlavně na druhu potravy především na obsahu tzv. potencionální vody (např. zelená píce má od 80 až do 92 %), které je často pro zajíce dostačují.

V příspěvku je vyjádřena ryze krmivářská praxe a úvaha, odvozená ze skutečně zásadní až detailní podobnosti trávicího traktu a způsobu výživy králíků a zajíců.

Čtěte také: Krok za krokem recyklace papíru

Konzervativnost, první cnost

Stále stejně sestavená krmná dávka. Maximum sena, nasečeného na stejné louce, z jedné seče na celé období - to je v praxi nedosažitelný ideál. Tak, alespoň, nestřídat vojtěškové - jetelové - luční nebo se senem porůznu nakoupeným. Seno skutečně nemusí mít vysoký obsah bílkovin, protože mláďata mají napřed mléko od samice a později už funguje cékotrofie. Seno sečeme nejlépe počátkem květu převládajících trav. Seno by mělo být významně dominantní složkou krmné dávky (KD). Kdo ví, co je sušina, bude seno podávat tak, aby jeho sušina tvořila 2/3 celkové sušiny KD. Zbývající podíl potřeby - oves, kvalitní krmná směs pro králíky.

Zelené krmení: Zase úvaha od králíků - ono to vypadá přirozeně, ale rizika převažují. Zatažení chorob a parazitů, změny vlivem počasí, riziko zapaření hmoty, toxické byliny. Výhodou je snížení stresu - už zmíněný konflikt s genetickou pamětí plus obsah dobře využitelných vitaminů (betakaroten, E vitamin...). Ale dobře usušené a uložené seno je poskytuje také, v téměř stejném množství. Seno i zelená hmota je podnětem pro činnost, zvíře si pomalu kouše a nenudí se, nerozvíjí zlozvyky. Nicméně, zajíce bez přiměřeného množství čerstvých rostlin odchovat nelze.

Vhodné rostliny:

• Traviny: Psárka luční, kostřava luční i červená, bojínek luční a lipnice obecná, roční i luční, trojštět žlutavý.
• Oves: Zajímavou pozici může mít oves jako plodina na zeleno. Sít se dá prakticky kdykoliv, tedy během vegetace. Rychle se vyvíjí a má vhodný poměr mezi vlákninou, energií a bílkovinami. Jako čerstvý je oves vhodný až po stádium mléčné zralosti zrna, optimální po vymetání.
• Žito: Zajímavé by mohlo být žito, klasické i svatojánské. Jeho nevýhodou je rychlý vývoj, snad by se dalo kombinovat s ovsem pro podobné výživné hodnoty.
• Dvouděložné rostliny: Vhodné jsou všechny jetele i vojtěška. Ale, vojtěška je sice zdrojem vysoce kvalitních bílkovin, nicméně její velmi rychlý vývoj předstihuje možnosti návyku. Vhodnější než čistá kultura jsou vojtěškotrávy. Literatura nepředpokládá, že by pro zajíce byly vhodné vikve.
• Řepa i mrkev: Řepa i mrkev je dobrý komponent. Ale cukrovka a v ní zvýšený cukr potřebuje návyk. Mrkve byly vyšlechtěny na vyšší obsah cukru, to také není úplně ideální.

Ideální je oves. Ve srovnání s ostatními obilovinami má méně škrobu, ale vyšší obsah tuku. U zajíců je to významnější než u králíků, a tak je lépe dát si víc práce s jeho zajištěním. Kupujeme jen smyslově bezvadný - s typickou „nazlátlou“ barvou a příjemnou vůní. V pluše musí být velká obilka, oves má mít v dlani váhu.

Vláknina

Vláknina je skutečně limitní faktor úspěšnosti, stejně jako co nejnižší obsah škrobu. Můžeme ji definovat jako součet neškrobových složitých cukrů (jsou to v podstatě rostlinná pletiva) a ligninu (zdřevnatělá rostlinná pletiva, třeba stébla zralých obilovin, slámy i příliš starého sena, podzimní stařiny.... Ty jsou v závislosti na stupni lignifikace více či méně rozložitelné pouze enzymy mikroflóry slepého střeva.

Deficit vlákniny vede k vážným trávicím problémům, průjmům a mortalitě rostoucích králíků (mortalita = úmrtnost, morbidita = nemocnost). Se vším důrazem a vážností si dovolím předpokládat, že u odchovávaných zaječat, včetně kojících matek a mláďat po odstavu je citlivost na tento parametr řádově vyšší než u králíků. Nám stačí poznatek, že obsah ligninu a celulózy nesmí v KD králíků / zajíců klesnout pod 20 %, a to to je v kompletní směsi pro faremní chovy sakra tvrdý ořech. Tolik vlákniny způsobuje výrobcům riziko nedokonalé granulace.

Čtěte také: Dluhopisy krok za krokem

Zkušený amatérský chovatel toho dociluje senem sečeným v pozdějších fenofázích, přídavkem slámy a jistě, jak jinak, přídavkem skutečného dřeva. Symbolicky jej nazvěme superlignin. Co jiného než větvičky, co pánům králíkům, zajícům, ráčí chutnat. Zvláště lze doporučit vrby, pro obsah přírodní formy salinomycinu, který spolehlivě potlačuje patogeny trávicího traktu. Vrba má rodový název Salix. Nouzově lze podávat i kvalitní slámu. Je ještě třeba zmínit pektiny a hemicelulózu, tzv. stravitelnou vlákninu. Stravitelné i pro nás, nedokonalé tvory s jediným žaludkem. Její význam je v energetické hodnotě. Je to náhrada pro králíky nebezpečného škrobu, také pozitivně rozvíjí fermentační aktivity mikroflóry a zlepšuje pH v celém střevním aparátu. Typickým krmivem je řepa a mrkev, jako komponenty mohou přínosné krm.

Škrob

Škrob je ve výživě zajíců obdoba smrtelného nebezpečí a pro řadu chovatelů, bohužel a kupodivu, bílé místo na mapě jejich znalostí. Škrob v KD nebo dávce krmné směsi nesmí v období odstavu přesáhnout 14 %, čím méně, tím lépe.

Ideálním zdrojem energie jsou krmné oleje. Používají se směsné oleje, slunečnicový, sójový, řepkový a z ostropestřce. Do granulovaných krmných směsí se dá zapravit max. A v přímém krmení - rád bych, aby mi bylo věřeno, že sportovní koně v intenzivním tréninku dostávají denně (po pozvolném návyku) 1 litr oleje, a to není vrcholná hranice, bez dietetických problémů.

Negativní vlivy na chov zajíců

Současné hospodaření v krajině umožňuje pouze velmi malou druhovou potravní nabídku. Velkoplošný způsob pěstování tržních plodin poskytuje jen monodietní potravu, která je nasycena škodlivými chemickými látkami, které se aplikují při hnojení na podporu růstu a ochranu plodin. Velký vliv na populace zajíců má mechanizace a silniční provoz. Při vysokých rychlostech mechanizačních prostředků nemá zvěř možnost úniku. Dalším negativním faktorem je využívání prostředí lidmi např. pěší rekreace, agroturistika atd. Spatné zkušenosti jsou i s cyklostezkami např. jízdy spolu se psy, noční jízdy, s trvalým hlukem, odhazováním odpadků atd.

Již po roce 1950 docházelo v zemědělské rostlinné produkci, nově vzniklými zemědělskými uživateli pozemků (JZD a Státní statky) k úpravě agrárních ekosystémů pro využití zemědělské širokorozchodné techniky. Postupně byly odstraňovány překážející meze, polní cesty, solitérní stromy, keřové remízy a lesíky. Dále byly zahrnuty a meliorovány mokřady včetně otevřených příkopů s vodou. Tyto zásahy byly sice drastické, ale velikost polí s jednotlivými plodinami byla pro zvěř ještě, mimo koroptev, únosná. Počet jednotlivých druhů se dokonce i místy zvýšil, což bylo přínosem pro přirozenou potravní nabídku.

Po roce 1960 postupně docházelo ke slučování malých zemědělských závodů za účelem zavedení výrobní průmyslové specializace v rostlinné i živočišné produkci, při využívání moderní výkonné mechanizace a chemizace. Tím došlo k dalšímu rozšíření velikostí ploch s jednou plodinou a ke koncentraci skotu. Při krmení skotu se přešlo na tzv. jednotnou krmnou dávku založenou převážně na kukuřici s přidáváním jadrných krmiv a minerálních látek. Na polích se postupně snižovaly výměry pícnin, které sloužily také k obživě zvěře.

Po roce 1990 byla naděje, že po předání vlastníkům polí se bloky lánů rozdělí a vrátí se zpět selské hospodaření. Situace se ještě zhoršila, neboť hospodaření přešlo na nájemce (uživatele) a majitelé mnohdy ani nevědí, kde své pole v lánech mají. Ekonomický tlak způsobil další snížení rostlinných druhů a bloky lánů jsou osety technickými plodinami a obilninami, často jednou plodinou na desítkách až stovkách hektarů. Ve vyšších polohách se na bývalých polích jen volně pase skot pod ohradníky.

Pro orientaci jsme seřadili negativní vlivy působící na chov zvěře do následujícího přehledu:

1. Neovlivnitelné (lidmi)
   • Geografické vlivy: nadmořská výška, zeměpisná šířka, oblast
   • Klimatické vlivy: teplota, záření, vítr
2. Ovlivnitelné
   • Zemědělství
     • Změny v krajině: úpravy pozemků, likvidace zeleně, vytváření kulturních stepí
     • Úpravy vodního režimu: regulace toků, meliorace, závlahy
     • Vliv technologií: mechanizace, monokultury, hnojiva, struktura pěstovaných plodin, chemizace
   • Lesnictví
     • Prostorové změny, zakmenění, skladba druhů, mechanizace
   • Ostatní
     • Průmyslová činnost: přerušení ekosystémů, stavby, odpady, rozmístění provozů, plyny
     • Doprava: dislokace, frekvence, chybí oplocení
     • Mimoprodukční a rekreační: chataření, odpady, turistika - pěší a se zvířaty, sběr plodin

Hledat nápravu ke zlepšení chovu zajíců v honitbách závisí na odstranění dřívějších a současných nežádoucích zásahů do životního prostředí. Potřebný postup však musí být vymezen právními předpisy. Celá řada držitelů a uživatelů honiteb se přesto snaží zlepšovat životní prostředí prostředí tím, že kupují, nebo pronajímají pozemky k zakládání remízů a pastevních ploch, které byly v dřívějšku odstraněny. Jejich práce je znatelná nejen v počtu ulovené zvěře, ale i na oživení agrárních ekosystémů pro další volně žijící druhy. Těžce se dosahuje k dohodám s uživateli pozemků, kteří jsou pod ekonomickým výrobním tlakem. U většiny obcí jsou však obecní, nebo státní pozemky a také pozemky dány do klidu, které by bylo možné využít pro chov zvěře.

Nemoci ohrožující zajíce polního

Myxomatóza a mor králíků jsou smrtelná virová onemocnění, proti nimž neexistuje účinná léčba. Jedinou ochranou je pravidelné očkování, které chrání jak venkovní chovy, tak domácí mazlíčky. Králíci patří mezi oblíbené mazlíčky i hospodářská zvířata. Ať už je chováte venku v králíkárně, nebo doma v kleci, ohrožují je dvě závažné virové choroby - myxomatóza a mor králíků. Obě se šíří rychle, mají vysokou smrtnost a mohou během krátké doby zdecimovat celé chovy.

Myxomatóza je vysoce nakažlivé virové onemocnění králíků, poprvé zaznamenané v Jižní Americe. Dnes je rozšířená po celém světě. Má nižší smrtnost než mor, ale průběh bývá nevyzpytatelný. Objevil se „zmutovaný“ vir myxomatózy, který začíná napadat a hubit i zajíce polního. Nejčastěji se objevuje od května do listopadu. Nejvíce ohroženou skupinou jsou mláďata a mladší králíci. Možnosti léčby jsou omezené. Antibiotika pomáhají jen proti bakteriálním komplikacím, samotný virus ale nelze zastavit.

Mor králíků je stejně závažné virové onemocnění jako myxomatóza. Původcem je virus RHDV (typy RHDV1 a RHDV2) z čeledi Caliciviridae. Poprvé se objevil v Číně v 80. Virus se šíří velmi rychle a může zasáhnout celé chovy. Léčba neexistuje.

Myxomatóza i mor králíků jsou hrozby, které se nevyhýbají žádnému chovu - ať už jde o venkovní králíkárnu nebo domácí klec. Tyto nemoci se šíří rychle, mají vysokou smrtnost a jejich následky bývají tragické. Pamatujte, že prevence je vždy jednodušší než řešení následků. Každý očkovaný králík je důkazem vaší péče a zodpovědnosti.

tags: #postup #život #zajíce #polního

Oblíbené příspěvky:

• Výskyt ananasů
• Limity znečištění ovzduší Nový Jičín
• Designové koše do domácnosti
• Stavební činnost a ochrana krajiny
• Trendy recyklace v České republice