Potravní ekologie a prostorová struktura populace sysla obecného

Sysel obecný (Spermophilus citellus) je evropský zástupce rodu sysel. Je jako všichni ostatní veverkovití zástupcem řádu hlodavců. V současnosti žije pouze ve střední a jihovýchodní Evropě.

Areál (mezi 12° 40’ a 29° 00’ východní délky a 40° 20’ a 51° 00’ severní šířky) tvoří dva hlavní fragmenty a řadu izolovaných populací podél severního, jižního a východního okraje areálu. Vysokohorské populace jsou většinou izolované. Nejsevernejší kolonie syslů je v Hodkovicích nad Mohelkou, nejzápadnější v Olšových Vratech. Českou republikou tedy probíhá severozápadní okraj areálu. Na jihu se sysel dostává až do severní části Řecka a částečně do evropské oblasti Turecka.

Na většině území České republiky došlo za posledních deset let k velkému poklesu početnosti, což často vedlo k silně ostrůvkovitému výskytu až k lokálnímu vymírání. Sysel je kvalifikován jako kriticky ohrožený druh (C1) a podléhá ochraně z celoevropského hlediska (dle zákona č. 114/1992 Sb. a vyhlášky č.

Sysel obecný (Spermophilus citellus), dříve považovaný za škůdce, se vlivem činnosti člověka dostal na pokraj vyhubení a byl klasifikován jako kriticky ohrožený druh. Patří mezi hlodavce z čeledi veverkovitých (Sciuridae). Je jediným naším zástupcem tzv. zemních veverek, kam například patří i populární psouni nebo svišti. Sysel obecný je endemit střední a východní Evropy, jinde se nevyskytuje. Jeho areál rozšíření není nijak velký, a proto je jeho ochrana tolik důležitá také u nás, v zemi na okraji jeho výskytu. Nejzápadnější i nejsevernější lokality výskytu sysla v rámci celého areálu se nacházejí v České republice: nejzápadněji u Karlových Varů, nejseverněji u Hodkovic nad Mohelkou. Historicky se sysel vyskytoval až v Sasku, ale tam vyhynul. V Dolním Rakousku jsou na tom populace sysla o něco lépe než u nás.

Biologie a ekologie sysla obecného

Sysli jsou zvířata s denní aktivitou, která se orientují především zrakem. Proto můžete často vidět sysla „panáčkovat." Takto se chrání před různým nebezpečím jako jsou draví ptáci a další predátoři. Aby byla jejich strategie účinná, potřebují pro svůj život přehledné plochy s nízkou vegetací. Těmi byly v dřívějších dobách stepi, později pastviny, udržované meze a v současné době např.

Čtěte také: Více o potravní ekologii

Sysel se vyznačuje kratším tělem na nízkých nohách. Na hřbetní straně a bocích je srst žlutohnědá až rezavohnědá s nejasnými světlými skvrnkami. Spodní část je jednobarevně žlutá, pouze krk, brada a úzké proužky kolem velkých očí jsou bílé. Jeho malé ušní boltce jen z části vystupují ze srsti. Má hlodavý chrup, který je tvořen 22 zuby. Průměrná délka těla je 20 cm a průměrná hmotnost se pohybuje kolem 300 gramů (až 520 g). Samci dosahují až o třetinu vyšší hmotnosti než samice. Hmotnost syslů v průběhu roku značně kolísá.

V době zimního spánku jsou sysli odkázáni pouze na zásoby tuku, které si vytvoří v teplém období roku. V čase spánku ztrácí jednu čtvrtinu až jednu třetinu své hmotnosti. Sysel patří mezi pravé hibernanty - tzn. Sysel obecný se ze zimního spánku probouzí v období od března do konce dubna, kdy teplota půdy v hloubce hnízdní komory dosáhne 6 až 8 °C. Páření syslů probíhá v následujících 20ti až 25ti dnech (až 38). Rozmnožování se účastní většina samic (90 %) nezávisle na věku. U samců je situace obdobná, pouze jedinci s nízkou tělesnou hmotností (obvykle samci po prvním přezimování) nejsou pohlavně aktivní. V soutěži o samice se uplatňuje fenomén tzv. scramble competition, kdy se samec snaží spářit s co nejvyšším počtem samic. S tím souvisí výrazný pokles hmotnosti samců v tomto období. Říje probíhá pouze jednou za rok. Samice rodí v průměru 5-6 mláďat.

Před porodem si upravují své nory, kdy staré stelivo vyměňují za nové. Mláďata se rodí nepigmentovaná, lysá, pouze s krátkými sinusovými chlupy a oční víčka mají srostlá. Váží od 4,7 do 6,6 g (samci jsou těžší) a měří přibližně 50 mm, z toho 8 mm připadá na ocas. Poměr pohlaví mláďat je v populaci vyrovnaný. Rostou poměrně rychle a 17. den jsou už zcela osrstěná, vidět začínají 24.-26. den. Období laktace je dlouhé 30 - 50 dnů, delší je u více početných vrhů.

Sysli mají výrazně denní aktivitu a žijí pospolitě v koloniích. Každý jedinec obývá noru, obvykle s několika východy. Zde se ukrývá v případě nebezpečí, v noci a také v období zimního spánku. Nory se dělí na dva základní typy - nory dočasné, které slouží pouze jako krátkodobý úkryt v případě nebezpečí, a nory trvalé. Jedinci v kolonii komunikují vizuálně, pachovými značkami a hlasovým projevem. Uvnitř kolonie si dospělí jedinci vytvářejí malá teritoria, jejichž velikost závisí především na pohlaví jedince a potravní nabídce.

Potravu tvoří zelené části rostlin, kořeny a semena lipnicovitých, pryšcovitých, bobovitých a dalších rostlin. V potravě březích a kojících samic je v oblibě smetánka lékařská. V letních a podzimních měsících se sysli zaměřují zejména na plody a semena rostlin, které přispívají k vytvoření dostatečných tukových zásob před blížící se zimou. Významnou část jejich potravy tvoří také živočišná složka. U samců může činit 1/5 a u březích samic dokonce 1/3 až 2/3 přijímané potravy. V živočišné složce potravy převažuje hlavně hmyz.

Čtěte také: Význam potravní pyramidy

Ohrožení a ochrana sysla obecného

Na výskyt sysla obecného je vázána celá řada druhů organismů. Mezi přirozené nepřátele sysla obecného patří především šelmy. Na našem území se jedná především o lasici kolčavu, lasici hranostaje, lišku obecnou, kunu skalní, tchoře stepního, tchoře tmavého a v neposlední řadě i kočku domácí. Z dravců ohrožují populace syslů především raroh velký, káně lesní, moták pochop, orel stepní a orel královský. Na přítomnost syslů je na našem území různou měrou vázána i zvláštní skupina vrubounovitých brouků. Jedná se o lejnožrouty Onthophagus vitulus, Onthophagus semicornis a hnojníka Aphodius citellorum. Samice lejnožroutů kladou vajíčka do syslího trusu, který slouží jako potrava vylíhlým larvám.

Přibližně od počátku 60. let 20. století je možno pozorovat pozvolný pokles početnosti druhu. Tento fakt dokumentuje i dotazníková akce katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy z roku 1972. Výskyt sysla byl zaznamenán ve 330 mapovacích čtvercích. V roce 1988 revize výskytu sysla na Mostecku odhalila, že z původně známých 19 lokalit se sysel vyskytoval pouze na jedné. V polovině 90. V České republice je v současnosti registrováno 35 lokalit výskytu sysla, které se nacházejí v různých částech státu (především však ve středních Čechách a na střední a jižní Moravě) a jsou navzájem zcela izolovány. Nejzápadnější kolonií je momentálně kolonie v Olšových Vratech (okr. Karlovy Vary), nejdále na sever leží kolonie na Rané, u Roudnice n. V roce 2007 byl jeho výskyt zaznamenán pouze na třiceti čtyřech různě izolovaných lokalitách v ČR - mimo oblast východních Čech a severní Moravy.

Izolovanost a malé počty jedinců v koloniích jsou největšími hrozbami. Válka proti všudypřítomnému hlodavci byla vedena úspěšně - podařilo se ho totiž téměř vyhubit. Během několika desítek let sysel téměř vymizel z naší krajiny. Ovšem přímé pronásledování zvířat nebylo tou hlavní příčinou. Podle našich současných znalosti se v České republice vyskytují kolonie syslů přibližně na 40 lokalitách. Ne vždy je jasné, zda jsou blízké populace propojené, či nikoli, proto nelze uvést úplně přesné číslo. Možná se 40 míst může zdát hodně, ovšem jedná se jen o malé lokality, žádná velká území. Většina kolonií se nachází na ploše o velikosti do 10 hektarů.

Populace syslů se nachází roztroušeně především ve dvou oblastech: na jižní Moravě a severních a středních Čechách. Jednotlivé kolonie jsou také v západních a jižních Čechách. Téměř polovina kolonií (19) se nachází na letištích, hřištích, v kempech. Jedná se o uniformní velmi často sečené travnaté plochy. Kolonie syslů také najdeme v sedmi stepních chráněných rezervacích. Na těchto lokalitách většinou probíhá pastva; vyšší, ale řídké travnaté porosty jsou střídány keři či solitérními stromy. Třetina lokalit (12) se nachází na zemědělsky využívaných pozemcích. Typické pro tyto lokality je mozaika pestrých ploch - základem jsou vinice, sady a menší políčka s různorodými plodinami, mezi pozemky vedou polní cesty, travnaté pásy a remízky.

Co tedy vlastně potřebuje a proč z naší krajiny vymizel? Sysel potřebuje mít co jíst - základem je rostlinná složka, ale živí se i hmyzem či drobnými obratlovci, např. mláďaty hrabošů. Dalším důležitým faktorem, který ovlivňuje sysly, je možnost dobrého rozhledu. Sysli jsou aktivní ve dne a často panáčkují, aby měli přehled o svém okolí a možných predátorech. Proto jim vyhovují sečené či intenzivně pasené pozemky. Výskyt syslů je také částečně omezen tím, že si hrabou nory, a to až do hloubky 80 cm.

Čtěte také: Význam potravních řetězců

Zdá se, že sysel není moc náročný. Bezlesých biotopů je v naší krajině dostatek, jeho strava je vlastně poměrně pestrá, podmáčených lokalit je v naší krajině pomálu. Jednak v krajině ubylo prostředí s krátkým travnatým porostem - pastviny, často sečené louky, meze, příkopy, polní cesty. Klíčový problém naší krajiny ale je, že zde chybí jemná krajinná mozaika - pestrost plodin, pestrost hospodaření, pestrost uživatelů pozemků, vše bylo sceleno do velkých lánů. Vhodné plochy pro sysly, pokud vůbec existují, jsou od sebe velmi daleko a propojení neexistuje. Sysli tedy zůstali jen na drobných „ostrovech“ uprostřed nehostinné krajiny. Až na několik výjimek jsou od sebe kolonie vzdálené tak, že mezi nimi nedochází k žádné migraci. Přestože v některých koloniích žijí stovky jedinců (např.

Izolace znamená, že v případě poklesu počtu syslů (např. Dlouhodobá izolace zároveň znamená výskyt negativních genetických jevů - příbuzenské křížení, nízká genetická pestrost populace, vytrácení alel z populace. U malých izolovaných lokalit se také více projevují různé rizikové faktory. Ve velkém množství případů se syslí kolonie nachází na pozemcích jednoho vlastníka - při změně účelu využití pozemku či jen změně frekvence jeho kosení, ovlivní změna celou kolonii. Každý rok u nás, z výše popsaných důvodů, zanikne v průměru jedna populace. Zanikají populace na letištích, v kempech, i na zemědělských lokalitách, populace malé, ale i velké.

Početnost populace syslů u Velkých Pavlovic klesla během posledních dvou let z odhadovaných 550 jedinců na asi 20, pravděpodobně kvůli deštivému počasí a přívalovým srážkám. Zranitelnost populací syslů dokládá i aktuální celkový vývoj. V celé republice je po letošní sezóně odhadován výskyt asi 6000 jedinců. Oproti roku 2020 to znamená propad o více než 2000 jedinců. Srážkově bohatá a chladná vegetační sezóna v roce 2021 syslům příliš nesvědčila. Hned na několika lokalitách, kde byl zjištěn úbytek syslů, byla opakovaně zaznamenávána silně podmáčená půda, stojatá voda či nánosy bahna způsobené erozí ze svahů. Sysli se přitom rozmnožují pouze jednou ročně, takže tyto ztráty nemohou být ve stejném roce kompenzovány dalším vrhem.

Je možné a reálné sysly zachránit, nebo se musíme pouze smířit s tím, že u nás vyhynou? Šance na jejich záchranu se prozatím jeví jako reálná. V roce 2008 byl Ministerstvem životního prostředí přijat Záchranný program pro sysla obecného v České republice, v roce 2020 byl aktualizován. Jeho cílem je vytvoření alespoň pěti “metapopulací”. Aktivity jsou proto z velké části soustředěny na oblasti, kde je možné vytvořit tzv. Aktuálně se pracuje na vytvoření první metapopulace v Českém Středohoří, kde se nachází již čtyři kolonie na dohled od sebe. Koordinátorem záchranného programu je Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, která má na starost realizaci konkrétních opatření.

Dalším zásadním opatřením je pravidelný monitoring stavu populací, jinými slovy každoroční mapování všech míst s výskytem sysla. Vizuální sčítání syslů na všech známých lokalitách je prováděno v letním období, kdy jsou již aktivní tohoroční mláďata. Úsilí vynaložené do dalších zásadních opatření záchranného programu - repatriace a posilování malých populací sysla obecného - bylo v roce 2021 rekordní. V různých koutech Čech i Moravy se v létě uskutečnilo celkem šest akcí, při nichž bylo na nové či stávající málo početné lokality vypuštěno 171 jedinců.

U všech syslů, kteří jsou v rámci záchranného programu vypouštěni do volné přírody, je vždy pečlivě ověřován genetický původ poskytovaných jedinců tak, aby byla zachována žádoucí genetická linie a zároveň byla díky „nové krvi“ zvýšena genetická variabilita v dané populaci. Tato opatření by měla především simulovat přirozenou výměnu mezi populacemi, která není z důvodů geografické izolace lokalit možná. Nedílnou součástí záchranného programu je také výchova, osvěta a výzkum.

Kromě realizace záchranného programu také běží projekty na podporu lokalit v zemědělské krajině jižní Moravy realizované ALKA Wildlife (financování z fondů EHP, Interreg SK-CZ, MŽP, LIFE). Na jižní Moravě se několik kolonií syslů stále nachází v zemědělsky využívané krajině. Obrovskou výhodou těchto lokalit je plocha potenciálně vhodného prostředí pro sysly, možnosti pro propojení a růst jejich populací. Na většině zmíněných lokalit se vyskytují spíše roztroušené skupinky syslů, ale potenciál je obrovský. Záleží zejména na majitelích pozemků a hospodařících zemědělcích, jak se syslům dál bude dařit. Aktivity projektů (monitoring populací, výzkum i konkrétní opatření) jsou zde proto vázané na spolupráci s nimi a velký důraz je kladen na osvětu.

Sysel je, tak jako každý druh, malým, ale důležitým komponentem ve spletité síti vazeb celého ekosystému. Úbytek syslů ovlivňuje i další druhy, se kterými je nějak propojen. Se syslem zmizel z naší krajiny raroh velký či tchoř stepní - sysel byl jejich hlavní potravou. Při své živé hmotnosti v řádu stovek gramů je sysel dobrým úlovkem i pro mnoho dalších predátorů a dravců. Na sysla jsou vázáni také např. koprofágní brouci s všeříkajícími jmény: lejnožrout Ontophagus vitulus či hnojník Aphodius citellorum. Sysel na lokalitách svého výskytu významně ovlivňuje vlastnosti a strukturu půdy a společenstva rostlin. Narušení půdy a vegetačního krytu, ke kterým dochází, když si sysel hrabe nebo upravuje noru, mění dostupnost některých živin a vytváří prostor pro konkurenčně méně zdatné druhy rostlin. Na obnaženou půdu jsou vázány různé druhy brouků či pavouků. Hrabání nor takové prostředí vytváří. Syslí nory jsou zároveň prostředím například pro zimování některých druhů obojživelníků - typicky ropuchu zelenou.

Také čtenáři Myslivosti mohou syslům pomoci. Realizace drobných opatření pro zdravou pestrou krajinu, např. výsadba ovocných alejí, tvorba a kosení travnatých pásů, drobných extenzivních políček pomůže i syslům. Zástupci místních sdružení určitě mohou poradit sousedům tam, kde sysli působí škody. Vzhledem k současnému stavu kolonií syslů, mohou sysli občasně okousat zeleninu, např. u Miroslavi, zajíci zde ale způsobí škody více. Opravdu napáchat škody mohou sysli v současnosti jen u Hrušovan u Brna, kde okusují zeleninu, konzumují hrášek či fazole, při okrajích polí sbírají obilné klasy. Sysly odradí například dobře nainstalované králičí pletivo, či například předpěstování sazeniček v pařeništi. Tradiční strach ze syslů ve vinicích je neopodstatněný.

Každá informace o rozšíření sysla na území naší republiky je pro nás cenná. Pokud víte o výskytu sysla ve svém okolí, neváhejte svůj nález hlásit koordinátorce záchranného programu sysla obecného na AOPK ČR, Mgr. Sysel se ještě před několika desítkami let vyskytoval plošně téměř na celém území České republiky. Každoroční monitoring syslů je směřován na přelom června a července, tedy do doby, kdy je již možné spatřit letošní mláďata. Ta jsou v prvních měsících života zvědavá a nebojácná - a proto i náchylnější k možné predaci. Do tzv. repatriačních akcí, tedy do navracení syslů do volné přírody, jsou zapojeny české i zahraniční zoologické zahrady a chovy - jedinci, kteří byli letos v červenci vypuštěni na lokalitu Hliniště v CHKO České středoh...

Začátkem srpna přivítala brněnská zoologická zahrada neobvyklé návštěvníky. Ve dvou transportních bednách se na volný výběh netrpělivě těšilo čtyřicet syslů obecných. Dalších dvacet bylo později vypuštěno v Záchranné stanici ve Vlašimi. Sysli, jejichž původním domovem bylo bratislavské letiště M. R. Štefánika, jsou součástí záchranného programu a mají v budoucnu obohatit a stabilizovat syslí populaci u nás.

Ondřej Kott: V padesátých letech minulého století byly syslí populace rozšířené po značné rozloze našeho území. Sysli však byli zároveň masivně hubeni jako škůdci. K drastickému snížení výskytu pak došlo v letech sedmdesátých a to v celé střední Evropě. Příčiny postupného mizení syslů z naší přírody nejsou zcela jasné, ale pokles jejich početnosti je obecně přisuzován přeměně krajiny a způsobu hospodaření započaté kolektivizací zemědělství v 50. letech 20. Zbývající nepočetné populace se nedokázaly vyrovnávat s náhodnými faktory prostředí, jako je nepříznivé klima či predace.

Dnes zbývá něco přes třicet lokalit a sysli odchovaní v brněnské zoologické zahradě tak mohou v dlouhodobém horizontu významným způsobem přispět k posílení populací, žijících na našem území. Pokud půjde vše dobře, tak možná už příští rok bychom mohli odchovat první mláďata, která budou koncem léta vypuštěna do volné přírody. Sysel obecný má rád nízkou trávu.

Kolonií syslů, ze kterých lze v současné době odebírat jedince pro účely reintrodukčních projektů v okolních státech, je na Slovensku více, populace jsou zde početné. Co se týče přímo populace žijící na letišti M. R. Štefánika, tam jsou sysli obecní dokonce nežádoucí, protože ohrožují leteckou dopravu.

Sysli se chytají do živochytných pastí. Naše úloha byla v tomto ohledu zjednodušena tím, že sysli byli nachytáni našimi slovenskými kolegy, kteří mají v tomto ohledu velké zkušenosti. Každého sysla jsme museli očipovat, zvážit, odebrat genetický vzorek a naložit do transportní bedny. Pokud se budou sysli dobře rozmnožovat, mohli by být vysazování během dvou tří let.

Jitka Větrovcová (AOPK): Jeden chov už v rámci realizace záchranného programu několik let funguje v Zoo Praha. Teď aktuálně byla v rámci nového projektu postavena nová, do země zabudovaná „voliéra“ v Zoo Brno, v Záchranné stanici Vlašim byla mírně upravena bývalá rozletová voliéra pro dravce. A pracujeme na zbudování nového odchovného zařízení v Záchranné stanici Rozovy u Temelína, která patří pod Zoo Ohrada Hluboká nad Vltavou. Zde se ale příprava kvůli složitější pozemkové situaci i pozdějšímu spuštění celého projektu opozdila. Předpokládáme dokončení nové „voliéry“ do příštího března a následně opět přivezení jedinců ze Slovenska v období stanoveném danou výjimkou, tj. buď během dubna, nebo od poloviny července do konce srpna příštího roku.

Syslové vykazují značné preference, pokud jde o výběr území. Sysel je druh původně vázaný na stepní prostředí, které však u nás není příliš běžné. Těchto biotopů s intenzifikací zemědělství a ústupem od pastvy výrazně ubylo a i proto je současný výskyt syslů omezen na izolované kolonie na místech s dlouhodobě udržovaným nízkým travním porostem. Těmi jsou především travnatá letiště, případně tábořiště, chatové osady či hřiště.

Důležitý je samozřejmě dostatek potravních zdrojů, na které však sysel není tak náročný. Dále je nezbytný již zmíněný krátký travní porost, pro přehled a lepší možnost uniknout predátorům. Vzhledem k opravdu nízké početnosti současných kolonií a rozsahu rozšíření - víme o 35 izolovaných lokalitách - zatím nic podobného nepředpokládáme. Předpoklad je, že se ve zmíněných odchovech syslové budou úspěšně rozmnožovat. Pokud ano, pak bychom rádi zahájili reintrodukce na vybrané vhodné lokality. Přesný postup vysazování zatím není stanoven, bude záležet i na daných lokalitách a aktuální situaci.

Stav českých populací určitě není uspokojivý, o tom konec konců svědčí i to, že je pro sysla obecného v ČR realizován záchranný program. O historické minimum se tedy nejedná, v počátcích pravidelného monitoringu, tj. v letech 2000 - 2004, byly některé odhady i pod 2 000 jedinců. K tomu je ale na druhou stranu nutné podotknout, že celková odhadovaná početnost se zvýšila i díky objevení několika dalších do té doby neznámých lokalit.

Ideální počet pro stabilizovanou populaci je velmi těžké stanovit, nicméně lze vycházet například z dlouhodobých cílů stanovených v záchranném programu - jedním z nich je „vytvořit 5 metapopulačních systémů výskytu sysla obecného na území ČR, přičemž celková početnost každého z nich by neměla být nižší než 2 500 jedinců po období alespoň 10 let.“ Když si tato čísla vynásobíme, vychází nám 12 500 jedinců jako jakýsi minimální stabilní počet, u kterého je ale velmi důležité slovo „metapopulační“, tzn. že je potřeba zajistit propojení více lokalit, aby byly v případě náhlých nevhodných podmínek (např. nepříznivé počasí, vyšší predace, apod.) schopny se zase obnovit.

tags: #potravní #ekologie #a #prostorová #struktura #populace

Oblíbené příspěvky:

• Historie a současnost Řecka
• Povinnosti a Informace pro Příspěvkové Organizace
• Historie a výzkum travního ekosystému
• Diagnostika kochleární vady sluchu
• Ochrana Přírody a Krajina