Povolení orgánů ochrany přírody a krajiny pro silně ohrožené živočichy: Příklady z praxe

Účelem zákona o ochraně přírody a krajiny je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000.

Zákon o ochraně přírody a krajiny obsahuje několik klíčových definic, které jsou důležité pro pochopení problematiky ochrany silně ohrožených živočichů:

• Územní systém ekologické stability krajiny: Vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.
• Významný krajinný prvek: Ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability.
• Volně žijící živočich: Jedinec živočišného druhu, jehož populace se udržují v přírodě samovolně, a to včetně jedince odchovaného v lidské péči vypuštěného v souladu s právními předpisy do přírody. Živočichem se rozumí všechna vývojová stadia daného jedince.
• Biotop: Soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva.
• Evropsky významná lokalita: Lokalita vyžadující zvláštní územní ochranu a splňující podmínky podle § 45a odst. 1.
• Natura 2000: Celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy evropských stanovišť a stanoviště evropsky významných druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit.

Vymezení systému ekologické stability zajišťujícího uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství.

Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ; jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.

Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení nebo oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit souhlas orgánu ochrany přírody.

Čtěte také: Ptačí oblasti a stavební řízení

Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny druhu nebo způsobu využití pozemků, výstavba lesních cest, budování lesních melioračních systémů, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů.

Souhlas orgánu ochrany přírody z hlediska tohoto zákona je také nezbytný ke schválení lesních hospodářských plánů a protokolárnímu předání lesních hospodářských osnov.

Orgán ochrany přírody posuzuje v rámci řízení o vydání souhlasu podle odstavce 3 dotčení zájmů chráněných podle částí druhé až páté tohoto zákona.

V rámci řízení o vydání souhlasu podle odstavce 3 orgán ochrany přírody provede také hodnocení důsledků lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov pro evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti. Orgán ochrany přírody nevydá souhlas ke schválení lesních hospodářských plánů a protokolárnímu předání lesních hospodářských osnov, pokud by měly významný negativní vliv na příznivý stav předmětu ochrany evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti.

Ke stanovení dobývacího prostoru, povolení hornické činnosti, povolení dobývání ložiska nevyhrazeného nerostu nebo povolení likvidace důlních děl a lomů je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody.

Čtěte také: Právní rámec pro drtiče odpadu v ČR

Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Fyzické a právnické osoby jsou povinny při provádění zemědělských a lesnických prací, při plánování, provádění a užívání staveb, provádění terénních úprav, činnosti prováděné hornickým způsobem, ve vodním hospodářství, v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo ke zbytečnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, včetně narušení migračních tras živočichů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky.

Záměrné rozšíření nepůvodního druhu do krajiny je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody; to neplatí pro nepůvodní druhy rostlin, pokud se hospodaří podle schváleného lesního hospodářského plánu nebo vlastníkem lesa převzaté lesní hospodářské osnovy, pokud jsou vysazovány v zastavěném území obce a při využití vybraných nepůvodních druhů ryb stanovených nařízením vlády vydaným podle zákona o rybářství.

Orgán ochrany přírody může stanovit opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence, je-li to s ohledem na místní dopady na přírodu a krajinu nezbytné. V opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence stanoví také podmínky jeho provádění.

Každý, kdo se ujal živočicha neschopného v důsledku zranění, nemoci nebo jiných okolností dočasně nebo trvale přežít ve volné přírodě, zajistí jeho nezbytné ošetření, nebo ho za tímto účelem předá provozovateli záchranné stanice.

Záchrannou stanici lze provozovat pouze na základě rozhodnutí Ministerstva životního prostředí o povolení k provozování záchranné stanice, v rámci něhož se stanoví místo, kde se záchranná stanice nachází, vymezení její územní působnosti a rozsah péče, kterou může záchranná stanice poskytovat s ohledem na její vybavení a odborné zázemí.

Čtěte také: Stavební povolení a OZE: Je to nutné?

Orgán ochrany přírody může, neexistuje-li jiné uspokojivé řešení, rozhodnutím stanovit postup odchylný od postupu uvedeného v § 5a odst. 1 a 2, je-li to potřebné v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti, v zájmu bezpečnosti leteckého provozu, při prevenci závažných škod na úrodě, domácích zvířatech, lesích, rybářství a vodním hospodářství nebo za účelem ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.

Kdo provádí činnosti stanovené podle odstavce 1 nebo 4, je povinen do 31. prosince každého roku nahlásit orgánu ochrany přírody zásah provedený na základě odchylného postupu.

Ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále stanoveno jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin.

Povolení není třeba ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů, při údržbě břehových porostů prováděné při správě vodních toků, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení pro rozvod tepelné energie prováděném při provozování těchto zařízení, k odstraňování dřevin za účelem zajištění provozuschopnosti železniční dráhy nebo zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy na této dráze a z důvodů zdravotních, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.

Orgán ochrany přírody může ve svém rozhodnutí o povolení kácení dřevin uložit žadateli přiměřenou náhradní výsadbu ke kompenzaci ekologické újmy vzniklé pokácením dřevin.

Zvláště chránění živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích. Chráněna jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop. Je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla.

Žádost o výjimku ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin či živočichů můžete předat osobně nebo zaslat poštou místně příslušnému orgánu ochrany přírody, v jehož územním obvodu záměr zamýšlíte uskutečnit. Dále předložíte projektovou dokumentaci záměru, kterou předkládáte v rámci povolovacího řízení podle jiných právních předpisů, nebo jinou obdobnou dokumentaci, která umožní posoudit předmět žádosti.

Pokud zamýšlíte chovat zvláště chráněný druh živočicha nebo pěstovat zvláště chráněný druh rostliny, je nutné mít pro takový chov/pěstování výjimku.

K držení a chovu/pěstování druhů zařazených do kategorie zvláště chráněný (kriticky ohrožený, silně ohrožený, ohrožený) je nutné mít výjimku ze zákazu chovu (pěstování) a držení dle § 56 ZOPK. Výjimka se vztahuje na chovatele (pěstitele) a konkrétní jedince a není přenosná.

Alternativou u živočichů je tzv. osvědčení o skutečnosti, že se jedná o živočicha odchovaného v lidské péči dle § 54 odst. 4 ZOPK ("osvědčení"), které je možné získat pro jedince jakéhokoli druhu odchovaného v zajetí. Podmínkou je nahlášení odchovu do 30 dnů od narození jedince a jeho nezaměnitelné označení dle § 54 odst. 5 a 6 ZOPK. Vydané osvědčení o vzetí do evidence nahrazuje výjimku dle § 56 ZOPK a rozhodnutí o odchylném postupu dle § 5b ZOPK. Osvědčení není vázáno na žadatele a je přenosné mezi majiteli.

Potřebné správní akty vydává AOPK ČR pouze na žádost. Žádost musí obsahovat obecné náležitosti žádosti dle § 37 odst. 2 a § 45 odst. 1 zákona č. vaše úplná identifikace - jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jiná adresa pro doručování, resp. žadatel určí počet jedinců, pro které požaduje povolení výjimky a tyto jedince konkretizuje a doloží jejich původ (tedy např.

V červnu t. r. byl Krajský úřad Jihomoravského kraje („krajský úřad“) Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR („AOPK ČR“) požádán o vydání souhlasu dle § 54 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů („ZOPK“), k vypouštění jedinců kriticky ohroženého druhu sysla obecného, odchovaných v lidské péči v rámci realizovaného záchranného programu, a to na lokalitu Břeclav-Ladná. Požadovaný souhlas byl vydán ve lhůtě co možná nejkratší, přesto nescházelo mnoho a pověstné úřední soukolí by dotčená zvířata na lokalitu letos nepropustilo.

K ochraně zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů zajišťují v souladu s § 52 odst. 1 ZOPK všechny orgány ochrany přírody záchranné programy s cílem vytvořit podmínky umožňující takové posílení populací těchto druhů, které by vedlo ke snížení stupně jejich ohrožení.

Záchranné programy spočívají v návrhu a uskutečňování zvláštních režimů řízeného vývoje, jakými jsou záchranné chovy, introdukce, reintrodukce, záchranné přenosy a jiné přístupné metody vhodné k dosažení sledovaného cíle.

Za této situace byl dne 8. června 2020 krajský úřad AOPK ČR, s odkazem na § 54 odst. 3 ZOPK, požádán o vydání souhlasu s vypouštěním celkem 140 jedinců druhu sysla obecného odchovaných v lidské péči do volné přírody. Žádost byla odůvodněna tím, že se jedná o kriticky ohrožený druh, pro nějž je realizován záchranný program za účelem jeho stabilizace a zajištění dlouhodobého přežití. Vypouštění mělo být dle žadatele prováděno postupně na předem vybranou vhodnou lokalitu parc. č. 641/1 v k. ú. Břeclav (travnaté letiště), kde se ještě v omezené míře vyskytuje divoká populace syslů. A tu je nutné posílit.

Dle § 54 odst. 3 ZOPK platí, že „vypouštět zvláště chráněné živočichy odchované v lidské péči do přírody lze pouze se souhlasem orgánu ochrany přírody. Orgán ochrany přírody souhlas udělí v případě, že nehrozí riziko zhoršení stavu volně žijící populace a jedná-li se o vypuštění, vysetí či vysazení v areálu původního výskytu daného druhu za účelem obnovy jeho populace nebo stabilizace či posílení populací stávajících.“

Dle § 77a odst. 5 písm. f) ZOPK, který zrcadlí působnost orgánu ochrany přírody v této věci, je k vydávání souhlasů k vypouštění zvláště chráněných živočichů odchovaných v lidské péči do přírody podle § 54 odst. 3 kompetentní krajský úřad, neboť dotčená lokalita se nachází v jeho správním obvodu.

Pátráme-li kontextuálně po smyslu a účelu právní normy obsažené v § 54 odst. 3 ZOPK, pak je jím nepochybně řízení rizika eventuálního zhoršení stavu volně žijící populace.

Souhlas formálně požadovaný a udělený cestou výše popsaného správního řízení je tak vlastně implicitně vyjádřenou nosnou myšlenkou záchranného programu.

Citované zákonné ustanovení stanoví dále rovněž podmínku, že „orgán ochrany přírody souhlas neudělí v případě, kdy by k vypuštění, vysévání či vysazování mělo dojít na ploše pro umístění vedení dopravní infrastruktury vymezené v územním plánu“.

I přes svou malou rozlohu se Česká republika vyznačuje velkým bohatstvím druhů rostlin a živočichů. To je dáno hlavně její polohou na hranici čtyř biogeografických podprovincií, geologickou rozmanitostí, ale také historickým a kulturním vývojem.

Na našem území bylo zaznamenáno přibližně 2 500 původních druhů vyšších a 2 400 druhů nižších rostlin, ze živočichů asi 50 000 druhů bezobratlých a téměř 600 druhů obratlovců (včetně migrujících druhů). Některé druhy postupně přibývají, tak jak se mění jejich areál rozšíření. Dostávají se k nám ale i druhy nepůvodní, zavlečené či záměrně vysazené.

Velký význam biologické rozmanitosti a ochrany druhů se odráží i v řadě mezinárodních úmluv. V české legislativě ochranu druhů upravuje především zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Pro nejohroženější druhy se připravují a realizují záchranné programy (celostátní úroveň) nebo regionální akční plány (regionální úroveň).

Zákon o ochraně přírody a krajiny obsahuje v § 49 odst. 1 a v § 50 odst. 1 jako jednu ze základních ochranných podmínek zvláště chráněných rostlin a zvláště chráněných živočichů ochranu jejich biotopů. Také prováděcí vyhláška stanoví, že základem ochrany zvláště chráněných rostlin a zvláště chráněných živočichů je komplexní ochrana jejich stanovišť. Ze zákazů stanovených k ochraně zvláště chráněných rostlin a zvláště chráněných živočichů lze za podmínek stanovených v § 56 ZOPK povolit výjimku.

Zákazy dané k ochraně zvláště chráněných rostlin (§ 49 odst. 1) a k ochraně zvláště chráněných živočichů (§ 50 odst. 2) jsou formulovány poněkud odlišně, nicméně princip právní úpravy je obdobný.

Pokud se týká živočichů, uvádí zákon, že je zakázáno škodlivě zasahovat do jejich přirozeného vývoje, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat.

Orgán ochrany přírody tedy musí v rámci správního řízení o povolení výjimky vyhodnotit vliv zamýšlené činnosti na jednotlivé druhy živočichů v závislosti na biologii a ekologii druhu. Konkrétně zkoumá, zda činnost, pro kterou je výjimka požadována, bude zvláště chráněné živočichy pouze rušit (např. ptáky v okolí místa jejich hnízdění, bobry při odstranění hrází apod.) či zda zamýšlenou činností budou živočiši zraňováni nebo usmrcování (např. při zemních pracích, při vodohospodářských úpravách, při manipulaci s výškou vodní hladiny apod.). Současně také posoudí, zda zamýšlený škodlivý zásah povede k ničení živočichy užívaných sídel.

Správní řízení o povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných rostlin a živočichů je řízením návrhovým. Předmět řízení je tedy vymezen návrhem žadatele o povolení výjimky. U závažných zásahů do krajiny obvykle žadatel vychází z obsahu biologického hodnocení, ať již je provedeno jako součást posuzování vlivů na životní prostředí (v dokumentaci EIA) anebo je provedeno podle § 67 ZOPK.

Pokud žadatel neuvede všechny zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů, které budou jeho aktivitou škodlivě rušeny či zasaženy, v žádosti o povolení výjimky, orgán ochrany přírody ho na tuto skutečnost upozorní a dá mu možnost rozšířit předmět řízení.

Součástí těchto konkrétních podkladů by měl být rovněž časový údaj o zásahu. Konečně je také na žadateli, aby orgánu ochrany přírody specifikoval, v čem podle něho spočívá veřejný zájem na realizaci jeho záměru.

Základní nepřekročitelnou podmínkou pro povolení výjimky je převaha jiného zájmu nad zájmem ochrany přírody. Jen upozorňuji, že zákon od roku 2009 nevyžaduje, aby tato převaha byla výrazná.

Pokud hovoříme o ochraně biotopů zvláště chráněných živočichů, je třeba ještě v závěru zdůraznit, že v případě, že určitá plocha sice splňuje podmínky pro výskyt zvláště chráněných druhů (a tyto podmínky mohou být i výrazně specifické), ale tento zvláště chráněný druh se zde nevyskytuje, tj. na lokalitě není přítomen a ani ji prokazatelně v průběhu svého životního cyklu nevyužívá, nelze toto území chránit jako biotop zvláště chráněného druhu.

Původ zvláště chráněného živočicha (zde: orel skalní) z odchovu v zajetí [§ 3 odst. 1 písm. d) a § 54 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny] je prokázán, pokud jedinec, který má být vzat do evidence, je potomkem legálně chovaných rodičů. Takový průkaz (zde paternitním testem DNA) nelze nahradit čestným prohlášením (§ 39 správního řádu z r.

Podle § 54 odst. 5 zákona je ten, kdo odchoval v zajetí jedince, který má být evidován, povinen jej do 30 dnů nezaměnitelně označit a ve stejné lhůtě požádat o jeho vzetí do evidence. Nemá-li orgán ochrany přírody důvodné podezření na nelegální původ jedince, provede evidenci a vydá držiteli osvědčení o vzetí do evidence.

Druhy rostlin a živočichů, které jsou ohrožené nebo vzácné, vědecky či kulturně velmi významné, lze vyhlásit za zvláště chráněné.

Orel skalní (Aquila chrysaetos) je zařazen mezi zvláště chráněné kriticky ohrožené živočichy (příloha č. III vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny).

tags: #povoleni #organu #ochrany #prirody #a #krajiny

Oblíbené příspěvky:

• Velela: Přírodní fotografie
• Přečtěte si recenzi domácích pomocníků
• Legislativa o odpadech v lesích
• Kompaktní řešení pro koupelnu
• Vliv železnice na životní prostředí