Trávíte léto v přírodě, ať už v Česku nebo kdekoli jinde? Zpestřete si výlet do lesa či dovolenou na chatě zábavnými hrami. Překvapte vaše děti, pobavte je, motivujte je k pobytu venku. Je to moderní a zdravý, chodit po lese, to vám řekne i Pokáč. Můžete tam strávit bezva půlden i bez mobilu nebo protažených obličejů.
Vytvořili jsme pro vás seznam aktivit, které vám s tím pomůžou. Aktivity můžete vykonávat nezávisle od sebe, kdykoli nálada nebo motivace dětí klesá. Je jich ale také dostatek na to, abyste z nich vytvořili a zorganizovali celé lesní hry jako na dětském letním táboře.
Hraní můžete nechat na dětské fantazii a vůbec jim do toho nemluvit. Tím bych začal. Když budou děti bezradné, může se hodit některý z následujících tipů na hry a aktivity v lese.
Připravili jsme pro vás dva články se spoustou materiálu z praxe školitelky outdoorových tréninků. Vytvořte si scénář, mějte hru naplánovanou - je to zlaté pravidlo všech kurzů a školení v přírodě. Mějte v záloze více aktivit, buďte přizpůsobiví. Zvolte přiměřený počet a náročnost úkolů k věku a zájmům dítěte. Vycházejte z toho, co vaše dítě obecně zajímá. Variabilita úkolů je základem zejména u větších skupin o více dětech, které je třeba zapojit.
V lesní hře by neměly chybět smyslové, fyzické, znalostní úkoly a také ty, které podporují komunikaci, důvěru, spolupráci. Dbejte na to, aby byly zastoupeny všechny typy úkolů a aby byly pro děti zábavné. Některé aktivity děti zaujmou více, jiné méně. Pokud hra nesklidí úspěch hned, neznamená to, že je špatná. Možná jste ji jen nevhodně načasovali, neodhadli náladu dětí nebo neodpovídala jejich momentálním potřebám. Úkoly si přizpůsobujte, zvyšujte či snižujte jejich náročnost podle potřeb skupiny. Vnímejte situaci a nastavení, jaké u vás momentálně vládne.
Čtěte také: Objevování přírody v zimě
Určitě vám doporučujeme aktivně využívat různé outdoorové hračky a pomůcky. Spoustu jich najdete také v naší nabídce, třeba dalekohled, kompas, lupu, pinzetu. Spojte tyto věci s poznáváním lesa, se sledováním přírody, s aktivitami, které pro děti na jednotlivých stanovištích připravíte. A ještě jedna rada - využívejte sílu knih. Podpořte zájem o přírodu knížkami. Najdete v nich spoustu inspirace na další úkoly, ale můžou se také stát součástí jednotlivých aktivit.
Hodí se na jakýkoliv výlet, je to vlastně soubor okamžitých úkolů, které děti musí splnit. Nemusíte do svého rejstříku zahrnovat úplně všechny.
Celou cestou lesem potají sbírejte různé přírodniny. Až budete mít přestávku, všechny nasbírané poklady můžete doplnit i drobnostmi z batohu. Všechny předměty dejte sáčku nebo je přikryjte šátkem. Děti se je teď snaží rozeznat po hmatu.
Přírodniny: kamínky, oblázky, šišky, větvička, žaludy, bukvice, další lesní plody jehličí, listy, květy
Dary batohu: zátka, víčko z fixy, papírový kapesník, mince, baterie, části svačiny atd.
Čtěte také: Objevte Chorvatsko
Nenechte se mýlit, ale touto aktivitou nepohrdnou ani starší děti. Děti se rozdělí do skupin nebo na samostatné jednotky a každá parta si najde svůj strom. Tam si staví pomocí větviček a dalších přírodnin domky pro skřítky a víly. I když je to lákavé, používejte jen mech, který je vyrytý divočáky, zbytečně ho netrhejte.
Uprostřed lesa, nejlépe smíšeného, ale není podmínkou, zavažte nebo jinak zakryjte jednomu hráči oči a zatočte ho 2x kolem své osy. Teď ho zaveďte k libovolnému stromu a nechte ho, ať si strom osahá, obejme. Pak se vraťte zpátky a hráči sundejte z očí šátek / tričko. Najde hráč svůj strom?
Tip: Je to hodně těžká disciplína, tak při výběru stromu zkuste vybrat takový, který je něčím zvláštní.
Jestli máte chvilku na přípravu, máte nutkání děti vzdělávat a ještě trénovat paměť, pak se vyblbnete u stezky s odpadky.
Asi není třeba více představovat. Ale můžete si zahrát i s podobnými pravidly, jako u minigolfu. Po cestě si vybírejte různé cíle a u každého máte 7 pokusů. Na kolikátý pokus cíl trefíte, tolik máte trestných bodů, maximálně 7 u každého cíle. Hráč s nejnižším součtem je vítěz.
Čtěte také: Inspirace pro dobrodružství v přírodě
Cíle: šiška na strom, kamínky do čepice nebo vlastně kamkoliv, mince na čáru atd.
Z větviček si poskládejte rám, nasbírejte různé přírodniny a vyskládejte si třeba krajinu, portrét neznámé osoby nebo zvířátka. Pochlubte se vlastními výtvory.
Posbírejte různé větvičky, můžou být klidně různé tloušťky a délky. Větvičky rozlámejte na půlky a dejte je dětem. Poskládají je zpátky? Za jak dlouho a kdo dřív?
Nasbírejte si v listnatém lese žaludy nebo bukvice a přineste si je do jehličnatého lesa. Tady plody poschovávejte. Ostatní je hledají, kdo jich najde nejvíc, vyhrává. Stejně tak můžete přinést šišky do listnatého lesa.
Hlavní skupina (rodiče) jde pomalu po cestě a děti jdou lesem cca 20 metrů za nimi a celou dobu se snaží zůstat neviditelní. Zvolený náčelník z hlavní skupiny se jednou za čas ohlédne a pozorně zkoumá les. Koho uvidí, toho jméno zvolá a zapíše trestný bod. Kdo má nejméně trestných bodů, vyhrává.
Nasbírejte si šišky, kaštany, žaludy nebo kamínky. Vyhazujte je postupně do vzduchu a pak je chytejte. Vyhrává, komu se podaří mít ve vzduchu najednou nejvíc šišek. Navíc se počítají jen ty, které hráč chytne. Můžete hrát i na zahradě třeba s tenisákama.
Při procházce lesem se prostě na chvíli zastavte a ani nedutejte. Můžete zavřít oči a jen poslouchejte. Co uslyšíte? Šumění lesa, ptáky, hmyz? Něco jiného? Nebo někoho? Kromě toho, že uslyšíte hlasy přírody je to taky skvělé uvolnění. Stáhněte is třeba aplikaci BirdNET na určení ptáků podle jejich zpěvu. Nebo aplikace Zpěv ptáků, kde najdete zpěv našich nejběžnějších ptáků i s povídáním o nich.
Dá se zkombinovat les a mobil? V pohodě. Kdo uloví nejlepší fotku? Vezměte si na výlet mobily nebo foťáky a nikam nespěchejte. Celý návod na lov beze zbraní.
Když už budete na cestě, můžete si zpestřit chození hledáním kešek. Děti milují hledání a výzvy a hledání pokladů tak může snadno vyvážit "kdy už tam budem". K hledání kešek potřebujete jen mobilní telefon a pár drobností. V keškách bývají drobné dárky, které si můžete vzít a je fajn, když tam místo nich dáte něco jiného. Podrobný návod na hledání kešek.
Toto je kategorie, pro kterou je prostředí lesa jako stvořené. Nepotřebujete si nic nosit s sebou. Všechno, co v lese přirozeně najdete, je možné využít pro různé fyzické hry a aktivity. Šišky, větve, potůček, pařezy, stromy, kamínky, posedy, lavičky… Vzpomeňte si na vaše dětství a hry, jaké jste vymýšleli. Najdete v nich spoustu inspirace, která se bude hodit. Využijte všechny klasiky jako hod šiškami, kamínky, klacíky, skákání přes potok či do dálky, závod v pytli, balancování s předměty, závody, přetahování, zdolávání překážek, lezení a další a další nenáročné aktivity.
Zrak je sice nejpoužívanějším smyslem, ale máme také další, velmi důležité smysly, které jsou často upozaděné. Příroda poskytuje spoustu možností, jak je podpořit a rozvíjet.
Hra je zaměřena na rozvoj hmatu. Hmat je smysl, který nám dává spoustu informací a dokáže převzít roli zraku a o to jde také v tomto úkolu. Do krabice uděláme díry na ruce. Vložíme do ní různé předměty z lesa: šišky, kaštany, žaludy, kůru, parohy, kus kůže, mech - cokoli, co se nachází v lese. Děti tak na předměty nevidí. Po té, co strčí do krabice ruku, mají hmatem zjistit, o jaký předmět jde. Své zkoumání si můžou zaznamenat a následně ověřit.
Role zaměřená na pozornost a vnímání sluchem. Zaposlouchejme se s dětmi do zvuků přírody, do zpěvu ptáků, šumění listí, bzukotu včel či do zurčení potoka. To a ještě mnohem více lze v lese rozeznat pouhým sluchem. Můžeme si jen popovídat o tom, co děti slyší, zaměřit na jejich pozornost a takto trénovat sluch nebo dát starším dětem papír a pero a později si porovnat, co jednotliví hráči slyšeli.
Hrátka k trénování rychlosti, orientace v terénu, soustředění a případně i v týmové spolupráci. K této souteži jsou potřeba dva delší provazy a hromada kolíčků na prádlo (nejlépe dřevených). Na libovolné místo mezi strom se napne provaz (klidne v terénu a klikatě) a na něj se navěsí kolíčky. Opodál stojící hráči mají za úkol vyběhnout, najít kolíček, sevřít jej mezi prsty a stále rozevřený jej donést o kus dál a tam jej připnout na svůj osobní „kolíčkový řetízek“. Takže hra na jednotlivce do vyčerpání kolíčků (hodnotí se délka řetízku), ale dá se hrát také na družstva (tedy se kolíčky věší na „družstvový“ řetízek z kolíčků). Mnozí mladší mají ještě menší sílu v prstech, takže jim to dá zabrat. A ještě k tomu běžet, protože jde o rychlost...
Hrátka demonstruje těžký úděl lesních zvířátek prchajících před nepřítelem. Hráče rozdělíme na 2 a více družstev po cca 4 hráčích, vedoucí hry určí startovní a cílový strom a skupiny hráčů mají za úkol dostat se od startovního stromu k cílovému. Musí se však vzájemně držet za ruce (udělat hada neboli hejnoveverek) a stále se dotýkat nějakého stromu. Nesmí se ani na chvilku pustit. Která skupina hráčů se pustí stromu, aniž by se dotýkala jiného, se vrací opět na start a má další pokus. Vítězí ta skupina, která dosáhne cílového stromu první, aniž by se cestou pustila nějakého stromu. Hru je možné ztížit výběrem méně hustého lesa, stanovením minimální velikosti stromu, kterého se může skupina dotýkat.
Celkem pěkná hra na kraj lesa, která posiluje týmovou spolupráci, schopnost domluvy, rychlé rozhodování,... V lese se dá najít spousta stavebního materiálu i potravy, ale pro mravence lesní není lehké to dovláčet do mraveniště, která jsou většinou umístěna na osluněném okraji lesa. Proto u větších předmětů spojí síly vždy několik mravenců.
V lese umístíme třeba provázek (= housenka), ešus (= slunéčko), tužku (= jehličí borovice), krabičku (= kousek cukru), zmuchlaný papír (= chrobák) a třeba batoh (= kousek mrtvé myšice). Každý tým si na kraji lesa vybuduje své hnízdo (= mraveniště) a na znamení se vydá do lesa za potravou/stavebním materiálem. Tak třeba k donesení myšice se musí spojit 6 mravenců, k donesení housenky, chrobáka a cukru 3 mravenci, k donesení jehličí a slunéčka stačí 2 mravenci. Jak se mravenci vzájemně „domluví“ je jich věc.
V lese však pobíhá drabčík, kterému mravenci moc chutnají a tak je loví. Takže v lese pobíhá vedoucí/instruktor, který se dotkne jednoho mravence. Na to musí zbývající mravenci upustit nesený předmět (protože jej neunesou) a jeden ze skupiny jde na 5 minut nabrat síly do svého mraveniště.
Poznámka: u začátečníků rozhoduje pouze počet předmětů v mraveništi, u pokročilých (starších) lze každé kořisti přiřadit určitou hodnotu.
Ve vašem kraji se objevil upír. A prý už nakazil několik dalších... mlask...Nejlepší je hrát v území, kde se dá běhat, ale zároveň tam jsou místa na schování. Jeden hráč je na začátku upír, ostatní jsou lidi. Na konci jsou většinou všichni upíři. Mezi tím se hraje. Nejdříve se lidé rozmístí po území. Potom upír vyrazí. Koho se dotkne, ten zařve a je z něho taky upír. Když se upír hýbe, musí vydávat zvuk (buď mlaská nebo tleská).
U starších borců se dá hra zpestřit tím, že lze ulovit upíra (tím je vyřazen ze hry) a to jedině tak, když je najednou zasažen alespoň 4 stříbrnými střelami (nejlepší jsou papírové kuličky obalené staniolem) a to od 4 různých lidí. Vítězi jsou buď všichni přeživší lidé po zadaném časovém limitu nebo poslední přeživší člověk (ne upír). Doporučuji dát na začátku schopného upíra, protože to může být celkem složité někoho chytit.
Mezi dva provazy natažené asi 1 m od sebe se nahází míčky (klidně hustě) - jeden z týmu má zavázané oči a druhý ho naviguje. Slepý se nesmí žádného míčku dotknout + nesmí vybočit z trati (jinak návrat na start). Po oběhnutí mety si slepec může sundat šátek, běží jej mimo míčkovou trať odevzdat navigátorovi a zařadí se na konec týmu.
K sestrojení provazového žebříku je potřeba co nejvíce dlouhých provazů. Kde je však vzít uprostřed hlubokého lesa? Nevadí, rozhlédneme se okolo, zda se zde náhodou nevyskytují...
Po lese libovolně umístíme provázky (několik obarvených prádelek, ty porůznu rozmístíme okolo stromů, na trávu, na větve,...). Cílem jednotlivců (popř. herních skupin) je nashromáždit co nejvíce provázků a z nich navázat co nejdelší provaz.
Možné varianty: každá herní skupina hledá jen svoji barvu (možno vyměňovat s ostatními), všichni se snaží o co nejpestřejší provaz.
Hráči představují masožravá zvířata, která si musí zajistit obživu lovem. Život je ale drsný, a někdy se i z lovce stane psanec.
Před začátkem hry se po lese se rozhází kartičky s názvy zvířat (brouk, žížala, hraboš, lelek, zajíc, liška, srna, prase,…). Když hra začne, vpustí se hráči do lesa a snaží se ulovit co nejvíce zvířat a to jen pomocí mordy a čenichu - tedy bez tlapek (rukou), jen tlamou (pusou), čenichem si mohou ulovené zvíře posunout, otočit. Proto hráči po nalezení kořisti (= kartička s názvem zvířete) padnou na kolena a tlamou ho uchopí. Pak utíkají do pelechu - místo, kde vedoucí za ulovené zvíře zapíše počet bodů (velká zvířata jsou za více bodů). Hráči tak zpočátku vyloví velká zvířata, jak ale potravní nabídka chudne, tak postupně dojde i na ta malá…
Aby hra nebyla nudná, tak do lesa vkráčí myslivec - to je další vedoucí regulující predátory. Pokud myslivec zvíře polapí dotykem, tak zvíře upustí ulovenou potravu (= vyvrhne z mordy všechny ulovené kořisti), tím se zachrání a může se vydat opět na lov. Protože je možné najednou mít v mordě více kořisti, tak myslivec přednostně lapá nebezpečnější predátory - tedy ty, kteří mají v mordě více kartiček.
Pokud myslivec třikrát po sobě uloví predátora bez kořisti (= zvíře není schopné se v přírodě uživit, je vyzáblé, nemocné, prašivé), je nutno jej utlumit, tedy nemilosrdně zastřelit (= predátor se vyřadí ze hry).
Protože se po vylovení veškerých zvířat může hra zvrhnout v nemilosrdnou honičku myslivce (popř. myslivců) za predátory, je lepší hru ukončit nějak milosrdněji.
Jeden houbař z každé družinky zůstane na okraji mlází nebo vysoké trávy, zbytek družstva představuje houby a libovolně se rozmístí v mlází tak, aby nebyl na první pohled vidět (každý si sedne nebo lehne). Na signál vyrazí houbaři na lov - snaží dotykem na klobouček (hlavu) co nejdříve sesbírat všechny členy své družinky - houby dává do košíku (první houba se drží houbaře, každá další pak předchozí houby - vytvoří se tak postupně narůstající had). Košík se nesmí vysypat (řetěz se nesmí přerušit), cizí košík se také nesmí vysypávat, houby sbírá jen houbař, cílem je co nejdříve sesbírat všechny známé houby (najít svou družinku).
V dalších kolech lze: sbírat jen cizí houby (družinku), sbírat libovolné houby, sbírat houby na střídačku (svojí, cizí, svojí,…), jen s hnědými kloboučky (tmavé vlasy či s čepicí), jen známé houby (každá houba se musí pojmenovat plným jménem + adresou, speciální houby (vedoucí pošeptá houbaři, co bude sbírat, např: sličné muchomůrky (dívky) x ryzce šeredné (kluky),…),… Možností je mnoho a probíhající houbařská sezóna ke sběru přímo svádí.
Začneme již zmiňovaným evergreenem dětských her. Jediné, co potřebujete, je dostatek prostoru a alespoň tři hráče. Jeden z nich hru odstartuje jako vyvolávač. Ostatní hráči se mezitím snaží k vyvolávači přiblížit. Po zaznění slova bum se ale musí zastavit. Vyvolávač se po odříkání formule otočí a pokouší se zahlédnout ostatní hráče ještě v pohybu. Když se mu to podaří, musí se dotyčný vrátit na začátek. Vítězem se stává ten, kdo se k vyvolávači dostane jako první.
Trochu více přípravy vyžaduje šipkovaná. Smysl hry spočívá v tom, že pro děti sestavíte zábavnou trasu s různými úkoly. Mezi jednotlivými stanovišti se děti pohybují podle vyznačených šipek. Samotné úkoly můžete zaměřit sportovně (udělej 10 dřepů, oběhni nejbližší strom), vědomostně (napiš 5 druhů rostlin, spočítej celkový věk hráčů) nebo třeba kreativně (vymysli básničku, slož origami).
Chcete s dítětem nenásilně procvičit základní počítání a také odhad? Vyzkoušejte počítanou. Na procházce vyberete určitý objekt, například strom, lavičku či sloup. Děti mají za úkol tipnout, kolik kroků musí k danému objektu urazit. Všichni řeknou svůj tip nahlas a poté začíná krokování. Bod si připíše hráč, který byl se svým odhadem nejblíže.
Hra vyžaduje jen krátkou přípravu, během které byste měli v přírodě nasbírat několik různých předmětů (kaštan, kámen, šiška apod.). Všechny naskládejte do košíku a překryjte je šátkem. Každé dítě dostane pár desítek sekund na to, aby po hmatu poznalo, co vše se v košíku skrývá.
tags: #poznávací #hry #v #přírodě #pro #děti