Ekologický Model Definice: Komplexní Pohled na Zdraví a Udržitelnost

Člověk je bytost bio-psycho-sociální, bytost holistická, ne pouze souborem částí a procesů. Holismus je odvozený z řeckého slova, které znamená celek. Holistická teorie vidí živé organismy jako jednotné celky v interakci, které jsou takto více než součtem jejich částí. Každá porucha jedné z jejich částí je poruchou celého systému. V pojetí holismu je lidský organismus integrovaná, organizovaná jednota. Porucha jedné části celku vede zákonitě k poruše jiné části, popř. celého systému.

Koncepce holismu aplikovaná na lidi a jejich zdraví zdůrazňuje skutečnost, že musíme brát na zřetel, osobu jako celek v její bio-psycho-sociální jednotě. Psychická zátěž, stres může být jednou z příčin somatického onemocnění. Onemocnění je provázeno negativními emocemi - strach, úzkost, napětí, úzkost vede k sociální izolaci osamocení, ve vystupňované formě k vyhýbání se lidí, až o sociální fobii. Sociální izolace, opuštěnost člověka může být příčinou vzniku negativních nemocí. Člověk nemocný (handicapovaný, dialyzovaný nemocný….) žijící sám, opuštěný, v sociální izolaci, může způsobit až sociální smrt.

Vliv Prostředí a Společnosti na Zdraví

Životní i sociální prostředí, ve kterém člověk žije, ovlivňuje přímo zdravotní stav člověka. Jak výstižně poznamenal dr. Halfdan Mahler, bývalý generální ředitel Světové zdravotnické organizace (SZO): „Zdraví není všechno, ale všechno ostatní bez zdraví nestojí za nic.“ Zdraví se týká nás všech. Je cennou hodnotou individuální i sociální, která výrazně ovlivňuje kvalitu života. Neměli bychom však zapomínat na to, že zdraví není kategorií výlučně medicínskou, ale široce humánní. I když k dosažení co nejlepšího zdraví je velmi důležitá prevence, diagnostika, terapie i rehabilitace, zdravotnické služby samy o sobě zdraví nezajistí.

Zdraví lidí je podmíněno tím, zda a do jaké míry dokáží k ochraně, udržení a rozvoji svého vlastního zdraví přispět jednotliví občané a jakou oporu najdou u všech ostatních i v celé společnosti. Každé rozhodnutí, ať už na úrovni vlády, parlamentu a senátu nebo v rodině má větší nebo menší zdravotní důsledky. Zdraví nevzniká v nemocnicích. Tam se povětšině napravuje to, co se už pokazilo. Základ zdraví spočívá v rodinách, školách a na pracovištích, všude tam, kde lidé žijí. Myslím si, že celkově zdraví lidí v dnešní tak strašně moc „uspěchané době“ není moc dobré.

Na jednu stranu si myslím, že lidé se zanedbávají, je spíše velký shon po finanční jistotě, lidé chtějí být co nejvíce zabezpečení materiálně, majetkově a zdraví u mnoha obyvatel je na poslední stránce. Jak již jsem se zmínila, dnešní „honba“ za penězi, za hmotnými statky mnoho lidí ovlivňuje. Ale především je to mnohokrát za cenu našeho zdraví. Zřejmě si nedovedou uvědomit, že peníze, majetek, drahá auta nejsou z daleka tak hodnotné jako zdraví. Možná je to i jakýsi „styl soutěže“, abychom měli všechno lepší než ostatní, byli zajištěni, zajistili budoucnost svých dětí, snad lákavá nabídka zahraničních zájezdů.

Čtěte také: Předškolní vzdělávání a příroda

Determinanty Zdraví

Lékaři si odedávna kladli otázku, proč někdo onemocní a jiný ne, zda a do jaké míry se dá nemocem předcházet a co by se dalo udělat pro to, aby lidé nebyli trápeni nepříjemným průběhem nebo sužujícími následky nemocí. Postupně vznikala představa o široké podmíněnosti zdraví, přičemž se ukazovalo, že úloha tradičně pojímaného zdravotnictví je menší, než se původně soudilo (10%). Řada studií dokládala vliv genetických faktorů na zdraví (20%), dominantní působení životního způsobu (chování lidí) (50%) a konečně i význam životního prostředí s jeho přírodními i sociálními faktory (20%).

Pokud bychom vyšli z předpokladu, že zdraví lze zhruba ze 70% ovlivnit zlepšením životního prostředí. Odborníkům se zmíněná oblast může jevit jako „málo medicínská“, politikům jako obtížně ovlivnitelná, občanům jako nepříjemně zasahující do jejich soukromí a ohrožující jejich právo na svobodnou volbu svých životních aktivit.

Rozhodující roli zde hrají symptomy nemoci, diagnostická kritéria, dostupnost vyšetření a vhodná terapie. Stav nepřítomnosti nemoci je považován za zdraví. Takové pojetí zdraví vychází z běžné klinické praxe, kdy se lékaři snaží přispět k řešení těch zdravotních problémů, se kterými se na ně obracejí jejich pacienti. Biomedicínský model je dobrým nástrojem přírodovědecky orientovaného lékařství a jeho aplikace přináší nesporné příznivé výsledky.

Zhruba od 70. let 20. století se významně zvýšila pozornost věnovaná nemocnému jako svébytné osobnosti, pro kterou je nedůstojné, pokud se stane předmětem „objektivistického kultu exaktní vědy“ a podcení se jeho dosavadní život, zkušenosti, názory, hodnoty, práva apod. V návaznosti na rozvoj sociologie a celé řady humanitních oborů byl biomedicínský model doplňován o model sociologický , všímající si společenské role individua, humanitní model, který vyzvedá morální a volní stránku existence člověka, nebo model behaviorální, respektující význam chování pro zdraví lidí a snažící se využívat zjištěných poznatků jak ke zlepšení zdraví, tak ke zvýšení kvality života. Důsledkem byl důraz na komplexní multidimensionální přístup, který našel svůj výraz v medicíně orientované primárně na pacienta. Pacient je v této souvislosti chápán jako součást společnosti a širokého ekosystému. Zkušenost však ukazuje, že ani toto rozšíření biomedicínského modelu nestačí, pokud si položíme otázku zdraví a péče o zdraví v širších populačních celcích.

Kaplan a Sallis (1996) definují behaviorální medicínu jako interdisciplinární oblast, která se týká vývoje a integrace behaviorální a biomedicíncké vědy, znalostí a technik s ohledem na zdraví a nemoc a aplikace těchto znalostí a technik na prevenci, diagnózu, léčbu a rehabilitaci. Psychosomatiku lze chápat jako vnitřně složité propojení biologického a psychosociálního pohledu na člověka ve zdraví a v nemoci. Pro tzv. integrativní psychosomatiku bylo charakteristické postupné odhalování a překonávání metodologických, diagnostických a terapeutických deficitů a jednostranností biologické medicíny. Byly vytvořeny předpoklady pro lékařskou vědu zabývající se celým člověkem. Zejména poznatky hlubinné psychologie, reprezentované klasickou psychoanalýzou, modely a teorie celostní medicíny antropologicky a filosoficky orientovaných lékařů z poloviny 20. století výrazně ovlivňují moderní psychosomatiku dodnes.

Čtěte také: Aktivity v přírodě pro děti

Psychosomatické Zdraví a Prevence Nemocí

Posunuje tak odbornou diskusi směrem k psychosomatickému zdraví: „psychosomatické lékařství nám mnohem méně umožňuje pochopit, proč někdo onemocní, než proč někdo zůstane zdráv. Přinejmenším v uvedených případech lze právem hovořit spíše o psychosomatickém zdraví než o psychosomatickém onemocnění….Právě tím se však přemisťuje z oblasti nezbytného léčení nemocí do oblasti možného předcházení nemocím. Je jasné, že tam, kde jsou nemoci vyvolávány z oblasti duševního dění, musí také být možno právě z této oblasti jim zabraňovat.“ (Frankl, 1999) .

Přestože byla a je opakovaně podrobována kritice, měla pro rozvoj medicínského myšlení a léčebně-preventivní praxe velký význam dnes již obecně vžitá definice zdraví WHO (1948) : „ Zdraví je stav, kdy je člověku naprosto dobře, a to jak fyzicky, tak psychicky i sociálně. Není to jen nepřítomnost nemoci a neduživosti. Posun směrem k holistickému chápání zdraví představuje biopsychosociální přístup. Jako jeden z prvních jej prosazoval G. Engel (1977, 1980). Poukazoval na skutečnost, že biomedicíncký model zanedbává celek, protože vylučuje vše, kromě biologických faktorů. Zabývá se tělem a chorobou na úkor pacienta jako člověka.

Péče, učení, vedení, kultivace i výchova, to vše jsou příklady sociálních aktivit a zároveň i svébytné projevy sociální existence lidí, lidské vzájemnosti. Učitel svým přístupem k žákům a stylem práce ovlivňuje sociální klima školní třídy. Často ovládá pomyslnou výhybku, která do značné míry nasměruje životní dráhu žáků. Hodně záleží na něm, zda vztahy mezi ním a dětmi, i dětmi navzájem, napomohou svou povahu vývoji svébytné a nezávislé osobnosti jeho žáků. Ne každý učitel je disponován k takové dovednosti. Ne každého učitele již život naučil umění žít s lidmi. Psychosociální zralost a potřebné životní zkušenosti obvykle nemíváme na začátku své profesní kariéry. Ani studium teoretických disciplín nemůže nahradit životní zkušenost a zralost osobnosti. Výrazně však může přispět k produktivitě nabývání těchto zkušeností, protože činí vnímání diferencovanějším, hodnocení hlubším a interpretaci dění platnější.

Sociální Prostor a Duševní Hygiena

Sociální psychologie však není jen o sociálním světě, v němž se lidský život odehrává, o skupině, se kterou pracujeme. Náš život se odehrává v konkrétní společnosti. Pojem sociální prostor vyjadřuje dvě skutečnosti. Za prvé, že okolo člověka objektivně existuje materiální a duchovní prostředí, za druhé, že toto okolí pro něho nabývá smysl až tehdy, ocitá-li se ve vztahu k němu. Jako sociální prostor označujeme nejbližší sociální prostor jedince, v němž navazuje neprostředkované, přímé mezi osobní interakce. Z psychologického hlediska jde o nejdůležitější sociální prostor, a proto malým sociálním skupinám věnujeme samostatnou pozornost.

V současné době začíná být vedle uvedených pojmů frekventován pojem sociální situace. Pojem postihuje fakt, že určité objekty a vztahy mezi nimi tvoří spjatý a relativně samostatný systém. Tento pojem začal být užíván především proto, aby byl zvýrazněn dynamický, interakční charakter určitého postavení lidí v sociálním prostoru. Právě definování sociální situace může napomoci určitý konkrétní reálný problém řešit, anebo také vyvolat. Situace obsahuje nejen relace mezi objekty, ale též časoprostorové souvislosti. Duševní hygienou se rozumí boj proti výskytu duševních nemocí. Zabývá se lidmi na hranici mezi zdravím a nemocí, u nichž se projevují stále vážnější příznaky narušení duševní rovnováhy.

Čtěte také: Poznávání přírody: Aplikace

Duševní hygiena se věnuje i lidem nemocným. Přináší jim podněty k dodržování duševní hygieny v době mimořádného zdravotního vypětí a ukazuje, jak je možno dodržováním zásad duševní hygieny lépe a s větším úspěchem vzdorovat nemocem. Odlišuje se od psychoterapie, a to tím, že jí jde spíše o upevňování relativně dobrého duševního zdraví než o odstraňování jeho poruch, jak je tomu např. u psychoterapie neuróz apod. Při stanovení cílů, k nimž je činnost duševní hygieny zaměřena, se setkáváme velice často s důrazem na sebevýchovu, zrání osobnosti a duševní klid. Většina otázek, kterými se zabývá duševní hygiena, patří do problematiky psychologie zdraví.Jak duševní hygiena, tak psychologie zdraví jsou zaměřeny na empiricky zjištěné a experimentálně studovatelné jevy, které mají vztah k posilování a udržování duševního zdraví.

Oproti klasické tématice psychologie zdraví klade duševní hygiena větší důraz na sebevýchovu a na „zdravé a nadějné“ cílesměrné zaměření praxe (výchovy,cvičení, zásahu do pracovního procesu). Jde o různé způsoby uvolnění psychického napětí, jejichž principem je nejčastěji napínání a uvolňování svalů, dechová cvičení, soustředění pozornosti na různé fyziologické pochody v těle a výcvik sebeovládání. Jde jednak o přizpůsobení se nezměnitelným podmínkám prostředí, v němž člověk žije, jednak přizpůsobování si v životním prostředí toho, co se změnit dá. V oblasti duševní hygieny se adaptací rozumělo v prvé řadě osobní zvládání problémů, které život před člověka staví, a to pokud možno na úrovni.

Odtud je možno odvodit velký zájem duševní hygieny o otázky sebeovládání - řízení a ovládání sebe sama tváří v tvář životním problémům a studium otázek maladaptace - selhávání v tomto boji. Má-li lékař někoho léčit, potřebuje nejprve poznat, co danému člověku je. Má-li někdo, obrazně řečeno, „na sobě pracovat“ - a to jde duševní hygieně a sebevýchově především, měl by věnovat diagnostickou pozornost sám sobě. Využívání metod volných asociací k hledání náznaků tzv. Pozorování průběhu vlastního uvažování, tj.

Pohybová Aktivita a Zdraví

S pohybem se setkáváme při chůzi, běhu, při přemisťování, při práci, rekreaci a jiných pohybových úkonech. V souvislosti s otázkami psychologie zdraví se s pohybovou aktivitou setkáváme nejčastěji tam, kde se hovoří o tělesném cvičení. V poslední době zdomácnělo slovo „fit“. Výrazem se vyjadřuje vhodný, způsobilý, tělesně schopný něco učinit, v dobré kondici, v dobrém zdravotním stavu. Slovem „fitness“ se pak rozumí dobrá tělesná kondice, dobré zdraví. Cvičení ovlivňuje nejen fyzickou stránku člověka. Má vliv i na zlepšení řady psychických projevů. Řada lidí, kteří pravidelně cvičí, si pochvaluje, že se cítí volnější, svěžejší a méně úzkostní. Nebylo divu, že se tento vztah začal zkoumat systematicky.

Ukazuje, že cvičení prokázalo v řadě výzkumných projektů kladný vliv jak na snížení úzkosti, tak na snížení deprese a zvýšení míry kladného sebehodnocení. Nemusí jít jen o aerobický druh cvičení. Chůze, procházky a pěší výlety mají obdobný účinek - a to nejen u mladých, ale i u starších lidí. Fyziologové používají termín „fitness“ v úzké souvislosti s činností kardiovaskulárního systému. Vyjadřují to temínem „dobrá kardiovaskulární kondice“, která je důležitým faktorem např. pro prevenci negativních srdečních příhod. Příkladem může být výzkum, při němž byla v průběhu pěti let sledována skupina mužů, kteří pravidelně cvičili - využívali aerobického druhu cvičení, byli jinak po mnoha stránkách srovnatelní s kontrolní skupinou stejně starých mužů. Po pěti letech se ukázalo, že tělesně cvičící muži měli pětinásobek menší výskyt srdečních příhod.

Komplex Ekologický

Komplex ekologický - heuristický makrostrukturální model, který předpokládá vzájemnou závislost 4 shluků proměnných: obyv., soc. organizace, prostředí a technologie. Myšlenka k.e. byla formulována v 60. l. především O. D. Duncanem a L. F. Schnorem. Ti jsou považováni za představitele novějších koncepcí sociální ekologie, navazujících spíše přímo na principy obecné ekologie než na tzv. klasickou, tj. chicagskou verzi soc. ekologie. Model k.e. není ani deterministický, ani uzavřený a může být inspirativní při vyhledávání a určování toho, jak uvedené shluky proměnných na sebe navzájem působí. Změna kterékoliv z nich působí na všechny ostatní.

Přesné definice 4 dimenzí k.e. jeho autoři nepodali, ale lze je alespoň zčásti nahradit vyčíslením jednotlivých proměnných podle L. F. Schnorea:

1. obyvatelstvo: množství, tempo růstu, komponenty růstu (mezi jiným migrace), struktura (včetně struktury etnické);
2. organizace: hosp. základna (průmysl, obchod, univerzita), ekologická organizace (mezi jiným autonomie obcí uvnitř městských území, segregace), soc. rozvrstvení;
3. prostředí: topografie, fyzikální prostředí;
4. technologie: dopravní prostředky, zdroje energie pro průmysl, stavební hmoty, zásobování energií, kanalizace, orientace dopravních komunikací, spojové technologie.

Model k.e. je explicitně makrostrukturální, tj. zabývá se globálními společnostmi, jak zdůrazňuje B. Hamm. Umožňuje popsat komplexně a přitom poměrně přesně stav rozvoje jednotlivých zemí. Lze jej však použít i pro výklad ekologické struktury a vývoje jednotlivých měst, čili pro mezo-úroveň. Podle L. F. Schnorea prostředí, technologie a obyv. v makrospol. významu působí na funkční organizaci činností jednotlivých měst, a ta pak působí dále na prostorové rozložení činností i obyv. čili na ekologickou strukturu města.

V pojetí autorů konceptu k.e. je ekologická struktura chápána jako organizace funkcí, čili aktivit, které závisí na druhých aktivitách. I když byl k.e. konstruován s cílem umožnit operacionalizaci a stimulovat empir. výzkum, jeho aplikace byla minimální. Pokusy o ni učinil zejm. sám O. D. Duncan při analýze znečištění ovzduší v Los Angeles a jeho soc. Nověji se pokoušeli v odvozené podobě aplikovat k.e. B. Hamm a J. Friedrichs. Model k.e. přes svou heuristickou intenci zůstal spíše teor. hypotézou.

Někdy se poukazuje na podobnost tohoto modelu s marx. koncepcí vztahu mezi výrobními silami (v dikci k.e. jde o obyv., prostředí, technologii) a výrobními vztahy (tj. podle k.e. soc. organizací). Soc. organizace je v modelu k.e. považována za zákl. element. V centru zájmu k.e. stojí ty formy soc. sdružování a pravidel, které jsou základem přežití populací v prostředí, které je v podstatě z hlediska zdrojů omezené.

Největším nedostatkem konceptu k.e., který se vyskytuje v klasických i neoklasických verzích soc. ekologie, je skutečnost, že ze svého analytického přístupu vylučuje působení hodnot, kultury, motivace a rozhodování (rozhodování jednotlivce je chápáno pouze jako důsledek strukturálních znaků společností), i když jak autoři k.e., tak Gibbs a Martin nevylučují vliv ideologií, hodnotových systémů, náboženství aj. na soc. organizaci, avšak soudí, že tyto jevy nemohou vysvětlit její existenci. Ne zcela jasné zůstávají vztahy mezi jednotlivými proměnnými k.e., zejm. vztahy a zprostředkování mezi fyzikálními a soc. jevy. Neřešené jsou rovněž vztahy mezi jednotlivými úrovněmi soc. reality - makro- a mikro- úrovní, zejm. vztahy mezi chováním jednotlivců a strukturou agregovaných soc. jevů.

Bioekologický Model a Jeho Aplikace

Bioekologický model je teoretický model vzájemného působení genů a prostředí v lidském vývoji. Tento model, poprvé navržený Uriem Bronfenbrennerem a Stephenem J. Cecim v roce 1994, je pokračováním původního Bronfenbrennerova teoretického modelu lidského vývoje, zvaného teorie ekologických systémů. Rámec zdůrazňuje význam pochopení obousměrných vlivů mezi vývojem jedince a okolními environmentálními kontexty.

V bioekologickém modelu Bronfenbrenner oproti svým dřívějším modelům zahrnuje také čas (ve svém modelu známý jako chronosystém) jako důležitou složku ve způsobu, jakým se lidé a prostředí mění. Bronfenbrenner pojmenoval svůj původní model „Teorie ekologických systémů“.Prostřednictvím tohoto rámce Bronfenbrenner identifikoval potřebu porozumět vývoji jednotlivců v jejich prostředí. Bronfenbrenner naznačil, že jednotlivci s těmito systémy neustále interagují.

Nicméně tam, kde předchozí výzkum ignoroval kontext, Bronfenbrenner cítil, že současný výzkum se příliš zaměřuje na kontext a ignoroval vývoj. Ve svém zdůvodnění nové teorie Bronfenbrenner napsal, že nebyl spokojen se směrem výzkumu v polovině 80. Ve srovnání s původní teorií přidává teorie bioekologických systémů osobě větší důraz v kontextu vývoje.

Jako celek procházela Bronfenbrennerova nová teorie řadou transformací, když průběžně analyzoval různé faktory lidského vývoje.Kritické komponenty teorie bioekologických systémů se neobjevily najednou. Místo toho se jeho myšlenky vyvíjely a přizpůsobovaly výzkumu a myšlenkám doby. Například role proximálních procesů, která je dnes uznávána jako klíčový rys teorie bioekologických systémů, se objevila až v 90. letech. Bronfenbrenner dále rozvíjel model přidáním chronosystému, který odkazuje na to, jak se člověk a prostředí mění v čase. Kladl také větší důraz na procesy a roli biologické osoby. Základem bioekologického modelu se od té doby stal model Proces-osoba-Kontext-Čas (PPCT).

Model Proces-Osoba-Kontext-Čas (PPCT)

PPCT zahrnuje čtyři koncepty. Bioekologický model tedy zdůrazňuje význam pochopení vývoje člověka v rámci environmentálních systémů. Dále vysvětluje, že jak člověk, tak životní prostředí se vzájemně ovlivňují obousměrně.

Kromě toho, že bioekologický model doplňuje teoretické chápání lidského vývoje, propůjčuje se ke změnám v konceptualizaci výzkumného úsilí. Bronfenbrenner vytvořil kontrast k tradičnímu „potvrzujícímu“ přístupu k testování hypotéz (v němž se výzkum provádí s cílem „potvrdit“, že hypotéza je správná nebo nesprávná) při specifikaci typů výzkumu potřebných pro podporu bioekologického modelu vývoje.

Podle Bronfenbrennera dynamická povaha modelu vyžaduje „primárně generativní“ výzkumné návrhy, které zkoumají interakce mezi proximálními procesy (viz Návrh 1) a vyvíjející se osobou, prostředím, časem a výsledkem vývoje (Návrh 2). Aby byly takové dynamické procesy co nejlépe zachyceny, vývojové výzkumné návrhy by v ideálním případě byly spíše podélné (v čase) než průřezové (jediný bod v čase) a prováděly by se v přirozeném prostředí dětí, nikoliv v laboratoři.K takovým návrhům by tak docházelo ve školách, domácnostech, denních stacionářích a dalších prostředích, v nichž je nejpravděpodobnější, že se proximální procesy vyskytnou.

Ecosystem Restoration Corporation: Ekonomický Model pro Udržitelnost

Rozpracování tématu Ecosystem Restoration Corporation otevírá možnosti vytvoření modelu, který propojuje ekonomiku s ochranou přírody. Klíčem k úspěchu je pilotní implementace, podpora legislativy a zapojení technologických nástrojů, jako je blockchain. Klíčové je zvolit pilotní projekt, který je snadno pochopitelný a dostupný širokému spektru lidí. Cílem je ukázat, že ekologické kredity mohou fungovat v každodenním životě, a vytvořit příklady, které lze snadno škálovat. Hledáme aktivity blízké běžným lidem - od kaváren přes školy až po herní průmysl.

Tento koncept mění způsob, jakým vnímáme hodnotu, a staví odpovědnost vůči přírodě do centra ekonomických aktivit. „Ekologická korporace“: Ekonomický model, který přeměňuje pozitivní dopady na životní prostředí v ekonomickou hodnotu. Participativní přístup: Propojení jednotlivců, firem a neziskových organizací pro financování a realizaci projektů. Tento inovativní koncept má potenciál redefinovat ekonomický systém ve prospěch udržitelnosti.

Následující sekce představuje detailní rozpracování tří návrhů pilotních projektů, které propojují ekologické kredity s každodenními aktivitami. Každý návrh je navržen tak, aby byl snadno pochopitelný, dostupný široké veřejnosti a přitom měl měřitelný ekologický i ekonomický dopad.

Příklady Pilotních Projektů

• EduKredity za komunitní aktivity: Jednotlivci získávají ekologické kredity za aktivní zapojení do komunitních projektů, jako je sázení stromů, sběr odpadků nebo pořádání vzdělávacích akcí zaměřených na ekologii.
• Hraj a měň svět: Hráči plní environmentální mise ve hře a získávají „ekologické body“, které jsou napojeny na reálné financování ekologických projektů, například výsadby stromů nebo obnovy mokřadů. Technologie: Blockchain zajistí transparentní propojení herních aktivit s reálnými ekologickými přínosy.
• ReThink Recycle: Lidé získávají ekologické kredity za recyklaci plastových a skleněných lahví.

Pilotní projekty jako EduKredity za komunitní aktivity, Hraj a měň svět a ReThink Recycle nabízejí jednoduché, ale účinné způsoby, jak propojit ekologické cíle s reálnou ekonomikou. Každý z těchto projektů má potenciál ukázat, jak lze ekologické kredity využít k motivaci jednotlivců i firem k udržitelnému chování. Pro začátek bych doporučil EduKredity za komunitní aktivity díky jejich jednoduché implementaci ve spolupráci se školami a knihovnami a silnému zapojení veřejnosti.

Platformy pro Obchodování s Uhlíkovými Kredity

• IMPT: Platforma založená na blockchainu pro obchodování s uhlíkovými kredity. "Naše poslání v IMPT je jednoduché: významně ovlivnit změnu klimatu tím, že umožníme jednotlivcům a podnikům snížit jejich uhlíkovou stopu."
• Carboneg: Český projekt investující do regenerativního zemědělství, který nabízí uhlíkové kredity. "Název vyjadřuje velké ambice - dosáhnout uhlíkové (karbonové) negativity - tedy nejen omezit emise, ale dokonce „stahovat“ z atmosféry i ty existující, které tam lidstvo za více než 200 let od průmyslové revoluce vyslalo."
• EFK Platform: Technologie blockchain a virtuální světy podporující ekologické projekty neziskových organizací. "EFK platforma podporuje pozitivní environmentální dopad na náš svět s pomocí technologie blockchain a virtuálních světů."
• CO2IN: Evropský nástroj na kompenzaci uhlíkové stopy pomocí certifikovaných kreditů. "Certifikované dobrovolné uhlíkové kredity CO2IN dávají každému možnost měřitelně ovlivnit snižování emisí skleníkových plynů."
• Agreena: Nabízí obchodovatelné uhlíkové certifikáty pro zemědělce jako motivaci pro udržitelné hospodaření. "Tvoříme budoucnost udržitelného zemědělství a přinášíme technologická řešení, která jsou v souladu s cíli udržitelnosti a přispívají k ekologičtější planetě."
• Ecosystem Marketplace: "Zaměřuje na zvyšování transparentnosti a poskytování informací o ekosystémových službách a platebních systémech." Ekosystémové služby jsou oceněny a zpeněženy prostřednictvím obchodních platforem.

tags: #ekologicky #model #definice

Oblíbené příspěvky:

• Divoká prasata a kempování
• Průvodce tříděním odpadu
• Průvodce tříděním odpadu
• Administrativa křtu v ohrožení
• Nejkrásnější přírodní místa v zahraničí