Poznávání temnoty pro děti ve škole v přírodě

Tento článek nabízí inspiraci pro aktivity a pracovní listy s tematikou přírody a počasí, které můžete využít doma i ve škole. Aktivity jsou vhodné pro děti různého věku a zaměřují se na rozvoj motoriky, poznávání zvířat, rostlin a přírodních jevů.

Hledací hry v přírodě

Vydejte se s dětmi do přírody a zahrajte si hledací hru. Můžete hledat konkrétní zvířata, rostliny nebo přírodní útvary. K většině hledaných zvířat už existují i pracovní listy, takže si hledací hru můžete doplnit o další aktivity a vědomosti.

V nové hledací hře se vypravíme hledat deset zvířat, které by měly najít i městské děti, aby nemusely jezdit kvůli hledačce daleko. Hru můžete vzít s sebou na jakoukoli procházku.

Pokud vás zaskočí počasí, můžete si doma nejdříve procvičit části ptáka a případně přidat i části ptačího vejce. A když toho pořád budete mít málo, hledací hru si před výletem můžete krásně vybarvit.

Pracovní listy

Využijte pracovní listy k procvičení znalostí o přírodě a počasí. Pracovní list určený pro žáky 1. stupně ZŠ ve kterém si procvičíte, co jste se naučili o motýlech. Víte, jak poznat denního motýla od nočního?

Čtěte také: Předškolní vzdělávání a příroda

Tento pracovní list je určený pro žáky 1. stupně ZŠ. Procvičíte si, co jste se naučili o louce a květinách a živočiších, které na ní můžete potkat. Dokážete popsat, jak vypadá Krutihlav obecný?

Cílem pracovního listu je seznámit žáky s dýní. Naučí se, jak ze semínka vypěstovat dýni.

Součástí metodického doporučení jsou aktivity určené pro práci žáků ve skupinách a přiložen je i pracovní list.

• Deštivá louka: Cílem dítěte je projít touto loukou a vyhnout se všem kapkám. Hra rozvíjí koordinaci pohybů, obratnost, hrubou motoriku, trpělivost.
• Padající listí: A nyní hra o co nejdelší udržení “padajícího listí” nad zemí může začít! Začněte si pinkat prvním, následně druhým a třetím balónkem s cílem udržet ho co nejdéle ve vzduchu.
• Záchrana hraček: Hračky pouštějte postupně z nakloněné desky dolů, kde se dítě snaží tuto hračku chytit do čepice.
• Přendávání míčků: Cílem je přendat všechny míčky z “kaluže” do “bezpečí” a to pouze pomocí nohou.
• Počasí a pohyby: Dětem řekněte druh počasí - dítě musí ukázat pohyb, na jakém pohybu jste se domluvili.

Výroba pomůcek

• Dešťová hůl: Hotovou dešťovou hůl si mohou děti libovolně dozdobit např. polepením barevnými papíry, nebo pomalováním temperovými barvami.
• Větrník: Namalujte obě dvě strany čtverce barvami. Nastřihněte po úhlopříčkách všechny 4 strany do 2/3. Růžky propíchněte špendlíkem, čímž je spojíte ve středu.
• Barevné deštníky: Nechte dítě namalovat a následně vystřihnout několik deštníků. Ty potom přiložte na čtvrtku (můžete i opatrně přilepit, ale pouze tak, aby šli následně zase odlepit).
• Duha na papíře: Pozorujte, jak se tvoří duha. Kde se bere déšť? Proč z některého mraku prší a z jiného ne?
• Srážkoměr: Zkuste pak celý měsíc měřit a zapisovat, kolik deště naprší́.
• Tornádo v lahvi: Chce to trochu cviku, abyste tornádo v lahvi vytvořili. Hned po otočení plné lahve pomůže zmáčknout plnou lahev, tornádo se dá rychleji do pohybu.

Pozorování počasí

• Jak plují mraky?: Za 5 minut se podívejte na zakreslené obrysy. Kam se mraky posunuly? A proč?
• Mrak ve sklenici: Poté víčko odklopte a pozorujte, jak jde mrak ven ze sklenice.
• Tabulka počasí: Dítě si může nyní vyzkoušet práci výzkumníka a meteorologa. Každý den, nejlépe ve stejný čas, vyzvěte dítě, aby zaznamenalo stav počasí.
• Atlas mraků: Zapojte do focení i děti, budou rády součástí procesu. Možná vás překvapí svými nálezy.

Další aktivity

• Kimova hra: Dejte dítěti dostatečně dlouhý čas, aby si předměty prohlédlo a zapamatovalo (klidně si je společně pojmenujte). Následně předměty zakryjte šátkem, utěrkou… - Přišla mlha a všechny věci schovala. V tom okamžiku, kde se vzal tu se vzal, objevil se zloděj a jeden z předmětů ukradl.
• Pexeso počasí: Nechte dítě vytvořit vlastní pexeso na téma počasí.
• Lov vody: Hned ráno vyběhněte zkontrolovat, zda se na trávě zachytila rosa a zkuste ji nabrat na vatový tampón. Ulovenou vodu vymačkejte do kelímku.
• Zkoumání kaluží: kaluže děti totiž přitahují jako magnet. obuví a vyrazte na lov kaluží. společně zalumpačíte.

Řada výzkumů dokazuje, že pro vybudování tzv. environmentální senzivity (citlivého vztahu k životnímu prostředí) jsou příjemné zážitky z pobytu v přírodě v raném věku klíčové. Příjemné prožitky nejsou dány jen tím, že dítě bylo v kontaktu s přírodním prostředím, ale také tím, že se tam nacházelo s někým blízkým, což podle mého názoru skupina vrstevníků společně s učitelkou mateřské školy je.

Nejranější dětství je zvláštní vývojovou periodou, velmi citlivou na vnější stimulaci. Je to období, kdy se pro další vývoj člověka dá udělat mnoho k jeho dobru, ale zároveň se může i mnoho poškodit. Vztah k přírodě je v dětech přirozeně zakódován a je potřebné ho dále rozvíjet a upevňovat. Proto je důležité začít u dětí budit zájem o rostliny a zvířata co nejdříve, a totéž platí o sbližování dětí s přírodou.

Čtěte také: Aktivity v přírodě pro děti

Z dětí lze tímto způsobem vychovat zodpovědné lidi, ochotné pomáhat, lidi, kteří si váží živých tvorů a jejich životního prostoru, lidi, kteří pochopí, že za naše životní prostředí jsme zodpovědní sami. Podněty, které dětem v této oblasti dáváme, je pozitivně ovlivňují v běžném životě, stávají se vůči sobě a okolí citlivější a ohleduplnější. Zvláštní význam má styk dětí s živočichy, který ovlivňuje jejich citlivost, která se pak projevuje v mezilidských vztazích.

Klíčovou roli při vzpomínkovém pronikání do dětského světa hrají intenzivní smyslové vjemy. Děti, které byly v dětství v nedostatečném kontaktu s přírodou, jsou o tyto zkušenosti ochuzeny, jejich tvořivost, představivost a fantazie se zapouzdřují do jednostejnosti konzumního světa, odkud není úniku.

Nejvýraznějším nedostatkem je však absence povědomí o souvislostech, vazbách a vztazích mezi člověkem a přírodou, které byly pro jejich "historické vrstevníky“ samozřejmostí. Děti získávají více informací o přírodě zprostředkovaně než přímým kontaktem. Dokážou zasvěceně hovořit o problematice deštného pralesa nebo nadměrného výlovu velryb, chybí jim však praktické zkušenosti, jak se např. pohybovat v lese, co si mohou a nemohou dovolit v chráněné oblasti. Do terénu se často neumějí obléknout, nepoznávají stromy, keře, květiny ani některá zvířata.

V přírodě se neumějí zabavit, nepoznaly kouzlo přehrazování potůčků, stavění zahrádek z klacíků a kamenů, vrtání se v zemi a přitom vytažení na světlo dne např. žížaly, brouka nebo zvláštního kamene, nepoznaly dobrodružství najít v "jeskyni z houští“ skrýš a zmizet z dohledu dospělých, šplhat po stromě nebo se houpat na houpačce z lana zavěšeného na silné větvi, pohladit si kůru stromu a přivonět k mateřídoušce, pozorovat, jak z nepatrných cibulek uložených na podzim do země, vyrůstají pestré jarní květiny.

Pokud dětem neumožníme dostatečný bezprostřední kontakt s přírodou, omezujeme jejich operační pole ve využívání tzv. explorativní hry, ve které se dítě chová jako badatel, potřebuje zkoušet realitu dotýkáním, hleděním, nasloucháním, čicháním, zjišťuje vše svými smysly, svou zkušeností. Dopouštíme se zde velké výchovné křivdy, čímž vlastně ochuzujeme plnohodnotné prožívání jejich života.

Čtěte také: Poznávání přírody: Aplikace

Předškolní věk je věkem iniciativy a touhy po poznání a je tedy zřejmé, že děti předškolního věku častý pobyt v přírodním prostředí spojený s pohybem a poznáváním potřebují. Místem, které splní jejich očekávání, může být právě školní zahrada.

Školní zahrady objevujeme jako něco nového a potřebného, a přitom jsme je vždy měli. V době po revoluci řada škol, především základních, o své zahrady ztratila zájem, některé o ni přišly, ne svojí vinou. U mateřských škol jsou školní zahrady většinou samozřejmostí, ale často mezi moderními nápaditými průlezkami, herními prvky a pískovišti chybí obyčejný "kousek země“, obyčejný záhonek, kde by i předškolní děti přišly do styku se zemí.

V současné přetechnizované době se právě školní zahrady stávají často pro děti jedinou možností pro zachování jejich kontaktu s přírodou. Řada dětí z měst se do přírody dostává již jen výjimečně a příroda se pro ně stává něčím cizím a neznámým.

Ukazuje se, že rušení školních zahrad (často bohužel bez možnosti návratu na ztracené pozemky) bylo chybou a mnoho učitelů a škol se ke svým zahradám zase vrací. Nikoliv ovšem k zahradám tradičním, ale k zahradám, které vycházejí z principů permakultury, které se svým prostředím blíží přírodnímu a přirozenému vzhledu a kde je zastoupena řada rostlinných a živočišných druhů. K zahradám, které umožňují dětem strávit část dne v "přírodní učebně“ a rozvíjet jejich vnímání a poznávání.

Čím přírodnější a mnohotvárnější zahrada je, tím více proměn se v ní dá prožít, tím bohatší jsou také zážitky a zkušenosti, které v ní děti mohou nasbírat. Tato prožitková pedagogika má v současném digitalizovaném způsobu předávání informací obrovský význam pro zdravý a rovnoměrný vývoj osobnosti dítěte a je nenahraditelná.

Přírodní školní zahrada

Školní zahrada je více než místo mezi domem a ulicí nebo pozemkem za školou, je místem odpočinku, prostorem pro dětské hry a prostorem, kde děti mohou přírodu vnímat všemi smysly současně. Je to místo, kde lze pozorovat a pochopit přírodní děje, kde lze experimentovat, získávat zručnost i dovednost, kde lze dovádět, cvičit, relaxovat. Možnosti školní zahrady a její využití jsou veliké.

Pobyt a činnosti probíhající v přírodní školní zahradě, napomáhají dětem k získání znalostí na základě vlastní prožité zkušenosti a pozorování, zahrada je využitelná k aktivitám a relaxaci, jako zdroj přírodního materiálu vhodného pro poznávání. S touhou po pobytu v přírodě roste i poznání, jak nezbytně přírodu potřebujeme pro tělesné i duševní zdraví.

Školám vlastnícím přírodní zahradu, která co nejvěrněji kopíruje přírodní podmínky, nabízí bezpočet využití a inspiruje ke spoustě nápadů. Může být zdrojem zdravé úrody ovoce a zeleniny, může zde vést naučná stezka (výukové tabule mohou vyrobit a nakreslit děti). Je zde umístěno malé jezírko pro zajištění životního prostoru pro obojživelníky, vyskládaná hromádka kamenů zase vyhovuje ještěrkám, pro ptáky jsou zavěšeny budky a krmítko, na jejich výrobě se opět mohou podílet děti. Samozřejmostí v přírodní zahradě je kompost a jeho využití ke třídění bioodpadu.

Dnešní generace dětí ztrácí vztah k přírodě, k půdě, k místu, kde žije. Alternativní školní zahrady se tak stávají místem, kde lze na tyto zpřetrhané vazby navázat.

Prvky školní přírodní zahrady

Školní zahrada musí vyhovovat celé řadě požadavků. Měla by nabízet prostory pro míčové hry, prostory k houpání a šplhání, prostory pro klidnou hru i prostory pro odpočinek. Pískoviště pro tvořivou hru, vodní plochu, kde je možno pozorovat živočichy, blátivé zóny a staveniště, zeleninovou zahrádku, květinový záhon.

• Terénní vlny: zahrada s různými výškovými úrovněmi klade větší nároky na obratnost dětí. Zemina nasypaná do nevelkých kopců a valů, ale i jednoduché terasy lákají ke skákání, šplhání, klouzání a válení se. Stejně jako křoví a živé ploty člení zahradu na rozdílné prostory. Ty poskytují dětem úkryt a vytvářejí zákoutí.
• Místa k běhání, dovádění a skákání: pokud je zahrada dostatečně velká, měli bychom vytvořit rovnou plochu pro míčové hry. Kolem můžeme vysázet odolné keře, které plochu oddělí od ostatního okolí. Oblíbeným místem pro hraní je šplhací strom. Ideální exemplář má rozložité, nízko posazené větve, na které se dá ze země snadno dosáhnout.Dalším alternativním podnětem k pohybu jsou ležící kmeny stromů, které bývají výzvou k udržování rovnováhy, skákání a šplhání, sedění i schovávání. Aby se kmen nemohl převrátit, zapustíme ho do mírné prohlubně. Jednoduchá houpačka nebo lano zavěšené na silné rozložité větvi, jsou mnohem zajímavější než jakákoli houpačková konstrukce. Aby větev byla chráněna před opotřebením, ochráníme ji gumovým pásem. Pravidelně kontrolujeme větev i uzel. Kolem houpačky je nutný dostatečný volný prostor, protože musíme počítat s tím, že děti z houpačky seskakují. Lano určené ke stání i chůzi, napnuté od jednoho stromu ke druhému a nad ním druhé lano k držení je zajímavou překážkou k procvičení rovnováhy a obratnosti. Lana pravidelně kontrolujeme a převazujeme, překážky jsou tak pro děti stále nové a zajímavé a zároveň tím chráníme stromy před poškozením a zajišťujeme bezpečnost dětí.
• Pískoviště: vhodnější a lákavější pro děti jsou větší pískové jámy. K ohrazení použijeme kulatinu, kmeny stromů nebo kameny, které se dají využít k cvičení rovnováhy nebo sedění. Důležité v horkých letních dnech je zastínění vzrostlými stromy nebo plachtou napnutou nad jámou. Připojíme-li k pískovišti také jámu se štěrkem, dáváme dětem možnost se obzvláště nápaditě vyřádit.
• Bahniště: stačí nevelké místo, kde se děti mohou ponořit do hry, kopat díry a kanály a přitom leccos vytáhnout na světlo dne (žížaly, brouky, zvláštní kameny...). Když se naplní vodou, vzniknou nádherná bahniště. Stačí koutek, kde to děti smí.
• Brouzdaliště, stružka: hra s vodou děti neuvěřitelně fascinuje. Vodní živel skýtá dětem nepřeberné množství her. Pro hry s vodou postačí fontána s pumpou, káď na dešťovou vodu, dřevěné koryto, vydlážděná stružka, staré kamenné napajedlo. Když si děti musí vodu samy napumpovat, automaticky se reguluje její spotřeba. V letních dnech je zdrojem ochlazení brouzdaliště, okraje obložíme plochými kameny a osázíme odolnými rostlinami. Z hygienických důvodů nesmí chybět odtok, který umožní vypuštění a vyčištění.
• Mokřadní biotop: pro založení mokřadního biotopu neboli malé tůňky se hodí fólie z ekologičtějšího kaučuku nebo polyetylenu, vyráběné za tímto účelem. Nutný je kvalitní těsnící materiál (tloušťka minimálně 1mm u tůněk a 1,5 mm u přírodních bazénů), jinak dojde k protržení klacky nebo kameny. Jako podložku k ochraně těsnící fólie je vhodné zabudovat pod ni polypropylenovou fólii. Malá jezírka se stávají útočištěm a lákadlem pro řadu drobných organismů, jako jsou vodoměrky, blešivci, vodní plži, vážky, ale i pro větší živočichy jako skokany a ropuchy. Děti se u tůňky mohou naučit ohleduplnému zacházení s citlivými sférami přírody. Na prvním místě je zážitek "divoké přírody“ a klidné pozorování.
• Květinový a zeleninový záhon: stanoviště s humózní půdou je ideální pro zeleninu a květiny, na jejichž pěstování by se měly děti podílet a také je ochutnat. Důležité je každý výsev označit, což umožní snazší pozorování. Podél plotu vysazujeme maliny, ostružiny a rybíz.
• Kompost: je nezbytný, děti se na něm učí chápat koloběh látek v přírodě. Učí se využívat organický odpad, ze zahrady i ze školy, k získávání kvalitní zeminy pro pěstování rostlin Založení kompostu také úzce souvisí s výchovou ke správnému zacházení s odpady. Je to prostředí, ve kterém děti mohou pozorovat půdní bezobratlé živočichy.
• Bylinková spirála: pěstování léčivých rostlin, je pro děti zábava, při které si ani neuvědomují, co všechno se naučí. Vybíráme rostliny s nápadnými květy, které přitahují motýly, včely a jiný hmyz nebo rostliny s nápadnými a tvarově zajímavými semeny, se kterými si děti rády hrají. Vytvořením vyvýšeného spirálového záhonu využijeme trojrozměrný prostor k pěstování většího množství bylinek než na klasickém záhonku. Na začátek bylinkové spirály můžeme umístit malé jezírko, které vytváří vlhké mikroklima a zároveň láká různé živočichy.
• Jezírko: má mnoho pozitivních účinků. Zlepšuje mikroklima, zachytává prach, vytváří prostředí pro vlhkomilné a vodní rostliny a živočichy, slouží jako napajedlo pro ptactvo, zvyšuje estetickou kvalitu prostředí. Vytvoříme si vodní svět ideální pro zkoumání a pozorování. O čištění vody se starají vodní rostliny a mikroorganismy. Mělkou, pískem, drobným štěrkem a kameny tvarovanou prohlubeň lze vymezit jako brouzdaliště. Při tvarování břehu by měla být mělká místa s přístupem k vodě vysypána hrubým štěrkem a vyložena plochými kameny.
• Skrýše, chýše, jeskyně a tunely: nabídka skrýší, kam děti rády zmizí z dohledu dospělých, může být vytvořena z vrbového proutí. Budujeme v době vhodné k řezání (březen, duben), řízky, které snadno a rychle zakoření, jsou vhodné k pozorování. Vrby mají rády vlhko, proto je nutné především čerstvě vysazené proutky často zalévat. Lze z nich tvarovat chýše, tunely a bludiště.
• Louka: v mírném polostínu pod ovocnými stromy se daří louce s planým kvítím a trávou. Pokud máme možnost, je vhodné takovou louku sekat pouze kosou.
• Les: díky dřevinám typickým pro les se toto prostředí stane útočištěm dětských her a nejrozmanitějších organismů.
• Ovocné stromy: vhodné k pozorování květů a plodů jsou takzvané zákrsky s výškou kmene 60-80 cm. Sázíme odolné odrůdy, na kterých si děti rády pochutnají (jablko, hruška, švestka).
• Suchá zídka: postavíme-li opěrné zídky z větších kamenů bez použití malty, získáme ve škvírách místo pro pěstování netřesků a rozchodníků, a přilákáme drobná zvířata, kterým vyhovují dutiny mezi kameny, jako například ještěrky, slimáky, střevlíky, slepýše.
• Přírodní učebna: nezbytným zařízením přírodní zahrady jsou lavice nebo židle se stolky, kryté pergolou nebo přístřeškem Umožňuje přenášet do zahrady téměř všechny činnosti, které s dětmi uskutečňujeme ve třídě.
• Hmatová stezka: stezku, chodník, na kterém se střídají různé materiály (kůra, oblázky, mech, písek, tráva atd.), lze vybudovat kdekoli v areálu zahrady. Děti zde rozlišují materiály hmatem, bez zrakové kontroly, bosou nohou případně rukama. Stezka může být lemována vonnými bylinami, které děti určují podle vůně.

Zahrada jako učebna

Záměrem vzdělávacího úsilí pedagoga je naplnění dílčích cílů Rámcově vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. V oblasti sociálně-kulturní uvést dítě do společenství ostatních lidí, a do pravidel soužití s ostatními, uvést je do světa materiálních i duchovních hodnot, do světa kultury a umění, pomoci dětem si osvojit potřebné dovednosti, návyky a postoje a umožnit mu aktivně se podílet na utváření společenské pohody ve svém sociálním prostředí. V environmentální oblasti pak založit u dítěte elementární povědomí o okolním světě a jeho dění, o vlivu člověka na životní prostředí - počínaje nejbližším okolím a konče globálními problémy celosvětového dosahu - a vytvořit elementární základy pro otevřený a odpovědný postoj dítěte (člověka) k životnímu prostředí.

Školní zahrada s přírodními prvky je ideální místem k naplnění těchto výchovných a vzdělávacích cílů. Umožní dětem vnímání živé i neživé přírody všemi smysly. Věci, které děti v přírodě nacházejí a vidí, jim pomáhají ve všech aktivitách, emocích, sociálních dovednostech, pomáhají jim přírodu pochopit, a díky tomu s ní zůstávají spjaté po celý svůj život.

K nejcennějším metodám, jimiž se děti seznamují se vztahy v přírodě, náleží přímé pozorování a pěstování rostlin v zahradě. Péče o rostliny rozvíjí u dětí samostatnost a odpovědnost, učí je pochopit, že půda není jen mrtvá hmota, po které šlapeme, ale že je plná života. Voda v zahradě nabízí zážitek, který bychom dětem měli dopřát. Vodu děti mohou slyšet, cítit, mohou ji pohladit, zašplouchat v ní, ponořit do ní ruku. Ve vodě se zrcadlí celý svět. Ve vodě jezírka a na jeho březích je místo pro množství pokusů s vodou.

Propojený program Sférického hřiště a GAMPY nabízí žákům jedinečný zážitek: hravou formou poznají koloběh vody a vznik mraků a zároveň objeví, jak může zahrada růst, měnit se a přinášet radost lidem i přírodě. Společný program Sférického hřiště a GAMPY propojuje poznávání přírodních jevů s uměním a péčí o krajinu.

tags: #poznavani #mraku #pro #deti #skola #v

Oblíbené příspěvky:

• Emise z výletních lodí
• Studie kaňonů Providence
• O vázaných a volných glyceridech
• Komplexní přehled o kolísání napětí a emisích
• Sešit Montessori: svět přírody