Vlastnosti půdy, její složení a význam

29.11.2025

Půda pokrývá povrch Země a je složitým systémem, který se skládá z látek různého skupenství a živé hmoty. Půda je zcela klíčová pro produkci potravin. Vznikají velmi pomalu, proto jsou cenné a těžko nahraditelné. Půdy vznikají zvětráváním matečné horniny, její složení ovlivňuje i vlastnosti půdy. Vznik půd je ovlivněn podnebím, povahou terénu, přítomností vody či živých organismů.

Složení půdy

Půda se člení na půdní horizonty (vrstvy) a zahrnuje:

Plynná složka: Zahrnuje půdní vzduch, jehož součástí je např. dusík (\(\mathrm{N_2}\)), kyslík (\(\mathrm{O_2}\)) a vodní pára (\(\mathrm{H_2O}\)).
Organická složka: Živé organismy (edafon - zejména živočichové a mikroorganismy; rostliny) a humus (organická hmota z odumřelých organismů). Pro vznik humusu je zásadní činnost rozkladačů, např.

Půdní druhy a typy

Podle zrnitosti (velikosti částic) se rozlišují půdní druhy: půdy písčité, hlinité či jílovité. Podle povahy půdního profilu (svislý řez půdou a jejím bezprostředním podložím) se rozlišují půdní typy.

Edafon - život v půdě

Půdní organismy se souhrnně nazývají edafon. K edafonu se neřadí rostliny (ani jejich kořeny, jiné orgány, plody či semena v půdě), ačkoliv jejich život s půdou těsně souvisí.

V současné době se stále více používají metody dovolující analýzu celého mikrobiálního společenstva půdy. Soubor genomů všech organismů se nazývá metagenom. Již dnes je doložena existence tisíců až desetitisíců různých genomů (= „druhů“) ve vzorcích půdy (v kontrastu s donedávna běžnou představou o maximálně stovkách druhů bakterií a hub).

Čtěte také: Činnosti odboru životního prostředí Prostějov

Půdní zoologie tradičně třídí půdní organismy podle velikosti (průměru) těla na mikro-, mezo-, makro- a megafaunu. Například menší živočichové mohou pronikat do menších půdních pórů, které jsou nedostupné pro větší živočichy. Dostatečně velcí a k tomu vybavení živočichové ovšem sami půdní póry, respektive chodbičky a kanálky vytvářejí. Jsou označováni jako aktivní raziči a patří k nim zejména žížaly, některé mnohonožky, larvy tiplic či kovaříkovitých brouků (tzv. drátovci). Naproti tomu pasivní uživatelé využívají existující půdní póry, štěrbiny a chodby (např. stonožky, některé larvy brouků apod.), případně mikropóry zaplněné půdní vodou (akvatická půdní fauna, nejmenší živočichové).

Všechny organismy vyžadují pro svůj metabolismus energii, zdroje (donory) a akceptory elektronů a zdroje uhlíku. Zdrojem uhlíku, hlavního stavebního materiálu buněk pro tvorbu biomasy, může být CO2 (autotrofové) nebo organické látky (heterotrofové), zdrojem energie je světlo (fototrofové) nebo chemické látky (chemotrofové). Podle donorů elektronů pro oxidačně-redukční reakce energetického metabolismu rozeznáváme organismy organotrofní (využívají organické látky, např. glukózu) a litotrofní (zdrojem elektronů jsou jednoduché redukované anorganické sloučeniny, H2, H2O, H2S, NH3 apod.). Všichni živočichové jsou heterotrofní, herbivorní se živí rostlinami, detritivorní opadem (odumřelými zbytky organického původu), karnivorní živočichy, fungivorní houbami, bakteriovorní (také bakterivorní) bakteriemi atd.

V půdě žije obrovské množství organismů a v odborné půdně biologické literatuře je k dispozici mnoho údajů o abundanci (početnosti), diverzitě (rozmanitosti) a biomase (hmotnosti) půdních organismů v konkrétních půdách a konkrétních podmínkách. Fyzikálně-chemické faktory (např. vlhkost, teplota, pH, živiny, zdroje C, minerální složení atd.) mají vliv nejen na výskyt, abundanci, biomasu a diverzitu organismů, ale i na jejich metabolismus a tím i na průběh biologických procesů v půdě.

Hodnoty abundance a biomasy různých skupin edafonu v půdách mírného pásma. Půdy mírného pásma severní polokoule obsahují oproti jiným půdám bohatá společenstva, dosahující vysokých abundancí.

Pro úplnost dodejme, že půdy obsahují také obrovské množství virů a dalších nebuněčných entit (které mohou, ale nemusí být zařazovány mezi organismy). Viry existují ve formě extracelulární (virion), která slouží k přenosu mezi hostitelskými buňkami a umožňuje virům přetrvávat i dlouhá období mimo hostitele, a ve formě intracelulární, kdy může dojít k reprodukci viru v hostitelské buňce.

Čtěte také: Výzvy ekologické obnovy

Význam půdy

Pěstování plodin a ve značné míře i chov hospodářských zvířat jsou závislé na dostatku kvalitní půdy. Zdravá a kvalitní půda je výsledkem správného dlouhodobého hospodaření.

Současní hospodáři mají k dispozici i mnoho informací, které poskytují odborné argumenty pro používání (nebo naopak nepoužívání) soudobých technologií a metod. Staral se o ni svědomitě a vědomě či nevědomě jí mohl dávat, co bylo třeba. Českému nebo moravskému sedlákovi před sto lety nebylo třeba říkat, že musí půdu pravidelně hnojit kvalitním hnojem, on to dobře věděl a také to dělal.

Zároveň jsme bohužel i svědky toho, že na značné výměře zemědělské půdy se u nás nehospodaří, že se pouze využívá „pro podnikání“, pro zajištění momentálního zisku, bez ohledu na budoucnost. Půdy jsou ohroženy ukládáním chemických látek z hnojiv a pesticidů, větrnou a vodní erozí (ta může být zdůrazněna např.

Domníváme se, že to smysl má. Soudobá úroveň poznání je v porovnání se stavem před 50 či 100 roky nesmírně detailní. Víme dnes o půdě a jejich složkách a vlastnostech velmi mnoho. Zároveň je čím dál zřejmější, že vše nejen v půdě, ale i v celé přírodě, je navzájem propojeno množstvím vazeb a interakcí, že jak se lidově říká, „vše souvisí se vším“.

Detailní poznání půdy a velmi mnoho informací, které jsou dnes k dispozici, umožňují lépe pochopit to, co tradiční hospodář znal, či snad výstižněji řečeno pociťoval - řídil se citem a samozřejmě i znalostmi, které mu byly předány a kterých sám postupně nabyl.

Čtěte také: 5. třída: procvičování přírodovědy pomocí pracovních listů

Hospodář v pravém smyslu tohoto slova dobře ví, co a jak dělat, jak hospodařit, aby půda poskytovala požadovanou úrodu a aby zůstala součástí národního bohatství. A aby krajina, kterou můžeme nazývat zemědělskou nebo kulturní krajinou, byla člověku příjemná a užitečná a podporovala jeho potřeby i potřeby všeho života.

K předmětu tohoto seriálu je k dispozici mnoho informací jak v odborných časopisech, tak knihách a dnes i na internetu. Pro naše účely budeme kromě citovaných prací různých autorů využívat bez citování vlastní publikace vydané nedávno, z těchto publikací také využijeme vhodné obrázky a schémata.

Použitá literatura:

ŠIMEK, Miloslav a kol., Živá půda: biologie, ekologie, využívání a degradace půdy. Praha: Academia, 2019. 789 s. ISBN 978-80-200-2976-8.
Šimek, Miloslav, Tajovský, Karel: Zůstane naše půda živá? AVEX, Expertní stanovisko AV ČR, 3, 2020, s. 1 - 4;
Šimek Miloslav a kol., 2020, Bez půdy to nepůjde. Průvodce (nejen) výstavou velkoformátových informačních panelů. Biologické centrum Akademie věd České republiky, v. v. i., Ústav půdní biologie, České Budějovice, 1. vydání 60 stran, 2. vydání 77 stran;
Šimek Miloslav a kol., Živá půda, časopis Živa, čísla 1 - 6, 2020 a dále v roce 2021.