Pravidlo ekologie zbarvení (Glogerovo pravidlo)

Organismy žijící na naší planetě vypadají, nebo se chovají podle určitých zásad. Jsou to nejčastěji adaptace na klimatické podmínky, které panují v areálu, ve kterém konkrétní taxon žije. Po zjištění některých zásad, byla v minulosti formulována řada biogeografických pravidel.

Biogeografická pravidla jsou zobecňující zákonitosti popisující prostorové rozdíly v ekologických populacích. Mezi nejznámější biogeografická pravidla patří:

• Bergmanovo pravidlo
• Allenovo pravidlo
• Glogerovo pravidlo
• Jordanovo pravidlo
• Thorsonovo pravidlo

Glogerovo pravidlo

Jedním z nejstarších je Glogerovo pravidlo, které předikuje, že tmavšie sfarbené živočíchy nájdeme hlavne vo vlhkých a teplých oblastiach, napr. preto, že viac pigmentovaný integument (napr. operenie) je odolnejší voči bakteriálnej degradácii. Okrem toho je tmavý jedinec či druh menej nápadný v tmavom prostredí dažďového pralesa. Glogerovo pravidlo z roku 1883 říká, že zbarvení příbuzných endotermních živočichů koreluje s vlhkostí prostředí, které obývají, přičemž tmavší formy se vyskytují ve vlhčím prostředí.

Konstatuje, že teplokrevní živočichové mají směrem na sever tmavší zbarvení srsti, kůže nebo peří. Touto adaptací snižují své albedo, což je schopnost odrážet nebo naopak pohlcovat sluneční záření. Světlé povrchy (např. čerstvě napadlý sníh) mají albedo velké a odráží většinu dopadající energie. Tmavě zbarvené plochy pohlcují velké procento energie ze slunečního záření a tím se oteplují.

C. L. Gloger zaznamenal v roce 1883 další zákonitosti zonální variace u těl suchozemských teplokrevných živočichů. Všimnul si, že zbarvení příbuzných živočichů je často úzce korelováno s vlhkostí a teplotou prostředí. Logicky bychom řekli, že tmavé barvy absorbují více slunečního záření v chladném prostředí a naopak světlé barvy zvyšují odrazivost a tím zamezují přehřátí jedince v teplých oblastech.

Čtěte také: Vliv klimatu na pigmentaci

Nicméně gradient zbarvení teplokrevných živočichů je opačný. U blízce příbuzných taxonů se v chladných oblastech setkáváme se světlejšími formami a naopak v teplých a vlhkých oblastech s formami tmavými. Většina tepelné výměny se totiž děje v neviditelných částech spektra slunečního záření.

Vysvětlením tohoto gradientu se zdá být selekce zbarvení pro účely maskování živočichů, neboť v teplých humidních oblastech většinou nacházíme tmavé půdy porostlé hustou vegetací, která poskytuje stín a tmavé prostředí. Pro živočichy je proto výhodné mít tmavé zbarvení a tím pádem lepší maskování.

Pravidlo pravděpodobně souvisí s lepším maskováním druhů, protože ve vlhčích oblastech se vyskytují tmavší půdy a hustší vegetace. Platnost tohoto pravidla má řadu výjimek (lední medvěd apod.).

Souvislost s Bogertovým pravidlem

Mladšie, Bogertovo pravidlo tvrdí zdanlivý opak prvého: tmavšie druhy máme prednostne očakávať v chladných oblastiach z dôvodu lepšej termoregulácie. Nedávna práca, ktorá sa zamerala na najväčší vtáčí rad, spevavce (takmer 6000 druhov), dokumentuje, že za určitých podmienok platia obe pravidlá. Podľa Glogerovho pravidla obývajú tmavšie druhy spevavcov vlhkejšie oblasti, ale zároveň, v súlade s Bogertovým, sú tieto oblasti chladnejšie.

Efekt oboch pravidiel sa však mení v priestore, ako aj v závislosti od taxonomickej príslušnosti druhu. Ak zrážky a teplota v rámci nejakého regiónu spolu silno pozitívne korelujú, tieto pravidlá pôsobia proti sebe. Vplyv teploty na sfarbenie operenia je v porovnaní s efektom zrážok pomerne slabý, silnejší efekt vlhkosti preto často potláča slabší efekt teploty.

Čtěte také: Klimatické pravidlo Bergmana

Další biogeografická pravidla

Bergmanovo pravidlo

Bergamanovo pravidlo říká, že v rámci široce rozšířeného taxonu savců a ptáků se větší jedinci vyskytují ve vyšších zeměpisných šířkách. Toto pravidlo říká, že druhy a poddruhy žijící v chladnějších oblastech jsou zpravidla větší a mohutnější než jejich příbuzní z nižších zeměpisných šířek. Důvodem rozdílu ve velikosti je poměr mezi objemem a povrchem těla jednotlivých taxonů. Větší živočich má menší poměr povrchu těla vůči objemu a tím menší tepelné ztráty na jednotku hmotnosti.

Allenovo pravidlo

Allenovo pravidlo z roku 1878 říká, že endotermní živočichové žijící ve vyšších (chladnějších) zeměpisných šířkách mají zpravidla menší tělní výběžky (uši, ocasy, zobáky) a končetiny než jejich příbuzní obývající nižší (teplejší) zeměpisné šířky. Udává, že živočichové žijící ve vyšších zeměpisných šířkách mají menší tělní výběžky (zobáky, uši, ocasy) a končetiny než jejich příbuzní, se kterými se setkáváme blíže rovníku. Důvodem tohoto morfologického přizpůsobení je zřejmě zamezení ztrát tepla větším povrchem tělních výběžků v chladných oblastech a naopak rychlejší ochlazování krve u živočichů, žijících v oblastech horkých.

Jordanovo pravidlo

Jordanovo pravidlo z roku 1892 hovoří o tom, že počet obratlů mořských ryb roste podél gradientu od teplých vod v tropických oblastech směrem k chladným vodám ve vyšších zeměpisných šířkách. Stále není příliš jasné, do jaké míry je toto biogeografické pravidlo univerzální. Závislost se totiž mění pro různé druhy, skupiny druhů nebo populace. Zřejmě souvisí s Bergmanovým biogeografickým pravidlem.

Thorsonovo pravidlo

Thorsonovo biogeografické pravidlo říká, že vývoj mořských bezobratlých se mění se vzrůstající zeměpisnou šířkou od nepřímého k přímému. U přímého vývoje je mladý jedinec po vylíhnutí podobný dospělci a pouze dorůstá jeho velikosti. Nepřímý je charakterizován vývojem přes larvální stádium, což může být v nižších zeměpisných šířkách výhodnější, protože může být unášena mořskými proudy a druh se pak rychleji šíří. Ve vyšších zeměpisných šířkách se spíše u druhů vyskytují větší vajíčka, obecně rychlejší růst jedinců a zároveň je častější živorodost a přímý vývoj.

Vermeijova hypotéza predační eskalace

Toto biogeografické pravidlo známé jako hypotéza predační eskalace říká, že adaptace na predační tlak jsou lépe vyvinuté v nižších zeměpisných šířkách. Hypotéza z roku 1978 byla zkoumána na mořských plžích, mlžích, houbovcích aj. Rovněž vyjadřuje, že v nižších zeměpisných šířkách je větší predační tlak. Na souší je Vermeijova hypotéza zdokumentována pro velikost semen, která jsou mírně větší v nižších zeměpisných šířkách. Větší semena lépe odolávají predaci.

Čtěte také: Allenovo ekologické pravidlo

Renschovo pravidlo geografické variace životních charakteristik

Renschovo pravidlo mimo jiné popisuje, že velikost snůšky ptáků, velikost vrhů u savců či dlouhověkost se mění nejen latitudálně, ale v temperátních oblastech také mezi ostrovy a souší.

tags: #pravidlo #ekologie #zbarvení

Oblíbené příspěvky:

• Dopady špatného chování k přírodě
• Vyčištění odpadu: Ceny a služby
• Rostoucí trend třídění odpadu
• Tipy pro použití Freddy čističe
• Historie CO v Pardubicích