Přechodný klimatický pás: Charakteristika

Podnebí na území České republiky je mírné, přechodné mezi oceánským a kontinentálním s typickým střídáním 4 ročních období (stejně jako v celé střední Evropě).

Při základním popisu podnebí proto můžeme vycházet z klimatických charakteristik území našeho státu.

Specifickým rysem území moravských Karpat ve srovnání se zbytkem České republiky je mírně zvýšená kontinentalita území a větší členitost terénu s charakteristickým rovnoběžným uspořádáním pohoří, orientovaných ve směru ZJZ-VSV.

Když se mluví o deštivém, slunečném, teplém nebo studeném dni, je řeč o počasí. Když však mluvíme o celoročních mírných teplotách v nějaké oblasti, jde o podnebí.

Obě slova hodnotí atmosférickou situaci v té či oné oblasti, a to včetně teploty, vlhkostí, srážek, větrnosti, oblačnosti a podobně. Avšak počasí je pojem krátkodobý a místní, může se změnit třeba i během hodiny.

Čtěte také: Vysvětlení klimatického optima

Výraz podnebí nebo klima se vztahuje k širšímu území a k delšímu časovému období.

Vzhledem k velikosti území nehraje podstatnou roli zeměpisná šířka a pokud bychom srovnávali místa ležící ve stejné nadmořské výšce v nejjižnějších a nejsevernějších polohách, rozdíly průměrné roční teploty vzduchu činí do 1 °C.

Vzdálenost od oceánu ovlivňuje míru kontinentality, projevující se většími rozdíly mezi nejteplejším a nejchladnějším měsícem (roční teplotní amplituda) a rozkolísaností ročního chodu srážek.

Přibývající kontinentalita snižuje průměrnou teplotu (není rozdíl v průměrné teplotě mezi Z a V, ale v roční teplotní amplitudě již ano).

Mapa znázorňuje průměrnou roční teplotu vzduchu mezi roky 1981 až 2010. Průměrná roční teplota je od 5 °C do 10 °C, až na pár výjimek.

Čtěte také: Klíč k udržitelné budoucnosti

Na naprosté většině Česka je průměrná červencová teplota 14 °C až 19 °C. Průměrná teplota v lednu se pohybuje od −5 °C do −1 °C.

V nejteplejších oblastech Česka se v průměru vyskytne 12 tropických dnů za rok (maximální teplota dosáhne minimálně 30 ˚C). Naopak tropická noc se v mnohých letech nevyskytne ani jednou (je vzácná).

Nejvíce ledových dnů (teplota po celý den drží pod bodem mrazu) a arktických dnů (maximální denní teplota nepřesáhne -10 °C) se vyskytuje ve vyšších polohách. Arktické dny zažívají časteji na sev.-vých. území, neboť takto chladný vzduch k nám nejčastěji proudí právě od sev.-vých. a tyto oblasti jsou více exponované.

Ročně se u nás vyskytne kolem 1 až 2 arktických dnů, na horách v mrazových oblastech i kolem 6.

Mapa znázorňuje průměrný roční úhrn srážek v mm mezi roky 1981 až 2010. Nejvíce srážek v Česku spadne v letních měsících, nejméně naopak v zimních měsících.

Čtěte také: Soukromá letadla: ekologická zátěž

V zimních měsících se více srážek vyskytuje především na horách. Srážkové úhrny v letních měsících zvyšují konvektivní srážky (při vydatné bouřce spadne i polovina měsíčního průměru za pár hodin).

Nejvíce srážek v roce připadá na měsíc červen nebo červenec, nejméně srážek pak na leden nebo únor.

Průměrný roční počet hodni slunečního svitu v hodinách mezi roky 1961 až 2000 (zdroj: TOLASZ, R., at al. 2007. Atlas podnebí Česka. 1. vyd.

Nejméně svítí Slunce během celého roku na horách. Je zde více oblačnosti, častěji prší. Statistiku si hory vylepšují jen při inverzích, kdy je naopak v nížinách zataženo.

Těchto situací během roku ovšem nenastává tolik, aby se hory staly slunečnějším místem. Z dlouhodobých měření vyplývá, že v Česku svítí Slunce nejvíce hodin na jižní Moravě.

O rázu podnebí daného místa rozhodují faktory, které lze rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří faktory neměnné (stálé), dané polohou daného místa.

Pro území ČR je v intervalu od 48º 33´ 09´´ s. š. do 51º 03´ 22´´ s. š., což je rozpětí mezi krajními body našeho území (jižním a severním). Zeměpisná šířka udává pod jakým úhlem v průběhu roku dopadají na zemský povrh sluneční paprsky.

Pro území Karpat leží geografická šířka v intervalu od 48º 37´ 01´´ s. š. do 49º 56´ 56´´ s.

Kontinentalita se nejčastěji vyjadřuje konstantou označovanou jako termická kontinentalita. Její hodnota na našem území roste od záp.

Ráz aktivního povrchu (využití země) ovlivňuje podíl odraženého a pohlceného slunečního záření.

Vliv georeliéfu je patrný například v rozložení srážkových úhrnů na našem území. Při převládajícím západním proudění jsou svahy orientované k západu svahy návětrnými s vyššími srážkovými úhrny než svahy orientované k východu, které se označují jako závětrné.

Místa, která leží za horskými celky v jejich „závětří“, se označují jako místa ve srážkovém stínu. Patří mezi ně např. Dolnomoravský úval v závětří Alp a Středomoravských Karpat nebo Vidnavská nížina v závětří Jeseníků.

Výrazné rozdíly jsou také v rozložení teplot vzduchu, kdy na svazích orientovaných k jihu jsou teploty výrazně vyšší než na sev.

Nadmořské výška podmiňuje výškovou stupňovitost podnebí. Průměrná teplota vzduchu klesne v průměru přibližně o 0,61 °C (v lednu o 0,33°C a o 0,76°C v červenci) na každých 100 metrů výšky.

Dynamické faktory reprezentují typické povětrnostní situace. Povětrností se rozumí převládající stav nebo průběh určitého rázu počasí trvajícího za určitých typů cirkulace atmosféry po delší období (dva a více dnů).

Pro mírný podnebný pás je typické setrvávání vzduchové hmoty mírného pásu a občasné narušení vpády arktického vzduchu, které v zimním období přináší výrazné ochlazení (mrazivé jasné počasí) a vpády tropického vzduchu, které znamenají v letním období bezoblačné horké počasí s výskytem tropických dnů.

V atmosféře však neustále probíhají fyzikální pochody, jejichž vliv se projevuje advekcí a převládáním určitých typů vzduchových hmot a vznikem příznačných povětrnostních situací. Výrazným dynamických faktorem je čas.

Proto má počasí svůj určitý vývoj během roku i samotného dne.

Vnitrozemská poloha uprostřed evropského kontinentu způsobuje, že jsme na rozhraní západoevropského oceánského a východoevropského kontinentálního klimatu. Počasí v ČR je proto proměnlivé a nestálé. V mírném podnebném pásu převládá západní proudění, které přináší vlhký vzduch z Atlantského oceánu.

Mírný podnebný pás (též nazývaný temperátní pás) se nachází ve středních zeměpisných šířkách. Jedná se o přechodné pásmo mezi teplými oblastmi nacházejícími se blíže k rovníku, a těmi chladnějšími v okolí zemských pólů. Mírný pás je ohraničen dvěma přechodnými pásy: na jihu subtropickým a na severu subpolárním.

Charakteristickým znakem tohoto pásma je vyváženost, kdy léto (vegetační doba) trvá přibližně stejně dlouho jako zima. Pro podnebí mírného pásu jsou charakteristické výrazné změny počasí vlivem neustálých přechodů a vzájemného setkávání teplého vzduchu od jihu a toho studeného od severu, což vede k velmi častému vzniku frontálních systémů.

Místní klimatické podmínky v mírném pásmu zásadně ovlivňuje především vzdálenost místa od oceánu nebo moře.

• Oceánský - malé výkyvy teplot v průběhu roku. Léto bývá vlažné, s příjemnými teplotami, jež jen zřídka přesáhnou 25 stupňů. I ve vrcholném létě jsou bouřky velmi vzácné. Zima je naproti tomu velmi mírná. Jen málokdy teplota klesne pod bod mrazu a sníh je vzácným jevem; objevuje se pouze pár dní v roce. Počasí bývá typicky velmi proměnlivé a během krátké doby se může zcela změnit.
• Vnitrozemský - velké výkyvy teplot v průběhu roku.
• Přechodný mezi oceánským a vnitrozemským - mísení obou dvou výše uvedených vlivů. Počasí je velmi nestabilní a nepředvídatelné. Pro léto jsou typické opakující se vlny veder s pravidelnými přechody silných bouřek a následným ochlazením na oceánskou úroveň. Zatímco v zimě se střídají období setrvalé sněhové pokrývky a silných mrazů s častými oblevami.
• Mírné podnebí východních pobřeží - pouze ve východní Asii. Charakteristický monzunový ráz. Léto je deštivé a chladné, zatímco zima je studená a suchá. Roční srážky se pohybují mezi 500 a 700 mm, na návětrných svazích hor pak dosahují až 2000 mm.

Mírné pásmo lze mimo výše uvedených typů rozdělit i na teplejší jižnější podtyp a severnější chladnější. U toho jižnějšího (kam spadá Česko) bývají jaro a podzim delší, s pozvolnějším přechodem mezi létem a zimou. Léto je teplé a zimy mírné, s pouze krátkými periodami sněhové pokrývky a mrazů.

U severnějšího typu je přechod mezi létem a zimou rychlejší. Jelikož je zima dlouhá, s pouze krátkým přechodným obdobím mezi létem, listnaté dřeviny na rozdíl od jižnějšího podtypu musejí být připravené rychle přejít do vegetačního období.

Rozšíření mírného pásu na severní polokouli je vymezeno přibližně 40. a 60. rovnoběžkou. V Severní Americe se nachází v pásu podél hranice Spojených států a Kanady. Západní a střední Evropa leží celá v mírném pásu, dále pak většina východní Evropy a okrajové části severní, jižní a jihovýchodní Evropy. Z Evropy přechází pás přes západní a střední Asii až na její východ.

Klimatická pásma se dále mohou dělit do klimatických typů na kontinentální, oceánské, západních pobřeží a východních pobřeží.

V rámci klasifikace podnebí či klimatu se v podmínkách ČR používají také dlaší klasifikace.

Účelem klasifikace podnebí je stanovení klimatických typů a vymezení klimatických oblastí jak v globálním měřítku na Zemi, tak v jednotlivých geografických oblastech. Třídění probíhá podle mnoha kvalitativních a kvantitativních hledisek jako jsou teplota vzduchu a půdy, atmosférické srážky, výpar aj.

Vůbec nejrozšířenější a nejpoužívanější klasifikací je Köppenova klasifikace podnebí, která spadá do konvenčních klasifikací. Klasifikace klimatu mají jednu velikou nevýhodu, a to že vychází z poměrně dlouhé řady klimatických měření.

Proto nevypovídají o klimatu, který odpovídá současnosti, ale minulosti. Například velmi používaná Quittova klasifikace z roku 1971 je postavena na datech z období 1901-1950.

dochází plynule i ke změnám typické vegetace na daném území. navzájem však jasně vzhledově, strukturně a funkčně odlišných. výstavbou a provozem vzhledem k okolním. Je tak umožněn vznik různých biomů. dominantní složku rostlin, které představují většinu biomasy, živé organické hmoty ekosystému, tj. formu, lze hovořit i o formaci, popř. rostlinné formaci. klima. obsahu látek v půdách (skalní biotopy, mokřady, rašeliniště, zasolené půdy).

mají biomy podmíněné nadmořskou výškou - orobiomy. V našich podmínkách může jako typický příklad sloužit horská a boreální smrčina, nebo tundra a alpinské hole. tlumí teplotní výkyvy. Díky tomu je pevnina v blízkosti moří a oceánů v létě ochlazována a v zimě naopak ohřívána.

Díky tomu oblasti s tzv. oceanickým klimatem mají teplejší zimy, chladnější léta a větší množství srážek, než by odpovídalo zemské šířce. (častější u dřevin). rozmnožování. Kvetení, rozvíjení pupenů, rašení je rovněž silně závislé na teplotě. mění se i suma teplot v průběhu vegetačního období v různých zemských šířkách.

V důsledku toho mají rostliny ze severních a jižních oblastí jiné požadavky na sumu teplot nutnou pro začátek rašení, rozvíjení listů a pod. ale i přírůst dřevin.

tags: #přechodný #klimatický #pás #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Postup pro napojení odpadu
• Jak recyklovat lahvičky od laku na nehty
• Energie z obnovitelných zdrojů
• FCC v odpadovém hospodářství ČR
• Přečtěte si více o lidském těle