Co je předmětem studia ekologie?

Pojem ekologie definoval Ernest Haeckel v roce 1869 jako soubornou vědu o vztazích organismů k okolnímu světu a k sobě navzájem, kam můžeme počítat všechny existenční podmínky.

Pojem pochází z řečtiny ze slov oikos (domov) a logos (věda).

Podle definice Krebse z roku 1972 ekologie vědecky studuje interakce, které ovlivňují výskyt a hojnost organismů.

Pro účely předmětu Ekologie a životní prostředí lze pak říci, že ekologie studuje vztahy organismů k okolí a k sobě navzájem.

Je to hledání a tušení souvislostí, ekologické procesy je velice obtížné modelovat a většinu ekologických poznatků získáváme až po výskytu nějakého problému.

Čtěte také: Výjimky z ekologické daně v ČR

Historie ekologie

Již od pravěku probíhá spontánní poznávání přírody, které bylo tehdy nutné pro přežití člověka.

Nárůst ekologického poznání roste pak především od neolitu, což souvisí s počátkem usedlého života člověka, pěstováním plodin a chováním dobytka.

V roce 1758 pokládá švédský botanik K. Linné základy botanické a zoologické systematiky, která funguje až do dnešních dní (na základě rozmnožovacích orgánů).

Dále v 18. století jako první vědecky popisují L. Buffon a J. B. Lamarck poznatky o závislosti organismů na vnějším prostředí.

Na přelomu 18. a 19. století pak A. v. Humboldt velmi komplexně popisuje zákonitosti rozšíření druhů a vlivu vnějších podmínek na ně, které zjistil na svých cestách.

Čtěte také: Předmět a rozsah ekologie

V 19. století pak Ch. Darwin dále popisuje působení prostředí na druhy, a to především abiotického.

V roce 1869 pak E. Haeckel definuje pojem ekologie a K. Möbius v roce 1877 používá pojem biocenóza pro soubory různých druhů.

V roce 1908 F. Dahl definuje pojem biotop.

Osamostatnění ekologie ve 20. století

Ekologie byla vnímána jako součást biologie, ve 20. století kolem 1. světové války však dochází k jejímu postupnému osamostatnění jakožto samostatné vědní disciplíny.

Od 30. let se objevují snahy o komplexní studium celých společenstev.

Čtěte také: Definice trestného ohrožení

V souvislosti s tím v roce 1935 anglický ekolog A. G. Tansley používá pojem ekosystém a v roce 1942 sovětský ekolog A. N. Sukačev obsahově blízký termín biogeocenóza, v němž je již dle jména zdůrazněna role biotické (bio) i abiotické (geo) složky.

Československý ekolog Zlatník, který se více věnoval abiotickým podmínkám a který byl tehdy pověřen děláním lesní klasifikace na Podkarpatské Rusi, upravil pojem biogeocenóza na geobiocenózu.

V 60. letech dochází k velkému rozvoji ekologie, mezi hlavní témata patří produkce ekosystémů, koloběh látek a praktické problémy životního prostředí (znečištění, okyselování prostředí).

V souvislosti s problémem hladomoru v Africe byl vyhlášen roku 1965 program Man and the Biosphere (Mezinárodní biologický program). Zabýval se popisem ekosystémů ve světě a jejich „výtěžností“.

Program trval 10 let a končí tudíž v roce 1975. Jeho výsledkem byla mimo jiné zelená revoluce, díky níž bylo možné ekosystémy intenzivněji využívat a došlo tak víceméně k ukončení hladomorů v Africe.

V ČR zažívá ekologie explozi až po revoluci, a to mimo jiné i díky přísunu informací a studií.

Ekologie dnes

Všechny živé i neživé prvky prostředí působící na organismy se nazývají ekologickými faktory.

Mají rozdílnou podstatu a specifiku působení a je možné je členit do těchto zákl. skupin:

1. abiotické (fyzikálně-chemické), což je teplota, sluneční svit, vlhkost, plynné složení vzduchu, atmosférické vlivy atp.;
2. biotické, tj. faktory vzájemného ovlivňování živých systémů;
3. antropogenní, kterými jsou formy činnosti člověka přímo a nepřímo ovlivňující život organismů v prostředí.

Každý organismus, populace či společenstvo má určitou ekologickou valenci vůči jednotlivým ekologickým faktorům.

Mezi ekologickými faktory jsou vždy některé limitující, jež ohraničují možnosti existence biol.

Jako vědu vymezil e. poprvé E. H. Haeckel v r. 1869.

E. je běžně vztahována k ochraně životního prostředí nebo přírody, k péči o ně; někdy se přímo s těmito pojmy ztotožňuje.

V současné době její význam neobyčejně vzrůstá se silným ohrožením životního prostředí nazývaným ekologickou krizí.

Rozvíjí se tzv. ekologické vědomí, ekologická etika, vznikají ekologická hnutí, polit. strany (strany zelených).

Problémem dnešní doby jsou střety ekologických a ekon. zájmů, resp. nepochopení faktu, v dlouhodobější perspektivě nemůže jít o zájmy rozporné, neslučitelné.

Podle specifikace předmětu studia se e. člení na autoekologii, která zkoumá jednotlivé organismy, populační ekologii, zkoumající populaci určitého biol. druhu, synekologii, jejímž předmětem jsou skupiny organismů (společenstva) a globální ekologii, vztahující se k biosféře.

Dále je možné hovořit o fyziologické ekologii, zabývající se fyziologickými změnami organismů v procesu jejich přizpůsobování ke změnám prostředí, a o biochemické ekologii, která si klade za úkol objasnit zákonitosti adaptace organismů na molekulární úrovni.

Záměna s environmentalistikou

Častou chybou, související s inflací pojmu ekologie, je záměna ekologie a environmentalistiky.

Environmentalistika je naukou o životním prostředí, zabývající se mimo jiné i ochranou životního prostředí.

Souvisí s ní i „neekologická“ témata, jako například utváření legislativy, utváření pracovního či jiného prostředí, etické, estetické, výchovné a jiné otázky atp.

Pro vědu zahrnující společenské aspekty se užívá označení sociální ekologie.

Rovněž je třeba rozlišovat mezi ekologem, zkoumajícím vztahy organismů k okolí a k sobě navzájem, a enviromentalistou (či ekologickým aktivistou), který se podle svého přesvědčení snaží zabránit devastaci životního prostředí.

Ekologie není ani přes podobný název etologie, která se zabývá vztahy vyšších živočichů s okolím a navzájem.

Studium oboru Ekologie a ochrana prostředí

Ekologie a ochrana prostředí je tvým vybraným oborem?

Vítej, péčisto! Provedu tě tím, co čekat a čeho se vyvarovat na cestě k titulu bakaláře v tomto programu studia.

Předměty si zapíšeš v portále STAG. Po přihlášení najdeš vše potřebné v podkolonce předzápis studia.

Skoro všechny předměty v tvém programu jsou ve statusu A předmětů, tedy povinné ke splnění.

1. Ročník

Tento předmět nemine téměř žádný obor na naší fakultě v prvním ročníku studia.

Paní docentka Klementová si potrpí na dochvilnost, přípravu doma a adekvátní komunikaci s ní.

Podmínkou ke splnění předmětu je účast na praktické části v laboratoři, vypracovaný protokol a úspěšně napsaný test.

Vše k laboratořím se dozvíte na seminářích.

Na cvika do laborky nevstoupíš, pokud nebudeš mít splněnou přípravu předem a vstupní test do laboratoře za sebou.

První termín zápočtové zkoušky je nejlehčí. Nesmíš jej podcenit!

Nejde o samotnou zkoušku, ale o zápočet z cvik.

Příklady jsou pořád ze samé látky, co projdeš, ale nutí tě přemýšlet.

Testy tvoří Anička Müllerová a jsou často zavádějící.

tags: #předmětem #studia #ekologie #je

Oblíbené příspěvky:

• Problémy a řešení ekologie v městech
• Zemědělství a změna klimatu v ČR
• Žebříček emisí skleníkových plynů
• Veřejný sektor a ekologie na UP
• Ropa z břidlice a životní prostředí