V současné době jsou v Parlamentu připraveny k projednání dva závažné dokumenty: novela zákona č. 458 a zákon o podpoře výroby elektřiny a tepelné energie z obnovitelných zdrojů energie. Cílem je implementace evropských směrnic 2002/91/ES, 2003/54/ES, 2003/55/ES a 2004/8/ES a směrnice 2001/77/ES do české legislativy.
Novela energetického zákona byla projednána a po přijatých změnách doporučena Hospodářským výborem k druhému čtení ve Sněmovně. Toto druhé čtení úspěšně proběhlo a návrh zákona je připraven k závěrečnému třetímu čtení. Předpokládá se, že by novela mohla vstoupit v platnost k 1.
Druhým dokumentem je návrh nového zákona na podporu výroby elektřiny a tepelné energie z obnovitelných zdrojů energie. Už při projednávání v Hospodářském výboru vznikla myšlenka na změnu připraveného zákona. Tato koncepce předpokládá nevydat se cestou tzv. zelených certifikátů, ale nastavit pro podporu jiné možnosti.
Možnosti podpory výroby eko-elektřiny
První možností je tzv. povinný výkup vyrobené eko-elektřiny za regulované ceny. Tyto ceny stanoví vždy na období jednoho roku ERÚ. Druhou možností je prodej za tržní ceny - tedy už nikoliv povinný výkup, ale k tržním cenám prodané eko-elektřiny obdrží výrobce příplatek do celkové ceny stanovené opět ERÚ.
Náš návrh zákona se snaží pomocí příplatků motivovat výrobce k volbě druhé, více tržní variantě prodeje eko-elektřiny, což může alespoň částečně omezit negativní jevy výše uvedené. Pokud ale někdo bude chtít zvolit jistější a pohodlnější variantu, bude mít i tuto možnost.
Čtěte také: Rizika pro vozidla IZS
Jeden z komplexích pozměňovacích návrhů zavádí podporu pro výrobu eko-elektřiny a druhý ponechává i podporu pro tepelnou energii ziskanou z obnovitelných zdrojů energie, ale tato podpora není součástí směrnice 2001/77/ES a Evropská komise to po nás nepožaduje. Ke všemu jde o podporu, kterou by převážně byli nuceni realizovat vlastníci budov a to mě připadá nekorektní.
Podle mého názoru bychom se měli zaměřit na případnou podporu malých decentralizovaných zdrojů energie, které mohou mít vícenásobný efekt pro jeho provozovatele. Například malý kombinovaný zdroj (teplo/elektřina) umístěný na farmě a sloužící pro ohřev budov, vody a osvětlení, zálohovaný motorovým agregátem nebo akumulátory je předně ten typ zdroje hodný případné podpory. Na jeho vstupu může být spalování dřevní hmoty, rostlin případně vhodných odpadů a druhotných surovin.
Správnou cestou je také snižování energetické náročnosti výroby a domácností a hledání vhodných forem získávání energie při úspoře neobnovitelných zdrojů energie a při likvidaci druhotných surovin a odpadů.
Návrh zákona o podpoře výroby elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů se zatím zablokoval již při projednávání ve výborech. Je připraven k opětovnému projednání ve výborech. Nejprve ve Výboru pro životní prostředí a regionální rozvoj.
Směrnice 2001/77/ES, která je tímto zákonem implementována do české legislativy, platí v Evropě tři roky. A za tu dobu život ukazuje, že snaha podpořit obnovitelné zdroje se "přehřála" (Holandsko, Německo), že byly některé věci nedomyšlené, že směrnice řeší jen jednu stranu mince a druhou nikoliv, a to je, na čí náklady bude zajišťována jedna ze základních úloh přenosových soustav, tou je stabilita soustav.
Čtěte také: Legislativa ČR: Komunální odpad
Problémy s masivním rozvojem OZE
Jestliže díky masivním podporám dojde k soustředění zdrojů do jedné malé lokality, kde platí povinný výkup, nebo alespoň přednostní přístup k síti, tak v tom místě se vám síť zahltí a to místo se stane neprůchozí pro sjednanou distribuci nebo tranzit. V relativně velmi krátkém časovém okamžiku, když fouká vítr, dojde k zahlcení a neprůchodnosti sítě.
V důsledku těchto problémů vzniká např. v Německu neuvěřitelný tlak na výstavbu nových přenosových sítí. Přitom zákony implementující výše uvedenou směrnici už samozřejmě neřeší tyto dopady. Jsou tak vytvářena další úzká hrdla přenosu a pokud k tomu přičteme stará úzká hrdla přeshraničních přenosových kapacit, máme před sebou zásadní problém pro vznik panevropského elektroenergetického trhu.
Právě podél bývalých hranic tzv. socialistických a kapitalistických států vzniklo omezeně průchodné pásmo. Je to důsledek záměrně budované nejen politické a vojenské, ale i energetické železné opony. Směrem ke státním hranicím vedly z obou stran jen koncové, tedy relativně slabé úseky sítí. Dnes právě v těchto pohraničních horách je snaha budovat rozsáhlé větrné farmy.
Když k tomu přičteme, že růstem kilometrů sítí rostou i ztráty ve vedení, vychází nám z toho jediný výsledek. Velké investice, jedny podporované, druhé vynucené, a na konci dražší energie.
Myslím si, že by bylo mnohem lepší, kdyby si evropští politici řekli: Pojďme podporovat sedláka, který si na patě svého pozemku postaví nějaký energetický zdroj, který bude využívat nějaký obnovitelný zdroj. Lhostejno jestli vítr, biomasu, bioplyn, sluneční energii. To nechť je na jeho rozhodnutí. A tím on ušetří část primární, neobnovitelné energie (elektřiny, zemního plynu, topného oleje, uhlí), tak jak jsem již uvedl.
Čtěte také: Exekuce v ČR: Průvodce
Ale myslím si, že v Evropě zvítězila lobby výrobců zařízení na využívání obnovitelných zdrojů energie. Ti investovali ohromné prostředky do vývoje a rozjetí výroby větrných elektráren, solárních článků, kotlů na biomasu, apod., a samozřejmě mají zájem na tom, aby se jim investované prostředky vrátily i s předpokládaným ziskem. Takže evropská legislativa nesměřuje k podpoře sedláka. Němci sami přiznávají, že průmyslové odvětví výroby "vrtulí" byl nejdynamičtěji rostoucí byznys za posledních 5-6 let.
Jsem přesvědčen, že pokud zákon neschválíme, nic se nestane. Evropská komise přijde a logicky vyvolá smírčí jednání o problému. A já bych řekl: využijme toho. Prokažme a myslím si, že my jsme schopni dokázat, že vznikají takové vícenáklady, že je potřeba k podpoře přistoupit jinak. Neříkám, že bychom měli podporu úplně zrušit, ale měli bychom k ní přistoupit jinak.
Nemohu vyloučit, že skupina poslanců ve Sněmovně najde sílu návrh zákona zamítnout a požádat vládu, aby jednala aktivně ve směru k Evropské unii ve smyslu úpravy směrnice č. 2001/77/ES. Třeba z naší iniciativy vznikne lepší zákon, proč ne.
Koncepce z roku 2000, která byla první, tak měla ve vínku sledovat prospěch spotřebitele. Kromě toho, že zaváděla tržní mechanismy a říkala, že cenu má určovat trh, tedy ne direktiva ne ministerstvo ne regulátor. Byla sestavena tak, že cílem je vytvořit takový přístup, aby spotřebitel měl možnost si vybrat, aby dostával energii "kvalitní", bez problémů, tzv. kontinuálně a bezpečně a platil za ní cenu, která odpovídá tržním hodnotám.
Ta druhá koncepce byla připravena v roce 2003 a přijata vládou jako závazný dokument v roce 2004. Pokud si člověk obě koncepce porovná, zjišťuje, že nová koncepce překlápí ten předchozí model a dává důraz na zdroje, uhelné sloje, na otázku postavení atomu neboli jádra a je tam více rozpracováno to, co by měli dělat investoři. Neboli zákazník byl nějak v pozadí a je tady naznačováno, že v této verzi zvítězila spíše výrobní lobby. Druhá věc je, co na to odborná veřejnost - otázka je, co od toho kdo čeká.
Trh řídí to, co je možné v tržních podmínkách realizovat. Pak je tu druhá oblast, která bezesporu bude v energetice existovat, a to je to, co na trh vpustit nelze, a to musí být regulováno. Jedná se o využití a zpoplatnění rozvodných sítí.
To, co naznačujete, mohou být dvoje formy podpory. Buď forma, o které jsme hovořili, podpora výroby eko-energie nebo podpory ke snižování energetické náročnosti výroby a budov. K úsporám tepla je vhodné používat metodu EPC, kterou je možné uplatnit, aniž by docházelo k cenové deformaci prostředí. Tato metoda je jistě více využitelná tam, kde je cena tepla vysoká a například budovy staré a tepelně nevyhovující.
Cena energie nepůjde dolů, cena prostě bude jistým tempem pořád růst. A to tempo bude zohledňovat postupné vyčerpávání zdrojů. Stejně tak bude růst cena vody. To zdůrazňuji při všech příležitostech. Voda a energie jsou dvě komodity, které lidstvo potřebuje nezbytně pro svou existenci, ale ubývá jich - v přepočtu na jednoho člověka.
Novela energetického zákona ve velké části řeší plynárenství, protože to do té doby nebylo tolik ošetřeno. Nyní se blížíme reálnému času otevření trhu s plynem, takže novela opravdu nastavuje podmínky trhu se zemním plynem. Druhá věc, která se zákazníků přímo nedotkne, je právní oddělení činnosti přenosu a distribuce od obchodu a výroby. Má to za důsledek větší transparentnost trhu.
Každý zákazník se poté může například na Internetu podívat na cenu a ujistit se, že výrobní cena určité jednotky je tolik a tolik, přenos stojí tolik, distribuce mě stála tolik, a budu vědět, že mi tam nedochází ke křížovým dotacím uvnitř společnosti, což se samozřejmě stávalo.
Další zajímavá věc pro konečné spotřebitele je ta, že došlo k rozumné shodě, že elektro přípojka pro nového klienta, pokud bude do vzdálenosti 50 m, bude realizována distribuční společností na její náklady. U plynu je to složitější a hledá se nějaká vhodná formulace. Jsou obce, které si zainvestovaly zasíťování plynem a zůstaly také vlastníky, ale nejsou zároveň distributory. Ten provozovatel může pak být opravdu někdo jiný, kdo má licenci - to je rozhodující. A teď kdo bude dělat připojení, obec na to nemá peníze, obec je příjemcem pouze nějakého poplatku za to, že je vlastníkem té sítě. V drtivé většině byly vybudovány s výraznou podporou státu. A teď co s tím.
Toto neplatí v elektro oblasti. Tam je to jednodušší, v oblasti plynárenství bych řekl, že na můj vkus bych počkal, až se trh otevře až začneme vidět první výsledky. Uvidíme, jestli to nebude mít za důsledek, že například obce za rozumnou cenu, pokud jim to smlouvy se státem dovolí, odprodají své rozvody uvnitř obce distribuční soustavě. Abychom se dostali do pozice podobné té elektro a pak si myslím, že můžeme přistoupit ke stejnému řešení.
Současná absurdní situace, kdy je část elektřiny pomocí tzv. mařičů v podobě tepla vypouštěna do ovzduší, názorně ukazuje, že Česko již opravdu urgentně potřebuje umožnění akumulace energie a agregaci flexibility s možností vyrovnávat výkyvy v energetické soustavě. Ze situace, kdy máme dostatek levné elektřiny z obnovitelných zdrojů, by mohla mít prospěch i velká tepelná čerpadla v soustavách centrálního zásobování teplem, doplněná o akumulaci energie.
Případné přebytky elektřiny z obnovitelných zdrojů je také vhodné využít pro výrobu zeleného vodíku. Některé z těchto změn by měla umožnit novela zákona Lex OZE III, která nyní čeká na projednání Senátem. Pokud ji Senát schválí, bude trvat ještě nejméně půl roku, než nabude účinnosti. Další důležité ustanovení o flexibilitě, umožňující poskytování kapacity obnovitelných zdrojů ke stabilizaci rozvodné sítě, začne platit ještě později.
Evropskou směrnici, která klíčová ustanovení obsahuje, přitom měla Česká republika povinnost transponovat nejpozději do konce roku 2020. Mařiče jsou v této situaci bohužel levné a rychlé řešení přebytků energie v rozvodných sítích, ze kterých budou profitovat jejich provozovatelé namísto toho, aby přebytky mohli využít spotřebitelé například pro ohřev vody v bojlerech.
1. Obnovitelné zdroje by v Evropě mohly přijít o právo přednostních dodávek. Solární a větrné farmy či další obnovitelné zdroje v Evropě by v budoucnu mohly ztratit svou současnou výsadu, která jim dává přednost dodávek před ostatními zdroji energie. Případné odebrání práva prioritních dodávek by mohlo mít negativní vliv na celkové emise členských zemí EU, které by v takovém případě mohly vzrůst až o 10 %.
Přednostní výkup elektřiny z obnovitelných zdrojů by měl být podle současné legislativy EU povinný ve všech členských zemích, nicméně Spojené království, Švédsko a Nizozemsko se nařízením neřídí.
Podle ředitelky Swedish Energy Markets Inspectorate je Švédsko na dobré cestě vyrábět veškerou elektrickou energii z obnovitelných zdrojů již v roce 2040. Aktuálně tvoří OZE více než polovinu výroby. Ve Švédsku byl navíc představen dotační program, který má podpořit instalaci domácích akumulátorů a přispět tak k využití OZE.
Od 7. listopadu se navíc koná další konference stran Rámcové dohody o změně klimatu v marockém Marrakeši. Dle úmluvy bude toto setkání sloužit i jako první konference Pařížské dohody (tzv. CMA 1), kde se již státy budou domlouvat na tom, jak ji konkrétně implementovat.
Jako výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů můžete uzavřít smlouvu o povinném výkupu s dodavatelem, který je na vašem distribučním území státem stanoven jako povinně vykupující. Podporu získáte za celkový objem elektřiny dodaný do distribuční sítě a bude vám vyplácena povinně vykupujícím. Společnost ČEZ Prodej je stanovena dle zákona 165/2012 Sb.
Jako výrobce, umožní-li vám to zákon, můžete jednou ročně požádat o změnu formy podpory. Formu podpory je možné vybrat vždy v aktuálním kalendářním roce nejpozději však 30. listopadu, a změna je účinná od 1. V případě zvolení formy podpory výkupních cen s vámi povinně vykupující dodavatel uzavře smlouvu. Po splnění těchto podmínek nás nemusíte nijak kontaktovat. Informaci o zvolení formy podpory a podnět na uzavření smlouvy na povinný výkup včas obdržíme ze strany Operátora trhu s energiemi.
Během celého roku Energetický regulační úřad (ERÚ) uděloval povolení pro solární elektrárny za výrazně zvýhodněných podmínek. Přitom takové garance po ČR nechtějí ani evropské směrnice: ničím neomezený povinný výkup elektřiny z tzv.
Vláda ČR předložila na podzim 2010 parlamentu svůj soubor „záchranných" fotovoltaických opatření, a to hned ve třech samostatných novelách; jednu z nich, novelu zákona o dani z příjmů, dokonce ve stavu legislativní nouze. Podle ní se od 1. ledna 2011 ruší stávající daňové osvobození příjmů z provozu všech tzv. ekologických zdrojů. Zároveň bude prodlouženo odepisování technologií u solárních zařízení na dvacet let, čímž se zvýší základ daně pro provoz těchto zařízení a sníží jejich investiční atraktivita.
Tato opatření mají přinést v roce 2011 zhruba 6 miliard korun a další 3,7-4 miliardy korun v roce 2012. První čistě fotovoltaická novela (novela zákona o podpoře obnovitelných zdrojů; projednávána byla jako sněmovní tisk č. 97) stanovila, že v případě elektřiny vyrobené využitím energie ze slunečního záření se podpora vztahuje pouze na sluneční elektrárny s instalovaným výkonem do 30 kWp umístěné na střešní konstrukci nebo na obvodové zdi jedné budovy.
Druhá fotovoltaická novela (novela zákona o podpoře obnovitelných zdrojů; projednávána byla jako sněmovní tisk č. 145) především pozměňuje mechanismus financování státem organizované (a spotřebitelům fakticky přikazované) podpory výroby elektrické energie z tzv. obnovitelných zdrojů energie. Podstatou změny je to, že vláda nařízením stanoví limit prostředků státního rozpočtu pro poskytnutí dotace na úhradu vícenákladů spojených s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Dále se zavádí 26% odvod z výkupní ceny (předmětem odvodu je elektřina vyrobená ze slunečního záření v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 v zařízení uvedeném do provozu v období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2010). Předmětem nové 32% darovací daně je bezúplatné nabytí povolenek na emise skleníkových plynů v letech 2011 a 2012.
Ani tři uvedené novely nicméně nestačily k tomu, aby byly změněny dnes platné principy zákona o obnovitelných zdrojích elektrické energie. Stále má tedy podle § 6 odst. 1 zůstat zachována zejména patnáctiletá doba návratnosti investic a podle § 4 odst.
Proč ale stále financovat nerentabilní zdroje elektrické energie, navíc tak, aby byla státem garantována návratnost (jakýchkoliv) vložených investic? Nezapomínejme, že ERÚ je již od svého vzniku před 10 lety i cenovým regulátorem v energetice. Ačkoliv si určité kompetence v oblasti metodiky tvorby cen ponechává Ministerstvo financí ČR, podle § 2c zákona č. 265/1991 Sb.
Podle § 2 odst. Připusťme, že fotovoltaický obnovitelný zdroj elektrické energie dnes produkuje jednotku elektrické energie s až neuvěřitelným desetinásobkem nákladů, než s jakými získáváme elektrickou energii z jiných zdrojů. Uvažujme dále, při určitých zjednodušeních, že by v roce 2011 až jedno procento veškeré spotřebovávané elektrické energie muselo být produkováno slunečními elektrárnami.
Jsou-li n jednotkové náklady na výrobu elektrické energie z jiných zdrojů než fotovoltaických, pak dojde k celkovému zvýšení nákladů výroby elektrické energie pokrytím 1 % z fotovoltaických zdrojů na 0,99n + 0,01x10n = 1,09n. I v případě až desetinásobných nákladů by tedy šlo o zvýšení celkových jednotkových nákladů na výrobu elektrické energie o 9 %, nikoliv v řádu 20-30 %, jak se zpočátku objevovalo.
Na druhé straně platí, že elektřina vyrobená fotovoltaikou je ve srovnání s jinými obnovitelnými zdroji elektrické energie několikanásobně dražší: zatímco například malá vodní elektrárna uvedená do provozu v nových lokalitách od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2011 má podle posledního cenového rozhodnutí ERÚ výkupní cenu elektřiny dodané do sítě „jen" 3 000 Kč/MWh a malá vodní elektrárna uvedená do provozu před 1. lednem 2005 dokonce jen 1 870 Kč/MWh, pro výrobu elektřiny s využitím slunečního záření (pro zdroj uvedený do provozu od 1. ledna 2006 do 31.
Podle zákona č. 526/1990 Sb. Funkční a ničím nenarušená hospodářská soutěž je ale tím posledním, co dnes v oblasti fotovoltaiky existuje. A ERÚ má v tomto případě přímý podíl na zákonné odpovědnosti za vzniklou situaci. Zcela pochopitelně se pak na adresu ERÚ snáší kritika: selhává v naplňování své funkce, nechrání spotřebitele, ale naopak chrání energetické podniky ap.
Připomeňme, že podle § 17b odst. 2 energetického zákona „předsedu ERÚ jmenuje vláda na funkční období 5 let". Dále dle § 7 téhož zákona „předsedu vláda odvolá pouze v případě, nevykonává-li funkci po dobu delší než 6 měsíců nebo narušil-li závažným způsobem nezávislost nebo nestrannost ERÚ". Určitými (možná ne dostatečnými) zákonnými nástroji na přezkoumávání činnosti ERÚ tedy vláda disponuje.
Regulace technologická (kolaudace, licence, kontrola plnění daných technologických parametrů, povolovací a podobná řízení), které se ERÚ věnuje na základě energetického zákona především, totiž nijak nezaručuje základní ekonomickou (a tedy ani cenovou) obhajitelnost technicky jinak „správně fungující" investice do obnovitelného zdroje elektrické energie.
Zrekapitulujme tedy, že 18. června 2009 ERÚ oznámil, že „očekávaný dopad podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na celkovou cenu elektřiny pro konečné zákazníky v roce 2010 činí 81,30 Kč/MWh". O rok později (21. června 2010) se dala do pohybu celá dnešní marketingově-mediální vlna. ERÚ oznámil, že „očekávaný dopad podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na celkovou cenu elektřiny pro konečné zákazníky v roce 2011 činí 597,55 Kč/MWh".
Součástí této marketingově-mediální vlny bylo i upozorňování na to, že podobné problémy mají také v sousedním Německu, kde se jejich příspěvek na obnovitelné zdroje zvýší o 72 %. Výše uvedené očekávané zvýšení české ale bylo přesně o jeden řád vyšší: o 635%. Čím větší je ovšem zdražení očekávané, tím je pak jednodušší prosadit a obhájit (i nižší) zdražení skutečné.
tags: #prednostní #výkup #elektřiny #z #obnovitelných #zdrojů
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]