Rozdělávání ohně v přírodě a vzdálenost od lesa v České republice

Letní počasí doslova vybízí k příjemně strávenému času venku v přírodě. V létě mnozí podnikají nejrůznější výlety, pobývají na chalupách či chatách, táboří v přírodě apod. Při těchto příležitostech se často neobejdeme bez táboráku, grilování a opékání buřtů. I přitom bychom si měli dávat pozor a dodržovat několik základních bezpečnostních pravidel, které chrání nás i okolí.

Jak je to vlastně s tím rozděláváním ohně, může se to nebo ne? Moc vás nepotěším, s rozděláváním ohně v přírodě to moc růžové není. Uff, to tedy nevím, kde si ty špekáčky vlastně smím opékat?

Musím říci, že na vesnici a celkově na venkově (mimo chráněné oblasti pochopitelně) si s tím nikdo moc hlavu neláme. U každé vsi je jedno nebo několik míst, kde místní i přespolní pořádají opékačky a grilovačky a nikdo si nestěžuje. Mimo chráněná území téměř s jistotou najdete pěkné ohniště na místech jako jsou stará keltská hradiště, opuštěné zříceniny hradů, dávno nevyužívané lomy, studánky, lesní altány a břehy rybníků, kolem řeky u splavu a podobně.

Horší to je ve velkých městech. Tam z pochopitelných důvodů není možné rozdělat oheň kdekoli se vám zlíbí, protože byste mohli dostat i pěknou pokutu. Většina velkých měst má naštěstí oficiální grilovací místa nebo veřejné ohniště, kam můžete chodit. V Praze například ZDE. Oheň si většinou můžete rozdělat i na zahradě nebo na chatě u kamarádů.

Dobrá, co smím a nesmím, vím. Jsou místa pro ohniště vhodná a místa nevhodná a nebezpečná. A pozor, pamatujte na to, že když je zem vlhká a okolní rostlinstvo také, nebezpečí požáru je při rozumném chování minimální. Ale když je zem a okolní vegetace suchá jak troud a fouká vítr, je otevřený oheň v krajině hazard. Sama bych si v obdobích největšího letního sucha jen tak oheň rozdělávat netroufla.

Čtěte také: Bezpečnost venku

Základní pravidla pro rozdělávání ohně v přírodě

Při rozdělávání ohně v přírodě je nutné v prvé řadě zvolit vhodné místo pro ohniště. To by mělo být vzdáleno nejméně 50 m od okraje lesa a v dostatečné vzdálenosti od budov a vůbec všech věcí, které se mohou vznítit. Pamatujte, že v lese lze rozdělávat oheň jen na vyhrazených místech! Zcela zakázáno je i rozdělávání ohně na místech se vzrostlým porostem, tedy i na louce nebo na strništi.

Oheň nezakládejte pod větvemi a na kořenech stromů, na suchém listí, lesní hrabance (zetlelá vrstva jehličí) nebo rašelině, ani v blízkosti stohů (minimálně 100 m), seníků apod. Létající jiskry nebo náhlý poryv větru totiž velmi snadno způsobí neštěstí. Kvůli podobné neopatrnosti lidí každoročně vznikají stovky požárů.

Uspořádání ohniště

Místo táboráku je nutno i vhodně uspořádat. Při rozdělávání ohně v přírodě ohniště bezpečně oddělte od okolního prostředí - např. obložením kameny, obsypáním pískem, vyhloubením zeminy apod. K zapálení nebo udržování ohně v žádném případě nepoužívejte vysoce hořlavé látky jako např. benzín, naftu či líh. Oheň se pak velmi snadno vymkne kontrole a může způsobit i vážné popáleniny.

Dělejte jen takový táborák, který dokážete zvládnout! Pokud chystáte velkou vatru, dejte si pozor, aby byla polena poskládána do stabilní pyramidy (pomohou např. Oheň nesmíte ponechat ani na okamžik bez dozoru. Mějte nachystán dostatek vody (popř. písek, hlínu), kdyby se oheň vymykal kontrole.

Vaše odpovědnost však nekončí okamžikem skončení zábavy. Opustit místo pálení můžete až poté, co ohniště důkladně uhasíte - ať již prolitím vodou, nebo zasypáním zeminou. Při odchodu se z ohniště nesmí kouřit a popel i půda pod ohništěm musí být chladné. Pamatujte, že i ve zdánlivě zcela vyhaslém ohništi se mohou skrývat žhavé oharky a poryv větru je znovu rozdmýchá a oheň roznese do okolí.

Čtěte také: O článku Příroda Bez Hranic

Zejména půda v jehličnatém lese je z hlediska možného vzniku a šíření požáru riziková. Hrabanka tvořená zetlelým jehličím může prohořet až do značné hloubky a nepozorovaně se šířit do stran i mimo ohniště. Do ohně nikdy nevhazujte jakékoliv výbušné předměty (rachejtle, světlice, patrony, nádoby se stlačeným plynem, munici). Oheň neroznášejte po okolí, např. na zapálené větvi. Pamatujte, že oheň a alkohol nepatří k sobě.

Rady od hasičů, jak nezpůsobit v přírodě požár a neohrozit sebe ani ostatní

V době, kdy hasiči zásadním způsobem participují na opatřeních proti COVID - 19, opravdu potřebujeme každého hasiče, a proto apelujeme na obyvatele ČR, aby se snažili v maximální možné míře předcházet možnému vzniku požárů, zejména v přírodě. V přírodě se pokud možno vyhněte použití zdrojů otevřeného ohně (zápalky, cigarety, zapalovač, vařič).

Při rozdělávání ohně v přírodě ohniště bezpečně oddělte od okolního prostředí - např. obložením kameny, obsypáním pískem, vyhloubením zeminy apod. K zapálení nebo udržování ohně v žádném případě nepoužívejte vysoce hořlavé látky jako např. benzín, naftu či líh. Dle zákona o ochraně ovzduší v otevřených ohništích nelzespalovat žádné chemické látky (např.

Oheň nenechávejte ani chvíli bez dozoru. Nachystejte si předem dostatek vody (popř. písek, hlínu), kdyby se oheň vymykal kontrole. Místo opusťte jen tehdy, až je oheň řádně uhašený - nejlepší je ohniště pořádně prolít vodou, popřípadě zasypat zeminou. Při odchodu se z ohniště nesmí kouřit a popel i půda pod ohništěm musí být chladné.

Dodržujte zákaz vypalování trávy a porostů. Pokud dojde k rozšíření ohně mimo ohniště, zvažte, jestli jste schopni danou situaci zvládnout vlastními silami. Na uhašení ohně můžete použít jakoukoli vodu, lopatu, písek nebo zeminu.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Legislativa a vlastnictví pozemku

Dle § 20 odst. 1 písm. k) zákona 289/1995 Sb. o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (dále jen lesní zákon), je v lesích zakázáno mj. rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně mimo vyhrazená místa. Tento zákaz je se vztahuje dle § 20 odst. 2 i na místa do vzdálenosti 50 m od okraje lesa. Porušení uvedených zákazů může být kvalifikováno obecním úřadem obce s rozšířenou působností jako přestupek dle § 53 odst. 1 písm. o).

V praxi jsem se setkal s případem, kdy více fyzických osob pravidelně rozdělávalo otevřené ohně na pozemku vedle lesa, a to právě do vzdálenosti 50 m od okraje lesa. Jejich jednáním se začal zabývat správní orgán jako podezření z přestupku. Z provedeného dokazování však správní orgán zjistil, že sousední pozemek má stejného vlastníka jako les (!), s nímž sousedí. Vlastník navíc o rozdělávání otevřených ohňů prokazatelně věděl, a na dotaz správního orgánu uvedl, že mu ohně na sousedním pozemku nevadí. Lze takovéto jednání vlastníka lesa označit za platné udělení výjimky z uvedeného zákazu?

Pro odpověď musíme nejprve určit, v jakém právním postavení se nachází vlastník lesa ve vztahu k daným fyzickým osobám a jaká je právní povaha udělení výjimky, tj. zda je v postavení správního orgánu ve smyslu § 1 odst. 1 zákona 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád) a vydává úkon dle správního řádu.

Lesní zákon výslovně postavení vlastníka lesa a právní povahu udělení výjimky dle § 20 odst. 4 neřeší. Lze se setkat s názorem, že materiálně vlastník lesa vystupuje jako nositel veřejné správy a vystupuje vůči uživatelům lesa v nadřazeném postavení.[1] Tudíž udělení výjimky dle §20 odst. S tímto názorem nesouhlasím.

Orgány státní správy lesů (správní orgány) jsou jednak vyjmenovány v § 47 lesního zákona, a navíc lesní zákon pamatuje na případ, kdy je fyzické osobě svěřena působnost v oblasti veřejné správy (a je tedy správním orgánem), a to v § 39 odst. 2 lesního zákona, který stanovuje práva lesní stráže. U vlastníka lesa žádná mocenská oprávnění v lesním zákoně nenajdeme. Vlastník lesa se vůči uživatelům lesa nenachází v nadřazeném postavení.

Tato soukromá osoba má však lesním zákonem přiznaná specifická oprávnění, která se určitým způsobem vztahují k obecnému užívání lesa, např. dávat pokyny dle § 19 odst. 1 návštěvníkům lesa, nebo právě udělovat výjimky ze zakázaných činností dle § 20 odst. 4. Udělení výjimky však není výkonem veřejné správy, ale zákonem přiznaným právem soukromé osoby, jež určitým způsobem „modifikuje“ obecné užívání lesa. Např. L. Pauldura tato oprávnění vlastníka lesa nazývá jako „oblast zbytkové autonomie vlastnické práva“, tj. ta část vlastnického práva, jež zůstává vlastníkovi lesa zachována i přes omezení výkonu jeho vlastnického práva obecným užíváním lesů.[4]

Právní řád pro takovou výjimku nepředepisuje žádnou formu, ani možnost jejího přezkoumání správním orgánem či soudem. Lze ji tak udělit písemně i ústně. [5] Nelze vyloučit ani konkludentní udělení výjimky. Na její vydání není právní nárok. Kromě oplocení lesa (§ 32 odst. 8) lesní zákon výslovně neuvádí ani důvody, pro které lze tako výjimku udělit. Lze ji tak udělit i např.

Dle prostého textu lesního zákona takovou možnost vlastník lesa nemá. Lesní zákon tuto možnost poměrně nelogicky dává vlastníkovi pouze pro ohně přímo v lese dle § 20 odst. 4. Dle komentářové literatury: „ s ohledem na to, že les ohrožuje nejen rozdělávání ohňů přímo v něm, ale také v jeho ochranném pásmu, je v lesním zákoně zakázáno i rozdělávání nebo udržování otevřených ohňů do vzdálenosti 50 m od okraje lesa. Je otázkou, jaký je smysl takové úpravy.

Hlavním účelem lesního zákona je dle důvodové zprávy vyvážení opravných zájmů vlastníků lesů (výkon jejich vlastnického práva) a veřejného zájmu na intenzivní a efektivní ochraně lesů. Pokud však zákon umožňuje vlastníkovi lesa dát souhlas k rozdělání přímo v lese, jaký je tedy rozumný důvod pro nemožnost udělení souhlasu na sousedním pozemku, jež vlastní rovněž vlastník lesa? Hodnotový základ obou ustanovení je stejný: ochrana lesa před rizikem požáru. Otevřený oheň rozdělaný přímo v lese navíc představuje mnohem větší riziko pro les a jeho funkce, než oheň do 50 m od jeho okraje. Přesto vlastník lesa v prvním případě souhlas k rozdělání ohně dát může, ale v druhém ne.

V prvním případě by tedy dle doslovného výkladu zákona původce ohně jednal po právu, v druhém by ale naplňoval skutkovou podstatu přestupku dle § 53 odst. 1 písm. Důvodová zpráva k lesnímu zákonu odpověď, proč zákon řeší dvě situace se stejným teleologickým pozadím rozdílně, nenabízí. Z výše uvedeného pak nezbývá, než dojít k závěru, že jde o logickou mezeru v zákoně způsobenou zřejmě opominutím zákonodárce při legislativním procesu. Takovou mezeru lze řešit pomocí analogie, [10] která dle judikatury i odborné literatury ve správním právu přípustná, pokud je ve prospěch účastníka (zde původce ohně jako možného účastníka přestupkového řízení) a nevede k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem (zde touto hodnotou je ochrana lesa).[11]

Pokud je tedy les i sousední pozemek ve vlastnictví téže osoby, která dá souhlas k rozdělání ohně do vzdálenosti 50 m od okraje na lesa na tomto sousedním pozemku, na případ by se měl analogicky aplikovat § 20 odst. 4. Vlastník lesa při udělování výjimek dle § 20 odst. 4 lesního zákona nejedná jako správní orgán, ale jako soukromá osoba. Jde specifické oprávnění, které opravňuje vlastníka lesa určitým způsobem „modifikovat“ obecné užívání návštěvníky lesa. Výjimku lze udělit v jakékoliv formě, mlčky, a to i zpětně. Pro založení ohně do 50 m od okraje lesa lze analogicky aplikovat § 20 odst.

tags: #pri #rozdelavani #ohne #v #prirode #vzdalenost

Oblíbené příspěvky:

• Žaloba na ochranu životního prostředí
• Dekontaminace techniky: Co potřebujete vědět
• Studie o emisích a rychlosti
• Mazda 2: Emise, Pohodlí a Jízdní Vlastnosti
• Ekologická situace v Krušných horách a Olomouckém kraji